Česko

Jako bychom chodili po šumavských Pláních, tak půvabná a zadumaná je krajina Přírodního parku Jelení. Odlehlá místa nedaleko státní hranice nabízejí i spoustu zajímavostí – od cenných přírodních lokalit až po unikátní zbytky někdejšího důlního díla. Cestou se spolehneme jen na vlastní zásoby, žádné hospůdky tu zkrátka nejsou.

Jako bychom stanuli na konci světa. Přírodní park Přebuz je nejen zajímavou přírodní lokalitou, ale i oblastí, kde je ze vsi do vsi poměrně daleko – dnes jen několik názvů připomíná bývalé osídlení. Za Přebuzí vstupujeme do světa rašelinišť a hlubokých lesů, mineme i podmáčené louky utápějící se v ranních mlhách. Z větší části vede naše trasa po silnici, silničkách či zpevněných komunikacích. Cestou nemáme žádnou možnost občerstvení, přibalíme tedy něco do batohu.

Před lety byl zdejší kraj známým důlním revírem – jak názvy (ves Stříbrná, Stříbrný potok) napovídají, dolovaly se tu stříbrné rudy, stejně tak ale horníci dobývali i rudy olověné a měděné. Dokonce ve 2. polovině 18. stol. zdejší dolování a na ně navazující výroba měděných drátů či mosazi patřilo k nejznámějším ve střední Evropě. Dnes je Stříbrná, zástavbou navazující na Kraslice, především vyhlášeným místem příjemné rekreace, turistiky a lyžování.

Hned osm vrchů obklopuje malebné město Kraslice, jedno z center západního Krušnohoří, položené v údolí pěti potoků. Obec má zajímavou historii, která hovoří o nelehké kolonizaci zdejšího hornatého kraje, rozvoji důlního podnikání i specifických druhů řemesel, ale i o postupné germanizaci zdejšího území a složitých problémech, do kterých tento proces nakonec vyústil. Současný vývoj je však jednoznačně nakloněn všestranné spolupráci s naším německým sousedem a staví především na tom, co nás nikoli rozděluje, ale spojuje. Městem prochází frekventovaná silnice i železniční trať k hraničnímu přechodu Hraničná – Klingenthal, je tu několik hotelů a penzionů, sjezdovky s vleky a běžecké tratě, blízké okolí je bohaté na přírodní krásy i turistické zajímavosti. S některými z nich se můžeme seznámit i na naší okružní trase, která má pestrý, členitý profil s častým stoupáním i klesáním a báječnými výhledy. Většinou půjdeme po kvalitních, dobře schůdných cestách, v oblasti Hausbergu je terén poněkud kamenitý.  

Rozsáhlé území v západní části Krušných hor získali v průběhu 17. stol. Nosticové (Nostitzové), původně nevýznaný rytířský rod z Lužice, a brzy tu vytvořili bohaté a mocné panství. Zakladatelem rodové slávy byl Otto Nostic, který dokonale využil příležitosti, nabízející se těm, co v době stavovského povstání stáli na straně habsburského císaře. Rychle se vyšvihl mezi přední českou šlechtu, stal se říšským dvorním radou a po bitvě na Bílé hoře získal za pakatel velké majetky konfiskované protestantům. Postupně zakoupil panství Sokolov a Jindřichovice, jeho synovec Jan Hartvík,  pozdější říšský hrabě z Rhienecku a v letech 1652–83 nejvyšší kancléř Království českého, pak územní zisky ještě výrazně rozšířil, mj. o Kraslice. Jedním z center nosticovského západočeského panství byly Jindřichovice, které Nosticové drželi až do r. 1945. Žofie, manželka posledního majitele Bedřicha Nostice, byla dcerou arcivévody Ferdinanda d´Este. Po některých památkách, připomínajících tento rod, ale i dalšími zajímavými místy vede naše trasa.

To spojení krajky a olova jistě působí poněkud násilně, ale takových paradoxů asi zažijeme v životě víc. A tak nad tím netřeba hloubat, stačí obout dobré boty a vydat se zajímavým krajem, oplývajícím mnoha přírodními krásami i zajímavostmi. Historie nás skutečně poučuje o tom, že obec s okolím bývala významným producentem olověných rud a že po jejich zániku kromě jiného právě v Oloví se rozšířilo mimo jiné i domácí paličkování krajek, stejně tak (opět ten název) se živilo hodně lidí v Krajkové…

Krajina jižně a jihovýchodně od Kraslic si dosud uchovala přirozený ráz s hlubokými lesy, rozsáhlými pastvinami, skalnatými údolími potoků a menšími rašeliništi. Aby zůstala zachována i našim potomkům, byl tu vyhlášen přírodní park Leopoldovy Hamry, nazvaný podle zaniklé osady na Libockém potoku. Naše trasa prochází její centrální částí vesměs po kvalitních cestách či silničkách. Čekají nás dva delší výstupy a také nástraha v podobě ohrazené pastviny, kterou budeme muset překonat. S možností občerstvení počítat nemůžeme a proto radíme přibalit do batohu nezbytné jídlo a pití.

Jedno z nejtajemnějších míst západní části Krušných hor je Vysoký kámen, mohutné skalisko lemující vrchol zalesněného kopce nedaleko německé hranice. V podání místních pověstí je to strašidelná říše, kde se to jen hemží roztodivnými zástupci nadpřirozena. Není bez zajímavosti, že mnohé takové příběhy vrcholí propadnutím nejrůznějších staveb do hlubin země. Možná, že je to ozvěna častých zemětřesení, která tento kout Čech s nepříjemnou pravidelností navštěvují. V kraslických městských knihách je takovýchto otřesů zaznamenáno několik desítek; naposledy se tu země chvěla v listopadu 2000. I bez duchů a nadpřirozených jevů je však Vysoký kámen romantickým místem, které rozhodně stojí za návštěvu.

Nejprve vystoupáme za výhledy do vrcholových partií Krušných hor, pak královstvím buků dospějeme k zámku Jezeří, považovanému za největší barokní stavbu v Evropě – a jako bychom stanuli na ostrém rozhraní dvou světů. Až k úpatí hradního kopce dostoupila povrchová těžba uhlí, před námi je kus měsíční krajiny a za zády máme nádherně dochovaný kus přírody. Pak zbývá příjemný úsek kolem jedné méně známé technické zajímavosti…

Na výšinách nedaleko majestátního kopce Jedlová stávaly ve středověku dva hrady stejného jména – Žeberk, označované jako Starý a Nový. Z obou do dnešních dnů nezůstalo mnoho, cesty, po kterých se za jejich zašlou slávou vypravíme, však patří k nejkrásnějším a nejromantičtějším v celé popisované oblasti. Provedou nás místy, která si ještě uchovala mnohé z bývalé velebnosti a nezkrotné divokosti Krušných hor. Nahlédneme však i do doby ryze současné, reprezentované velkolomem Čs. armády, jehož chapadla dosáhla až na samé úpatí strmých vrchů. Je to daň za veškeré vymoženosti moderního života, který se bez severočeského uhlí jednoduše nedokáže obejít. Zkušenosti z míst, kde těžba již před lety skončila a dnes se na místě bývalých lomů, výsypek a odkališť znovu zelenají louky a lesy, dávají tušit, že i současné jizvy se časem zacelí a příroda opět získá původní příjemnou tvář.

První zastávka patří významnému zámku, pak nás čeká půvabné údolí Lužce a dlouhé stoupání do hor za sluncem – když se den vydaří, je to nádhera, často tu ale pěkně profukuje, protože v nejvyšších partiích si to pošlapeme po holém kopci. Seznámíme se s lyžařskými středisky i zajímavou lidovou architekturou. Závěrečný úsek po silnici nám může usnadnit autobus.

Krušné hory brázdí desítky nádherných údolí, protékaných divokými horskými potoky s čistou vodou. Většina z nich je však zalesněná, takže si můžeme udělat jen kusou představu o tom, co se za hradbami stromů skrývá. Jsou však i výjimky. Patří k nim údolí Telčského potoka, jehož svahy pokrývají většinou jen nízké, nedávno vysázené porosty, umožňující uvidět v plné kráse divoké skalnaté partie, lemující břehy. Údolí je jedno z nejkrásnějších, ne-li vůbec nejkrásnější v celé oblasti. Ale i ostatní místa, kterými budeme procházet, nepostrádají půvaby. S možností občerstvení můžeme počítat jen ve výchozím a cílovém místě trasy, a tak nebude na škodu přibalit vlastní zásoby. Kromě úseku mezi Dolní Kateřinou a Malým Hájem půjdeme většinou po rovině nebo z kopce.

Jedním z mnoha horních (hornických) měst a městeček, založených v Krušných horách v souvislosti s těžbou rud, je i Hora Svaté Kateřiny, ležící v těsné blízkosti kdysi saské, dnes německé hranice. I když v minulosti nikdy nedosáhla významu, srovnatelného s jinými horními městy regionu, přinášelo zdejší dolování majitelům jistě slušné zisky. Dobu hornického podnikání už dávno odvál čas, obec dnes láká návštěvníky především atraktivní polohou v malebné krajině, nabízející bezpočet možností k toulkám po okolí včetně výletů do sousedního Saska, které umožňují blízké hraniční přechody. Kdoví – třeba se tu skutečně podaří najít bájnou Jantarovou komnatu, která je prý podle profesionálního hledače pokladů Gänsela ukryta v jedné ze zdejších starých štol…

V Krušných horách ve volné přírodě medvěda nepotkáme, to jen na některých místech si na původních názvech připomeneme, že se tu v dávných dobách taková šelma opravdu vyskytovala. Např. Zákoutí, část Blatna, je i dnes známé jako Bernau – jméno by opravdu mohlo souviset s německým Bär – medvěd…

Řád německých rytířů vznikl na začátku 12. stol. a v počátku 13. stol. přišel i do Čech. Jeho členové šířili křesťanství a upevňovali pozice církve, také zajišťovali německou expanzi na východ. Každá jeho komenda jako sídlo řádu byla zároveň pevností. Takovým příkladem bylo i Blatno, původně ves dřevařů a horníků. Již ve 13. stol. se připomíná hrad, osídlený právě německými rytíři. Náš nenáročný výlet vede malebným okolím Blatna, prakticky stále po silnici nebo silničce, jistě je vhodný i jako lehká vyjížďka na kole.