Zdraví

Dnešní mýtus opět patří do kategorie historických pozůstatků a navíc je na něm i trocha pravdy. V dobách dřívějších skutečně do postupu první pomoci tonoucím patřilo vylévání vody z plic, pacient byl na boku a ihned poté následovala vtipná resuscitační metoda dle Silvestra-Brosche.

Zavoláním na záchranku máte z krku jen jedinou věc, tedy zákonem danou povinnost poskytnout první pomoc. Nic víc. Sanitka však nepřijede lusknutím prstu, pomoc může zdržet doprava, počasí, anebo závažnější případ.

Tento přežitek, prakticky vzato, nikomu neublíží. Bude jen zdržovat a ničemu (a nikomu) nepomůže… Podobně jako čichání čpavku (přístup ryze „farmaceutický“) — má velmi podobný, tzn. žádný efekt.

Laviny padají, když dlouho sněží, když se oteplí, nebo když začne pršet. Padají, když fouká vítr, když dlouho mrzne, nebo když naopak mrznout přestane. Padají ráno, protože se do svahu opře sluníčko i večer, protože zapadlo…

Toto je jeden z pozůstatků medicíny 2. světové války. Mezi podobné zbytky patří dlahování, transport za každou cenu, pokus o propíchnutí krku trubičkou (koniopunkce, které všichni laikové chybně říkají tracheostomie, aniž by věděli, co ty výrazy znamenají) a mnohé další.

Epilepsie, krásným českým slovem zvaná padoucnice, je vždy první příčinou, která lidi v souvislosti s velkými křečovými záchvaty napadá. Není se čemu divit, epilepsie je poměrně známé onemocnění a i historicky mu byla věnována velká pozornost — je totiž zvláštní.

Může za to mediální masáž, kterou vznik 112 provázel, plakáty v MHD, pořad na ČT 1 a nyní na televizi Barrandov. Národní linky, tedy 150, 155 a 158, jako by se propadly do země. Existují ještě vůbec, nebo už zmizely v propadlišti dějin krizových linek?

Dnešní mýtus je třeba brát s rezervou — jedná se totiž spíše o špatný výklad jednotlivých kompetencí, které se v moderní první pomoc upravily. Někdo dýchat musí, jiný ne, ale všichni mohou…

Situace, kdy místo vody objevíte pouze tmavou kaši, nemusí být konečná. Důležité je v takové situaci umět vodu přefiltrovat a následně dezinfikovat. S ponožkou a ohněm nic složitého.

Neprofesionální a laxní poskytovatelé kurzů první pomoci, kteří stále žijí (alespoň svými metodami) v minulém tisíciletí, si nějak stále nevšimli, že metody vzdělávání prodělaly za tu dobu značný vývoj. Proč se má první pomoc učit zářitkem?

Dříve se puls v rámci laické první pomoci zjišťoval, ale dnes tomu tak již není. Hodnota pulsu je pro laika bezcenná a nic mu neřekne. V dnešní první pomoci zjišťujeme pouze vědomí a dech pacienta.

Tento mýtus se řadí mezi ty nesmysly, při kterých nejde o život. Je však krajně nepříjemné, když ve chvíli, kdy vaši blízcí trpí, a vy si myslíte, že jsou přímo ohroženi na životě, vám dispečerka v telefonu sdělí, že k vám záchrannou službu nepošle.

Téměř každý jsme viděli seriál Sanitka, kde doktor Jandera pověsí na hřebík slibnou kariéru chirurga a rozhodne se věnovat svůj život ježdění ve Škodě 1203 v bílém plášti a zachraňovat životy. Ne, pardon, jezdit úplně ke všemu — od sebevraha, přes bolesti břicha, až k pádu letadla.

Tento hrůzný způsob mučení vznikl na základě skutečného doporučení ve starých příručkách o první pomoci. Byli byste schopni to v nouzi udělat? Nebo dáte přednost modernějším a méně drastickým řešením?