HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Okolo přehrady cestička

Překrásný výlet s nádhernými výhledy na Vranovskou vodní nádrž i hrad Bítov. Mimo krátké části pohodlná cesta s několika možnostmi koupání či občerstvení. Vřele lze doporučit i prohlídku hradu Bítova.

Výchozím bodem naší cesty je obec Bítov, ležící na širokém ostrohu nad přehradou. Bítov byl vystavěn po r. 1931 podle návrhu architekta J. K. Říhy místo původního starého Bítova; ten byl po dokončení Vranovské přehrady zatopen. O tomto městečku je první zmínka již z r. 1298 jako o trhovém středisku královského panství. V novém Bítově stojí za zmínku kostel sv. Václava, vystavěný v letech 1934–35 náhradou za románský kostel stávající uprostřed starého Bítova. Ten byl zničen až r. 1954.(Ubytování, stravování: penzion U Tesařů, hotel Bítov, restaurace Na náměstí, restaurace a podniková zařízení u přehrady atd.)Náš výlet začneme na návsi , odkud se po zelené značce vydáme podél zahrad a poté lesem směrem k přehradní nádrži. U vody zatočíme na úzkou silničku, po které dojdeme až na značenou odbočku ke zřícenině hradu Cornštejn . Ten od svého vzniku (okolo 1298) patřil společně s Bítovem rodu Jankovských z Lichtenburka. Hrad byl postupně rozšiřován až do léta roku 1465, kdy ho oblehlo vojsko moravských stavů, aby potrestalo jeho majitele Hynka Bítovského z Lichtenburka za odepření poslušnosti králi Jiřímu z Poděbrad. Posádka hradu vydržela vzdorovat deset měsíců, poté se však vzdala. Při obléhání byl hrad poškozen, ale jeho noví majitelé Krajířové z Krajku jej záhy rekonstruovali a roku 1523 opět prodali k Bítovu. S vývojem palných zbraní se zdokonalovalo i opevnění Cornštejna. To však netrvalo dlouho a koncem 16. století začal neobydlený hrad chátrat. Již roku 1612 se uvádí jako pustý. Dnes je přístupný pouze na vlastní nebezpečí.Od hradu sejdeme zpět k začátku odbočky. Během návratu se můžeme kochat krásnými výhledy na Vranovskou vodní nádrž.Dojdeme na silnici a vydáme se dále po zelené turistické značce; jakmile přejdeme most, značka prudce uhýbá doleva a pokračuje po uzounké stezce srázem nad vodou. (Pozor – za deště není příliš schůdná). Po kilometru „šplhání“ cesta klesá a pokračuje mezi četnými rekreačními zařízeními osady Chmelnice. Během léta je tu pro vodomily krásná pláž, pro ostatní možnost občerstvit se.Zelená značka nás lesní cestou přivede do vísky Oslnovice, kterou projdeme až na konec k hlavní silnici.

Tam opustíme značenou cestu a budeme pokračovat po silničce doprava. Mineme autobusovou zastávku a mezi poli se dostaneme do obce Vysočany. Ve Vysočanech nás silnička dovede na náves, kde se na křižovatce dáme mírně doleva. Po sto metrech narazíme na restauraci U kapličky (občerstvení: t. č. mimo provoz) a pokračujeme silnicí doprava. Jdeme asi dva kilometry mezi poli, zabloudit opravdu není kam. Jakmile však narazíme na les, přidá se zprava červená značka, přicházející po široké cestě, a po chvíli nás dovede k rozcestníku, který značí odbočku k Palliardiho hradisku . Hradisko leží na ostrohu nad údolím Želetavky. Osídleno bylo pravděpodobně od pozdní doby kamenné přes období halštatské až do slovanského. Přístup chrání dvě skaliska a před nimi dosud znatelné příkopy. Jméno získala lokalita po svém objeviteli, moravském archeologovi J. Palliardim. Pokud si neseme svačinu v batohu, je hradisko velmi příjemné místo k odpočinku.Po lesní cestě se vrátíme na silnici a podle ročního období máme na výběr dvě varianty dalšího putování. V letních měsících, tj. červnu, červenci a srpnu, přichází v úvahu ta letní a příjemnější. Jdeme asi sto metrů zpět po silnici a jakmile bude červená značka uhýbat vlevo, vydáme se po ní. Povede nás příjemnou lesní cestou, která se však záhy změní ve stezku prudce klesající k údolí Želetavky. Není zde úplně nejlepší turistické značení (procházíme totiž stanovým táborem) a proto se budeme snažit dojít k řece a podle ní vpravo k mostu. (Pozor – mimo letní měsíce zde most není a bohužel ani schůdný brod.) Za mostem můžeme pokračovat po krásné cestě údolím až k chatové osadě Penksův mlýn . Tady se cesta mění v asfaltovou silničku, která mírně stoupá. Po krátkém čase přijdeme na křižovatku, kde nás červená značka povede doprava mezi poli do vísky Zblovice.Pokud jsme si vybrali k výletu jiné než letní měsíce a nepovažujeme-li se zrovna za otužilce, nezbude nám nic jiného, než využít druhou variantu. To znamená vyhnout se cestě údolím bez mostu. Od odbočky k Palliardimu hradisku se nevrátíme zpět po červené, ale naopak budeme pokračovat dále po silnici. Serpentýny nás svedou do údolí, k dalšímu mostu, který naštěstí stojí celý rok, ten přejdeme a asi po půl kilometru na křižovatce půjdeme doprava, do kopce. Silnička nás přivede zpět na červenou značku, přicházející zprava.Vísku Zblovice projdeme během chvilky, na krátký čas potkáme i žlutou značku, ale ta nás nebude zajímat. Pokračujeme dále po červené lesem mírně do kopce až na vozovou cestu.

Ta jakoby traverzuje úbočím Velkého kopce, a protože nám nezakrývají výhled stromy, nabízí se spousta netradičních pohledů na hrad Bítov.Cesta opět zamíří do lesa a pohodlně pokračuje k Bítovu , provázejí nás krásné výhledy na Vranovskou vodní nádrž.Počátky hradu spadají do 20.–30. let 13. stol. Vznikl jako nástupce přemyslovského hradiště z druhé čtvrtiny 11. stol., chránícího jižní hranici českého státu. Jako středisko provincie jej spravovali zeměpanští úředníci, z nichž Raimund z Lichtenburka hrad získal roku 1307 do zástavy a jeho rodu (později dědičně) zůstal až do roku 1576. Poté ještě několikrát změnil majitele. Posledním vlastníkem byl po roce 1904 baron Haas z Haasenfeldu. Jeho syna Jiřího připomíná sbírka různých vycpanin; Jiří totiž v duchu svých představ proměnil hrad v soukromou zoologickou zahradu. Bítov během vývoje procházel takřka neustále přestavbou, takže se zde projevují gotické, raně barokní i romanticky gotické prvky. Leží na skalnatém ostrohu, obtékaném Želetavkou, při jejím ústí do Dyje. Hradní areál, značně protáhlý od jihovýchodu k západu, se dělí na tři části: jihovýchodní předhradí se štítovou zdí a s dvojicí hranolových věží, vlastní hrad vymezený plášťovou zdí sledující boční svahy a severozápadní předhradí s válcovou věží na nej¬vzdálenějším místě hrazené výspy, spadající do meandru řeky. Novogotické zařízení, zčásti původní, bylo doplňováno příbuznými kusy z jiných objektů. Největší hradní poklad představuje zbrojnice, jejíž jádro tvoří kolekce budovaná Jankovskými z Vlašimě. Obsahuje umělecky náročné a technicky mimořádně řešené palné zbraně z konce 16. a ze 17. století. Sbírka se postupně rozrůstala o další exempláře, po roce 1945 o soubor z Náměště nad Oslavou a jiných moravských i českých zámků.Jedna z pověstí, vážící se k Bítovu, hovoří o šílené rybářce, která s houfem divokých koček bez přestání štve bítovskými lesy nebohou pannu Katarinku, dceru hradního pána. Nešťastnou smrt své vlastní dcery dávala pomatená rybářka za vinu Katarince, proto jednoho dne využila příležitosti a ji i sebe utopila. Hradní pán se svou paní ani rybář se z toho neštěstí nikdy nevzpamatovali.Bítov a jeho překrásné okolí rovněž inspiroval básníky, malíře a hudební skladatele. Vítězslav Novák zde například složil Podzimní symfonii. (Otevřeno: duben, říjen SO, NE 9–16 h, květen, červen, září 9–17 h mimo PO, červenec, srpen 9–18 h mimo PO, polední přestávka 12–13 h. Uvnitř hradu je též možnost občerstvení.)Od Bítova nás značka vede mírně do kopečka po úzké silničce, ze které záhy odbočíme na cestu a podél lesa přijdeme až na okraj obce Bítov. Zde je to již jen skok na náves, kde je zastávka autobusů.

(Doporučujeme průvodce Podýjím a Znojemskem ze Zelené edice.)

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: