Česko

Z Vysokého Mýta, historického města, se vydáme do obce Vraclav, která je nejstarší v okrese Ústí nad Orlicí. Knížetem Svatoplukem zde byl zavražděn Vršovec Mutina a tím byl dán signál k vyhubení většiny členů tohoto rodu. Putování vede zčásti po silnici, lze využít autobusového spojení z Vysokého Mýta do Vraclavi nebo Domoradic.

Pohodlné putování bez znatelných výškových rozdílů – kratší výstup absolvujeme pouze na Chlum, kde bývalo popraviště. Nelekejme se ale pochmurné historie a vnímejme klidné půvaby krajiny.

Půvabný zámek s mimořádně cennými sbírkami, obklopený jedním z nejhezčích přírodně-krajinářských parků u nás, to je Kynžvart, oblíbené výletní místo na úpatí Slavkovského lesa. Za návštěvu rozhodně stojí i nedaleké lázně, které dnes navracejí zdraví dětským pacientům. Naše trasa je ideální typ na polodenní procházku, vhodný i pro motoristy, kteří mohou zaparkovat před kynžvartským zámkem a na konci cesty se k němu zase vrátit.

Pěkná, velmi členitá a na výškové rozdíly dost náročná trasa nás provede kopcovitou, většinou zalesněnou krajinou kolem nejvyšších vrcholů Slavkovského lesa – Lesného a Lysiny. Z větší části půjdeme po kvalitních cestách nebo silničkách, vystoupáme až do devítisetmetrové výšky, abychom v závěru sestoupili do středu Mariánských Lázní. Oč pestřejší a rozmanitější je tu příroda, o to chudší je možnost občerstvení, proto doporučujeme přibalit na cestu nezbytné jídlo a pití.

Údolí řeky Teplé patří k nejkrásnějším přírodním partiím v popisované oblasti. Četné meandry, strmé skalnaté stráně, půvabné samoty a osady, zákruty silnice a stužka železniční trati, která si tu razí cestu za pomoci romantických tunelů. A nad tím vším jako skutečné orlí hnízdo hrad Bečov, obklopený historickými domy středověkého městečka. Bez zajímavosti není ani blízké okolí, představující oázu hojivého ticha. Naše trasa není příliš náročná, je na ní jediné větší stoupání (k Nové Vsi), vede však z větší části po neznačených cestách a proto vyžaduje určitý orientační smysl. Za vlhčího počasí mohou být některé úseky v údolí potoka Sádky poněkud blátivé.

Pestrá, členitá a ne příliš dlouhá trasa nás dovede vysoko nad levý břeh Dyje za nádhernou vyhlídkou, do romantického Mločího údolí i do míst, která byla předchůdcem dnešního města Znojma. Čeká nás dost výškových rozdílů, ale půjdeme vesměs po dobrých cestách. Výlet hravě zvládneme za půl dne.

Překrásný výlet s nádhernými výhledy na Vranovskou vodní nádrž i hrad Bítov. Mimo krátké části pohodlná cesta s několika možnostmi koupání či občerstvení. Vřele lze doporučit i prohlídku hradu Bítova.

Půvabné údolí meandrujícího toku Rokytné a jejího levého přítoku Rouchovanky, většinou zalesněné, se starými břehovými porosty a neporušeným krajinným rázem, se skalními útvary, vzácnými rostlinami, s příjemnými zákoutími, hezkými a stále sečenými loukami je na ploše 5320 ha vyhlášeno přírodním parkem. Celý tok Rokytné, pramenící u Chlístova v nadmořské výšce 580 m a ústící do Jihlavy u Ivančic, měří 89,3 km. Turisty je nejvíce využívána část od Příštpa nedaleko Jaroměřic nad Rokytnou po Tulešice. Setkání s Rokytnou jsme rozdělili do více částí (byť i cesta podél řeky „vcelku“ má velký půvab) s tím, že to bude několik pestřejších výletů. Následující trasa je náročnější především díky vzdálenosti, jinak ovšem bez větších výškových rozdílů. V jediném krátkém úseku narazíme patrně na hradbu kopřiv (v krátkých kalhotách si „užijeme“). Nezapomeneme na občerstvení s sebou, cestou máme jedinou příležitost v Příštpu.

Údolí Jevišovky a jejího přítoku Nedveky jsou hlavními turistickými atrakcemi této trasy, která nám představí i zajímavá sídla dávného středověku. Nečeká nás žádné výrazné překonávání výškových rozdílů, přesto bude cesta fyzicky náročná, zejména v poslední části nad Jevišovickou přehradou, kde si budeme muset poradit se záludnostmi pěšiny, traverzující divokým skalnatým svahem. Je to putování po všech stránkách překvapivě půvabné, a patří k tomu nejhezčímu, co popisovaná oblast nabízí.

Zpočátku údolími řek a potoků, pak hlubokými lesy a v závěru převážně po silnici prochází trasa nad pravým břehem Jevišovky, která nabízí od všeho, co může turistu potěšit. Od Čertovy stěny po Kocandu půjdeme po neznačených lesních cestách, takže budeme muset dávat pozor, abychom nezabloudili. Čeká nás několik krátkých výstupů, při nichž se příliš nezapotíme, s výjimkou okolí hradu Lapikus není terén ani příliš náročný. Možnosti občerstvit se budeme mít až v závěru trasy, takže radíme nezapomenout přibalit jídlo a pití.

Východně od Znojma začíná plochá, na první pohled ne příliš atraktivní krajina Dyjskosvrateckého úvalu. Řeka Dyje tu opouští hluboké zalesněné údolí, její tok se zpomalí v nekonečném množství meandrů. Téměř veškerá půda je zemědělsky využívaná, najdeme tu množství vinic a zahrad. Naše trasa vám chce dokázat, že i tady mohou turisté objevit leccos zajímavého. Je to kraj starých kostelů a mlýnů, kraj, odkud pocházel obecně málo známý český světec Klement Maria Hofbauer–Dvořák. Půjdeme výhradně po neznačených cestách, takže výlet bude klást poněkud vyšší nároky na orientaci, část trasy tvoří silniční úseky.

Od členité, kopcovité krajiny v okolí Moravského Krumlova, s hlubokými údolími řek a rozlehlými lesy se vydáme k jihovýchodu do Dyjskosvrateckého úvalu, rovinatého, úrodného koutu s ovocnými sady, vinicemi a zbytky starých lužních lesů. Poznáme řadu měst a městeček a jejich památky, převážně zámky, tvrze, kostely, kaple i sochy.

Od každého trochu okusíme při následujícím výletu – město (Velká Bíteš), které lze dnes označit za výstavné, dvojí „protažení“ pod dálnicí, nečekaně pěkné přírodní partie bez turistického značení (tady nabírá sílu Chvojnice), pozoruhodné památky v Jinošově, lesy, skvostný rybník…

Řeka Rokytná vytváří na svém dolním toku malebné údolí, na jehož začátku a konci leží dvě historická města – Moravský Krumlov a Ivančice. Je to kraj, odkud pocházel významný český malíř Alfons Mucha, vynikající představitel secesního umění. Cesta při březích Rokytné má mnohé půvaby, které by neměl vynechat nikdo, kdo chce důkladně poznat tuto malebnou část Moravy. Kromě romantických přírodních scenérií na nás čekají i zajímavé historické památky. Trasa není nijak náročná, i když nás čeká několik „výživných“ stoupání.

Krátká, ale zajímavá trasa vede převážně hlubokými lesy Přírodního parku Bobrava. Dovede nás i k nepatrným zbytkům hradu Bučína, jehož hledání je malou detektivkou. V úvodu se pořádně zapotíme při stoupání z údolí Bobravy, ostatní část cesty bude vcelku pohodlná, nepočítáme-li úseky, poškozené těžbou a přibližováním dřeva.