Mýtus o první pomoci — Když se topil, je třeba ho otočit na bok a vylít vodu z plic

Myslím, že kdo neviděl nějaký film pro pamětníky, kde byla tato metoda použita, jakoby nežil…

Proč je to špatně?

Základním kamenem úrazu je fakt, že v plicích žádná voda není. Proč? Je to jednoduché, buňky ji vstřebají. Zázrak? Nikoliv, jen osmóza.

Dalším, a mnohem častějším, důvodem je, že voda se možná ani do dýchacích cest nestihne dostat. Hovoříme zde o mokrém a suchém tonutí.

Mokré a suché tonutí

Většina utonulých vodu v plicích nemá, důvodem není výše zmíněná osmóza, ale fakt, že se voda do plic ani nestihne dostat.

Pokud člověk projde všemi fázemi tonutí, tedy od plavce, přes vyčerpaného plavce, aktivního tonoucího, až po pasivního tonoucího, voda se do plic nedostane. Tělo se podvědomě brání vstupu vody, a tak reflexivně uzavírá svaly kolem dýchacích cest. Pokud vysvětlení hodně přitáhneme za vlasy, můžeme říci, že se tonoucí sám „uškrtí“ (nepřesné, ale pochopitelné).

Mokré tonutí se odehraje jen v minimu případů. Většinou z plného zdraví, umím si tedy představit pád pod hladinu z vodního skútru, špatnou práci s automatikou při potápění, či cokoliv jiného.

Jak je to správně?

Vítám „přeskakovatele“ dvou minulých odstavců a nyní pojďme na samotnou první pomoc, o kterou nám jde především.

Pokud už se rozhodnete někomu ve vodě pomáhat, začněte dvěma věcmi — telefonátem na ZZS a svléknutím. Až splníte tyto dva stěžejní kroky, můžete se do toho pustit. Ale zde veliké „pozor!“, do vody nikdy nechoďte pomáhat sami, alespoň ve dvou. Navíc si musíte být jistí tím, že na to máte. Jak to poznat? Musíte být dobrý plavec a záchranu tonoucího umět. Mysleme na to, že velké procento utopených jsou zachránci — proč asi?

Pokud se tedy po zralé úvaze vydáte do vody, nezapomeňte na to, že aktivní tonoucí se nezachraňuje! Utopil by vás. Proto tedy v bezpečné vzdálenosti čekáte, až „zpasivní“, kruté, ale nutné… Pokud je tonoucí pasivní, tedy pro nás bezpečný, začínáme se samotnou záchranou. Metod je několik a vydaly by na samotný článek, takže abrakadabra, postiženého máme vytaženého na břeh.

Zde již nastupuje klasický postup pro resuscitaci. Pokud vyšetříte dech, můžete očekávat nenormální dýchání, například lapavé dechy. Zahajujete tedy neodkladnou resuscitaci, a to podle platné metodiky. Hodí se připomenout, že je velmi prospěšné do tonoucích dýchat, stále však platí, že pokud se cítíte ohroženi nebo to neumíte, tak nemusíte.

Závěrem

Dnešní článek byl jen dalším příkladem toho, že už v první pomoci téměř neexistují výjimky, takže laická resuscitace bude vypadat stejně na horách, na pláži, nebo v obchodním centru. Postupy v daných podmínkách mohou být specifické, každopádně věřte, že pokud se dostanete do úzkých, operátorky na ZZS vám s první pomocí poradí. Jak, to se dozvíte v minulém mýtu.

Zúčastněte se nějakého našeho pobytového kurzu první pomoci, pokud bude blízko rybník, rádi vás do něj hodíme… a vše naučíme.

Články o první pomoci pro Pohora.cz připravuje PrPom.cz.