HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Přírodním parkem Leopoldovy Hamry z Kraslic do Rotavy

Krajina jižně a jihovýchodně od Kraslic si dosud uchovala přirozený ráz s hlubokými lesy, rozsáhlými pastvinami, skalnatými údolími potoků a menšími rašeliništi. Aby zůstala zachována i našim potomkům, byl tu vyhlášen přírodní park Leopoldovy Hamry, nazvaný podle zaniklé osady na Libockém potoku. Naše trasa prochází její centrální částí vesměs po kvalitních cestách či silničkách. Čekají nás dva delší výstupy a také nástraha v podobě ohrazené pastviny, kterou budeme muset překonat. S možností občerstvení počítat nemůžeme a proto radíme přibalit do batohu nezbytné jídlo a pití.

Kraslice, žel. st. – Sněžná 3 km – Dolní Ves 3,5 km – Mlýnská 6,5 km – Liboc 9 km – býv. Čtyřdomí 10,5 km – U Studence 12,5 km – pod Kamenným vrchem 15,3 km – Rotava, žel. st. 17,5 km

Od kraslického nádraží nás povede žlutá značka. Sestoupíme na křižovatku u mostu přes Svatavu a půjdeme vpravo ulicí 5. května. Na jejím konci zahneme vpravo pod železniční most, za ním na prvním rozcestí vlevo vzhůru do svahu mezi vilkami. Za poslední zahrádkou pokračujeme pěšinou přes louku při kraji lesa, později sledujeme zarostlou úvozovou cestu lemovanou stromy a keři. Stále ne příliš prudce, ale vytrvale stoupáme po západním svahu Sněženského vrchu. Asi po 1200 m se stočíme vlevo do lesíka, za ním jdeme výrazněji vzhůru po cestě přes zarůstající louku. Mineme televizní retranslační věž, za ní se cesta změní v silničku a stoupá až na okraj osady Studená Kuchyň, položené v sedle mezi Sněženským vrchem (742 m, vpravo) a Ptačincem (703 m, vlevo).

U druhého domku odbočujeme značka vlevo k lesu, my se však přidržíme silničky a jdeme po ní už po rovině mezi poli k rozcestí na okraji osady Sněžná. Odtud zamíříme ke kostelu, který leží ve svahu před námi. Osadu založili němečtí kolonisté, osídlující z iniciativy waldsassenského kláštera bývalý Lubský újezd. Poprvé se o ní hovoří v listině z r. 1348. Později byla dlouhou dobu součástí kraslického panství. V 16. stol. zde kvetlo hornictví, většina obyvatel se však věnovala zemědělství a chovu dobytka. Je s podivem, že zdejší vysoce položená pole dávala dobré výnosy, takže obyvatelé mohli část úrody prodávat do Kraslic. Dominantou Sněžné je původně hornický kostel sv. Jakuba Většího**, raně gotická stavba, upravená barokně, jednolodní, obdélná, s polygonálním presbytářem a vnějšími opěráky, pokrytá šindelovou střechou, z jejíhož hřebene vyrůstají dvě věžičky. V lodi i presbytáři se dochoval jednotný dřevěný kazetový strop. V rohu zdi zrušeného hřbitova stojí čtyřboká kaple ze 17. stol. na základech středověké stavby, v níž je primitivní řezba Olivetské hory s plastikami Krista a apoštolů téměř v životní velikosti. Kostel i kaple byly nedávno vzorně opraveny, půvabný areál doplňují mohutné staleté lípy a krytá rumpálová studna před vstupem na hřbitov.

Středověcí obyvatelé Sněžné, zbožní klášterní pastýři a rolníci, prý litovali, že mají nejbližší kostel velmi daleko a tak prý vyřezali sochu P. Marie s jezulátkem, upevnili ji na mohutnou lípu a chodívali se k ní modlit. Později, když se k nim přidali i horníci z okolí, vystavěli kapli a sochu do ní přenesli. Prastarou kapli časem nahradil kostel, který se stal poutním pro celou zdejší oblast. Vždy 25. července sem přicházela procesí z české i německé strany. Dobové zprávy říkají, že během poutí se kolem kostela shromáždilo i sedm tisíc lidí. Z toho profitovali i místní pekaři a řezníci, kteří se starali o žaludky zbožných poutníků. – O Sněženském vrchu se tvrdí, že je v něm ukrytý velký poklad, který hlídá strážce v podobě velkého černého psa s ohnivým jazykem. Jednou prý k smrti vyděsil služebnou dívku, která se za listopadového večera vracela z Kraslic do Sněžné. Na rozcestí poblíž vrchu jí skočil na záda a nechal se vyděšeným děvčetem nést až na kraj osady; teprve potom zmizel ve tmě.

Sestoupíme pod kostel a u transformátoru se dáme vlevo poněkud zarostlou málo používanou cestou. Postupně klesneme do mělkého údolíčka a pokračujeme až k ohradě. U ní se dáme šikmo vlevo vzhůru přes pastvinu, po 100 m u cípu lesa opět narazíme na žlutou značku. Spolu s ní pak jdeme po cestě vpravo dolů, mineme kamenný křížek a  sledujeme sloupy elektrického vedení. Vlevo vidíme osamocený dům, jeden z mála pozůstatků bývalé osady Dolní Ves. Cesta se časem stočí mírně vlevo a vede nás podél zarůstajícího úvozu hezkou kosenou loukou, z níž se otvírají daleké výhledy. Dojdeme až na rozcestí u lesa, kde se nám do cesty staví ohrazená pastvina. Značka vede přes ni, nezbývá tedy nic jiného než ohradu přelézt. Pokud nechceme riskovat setkání se stádem dobytka, můžeme se pustit neznačenou cestou vlevo, která nás dovede na plochý vrchol Mlýnského vrchu (677 m). Tam zahneme vpravo podél lesíka, za ním opět vpravo zpět k ohradě a kolem ní mírně dolů, na jejím konci pak ještě asi 200 m v přímém směru až k široké cestě. Po ní se dáme doprava, po několika krocích i tady překonáme dvojité ohrazení a pak už bez problémů sestoupíme k silnici a turistické orientaci v osadě Mlýnská. (Žlutá značka přichází zprava po cestě mezi keři.) I tato osada byla založena během kolonizace Lubského újezdu německými osadníky a podobně jako Sněžná se poprvé připomíná v r. 1348. Název dostala podle dvou již dávno zaniklých mlýnů. Dnes má převážně rekreační charakter.

Od rozcestí pokračujeme vlevo po silnici pěkným údolím Libockého potoka, někdy také označovaného jako Přední Liboc. Asi po 1 km míjíme vpravo hezký rekreační rybník s několika chatami obklopený lesem. O kus dál si pod silnicí v louce můžeme všimnout výrazných meandrů potoka. Dojdeme až k turistické orientaci před zpustlým objektem na kraji Liboce*, osady s rozptýlenou zástavbou, jejíž jádro leží kolem kostela na výšině vpravo od nás. Vznikla kolem před r. 1442 při železných hamrech, které tu provozovali němečtí osadníci z Bavorska již ve 13. a 14. stol., a patřila k největším vsím v kraji. V hamrech se vyráběly zbraně, ale i různé nářadí; v provozu se udržely až do konce 19. stol. Budova jednoho z hamrů čp. 26 stávala ještě donedávna na okraji osady. Byla to roubená stavba s hrázděným patrem a štítem, vodním kolem a původním vybavením interiéru, chráněná jako technická památka. Na Silvestra r. 1993 však vyhořela. Kostel sv. Trojice je novogotická jednolodní stavba s věží z r. 1891.

U turistické orientace opustíme silnici a půjdeme vlevo na širokou cestu, která dost výrazně stoupá mezi oplocenými pastvinami na Hamerský vrch (702 m). Z nejvyššího místa je překrásný daleký výhled**. Vstoupíme do lesa, přejdeme křižovatku cest a zprvu zvolna, pak prudčeji klesáme na rozcestí Čtyřdomí poblíž zaniklé samoty. Žlutá značka tu zahýbá vpravo a míří k bývalým Leopoldovým Hamrům u vodní nádrže Horka, my se dáme naopak vlevo po modré značce, která tu začíná. Vede nás asfaltová silnička. Asi po 400 m ji opustíme a zahneme vpravo  na lesní cestu. Ta však jen zkracuje silniční zákrut a zhruba po 600 m se na asfaltku opět vrátí. Jdeme krásnými lesy, silnička postupně začíná klesat a dovede nás k rozcestí, na které z protisměru přichází zelená značka. Pustíme se po ní vlevo. Široká cesta po chvíli opustí les a sleduje kraj louky. Vpravo v mělkém odlesněném údolí na horním toku Studeneckého potoka je rybník, s nejbližším okolím chráněný jako přírodní památka Studenec*(2,78 ha), v níž se chrání především vzácná rostlina ďáblík bahenní.

O kus dál na výšině vidíme osadu Horní Studenec. Krajem louky sestoupíme k potoku a za ním zahneme vlevo vzhůru do lesa. Při cestě stojí hezká osamělá usedlost s roubeným obytným stavením a roubenou stodolou*. Dojdeme k dalšímu rozcestí a opět se dáme vlevo na zpevněnou lesní vozovku. Po levé straně cesty začíná přírodní rezervace V rašelinách (23,2 ha + ochranné pásmo 35,1 ha), kde na vrchovištní slatině roste rašelinný bor s kříženci borovice lesní a blatky. Vozovka nás vede zprvu po rovině, následuje mírné klesání a krátký výstup na nevýrazný Jelení vrch (678 m). Za ním pak jdeme převážně zvolna dolů až k oplocené lesní školce. Tady zahýbá silnička ostře vlevo, zelená značka pokračuje v přímém směru méně výraznou cestou po svahu Kamenitého vrchu (650 m) a posléze prudce klesá pěšinou zalesněným svahem zpět k vozové cestě. (Nic nezkazíme a o nic nepřijdeme, když se u lesní školky přidržíme lesní vozovky a pohodlně po ní sestoupíme až k místu, kde se zprava připojí značka.)  Vozovka se vzápětí stočí ostře doleva a vede nás výrazně dolů do hlubokého údolí Svatavy k žel. st. Rotava. Odtud se můžeme vlakem vrátit do Kraslic nebo na opačnou stranu dojet do Oloví nebo Sokolova. Trať provozuje soukromá společnost Viamont.

(Doporučujemeprůvodce Krušné hory – západ ze Zelené edice.)

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: