Zdravím, je to už pět let, co jsme to prošli, trasa vede převážně skrz lesy (prima stín před sluncem), místy přes louky a pastviny s pěknými výhledy. My šli ve směru Floresta -Mistretta, u Floresty jsou super výhledy na Etnu, tak bych asi volila tuto polovinu. Měli jsme tehdy celkem trable s navigací, mapu jsme nesehnali, měli jsme jen PDF v tabletu a značení bylo sporadické....

Dobrý den, chtěla bych se zeptat, zda je cesta trochu rozmanitá, nebo zda jde člověk v podtstě tím samým prostředím nepřetržitě. Líbíla se vám více polovina k Mistrettě či až konec treku k Florestě? Díky za odpověď

Ahoj, právě jsme se z daného treku vrátili. První úsek Omalo - Shatili jsme šli podle výše uvedeného popisu, orientace je s nainstalovanými mapami.cz jednoduchá. Mapy.cz jsou pro trekování v Gruzii precizně zpracované a využívají je trekaři z celého světa. První dni pohodička, pomalé stoupání k sedlu Acunta, přechod přes sedlo s mapami orientačně v pohodě, sestup ze sedla může být za mokra na moréně trochu tricky, doporučuju si to naplánovat tak, ať je člověk nejpozději ve dvě odpoledne zpátky pod 3000 metrů (kvůli bouřkám). Doporučuju si rovněžnastudovat, jak se má člověk chovat při setkání s pasteveckými psy, my jsme s němi měli několik nepříjemných zážitků. Úsek z Mutsa do Shatili je nuda po silnici, nicméně jak v Mutsu tak v Shatili jsou krásné pevnosti, které stojí za to vidět a úsek tak přetrpět.

Úsek ze Shatili do Juty (Kazbegi) jsme již šli jinudy, překonání sedla Isirtgele a zejména pak úsek potokem za vojenskou základnou jsou údajně letos kvůli pobořeným mostům dost crazy (info od pokročilého Ukrajince, který tuto cestu šel) a je to boj o každý kilometr. My jsme tudíž šli zpět přes Mutso, Ardoti a Khakhabo a přes sedlo Chanchakhi, dále na vrcholu sedla Datvisjari po modré až do Roshky. Po sedlo Datvisjari je to pohodička, před Khakhabem jen několik kilometrů prodírání se vegetací v úzkém údolí potoka. V sedle Datvisjari je možné se rozhodnout, zda jít po hřebeni po modré nebo po žluté, modrý hřeben je poměrně náročný, občas nutná orientace pomocí GPS a nakonec jsme cestu stejně ztratili, takže jsme několik kilometrů traverzovali ve svahu, než jsme se dostali k terénní cestě, která vedla dolů do údolí. Od údolí do Roshky je pak možné si opět vybrat, zda náročnější cestou po modré, či po silnici pro terénní auta po žluté do Roshky.

Z Roshky do Juty opět dvě možnosti, jednoznačně doporučuji po modré přes sedlo Chauki. Cesta vede kolem gruzínských Dolomit Abudelauri a za mě jsou to jedny z nejimpozantnějších hor v Gruzii. Nicméně samotný výstup na sedlo od Roshky je poměrně tvrdý záhul, kdy je třeba se na dvou kilometrech vyškrábat o 750 výškových metrů, čili jsou to 2-3 hodiny velmi zprudka do kopce, na konci pak úzký traverz po moréně, za mokra může být nebezpečné. Sestup ze sedla je pak naopak tvrdá pohoda, chodí zde normálně turisti z Juty pomalu v sandálech, aniž by tušili, co je čeká nahoře.

Poslední doporučení - přes výstupem na sedlo Chauki je doporučené stanování (dle mapy.cz) u modrého Abudelauri jezera - toto místo nedoporučuji! Ze skalní stěny i ted v červenci se často sune sníh a kamení a modré jezero stojí přímo v cestě možné lavině. Doporučuji kempovat alespon o pár set metrů dále od skalní stěny, at máte klidnou noc.

Ahoj, plánujeme dát část tohoto treku máme na to zhruba 9-10 dní a poté výstup na Kazbegi. Koupil bych mapy na poslední 2 části tohoto treku, jestli je ještě máš. Ahoj Martin

Chata Hofmannshütte je od roku 2016 zbourána.

Chata Hofmannshütte byla v roce 2016 odstraněna.