Ahoj. Všimli jsme si, že máš zapnutý AdBlock. Prosím, pozastav si pro SvetOutdooru.cz blokování reklamy. Díky tomu můžeme zajistit více zajímavých článků o horách, vybavení nebo metodice nebo aktualizovat katalog stovek treků a ferat. Navíc se snažíme zobrazovat jen reklamy s outdoorovou tématikou, podporujeme touto cestou i mnohé charitativní projekty a neziskovky. Snad tě nebudou moc rušit. Děkujeme! Redakce SvetOutdooru.cz
Mnoho z nás se do přírody vydává za absolutní svobodou. Žádné plány, žádné zamluvené chaty, alespoň chvíli fungovat tak, jak se nám chce. Dojít kam potřebujeme, přespat kde se to zrovna hodí. Nikdo z nás ale nechce být probuzen ochránci přírody a hned po probuzení zaplatit nemalou částku za to, že složil hlavu na jehličí. Pojďme si v následujícím článku společně se zástupci CHKO a NP objasnit, jak to s tím bivakováním na území České republiky je.
TÁBOŘENÍ VERSUS NOCOVÁNÍ
Hodit batoh na záda a celý víkend se toulat po lesích a lukách není žádná nová věc. Tramping má na území České republiky (i vlivem minulých režimů) velkou tradici a na úpravu přespávání v přírodě myslí zákony. Ty se samozřejmě různě mění a upravují. Podmínky nocovaní jsou rozdílné na území národních parků (NP), chráněných krajinných oblastí (CHKO), ve volné krajině (kam spadá i les) nebo podle vyhlášek na území měst a obcí. Obecně se ve volné přírodě nemusíte bát přespat, ale je dobré znát svá práva, umět je využít a neporušovat je tam, kde to není nezbytně nutné. Pro začátek si pojďme definovat jednu z nejdůležitějších věcí, a to jak zákony vnímají dva oficiální pojmy, „nocování“ a „táboření“, ty jsou upravené především v lesním zákoně č.289/1995 Sb. a v zákoně o ochraně přírody č. 114/1992 Sb.
Tábořením se rozumí „přenocování za zvýšeného komfortu použitím přístřešku, především stanu, a další doprovodné aktivity, jako je např. příprava stravy, hygiena, likvidace odpadků apod.“ Je dobré vědět, že pokud je někde zakázáno táboření, automaticky se to vztahuje i na všechny jeho doprovodné aktivity.
Nocováním je pak dle zákona myšleno „přenocování pod širákem za sníženého komfortu bez použití přístřešku, bez rozdělání ohně a bez zanechání jakýchkoli odpadků v místě přenocování.” Pokud není vyhláškou vyloženě zakázáno „nocování“, nepotřebujete pro přespání žádnou výjimku a právo na něj máte v podstatě kdekoliv.
Protože Česká republika je rozsáhlá a přístup k nocování se liší dle stupně ochrany krajiny, pojďme se podívat jednotlivě na místa, kterých se vaše touha hodit spacák na zem a přespat může týkat.
NOCOVÁNÍ V LESÍCH, KRAJINĚ A NA SOUKROMÝCH POZEMCÍCH
V České republice máme výhodu, že možnost pobývat v přírodě je, i pokud se daný pozemek nachází v soukromém vlastnictví, pro všechny občany garantovaná v zákonu o ochraně přírody, a to přímo pod pojmem „veřejná přístupnost krajiny” a paragrafem § 63. Řadíme se tak po bok zemím, jako je Rakousko, Švýcarsko, Norsko a další, které historicky garantují volný pohyb osob krajinou bez ohledu na to, kdo ji vlastní. Výjimka se vztahuje na zastavěné či stavební pozemky, dvory, zahrady, sady, vinice, chmelnice a pozemky určené k chovu zvířat. Orná půda, louky a pastviny jsou z oprávnění vyloučeny v době, kdy může dojít k poškození porostů či půdy nebo při pastvě dobytka. Mimo zmíněné tedy máte právo na takzvaný volný průchod, a pokud území nepoškozujete, nikdo vám nemůže nic říct. Trochu jiné to bude, když si budete chtít ustlat v pěkném oploceném sadu nebo na břehu řeky u chatky, tam by majitel byl v právu a lepší bude ho přímo kontaktovat a na možnosti složení hlavy se s ním dohodnout (tzv. získat souhlas vlastníka).
Co se lesů týče, hlavu v mechu můžete složit v podstatě kdekoliv v rámci svého běžného práva vstupovat do lesa (užívání lesa), takže pokud by se někdo chtěl ohánět zákonem o táboření č. 289/1195 Sb., má smůlu. V lese je také povoleno sbírat houby a lesní plody a odnášet klestí do 7 cm v průměru, které je suché, bez kůry a na zemi ležící. Co však povoleno není, a vy byste to měli respektovat, je les poškozovat a rozdělávat nebo udržovat otevřený oheň až do vzdálenosti 50 metrů od okraje lesa. Pozor si však dejte na jednu věc: nocování může být omezeno v době, kdy je vstup do lesa omezen, jak se můžeme dozvědět na Lesní správě, jedná se například o hony, těžbu nebo údržbu lesa.
CO RESPEKTOVAT?
OHEŇ
Zjednodušíme si to: ten prostě mimo tábořiště nebo 50 m od lesního porostu nerozdělávejte. Co se týče vařičů, prostě používejte vlastní rozum. Jeden Jetboil na uvaření vody je něco jiného než 12 lidí každý se svým vařičem.
SBĚR
Z lesa můžete odnášet klestí, suché, na zemi ležící, které nemá větší průměr než 7cm. Stejně tak v lesích i CHKO můžete sbírat houby a lesní plody, pokud tím nepoškozujete přírodu. V NP na to zapomeňte.
ODPAD
Věřím, že doporučení vše po sobě odnést je snad bezpředmětné. Ale co ten odpad co jde z vás? Běžnou praxí je po sobě exkrementy zahrabat, papír noste co nejlépe rozložitelný, stejně jako vlhčené ubrousky (hledejte ty s nápisem „biodegradable”) a ty zahrabte taky.
NOCOVÁNÍ V CHRÁNĚNÝCH KRAJINNÝCH
OBLASTECH
Chráněné krajinné oblasti (CHKO) a národní parky tvoří asi 16 % krajiny České republiky a vzhledem k tomu, že se jedná o turisticky atraktivní místa, je více než pravděpodobné, že právě na jejich území se vydáte na vandr. Možná byste čekali, že přespávání v CHKO, kterých je 25, je zapovězeno, ale opak je pravdou. V tomto případě se budeme řídit již několikrát zmíněným zákonem č. 114/1192 Sb. o ochraně přírody a krajiny. V něm nalezneme věci, které jsou vyloženě zakázané jako „táboření a rozdělávání ohně mimo místa vyhrazená se souhlasem orgánu ochrany přírody na celém území národního parku (NP), chráněné krajinné oblasti (CHKO) a národní přírodní rezervace (NPR)“. To znamená, že podobně jako v lesích si jednorázově můžete ustlat kdekoliv, pokud nezanecháte stopy a nebudete poškozovat přírodu.
Petr Kořínek z CHKO Český ráj to vysvětluje následovně: „Pokud jde o nocování pod širákem, ať je to na louce nebo pod převisem, není co řešit. Tedy pokud souběžně s tím nedochází k porušení nějakých jiných zákazů či omezení, jako třeba rozdělávání ohně.“ V tom se s ním shoduje i zástupce CHKO Jizerské hory Tomáš Korytář a dané téma ještě rozvádí: „Jizerky jsou atraktivní turistickou oblastí a díky boomu outdoorových aktivit se tématem bivakování a přespávání musíme dost zabývat. Je velký rozdíl mezi tábořením a nocováním a upřímně to ani nedělíme podle toho, zda někdo použil či nepoužil přístřešek, ale jde nám spíš o způsob užití a dopad na přírodu. To, že si při prudkém dešti nad sebou někdo roztáhne celtu, striktně nehodnotíme. Rozhodující je to, že se nocležník ráno co nejdříve sbalí a z místa odejde, aniž by zanechal stopy.“
Zmíněné platí obecně na CHKO, je však potřeba vědět, že na území CHKO se mohou nacházet národní přírodní rezervace (NPR), ve kterých se pravidla neliší od Národního parku a dle zákona č. 114/1992 Sb. je i zde zakázán pohyb mimo značené cesty. Zástupci jednotlivých CHKO se shodují, že právě NPR jsou často nejatraktivnější lokality, jako třeba NPR Jizerskohorské bučiny, které s řadou skalních převisů k přespávání lákají, ale že právě tato místa jsou podle Jiřího Lehkého ze správy CHKO Beskydy, těmi, kde je přítomnost člověka, a to především v noci, nejmíň žádoucí.
Při diskuzích se zástupci správy různých CHKO docházíme ohledně nocování především ke skutečnosti, že pokud přírodě neškodíte, respektujete ji a víte, že vy jste tu na návštěvě, nemusí dojít nutně ke střetu zájmů. Václav Tomášek (CHKO Beskydy) právě v tomto duchu zmiňuje, že respekt k přírodě a pochopení toho, že omezení nejsou zlovůlí ochránců, ale snahou uchovat přírodu i pro budoucí generace, jsou cestou jak společně fungovat a neuchylovat se jen k zákazům.
Příkladem symbiózy ochránců a veřejnosti může být právě Český ráj, kde Petr Kořínek vyjadřuje radost nad tím, že místní (především lezci) vědí, jak se chovat a dokonce se sami aktivně podílí na ochraně území.
V národních parcích, které máme na území České republiky čtyři (Krkonoše, Šumava, České Švýcarsko, Podyjí) platí pravidla pro pohyb nejpřísnější. Pohybovat se zde můžete primárně jen po vyznačených trasách. Zákon o ochraně přírody a krajiny nocování nepřímo zakazuje, a to formou zákazu přístupu veřejnosti do krajiny mimo turistické značené trasy, konkrétně do 1. zóny NP s možným rozšířením na celé území NP (mimo zastavěné území obcí). Hlavním důvodem tohoto omezení je riziko poškozování území. Což je vcelku pochopitelné, vzhledem k tomu, že národní parky jsou chráněny především kvůli unikátní flóře a fauně, a pokud nejste profesionální botanik, těžko můžete odhadnout, zda nešlapete po trávě, která se vyskytuje jen na daném území, či jste nezalehli vzácnou orchidej.
Každá správa NP má dle zákona povinnost mít návštěvní řád a v něm mohou nocování explicitně zakázat. Na to si dejte pozor třeba v NP České Švýcarsko, kde je od roku 2000 nocování zakázáno, a to nejen v návštěvním řádu, ale i na základě zákona. Na důvody tohoto opatření jsme se zeptali Tomáše Salova z NP České Švýcarsko: „Důvodem zákazu nocování je obecně omezení rušení přírodního prostředí člověkem. Je totiž podstatné umět rozlišit pojmy rušit a škodit. Protože lidé si často kladou otázku, čím tedy při obyčejném nocování přírodě škodí? Skutečně se nemusí vždy jednat o poškozování přírody, ale svou přítomností člověk ruší některé citlivější druhy prakticky vždy. V konkrétním případě Českého Švýcarska jsou vlajkovými druhy citlivými na rušení například navrácení sokoli stěhovaví, čápi černí, výři velcí, ale nově třeba i vlci obecní.“
Jedním směrem může být omezování, druhým vyhrazování speciálních nocovišť, jako třeba v NP Šumava, kde byl vytvořen systém nouzových nocovišť při páteřní červené trase. K tomu se ale v NP České Švýcarsko nechystají, protože rozloha celého NP je 80 čtverečních kilometrů, což je prostor, na který na Šumavě připadá jedno nocoviště. Tomáš Salov zároveň vyzdvihuje důležitý fakt: “Vzhledem k tomu, že obsahujeme celkem úzký pás podél státní hranice o šířce kolem 6 kilometrů a hned za našimi hranicemi leží CHKO Labské pískovce nebo CHKO Lužické hory, kde už je bivakování možné, neměl by být s respektováním zákazu nocování zase tak zásadní problém.“
V Krkonoších Radek Drahný z KRNAPu zmiňuje důležitý fakt, že i v hřebenové části hor je poměrně hustá síť horských bud, kde je přespání vždy možné. Zároveň na území Krkonoš můžeme najít tzv. útulny, které sice nejsou primárně určeny k přespání, ale jako ochrana před nepřízní počasí.
Podobně jako u CHKO se v případě NP dostáváme k tomu, že pokud se bude jednat o nouzová jednorázová přespání při respektování přírody, nikdo vás po hřebenech honit nebude. „Vždy je to na integritě každého z návštěvníků, zda budou respektovat okolní přírodu a nebudou ji narušovat nadměrným osvětlením či hlukem.“ říká Václav Tomášek. Dobré je mít na mysli, že důležitá je míra. Samotný turista nebo pár kamarádů je jiná situace než osmi členná parta bivakující na hřebenech.
Problémy s přemírou návštěvníků v české přírodě, zejména v českých národních parcích KRNAP, České Švýcarsko, Šumava nebo Podyjí a různé přístupy v jejich řešení jsme popsali v článku Budeme za pobyt v přírodě platit?
ZÁVĚREM
Věříme, že jsme vám pomohli se zorientovat v jednotlivých zákonech a v tom, kde můžete složit hlavu, aniž byste dělali něco protiprávního a zbytečně neškodili. Příroda je tu pro všechny, ale je naší povinností ji chránit a nezneužívat ji jen pro naše vlastní potěšení. Pokud budou lezci, turisti a další fungovat v podobné symbióze s ochránci jako třeba v Českém ráji, věřím, že případů napadení, agrese a vzájemného nepochopení bude méně, a my se tak nedočkáme toho, že se bude přistupovat k radikálním omezením jako třeba v Českém Švýcarsku nebo na jeho německé straně.
CO SI PAMATOVAT?
Je rozdíl, jestli tábořím nebo nocuji. Bivak je nocování, a to je specificky zakázáno jen v NP České Švýcarsko. Jinak se vůči němu české zákony ani pravidla pro ostatní NP a CHKO nijak nevymezují a platí tedy to, že co není výslovně v zákoně zakázáno, je povoleno.
NÁRODNÍ PARK (NP)
V první zóně se můžete pohybovat jen po značených stezkách, tudíž nocování je prakticky možné jen na nich. Na nouzové přespání, proč ne, ale na plánované přespání se zaměřte na vyhrazená „nocoviště“. V NP České Švýcarsko je nocování zakázáno plošně.
CHRÁNĚNÁ KRAJINNÁ OBLAST (CHKO)
Je k nocování již přívětivější a hlavu ve spacáku si můžete složit v podstatě kdekoliv, pokud po vás nezůstane ani stopa. Zapomeňte ale na otevřené ohně, odneste si po sobě odpadky a zahrabte své výměšky.
PŘÍRODNÍ REZERVACE, VOJENSKÉ OBLASTI, OPLOCENÉ POZEMKY
Ze svých plánů na nocování zcela vynechejte!
MĚSTA A OBCE
Mohou nocování zakázat specifickou vyhláškou, ale je to celkem vzácné. Pokud byste nějak výrazně toužili nocovat na návsi, můžete se informovat na lokálním úřadě.
VOLNÁ KRAJINA
I když bude les, louka nebo sad soukromý, nikdo vám nemůže zakázat tam složit hlavu. V lesích můžou existovat výjimky, kdy je zákaz vstupu v období honů, údržby lesa, atp.
Nejste si jisti, na jakém pozemku se nacházíte? Internetové stránky iKatastr.cz vám zjednoduší život a vy si můžete jednoduše zjistit, jaká je povaha pozemku, kde se chystáte složit hlavu.
Líbil se ti článek? Předplať si časopis Svět outdoorua čti o tom, co tě baví.
Asi by bylo vhodné dovysvětlit větu: „Pokud není vyhláškou vyloženě zakázáno „nocování“, nepotřebujete pro přespání žádnou výjimku a právo na něj máte v podstatě kdekoliv.“
Předpokládám, že autorka míní vyhlášky o zřízení jednotlivých CHKO, případně zákony o zřízení národních parků. Doufám, že si v pokračování článku dá tu práci a zmapuje jednotlivé vyhlášky. Jinak to bude další článek, na který se budou tisíce lidí odkazovat, protože se jim hodí do krámu, ale neuvědomí si, že tento drobný háček znamená, že opravdu „nemají právo přespat v podstatě kdekoliv.“ Třeba v Moravském krasu je takto ve vyhlášce plošný zákaz vstupu do jeskyní, nevede-li k nim turistická značka a z toho plyne i zákaz nocování. To stejné platí pro všechny národní přírodní rezervace.
Díky za komentář, v druhé části článku je vše o CHKO, NP a dalších oblastech náležitě okomentováno a postaveno na rozhovorech jednotlivých zástupců ochrany přírody. Po vydání Světa outdooru pak doplníme informace i zde.
David
Jakub Larysz:
Rád bych se zeptal, Jakube, kdy a jestli vůbec plánujete ty informace doplnit zde do onlinu?
Zdravím Davide,
ano článek byl doplněn o odstavce nocování v CHKO a národních parcích.
Přeji pěkný den,
Jakub
Vojta
Michal:
Co má společného „zákaz vstupu do jeskyní“ a „nocování“?? Vůbec nechápu souvislost. Nemusí se přece nocovat jenom v jeskyni.
David
Nakonec to je vždy o domluvě obou zúčastněných stran. Mám ověřeno rozhovorem s lesníky a SP, že v „běžném lese“ = vše kromě rezervací a NP, není problém postavit na přenocování přístřešek – ať už jen plachtu nebo stan bez podlážky (ve výsledku poválím stejnou plochu jako v bivakovacím pytli), použít vařič, ohřát vodu, sbalit. Přístřešek vždy zakládám ve vzdálenosti od turistických stezek a jiných cest, nemaskovaný (myslivci to ocení) a jen na nezbytně dlouhou dobu – od soumraku do brzkého rána. Minimalizuji tím nepříjemné návštěvy hrubiánů (ostatním je to jedno). Málokdo (oprávněný mě na cokoliv upozorňovat) bloudí v noci nebo za úsvitu jen tak po lese mimo cesty.
Díky za komentář s vlastními zkušenostmi. Respekt a vzájemná domluva je vždy základ.
Michal
David:
Předpokládám Davide, že se ale nedomlouváte předem.
Myslím, že články, které navádí lidi jak to technicky udělat, aby „mohli spát v podstatě kdekoliv“ dělají ochraně přírody medvědí službu. Lidi se pak soustředí na to jestli splnili nějaké technické parametry bivakování vs. táboření, případně se po vzoru kolegů z internetových diskusí snaží s těmi zlými ochranáři domluvit, movitější rovnou počítají s tím, že případně vypláznou pokutu. Společné je to, že se hledají způsoby jak si sobecky v přírodě užít, protože přece máme přírodu rádi a toužíme po troše té romantiky.
Měli bychom být rádi, že si nemusíme kupovat povolenky ke vstupu a že nás soukromí majitelé nehoní s puškami, jako v jiných zemích. Na oplátku tohoto privilegia by bylo dobré respektovat, že jsou krásná místa, kde fakt spát nejde. Nejenom z důvodu zákonné ochrany, ale prostě proto, že nás je hodně a že je rok 2020 a ne 1970. Každý zválí jenom trošku trávy, spálí pár větviček a zajde si ke stromku, ale jsou místa, která to nedávají a v horizontu let až desetiletí je to poškozuje.
V celé této několikaleté debatě mi chybí právě tento etický pohled, proč na řadě míst fakt ne. Proč bychom si sami sobě měli něco odepřít pro dobro přírody. Dokud nebudeme kolektivně vyžadovat od druhých, aby tu deklarovanou lásku k přírodě taky přeměnili v činy, bude to pořád ta stejná hra na romantické psance a zlé policajty.
David
Michal:
To ne. Domluvou jsem myslel až fázi, kdy přijde někdo z jmenovaných až k vám na nocoviště. Mně osobně se to stalo za cca 20let díky umístění tábořiště jen 2x a byli to lesáci. Ostatní kolemjdoucí šli bez zájmu dál, nikdo se na mě nikdy nehrnul.
Souhlasím s tím, že místa jako Přírodní památky by měly být ke koukání, posezení u nich.. Také nerad vidím různá ohniště, přístřešky z větví a bůhvíco dalšího u skalek, na mýtinkách nebo lukách s „instagram výhledem“.
Svým příspěvkem jsem chtěl ukázat, že přístřešek opravdu není problém (hlavně v případech, pokud se bojíte o své vybavení nebo přímo o sebe a nechcete spát na „houmlesáka“), ale raději volit odlehlá, nezajímavá a krytá místa. Ne z důvodu, že bych chtěl ukrytý tropit něco nekalého, ale když už chci někde nocovat, tak ať nekazím trek někomu jinému, kdo na mě není zvědavý.
Marek
Michal:
Tenhle názor mi přijde jako celkově nepochopení přírody, člověk je zvíře jako každé jiné, tím že si někde lehnu nenapáchám víc škody než když si tam lehne prase, a mluvit o slehlé trávě a polámaných větvičkách jako škodě je nesmyslné jsou to běžné procesy. Moje představa o ochraně přírody by byla taková že bych zrušil veškeré lanovky a vývozy do hor občerstvovny v národních parcích i cesty.
Petr
Marek:
Člověk je součástí přírody do nějaké míry. Přírodní fauna (a vlastně i flora) je naštěstí pro nás před člověkem poměrně plachá, a právě proto se nemůžeme jít válet kamkoliv se nám zamane. Mezi prasetem a člověkem ležícím v lese je velký rozdíl, přinejmenším dokud se za každého člověka, který se válí v lese, nepůjde to prase recipročně válet člověku do postele nebo třeba do záhonu na zahradě.
Běžný les je prakticky hospodářská krajina a tam je nocování v pořádku. Se stoupající úrovní ochrany území (ergo výskytem plaché a vzácné fauny a flory) je omezování pohybu člověka naprosto logická věc.
Honza
Michal:
Dobře a moudře napsané. Díky
Ben
ahoj, na svých cykločundrech (2-3 osoby) přespáváme v turistickývh přístřešcích. Nikdy nebyl problém.
Terea
Super článek 🙂
MM
Díky za článek.
Podělím se o zkušenost s „ochranářem“ v np České švýcarsko. Jdeme ve dvou s batohem a v brzkém odpoledni vstupujeme do parku u pravčické brány. „Ochranář“ si nás vyhmátne z davu, legitimuje se a začne nám arogantním způsobem vykládat, že kouká že jdeme „na těžko“ a že se v np nesmí přespávat, že je moc sucho, že bychom rušili zvěř a spousta dalších keců. A že prý doufá, že nás v noci nepotká v parku, dodává, že máme jít přespat do kempu.
Nejvíc fascinující na celé situlaci bylo to, že ostatní výletníky ve stylu: zaparkuju na nejbližším parkovišti, jdu na pravčickou bránu, sokolím hnízdě dám pivo a cestou vykouřím půl krabky, nedopalky jen tak zahodím (viděno na vlasní oči) nechával „ochranář“ bez povšimnutí. Také představa „ochranáře“ který pobíhá v noci po parku, aby nachytal v klidu spící lidi (kdo tady ruší přírodu, že?) je zábavná.
Btw. všimli jste si, že dle pravidel je táboření a nocování zákázáno s vyjímkou míst k tomu určených, což je pouze kemp „Mezní louka“ – docela by mne zajímalo, kam chodí spát lidé z vesnice Mezná…
Důsledek je, že do Č.Š. už nepůjdeme ani na výlet, jsou i jiná místa. Pár odpadků, které občas sezbíráme po ostatních návštěnících, také můžeme sebrat jinde.
V konečném důsledku moc nerozumím způsobu ochrany přírody, kdy se snažím nalákat co nejvíce obyčejných turistů (kteří se často neumí v přírodě pohybovat a chovat, případně jim je to jedno) a na druhou stranu co nejvíce znechutit návštěvu jednotkám lidí (kteří se – aspoň doufám – chovat v přírodě většinou umí). Někdo to možná ví..
Tomík
Díky, z článku nepřímo vyplývá, že na většině území by neměl být problém s přespáním v bivakovacím pytli. Jak to je s hamakou, která je vybavena širokým popruhem bránícím poškození kůry? V některých článcích jsem se dočetl, že hamaka je také OK.
Asi by bylo vhodné dovysvětlit větu: „Pokud není vyhláškou vyloženě zakázáno „nocování“, nepotřebujete pro přespání žádnou výjimku a právo na něj máte v podstatě kdekoliv.“
Předpokládám, že autorka míní vyhlášky o zřízení jednotlivých CHKO, případně zákony o zřízení národních parků. Doufám, že si v pokračování článku dá tu práci a zmapuje jednotlivé vyhlášky. Jinak to bude další článek, na který se budou tisíce lidí odkazovat, protože se jim hodí do krámu, ale neuvědomí si, že tento drobný háček znamená, že opravdu „nemají právo přespat v podstatě kdekoliv.“ Třeba v Moravském krasu je takto ve vyhlášce plošný zákaz vstupu do jeskyní, nevede-li k nim turistická značka a z toho plyne i zákaz nocování. To stejné platí pro všechny národní přírodní rezervace.
Díky za komentář, v druhé části článku je vše o CHKO, NP a dalších oblastech náležitě okomentováno a postaveno na rozhovorech jednotlivých zástupců ochrany přírody. Po vydání Světa outdooru pak doplníme informace i zde.
Rád bych se zeptal, Jakube, kdy a jestli vůbec plánujete ty informace doplnit zde do onlinu?
Děkuji, David
Ano, doplnění plánujeme na červen 😉
Dobrý den,
už si přesně nepamatuji, jak článek vypadal původně – došlo už k jeho doplnění?
Děkuji, David Němec
Zdravím Davide,
ano článek byl doplněn o odstavce nocování v CHKO a národních parcích.
Přeji pěkný den,
Jakub
Co má společného „zákaz vstupu do jeskyní“ a „nocování“?? Vůbec nechápu souvislost. Nemusí se přece nocovat jenom v jeskyni.
Nakonec to je vždy o domluvě obou zúčastněných stran. Mám ověřeno rozhovorem s lesníky a SP, že v „běžném lese“ = vše kromě rezervací a NP, není problém postavit na přenocování přístřešek – ať už jen plachtu nebo stan bez podlážky (ve výsledku poválím stejnou plochu jako v bivakovacím pytli), použít vařič, ohřát vodu, sbalit. Přístřešek vždy zakládám ve vzdálenosti od turistických stezek a jiných cest, nemaskovaný (myslivci to ocení) a jen na nezbytně dlouhou dobu – od soumraku do brzkého rána. Minimalizuji tím nepříjemné návštěvy hrubiánů (ostatním je to jedno). Málokdo (oprávněný mě na cokoliv upozorňovat) bloudí v noci nebo za úsvitu jen tak po lese mimo cesty.
Díky za komentář s vlastními zkušenostmi. Respekt a vzájemná domluva je vždy základ.
Předpokládám Davide, že se ale nedomlouváte předem.
Myslím, že články, které navádí lidi jak to technicky udělat, aby „mohli spát v podstatě kdekoliv“ dělají ochraně přírody medvědí službu. Lidi se pak soustředí na to jestli splnili nějaké technické parametry bivakování vs. táboření, případně se po vzoru kolegů z internetových diskusí snaží s těmi zlými ochranáři domluvit, movitější rovnou počítají s tím, že případně vypláznou pokutu. Společné je to, že se hledají způsoby jak si sobecky v přírodě užít, protože přece máme přírodu rádi a toužíme po troše té romantiky.
Měli bychom být rádi, že si nemusíme kupovat povolenky ke vstupu a že nás soukromí majitelé nehoní s puškami, jako v jiných zemích. Na oplátku tohoto privilegia by bylo dobré respektovat, že jsou krásná místa, kde fakt spát nejde. Nejenom z důvodu zákonné ochrany, ale prostě proto, že nás je hodně a že je rok 2020 a ne 1970. Každý zválí jenom trošku trávy, spálí pár větviček a zajde si ke stromku, ale jsou místa, která to nedávají a v horizontu let až desetiletí je to poškozuje.
V celé této několikaleté debatě mi chybí právě tento etický pohled, proč na řadě míst fakt ne. Proč bychom si sami sobě měli něco odepřít pro dobro přírody. Dokud nebudeme kolektivně vyžadovat od druhých, aby tu deklarovanou lásku k přírodě taky přeměnili v činy, bude to pořád ta stejná hra na romantické psance a zlé policajty.
To ne. Domluvou jsem myslel až fázi, kdy přijde někdo z jmenovaných až k vám na nocoviště. Mně osobně se to stalo za cca 20let díky umístění tábořiště jen 2x a byli to lesáci. Ostatní kolemjdoucí šli bez zájmu dál, nikdo se na mě nikdy nehrnul.
Souhlasím s tím, že místa jako Přírodní památky by měly být ke koukání, posezení u nich.. Také nerad vidím různá ohniště, přístřešky z větví a bůhvíco dalšího u skalek, na mýtinkách nebo lukách s „instagram výhledem“.
Svým příspěvkem jsem chtěl ukázat, že přístřešek opravdu není problém (hlavně v případech, pokud se bojíte o své vybavení nebo přímo o sebe a nechcete spát na „houmlesáka“), ale raději volit odlehlá, nezajímavá a krytá místa. Ne z důvodu, že bych chtěl ukrytý tropit něco nekalého, ale když už chci někde nocovat, tak ať nekazím trek někomu jinému, kdo na mě není zvědavý.
Tenhle názor mi přijde jako celkově nepochopení přírody, člověk je zvíře jako každé jiné, tím že si někde lehnu nenapáchám víc škody než když si tam lehne prase, a mluvit o slehlé trávě a polámaných větvičkách jako škodě je nesmyslné jsou to běžné procesy. Moje představa o ochraně přírody by byla taková že bych zrušil veškeré lanovky a vývozy do hor občerstvovny v národních parcích i cesty.
Člověk je součástí přírody do nějaké míry. Přírodní fauna (a vlastně i flora) je naštěstí pro nás před člověkem poměrně plachá, a právě proto se nemůžeme jít válet kamkoliv se nám zamane. Mezi prasetem a člověkem ležícím v lese je velký rozdíl, přinejmenším dokud se za každého člověka, který se válí v lese, nepůjde to prase recipročně válet člověku do postele nebo třeba do záhonu na zahradě.
Běžný les je prakticky hospodářská krajina a tam je nocování v pořádku. Se stoupající úrovní ochrany území (ergo výskytem plaché a vzácné fauny a flory) je omezování pohybu člověka naprosto logická věc.
Dobře a moudře napsané. Díky
ahoj, na svých cykločundrech (2-3 osoby) přespáváme v turistickývh přístřešcích. Nikdy nebyl problém.
Super článek 🙂
Díky za článek.
Podělím se o zkušenost s „ochranářem“ v np České švýcarsko. Jdeme ve dvou s batohem a v brzkém odpoledni vstupujeme do parku u pravčické brány. „Ochranář“ si nás vyhmátne z davu, legitimuje se a začne nám arogantním způsobem vykládat, že kouká že jdeme „na těžko“ a že se v np nesmí přespávat, že je moc sucho, že bychom rušili zvěř a spousta dalších keců. A že prý doufá, že nás v noci nepotká v parku, dodává, že máme jít přespat do kempu.
Nejvíc fascinující na celé situlaci bylo to, že ostatní výletníky ve stylu: zaparkuju na nejbližším parkovišti, jdu na pravčickou bránu, sokolím hnízdě dám pivo a cestou vykouřím půl krabky, nedopalky jen tak zahodím (viděno na vlasní oči) nechával „ochranář“ bez povšimnutí. Také představa „ochranáře“ který pobíhá v noci po parku, aby nachytal v klidu spící lidi (kdo tady ruší přírodu, že?) je zábavná.
Btw. všimli jste si, že dle pravidel je táboření a nocování zákázáno s vyjímkou míst k tomu určených, což je pouze kemp „Mezní louka“ – docela by mne zajímalo, kam chodí spát lidé z vesnice Mezná…
Důsledek je, že do Č.Š. už nepůjdeme ani na výlet, jsou i jiná místa. Pár odpadků, které občas sezbíráme po ostatních návštěnících, také můžeme sebrat jinde.
V konečném důsledku moc nerozumím způsobu ochrany přírody, kdy se snažím nalákat co nejvíce obyčejných turistů (kteří se často neumí v přírodě pohybovat a chovat, případně jim je to jedno) a na druhou stranu co nejvíce znechutit návštěvu jednotkám lidí (kteří se – aspoň doufám – chovat v přírodě většinou umí). Někdo to možná ví..
Díky, z článku nepřímo vyplývá, že na většině území by neměl být problém s přespáním v bivakovacím pytli. Jak to je s hamakou, která je vybavena širokým popruhem bránícím poškození kůry? V některých článcích jsem se dočetl, že hamaka je také OK.
Téma měsíce: Babí léto v Česku a na Slovensku
Přehled: Dálkové trasy v Česku
Žitný ostrov: region, kde je voda králem
Nejlepší české cyklostezky: Českem na kole
Rady k vybavení
Příprava a výbava na dálkový trek po Česku
Jaké trekové boty? Tenisky versus pohorky: co je lepší?
Do terénu s mapou a buzolou: k čemu jsou azimuty, vrstevnice, měřítko a plánovací folie
Knižní tipy
E-BOOK 1. POMOC NA HORÁCH: zdarma ke stažení
E-book Nordic Walking: o co (se) jde! ke stažení zdarma
Zajímavé vybavení
Treková karimatka Warg Gustav
Ultralehká karimatka s vnitřní Warmthalovou izolací
Forclaz merino tričko MT900
Bezešvé provedení, odolnější látka na ramenech a bedrech
Treková karimatka Warg NeoLite
Komfortní, s výbornou tepelnou izolací (4,5 R-Value).
NOVINKA: Spacák Warg Ursus
Promyšlený design + moderní prvky = maximální pohodlí
Zajímavé túry
Šikoku trail aneb tak trochu jiné líbánky
Kungsleden (Královská stezka): divočinou švédského Laponska
Rota Vicentina: portugalským pobřežím po Fisherman´s Trail
Další zajímavosti
KVÍZ: Jak dobře se vyznáš v dálkových trecích?
Gear list na trek: za málo peněz hodně muziky
Jak zvládají terén barefoot boty