Redakci Světa outdooru tvoří outdooroví profesionálové, kteří píšou o tom, co je baví.
Doporučujeme:
– Ze života horského vůdce Vojty Dvořáka
– Fejetony Martina Úbla
Dá se na přechodu Alp zničit nebo minimálně poškodit vztah? Nemyslím tím jakýkoliv vztah v naší skupině – to už dávno nejde – ale někoho, koho ani neznáte? A dá se to udělat velmi rychle? Ano, dá.
‚‚Když dva dělají totéž, není to totéž.‘‘ Přemýšleli jste někdy nad tímto citátem i při chůzi po stezce? Lidé chodí do přírody z různých důvodů a je zajímavé pozorovat znaky, jež odráží jak různorodé pojetí, tak zkušenosti, životní styl a časové i finanční možnosti jejich cesty. Na vejšce nás vždy učili koukat na všechno komplexně a klasifikovat. Tímto vám představuji 10 typů hikerských osobností, které jsme společně s partou kamarádů hikerů dali dohromady. I když jsme každý z jiného těsta, vždy se mi líbilo, že si ze sebe navzájem umíme udělat srandu.
Někdo má celý život po taškách nebo kufrech jako modelka nebo jako mafián či Šporcl v pouzdře na housle. A horský vůdce tráví většinu svého profesního života s batohem na hrbu. Jako hlemýžď. Kromě lezení na písku a sprchování ho má na zádech furt. Takže s ním už něco zažil, umí si ho zabalit a šetří hmotnost, jak se dá.
Zažili jste v horách dokonalý okamžik? A bylo to při vzpomínce na něco hrozného? Našim holkám se to přihodilo, jen to zatím nechtějí přiznat…
Skialpinismus je dřina. Každý sjezd se musí zasloužit. I když jsou i jedinci, kteří si užívají pouze výstup a sjezdu se obávají. Mohli by žít i bez něho. To nechápu. Už během výstupu v sobě dusím plamen nadšení ze sjezdu. Z jízdy. Umím se však ovládat a během šlapání neztrácím hlavu a zvažuji všechny aspekty bezpečnosti. Svah, který nešlapu nahoru, je pro mě stále neznámý svah, který může překvapit. Stejně tak jako účastníci akcí a kurzů skitouringu a skialpinismu.
Čím prodavače může překvapit začínající skialpinista při nákupu svého prvního vybavení?
Znáte správné názvy krkonošských bud? Víte čím jsou jednotlivé boudy specifické? Horský vůdce Vojta Dvořák připravil seznam těch nejznámnějších.
Když jsme začínali s vícedenními a týdenními pochody přes hory, bylo trochu jiné vybavení, než je dnes. Ale i tehdy platilo, že když si ho nevezmete vůbec, máte celkem problém.
Jedni řeší tetřívka, druzí zase vlka a třetí chtějí mermomocí sjet ten parádní žlab v Obřáku. Na Šumavě se rozmohl nový obyčej – mlácení ochranářů lyžemi. V Krkonoších zase oplotili Sněžku, plot prý zatím není elektrický. Trochu bulváru na úvod máme za sebou. Ale vážně, dá se skloubit udržitelný rozvoj společnosti s překotným rozvojem outdoorových aktivit?
Dálkových stezek je po celé Evropě spoustu a je na každém, jaká část našeho kontinentu ho láká a kam by chtěl vyrazit. Nám se tu správnou nedařilo najít dlouhodobě.
Redakce Světa outdooru zve na podzimní seriál přednášek o dálkový (š)trekách, které se budou konat v příjemném prostředí pražského Klubu cestovatelů.
Příběhy nemusí být pravdivé. Musí však pobavit. A zážitky nemusí být hezké. Měly by být intenzivní. Znáte to?
Na světových dálkových trasách můžete narazit na tzv. Trail Angels. Jsou to lidé, kteří bydlí poblíž takové trasy a ve svém volnu nezištně pomáhají trekařům. Někam je zavezou, nechají natočit vodu, starají se o Magic boxy… každý dle svých možností. Dá se ale něco tak pěkného vytvořit v Česku?
Jsme zvyklí dostávat všechno tady a teď? Na pár kliknutí. Do domu. Informace v telefonu. Všechno je tak dostupné a na nic není třeba čekat. Takhle si nás systém vychoval a takhle si nás pěstuje pro další použití. Tohle není jenom ten technologický MATRIX, ale stále více se to děje v divočině. Jak?
Cesty života jsou nevyzpytatelné, říkám si, když čekám na baru na nápoje. Nikdy bych neřekl, že se při běžkařském přejezdu Krušných hor ocitneme na plese dobrovolných hasičů v městečku kdesi uprostřed kopců. Vedle mě se kýve borec v uniformě, který má podle hvězdiček na ramenou hodnost přibližně generálmajora a snaží se napít ze tří panáků zelené najednou. Pomalu se otáčí, zaostří a povídá: „To čumíš, co?“ A má pravdu. To teda čumím.