HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Nocování v české krajině: BIVAKUJ, ALE RESPEKTUJ!

Nocování v české krajině: BIVAKUJ, ALE RESPEKTUJ!

Mnoho z nás se do přírody vydává za absolutní svobodou. Žádné plány, žádné zamluvené chaty, alespoň chvíli fungovat tak, jak se nám chce. Dojít kam potřebujeme, přespat kde se to zrovna hodí. Nikdo z nás ale nechce být probuzen ochránci přírody a hned po probuzení zaplatit nemalou částku za to, že složil hlavu na jehličí. Pojďme si v následujícím článku společně se zástupci CHKO a NP objasnit, jak to s tím bivakováním na území České republiky je.

TÁBOŘENÍ VERSUS NOCOVÁNÍ

Hodit batoh na záda a celý víkend se toulat po lesích a lukách není žádná nová věc. Tramping má na území České republiky (i vlivem minulých režimů) velkou tradici a na úpravu přespávání v přírodě myslí zákony. Ty se samozřejmě různě mění a upravují. Podmínky nocovaní jsou rozdílné na území Národních parků (NP), Chráněných krajinných oblastí (CHKO), ve volné krajině (kam spadá i les) nebo podle vyhlášek na území měst a obcí. Obecně se ve volné přírodě nemusíte bát přespat, ale je dobré znát svá práva, umět je využít a neporušovat je tam, kde to není nezbytně nutné. Pro začátek si pojďme definovat jednu z nejdůležitějších věcí, a to jak zákony vnímají dva oficiální pojmy, „nocování“ a „táboření“, ty jsou upravené především v lesním zákoně č.289/1995 Sb. a v zákoně o ochraně přírody č. 114/1992 Sb.

Tábořením se rozumí „přenocování za zvýšeného komfortu použitím přístřešku, především stanu, a další doprovodné aktivity, jako je např. příprava stravy, hygiena, likvidace odpadků apod.“ Je dobré vědět, že pokud je někde zakázáno táboření, automaticky se to vztahuje i na všechny jeho doprovodné aktivity.

Nocováním je pak dle zákona myšleno „přenocování pod širákem za sníženého komfortu bez použití přístřešku, bez rozdělání ohně a bez zanechání jakýchkoli odpadků v místě přenocování.” Pokud není vyhláškou vyloženě zakázáno „nocování“, nepotřebujete pro přespání žádnou výjimku a právo na něj máte v podstatě kdekoliv.

Protože Česká republika je rozsáhlá a přístup k nocování se liší dle stupně ochrany krajiny, pojďme se podívat jednotlivě na místa, kterých se vaše touha hodit spacák na zem a přespat může týkat.

NOCOVÁNÍ V LESÍCH, KRAJINĚ A NA SOUKROMÝCH POZEMCÍCH

V České republice máme výhodu, že možnost pobývat v přírodě je, i pokud se daný pozemek nachází v soukromém vlastnictví, pro všechny občany garantovaná v zákonu o ochraně přírody, a to přímo pod pojmem „veřejná přístupnost krajiny” a paragrafem § 63. Řadíme se tak po bok zemím, jako je Rakousko, Švýcarsko, Norsko a další, které historicky garantují volný pohyb osob krajinou bez ohledu na to, kdo ji vlastní. Výjimka se vztahuje na zastavěné či stavební pozemky, dvory, zahrady, sady, vinice, chmelnice a pozemky určené k chovu zvířat. Orná půda, louky a pastviny jsou z oprávnění vyloučeny v době, kdy může dojít k poškození porostů či půdy nebo při pastvě dobytka. Mimo zmíněné tedy máte právo na takzvaný volný průchod, a pokud území nepoškozujete, nikdo vám nemůže nic říct. Trochu jiné to bude, když si budete chtít ustlat v pěkném oploceném sadu nebo na břehu řeky u chatky, tam by majitel byl v právu a lepší bude ho přímo kontaktovat a na možnosti složení hlavy se s ním dohodnout (tzv. získat souhlas vlastníka).

Co se lesů týče, hlavu v mechu můžete složit v podstatě kdekoliv v rámci svého běžného práva vstupovat do lesa (užívání lesa), takže pokud by se někdo chtěl ohánět zákonem o táboření č. 289/1195 Sb., má smůlu. V lese je také povoleno sbírat houby a lesní plody a odnášet klestí do 7 cm v průměru, které je suché, bez kůry a na zemi ležící. Co však povoleno není, a vy byste to měli respektovat, je les poškozovat a rozdělávat nebo udržovat otevřený oheň až do vzdálenosti 50 metrů od okraje lesa. Pozor si však dejte na jednu věc: nocování může být omezeno v době, kdy je vstup do lesa omezen, jak se můžeme dozvědět na Lesní správě, jedná se například o hony, těžbu nebo údržbu lesa.

Pokračování tohoto článku najdeš v chystaném vydání Světa outdooru 1/2020, které vychází v první polovině dubna.

Logo Svět outdooru
Chceš vědět jak je to s nocováním na území CHKO, NP a přírodních rezervací?
Předplať si časopis Svět outdooru do 30. března a dozvíš se vše o nocování v českých luzích a hájích!

Chci předplatné Světa outdooru za 129 Kč na rok.

Zkušenosti čtenářů

Michal

Asi by bylo vhodné dovysvětlit větu: „Pokud není vyhláškou vyloženě zakázáno „nocování“, nepotřebujete pro přespání žádnou výjimku a právo na něj máte v podstatě kdekoliv.“
Předpokládám, že autorka míní vyhlášky o zřízení jednotlivých CHKO, případně zákony o zřízení národních parků. Doufám, že si v pokračování článku dá tu práci a zmapuje jednotlivé vyhlášky. Jinak to bude další článek, na který se budou tisíce lidí odkazovat, protože se jim hodí do krámu, ale neuvědomí si, že tento drobný háček znamená, že opravdu „nemají právo přespat v podstatě kdekoliv.“ Třeba v Moravském krasu je takto ve vyhlášce plošný zákaz vstupu do jeskyní, nevede-li k nim turistická značka a z toho plyne i zákaz nocování. To stejné platí pro všechny národní přírodní rezervace.

Jakub Larysz
Michal:

Díky za komentář, v druhé části článku je vše o CHKO, NP a dalších oblastech náležitě okomentováno a postaveno na rozhovorech jednotlivých zástupců ochrany přírody. Po vydání Světa outdooru pak doplníme informace i zde.

David

Nakonec to je vždy o domluvě obou zúčastněných stran. Mám ověřeno rozhovorem s lesníky a SP, že v „běžném lese“ = vše kromě rezervací a NP, není problém postavit na přenocování přístřešek – ať už jen plachtu nebo stan bez podlážky (ve výsledku poválím stejnou plochu jako v bivakovacím pytli), použít vařič, ohřát vodu, sbalit. Přístřešek vždy zakládám ve vzdálenosti od turistických stezek a jiných cest, nemaskovaný (myslivci to ocení) a jen na nezbytně dlouhou dobu – od soumraku do brzkého rána. Minimalizuji tím nepříjemné návštěvy hrubiánů (ostatním je to jedno). Málokdo (oprávněný mě na cokoliv upozorňovat) bloudí v noci nebo za úsvitu jen tak po lese mimo cesty.

Jakub Larysz
David:

Díky za komentář s vlastními zkušenostmi. Respekt a vzájemná domluva je vždy základ.

Michal
David:

Předpokládám Davide, že se ale nedomlouváte předem.
Myslím, že články, které navádí lidi jak to technicky udělat, aby „mohli spát v podstatě kdekoliv“ dělají ochraně přírody medvědí službu. Lidi se pak soustředí na to jestli splnili nějaké technické parametry bivakování vs. táboření, případně se po vzoru kolegů z internetových diskusí snaží s těmi zlými ochranáři domluvit, movitější rovnou počítají s tím, že případně vypláznou pokutu. Společné je to, že se hledají způsoby jak si sobecky v přírodě užít, protože přece máme přírodu rádi a toužíme po troše té romantiky.
Měli bychom být rádi, že si nemusíme kupovat povolenky ke vstupu a že nás soukromí majitelé nehoní s puškami, jako v jiných zemích. Na oplátku tohoto privilegia by bylo dobré respektovat, že jsou krásná místa, kde fakt spát nejde. Nejenom z důvodu zákonné ochrany, ale prostě proto, že nás je hodně a že je rok 2020 a ne 1970. Každý zválí jenom trošku trávy, spálí pár větviček a zajde si ke stromku, ale jsou místa, která to nedávají a v horizontu let až desetiletí je to poškozuje.
V celé této několikaleté debatě mi chybí právě tento etický pohled, proč na řadě míst fakt ne. Proč bychom si sami sobě měli něco odepřít pro dobro přírody. Dokud nebudeme kolektivně vyžadovat od druhých, aby tu deklarovanou lásku k přírodě taky přeměnili v činy, bude to pořád ta stejná hra na romantické psance a zlé policajty.

David
Michal:

To ne. Domluvou jsem myslel až fázi, kdy přijde někdo z jmenovaných až k vám na nocoviště. Mně osobně se to stalo za cca 20let díky umístění tábořiště jen 2x a byli to lesáci. Ostatní kolemjdoucí šli bez zájmu dál, nikdo se na mě nikdy nehrnul.
Souhlasím s tím, že místa jako Přírodní památky by měly být ke koukání, posezení u nich.. Také nerad vidím různá ohniště, přístřešky z větví a bůhvíco dalšího u skalek, na mýtinkách nebo lukách s „instagram výhledem“.
Svým příspěvkem jsem chtěl ukázat, že přístřešek opravdu není problém (hlavně v případech, pokud se bojíte o své vybavení nebo přímo o sebe a nechcete spát na „houmlesáka“), ale raději volit odlehlá, nezajímavá a krytá místa. Ne z důvodu, že bych chtěl ukrytý tropit něco nekalého, ale když už chci někde nocovat, tak ať nekazím trek někomu jinému, kdo na mě není zvědavý.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: