HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

S Čertem v patách

Údolí Jevišovky a jejího přítoku Nedveky jsou hlavními turistickými atrakcemi této trasy, která nám představí i zajímavá sídla dávného středověku. Nečeká nás žádné výrazné překonávání výškových rozdílů, přesto bude cesta fyzicky náročná, zejména v poslední části nad Jevišovickou přehradou, kde si budeme muset poradit se záludnostmi pěšiny, traverzující divokým skalnatým svahem. Je to putování po všech stránkách překvapivě půvabné, a patří k tomu nejhezčímu, co popisovaná oblast nabízí.

Malé město Jevišovice se může pochlubit nádhernou polohou na strmém skalnatém ostrohu nad hlubokým údolím Jevišovky, nad jejím pravým břehem. Nejstarší osídlení však nebylo zjištěno na území dnešní obce, ale na protějším břehu, na vrcholu skalnaté stráně proti pozdějšímu hradu a zámku. Bývalo tu pravěké hradiště, které v letech 1909–15 prozkoumal archeolog J. Palliardi spolu s F. Vildomcem. Pochází z období eneolitu, tedy z doby kolem r. 2000 před naším letopočtem; nálezy z nejmladší vrstvy se podle této lokality nazývají jevišovickou kulturou a zásluhou Palliardiho přispěly k roztřídění nejmladšího období pozdní doby kamenné ve střední Evropě.

V místech hradiště si členové jedné z větví pánů z Kunštátu vystavěli na přelomu 13. a 14. století hrad . Mezi jeho držiteli vynikl zejména Hynek z Kunštátu, zvaný Suchý Čert, nejprve svými loupežnými výpady, později jako úspěšný obránce Znojma proti Uhrům a Rakušanům. Za husitských válek byly Jevišovice baštou husitů, hrad byl několikrát obléhán rakouským vojskem, ale nepřátelům se ubránil. Nakonec jej však rakouský vévoda Albrecht v r. 1421 přece jen dobyl a rozbořil. Dnes se ze starého jevišovického hradu zachovaly jen příkopy a nepatrné zbytky základních zdí.Jako náhrada za zaniklé sídlo vyrostl v polovině 15. století zásluhou pánů z Kunštátu, kteří v této době začali používat i jméno Zajímačové, nový hrad, a to na protějším břehu řeky.

Ve 2. polovině 16. století byl přestavěn na čtyřkřídlý renesanční zámek . V polovině 17. století jej získal rod de Souches. Noví majitelé zámek opravili a zčásti přestavěli, v severní části vyrostla kaple. V letech 1743–1879 patřily Jevišovice Ugartům a po nich rodu Locatelli. Od konce 19. století přestal zámek ¬plnit funkci obytného sídla. Skládá se z předzámčí a vlastního zámku, odděleného příkopem. Jádro tvoří jedno a dvoupatrové budovy kolem obdélného nádvoří. Ve vstupním křídle stojí hranolová věž, na nádvoří je zbytek renesanční arkády. V interiéru se dochovaly některé gotické architektonické prvky včetně kleneb. V zámku je dnes muzeum, představující historii Jevišovicka, lidový nábytek a staré hudební nástroje (otevřeno: květen + září SO, NE 9–13 h, červen–srpen ÚT–PÁ 10–12, 14–16 h, SO + NE 9–13 h.)

V 80. letech 17. století vystavěl Ludvík Raduit de Souches v zámeckém parku malý barokní dřevěný lovecký zámek. Ten byl v r. 1879 zcela přestavěn v novogotickém stylu a nazván Novým zámkem; stal se hlavním sídlem Locatelliů. Je to patrová obdélná budova s bohatě zdobenými a členěnými fasádami, uprostřed se tyčí hranolová věž s cimbuřím. Kolem je rozsáhlý park doplněný cyklem mytologických soch L. Mattielliho z poloviny 18. století, přemístěnými sem v r. 1879 z louckého kláštera. Zámek stojí na jihovýchodním konci města a dnes je v něm domov důchodců.Podhradní osada, dnešní město, vznikla asi ve 13. století.

O sto let později již byla městečkem a od počátku 18. století se nazývá městem. Kdy získaly Jevišovice znak, není známo, ten však připomíná zakladatele obce, pány z Kunštátu. Je na něm v modrém poli zlatá hradební zeď s cimbuřím, otevřenou branou a třemi věžemi. Nad branou je umístěn kunštátský erb. Jádrem města je nevelké náměstí s kostelem sv. Josefa, klasicistní stavbou z let 1823–30 . V jeho blízkosti je sýpka, renesanční z konce 16. století, s barokními úpravami. Zachovalo se i několik barokních domů, kašna ze 17. století a řada barokních soch.(Stravování: vinárna Suchý Čert PO, ST, ČT, NE 10–22, PÁ 10–24, SO 10–02 h; restaurace U melounu; restaurace U Čadů.)

Z náměstí od kostela půjdeme po žluté značce. Vede nás mírně dolů městečkem k zámku, před průjezdem do předhradí vlevo po schodech a uličkou k vyhlídkovému místu nad údolím Jevišovky. Odtud sejdeme dolů do dolní části města a vzápětí vlevo mezi domky vystoupíme na silnici. Po ní se dáme vpravo dolů, přejdeme přes most a pokračujeme k turistické orientaci  ve Střelicích. Odtud pokračujeme vlevo spolu se žlutou a modrou značkou (ta se k nám přidala na silnici nad mostem), na rozcestí za posledním domkem se rozloučíme se žlutou a půjdeme vpravo po modré. Polní cestou krajem louky proti proudu potoka Nedveky, který se ve Střelicích vlévá do Jevišovky, dojdeme k lesu.

Cesta brodem přechází potok, my při troše štěstí přeskáčeme po kamenech. Po 300 metrech narazíme na další brod – značka se mu však vyhýbá pěšinou vpravo pod skalnatým svahem a míří k rozcestí Nedveka . Pokračujeme vlevo údolím zarůstající travnatou cestou, která ještě dvakrát přetíná meandry potoka brodem. My se držíme značky, která vždy před brodem odbočí vpravo a obchází zákrut pěšinou, aby se na cestu pokaždé vrátila. Zhruba kilometr za posledním brodem dojdeme k rozcestí a zahneme vlevo na asfaltovou lesní silničku, o kus dál u dřevěného objektu opět vlevo. Sestoupíme zpět do údolí k mostu; ještě před ním se dáme vpravo na cestu do lesa, pokračujeme loukou a znovu lesem podél Nedveky.

Po naší pravé ruce se zvedají skály. Za nimi je rozcestí Pod Bukovinou , kde se k nám z protisměru přidá zelená značka. Naše modrá zahýbá ostře vpravo a stoupá svahem ke zříceninám hradu Bukovina .Hradiště, založené na ostrohu, který k jihu do údolí Nedveky spadá strmými, skalnatými srázy, bylo od planiny na severu odděleno mohutným, hlubokým příkopem. Zaujímalo značnou rozlohu, mnoho se z něj však nezachovalo. Za příkopem jsou patrné zbytky kulaté obranné věže – bergfritu, na dalším prostranství pak nevysoké kusy obranných hradeb a část obytné budovy, hluboké sníženiny prozrazují místa bývalých sklepů.

Hradiště je dnes porostlé řídkým listnatým lesem. Bukovina byla založena v 1. čtvrtině 14. století, patřila k ní i ves Hostim. Zanikla někdy v letech 1420–70, pravděpodobně za uherských vpádů; v r. 1481 se připomíná jako pustá. Zbytky hradu zarostly lesem a rychle upadly v zapomnění, neznámé dlouho zůstávalo i jméno.Vrátíme se zpět na rozcestí Pod Bukovinou a půjdeme dál po zelené značce. Po kamenech a kuláčích přejdeme potok a dáme se vlevo po široké cestě vzhůru zalesněným svahem.

Úžlabinou vystoupáme na okraj polí a zamíříme do vsi Jiřice u Moravských Budějovic. Napojíme se na silnici, projdeme obcí a za mírného klesání sestoupíme do údolí Jevišovky, do vsi Boskovštejn. U turistické orientace zelená značka končí, údolím řeky prochází žlutá. Jdeme spolu s ní krátce k rozcestí, tady značku opustíme a zahneme vlevo přes most ke tvrzi .

Tvrz Boskovštejn založili páni z Náchoda, poprvé se připomíná až v r. 1586. Od 17. století přestala být používána jako panské sídlo a byla upravena na sýpku. Po 2. světové válce se nacházela ve velmi sešlém stavu, koncem 70. let ji získalo Jihomoravské muzeum ve Znojmě a zahájilo rekonstrukci. Po r. 1990 se stala soukromým majetkem. Nový vlastník dokončil rekonstrukční práce, takže dnes je objekt ve vzorném stavu; obnoven byl i zdobený portál a vstupní schodiště se sloupkovou balustrádou. Goticko-renesanční tvrz je dvoupatrová obdélníková budova s polygonálními nárožními věžemi.

Veřejnosti není přístupná, počítá se s jejím využitím pro uzavřené zájmové skupiny (lovci apod.).Od tvrze stoupáme po silnici nad horní okraj obce ke křižovatce, odkud půjdeme vlevo. Asi po kilometru dojdeme k lesu, kde se silnice stáčí vpravo. My budeme pokračovat přímo asfaltovou cestou podél lesa, později přímo lesem. Vpravo ve svahu zůstává objekt bývalého mlýna, cesta zvolna klesne k potoku Stanůvka a mine pěkný rybník. Po jeho hrázi k nám přichází modrá turistická značka. Spolu s ní dojdeme k rozcestí, přetneme je a lesní cestou, později pěšinou sestoupíme k soutoku Jevišovky se Stanůvkou.

Značka pokračuje za potokem při hraně svahu úzkou stezkou nad údolím Jevišovky, přejde další menší potok a traverzuje strmým skalnatým srázem. Brzy se dole pod námi objeví hladina Jevišovické přehrady, úzká dlouhá nádrž sevřená skalami, připomínající kanadská jezera. Značka pokračuje divokým terénem nad jejím pravým břehem a nakonec nás dovede k široké procházkové cestě. Jdeme po ní vlevo k upravené vyhlídce se zábradlím, odkud je úchvatný pohled na přehradu, a za ní k parkovišti (občerstvení: v sezóně kiosek).

Jevišovická přehrada je nejstarší přehradní nádrží na Moravě. Byla vystavěna v letech 1894–97 na ochranu proti záplavám a jako zásobárna vody pro cukrovar v Hrušovanech nad Jevišovkou. Zděná hráz je vysoká 25,5 m a dlouhá 122 m, vodní plocha měří 14,5 ha, jezero je dlouhé 800 m a hluboké 14,5 m. Celkový objem zadržené vody je 750 000 m3. Dnes slouží přehrada jako oblíbené koupaliště.Z parkoviště pokračuje značka silničkou kolem hráze, my se však dáme vpravo a před vjezdem do kempu vlevo pěšinou na výšinu Žalov. Stojí tu památník, připomínající tragédii husitské posádky, kterou v roce 1421 zajalo rakouské vojsko a ve Znojmě včetně žen a dětí dalo upálit.

Památník má podobu kamenného jehlance s deskou, který nese 1500 kg těžký bronzový kalich. Kalich i desku Němci za okupace odstranili, v roce 1956 byl památník znovu obnoven v původní podobě . – Ze Žalova se nevracíme zpět, ale pokračujeme pěšinou kolem chat a za poslední z nich sestoupíme vlevo zpět k silničce. Po ní dojdeme na rozcestí a vpravo – už bez značky – dojdeme vzhůru na jevišovické náměstí.

(Doporučujeme průvodce Podýjím a Znojemskem ze Zelené edice.)

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: