Český horolezecký svaz vyhlašuje Výstupy roku 2015 a vyzývá k podávání návrhů na ocenění nejlepších horolezeckých výkonů v osmi horolezeckých „disciplínách“ včetně skialpinismu.
Když jsem před třemi lety slezl z biku a začal běhat, dal jsem si dlouhodobý cíl. Nevěděl jsem, jak moc dlouhodobý ten cíl je, jen jsem věděl, že to je bod, ke kterému chci směřovat. Vůbec ve všem konání by měl být vzdálený cíl, aby si věděl, že míříš správným směrem, i když cesta k cíli může být hodně klikatá. Lavaredo 2015 je další kousek do mozaiky věcí, které k mému cíli směřují.
Klasická horská chata leží severně od Horního Maršova na červeně značené Cestě bratří Čapků v blízkosti polských hranic.
Zalesněný vrch jižně od Harrachova, nejzápadnější „tisícovka“ Krkonoš.
Modře značená turistická cesta, zřízená jako první turistická trasa v Krkonoších hrabětem Harrachem v roce 1879, začíná u turistického rozcestí Pod Dívčí strání poblíž soutoku Labe a Bílého Labe asi 2 km severně od Špindlerova Mlýna.
Pozoruhodným architektonickým dílem je Labská přehrada postavená v letech 1910 – 1916 vídeňskou firmou Redlich & Berger na jižním okraji Špindlerova Mlýna.
Červeně značená cesta dlouhá 33 km vychází z obce Úpice (JV od Trutnova) směrem na sever do Malých Svatoňovic, pokračuje po západním úbočí hory Žaltman, pak zamíří na západ a podél pískovcových skal Čížkovy kameny přijde do Poříčí nad Úpou.
Symbolické místo pramene Labe se nachází na Labské louce, asi 0,5 km jižně od státní hranice s Polskem při prastaré zemské solné stezce, tzv. České stezce, která tudy vedla už před pěti staletími.
Jízda na kole patří v české kotlině k nejoblíbenějším letním aktivitám. Není to jen sportovní vyžití, ale poskytuje nám příležitosti k poznávání krásy přírody kolem sebe. I u nás politici na různých úrovních pochopili, že je potřeba o české cyklisty dbát a budovat sítě cyklostezek.
Dříve než se vydáte na horský výšlap či zdolávání zahraničních masivů, překontrolujte výbavu, ale i další nezbytnosti, jež se vám budou na cestách hodit. Nehoda není náhoda, a byť by se nám to líbilo, ani neštěstí nechodí po horách, ale po lidech. Takový úraz na skalní stěně, podvrtnutý kotník nebo hrozivý pád není nic příjemného. Tím spíš, pokud po návratu zjistíte, že pojišťovna vám za utrpěný úraz nevyplatí ani korunu.
Užít si pohodové lezení s kamarády není nutné jen v létě a na území Česka či Slovenska. Dnes už se za lezením v početných partách vyráží stejně běžně v červnu jako v prosinci. Výběr destinací je tak rozmanitý, že každou chvíli slyšíte o nějaké nové, do které musíte zaručeně jet. Pojďte se podívat na pár tipů k inspiraci, které doplnili takoví lezci jako Mára Holeček, Jožo Krištoffy nebo Miro Peťo.
Dřevěná pozorovací věž vodního ptactva na východním břehu rybníka Řežabinec u Ražic, cca 8 km jihozápadně od Písku, je z roku 1985, celková výška je 7 m, na vyhlídkovou plošinu ve třech metrech vede 14 schodů.
Marek Holeček a Tomáš Petreček právě dnes odlétají do Pákistánu na další pokus o novou cestu v jihozápadní stěně Gasherbrumu I.
Před třemi lety jsem stál poprvé na paddleboardu během Krumlovského Vodáckého Maratonu a během těch 30 km mě to hodně chytlo. Když jsem loni začal s Vojtou Pražmou mluvit o sjetí Vltavy od Lipna až po Mělník, případně až k moři, klepal si na hlavu nejen on, ale všichni, před kterými jsem nápad nadhodil. Bylo to opravdu až tak šílené?
Dvě mladé slečny si vyrazily z francouzského Grenoblu na horskou procházku do masívu Vercors. Jen tak, bez zkušeností, pořádné mapy a s falešnou naivitou bezpečí. Dvouhodinová procházka se poněkud zvrtla a stala se dvoudenní noční můrou pro obě zůčastněné. Zdárný příklad toho, jak by se nikdy nemělo do hor cestovat!