HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Hora Svaté Kateřiny – město stříbra a mědi

Jedním z mnoha horních (hornických) měst a městeček, založených v Krušných horách v souvislosti s těžbou rud, je i Hora Svaté Kateřiny, ležící v těsné blízkosti kdysi saské, dnes německé hranice. I když v minulosti nikdy nedosáhla významu, srovnatelného s jinými horními městy regionu, přinášelo zdejší dolování majitelům jistě slušné zisky. Dobu hornického podnikání už dávno odvál čas, obec dnes láká návštěvníky především atraktivní polohou v malebné krajině, nabízející bezpočet možností k toulkám po okolí včetně výletů do sousedního Saska, které umožňují blízké hraniční přechody. Kdoví – třeba se tu skutečně podaří najít bájnou Jantarovou komnatu, která je prý podle profesionálního hledače pokladů Gänsela ukryta v jedné ze zdejších starých štol…

Hora Svaté Kateřiny, nám. – Nová Ves v Horách, autobus 1,5 km – Nová Ves v Horách, rybník 2 km – Nová Ves v Horách, Výšina 3,5 km – Dřevařský rybník, rozc. 5 km – Nad Dřevařským rybníkem 5,5 km – Brandovská silnice 6,5 km – Hora Svaté Kateřiny, rozhledna 8 km – Hora Svaté Kateřiny, nám. 8,5 km

Jádro města Hora Svaté Kateřiny**leží na vrcholu strmého Městského vrchu, tyčícího se nad soutokem Kateřinského potoka a Svídnice. Kopec se původně nazýval Hallberg. Dnešní název získal údajně zásluhou saského prospektora, který zdejší naleziště rud pojmenoval po své sestře Kateřině Katharinaberg, stejně jako po dalších dvou sestrách saská městečka Annaberg a Marienberg a po sobě Johann–Georgenstadt. Jisté je, že sv. Kateřina je považována mj. i za patronku horníků. Ve zdejší lokalitě se snad těžilo již v době předhusitské, především pak po r. 1473, kdy panství koupil bohatý patricij z Krupky Lorenz Glatz a své hornické zkušenosti uplatnil i v Hoře Svaté Kateřiny. V té době tu snad již stával dvůr či malá osada. Po Lorenzově smrti r. 1516 přešel majetek na jeho zetě Šebestiána z Veitmile, známého horního podnikatele, který těžbu dále rozšířil. Dobývala se tu především měď a také stříbro, později i zinek. Za pána z Veitmile bylo také na Městské hoře založeno nové svobodné horní město, potvrzené v r. 1528 českým králem Ferdinandem I. V 16. stol. tu po jistou dobu sídlil i báňský úřad. Od r. 1585 vlastnili červenohrádecké panství s Horou Svaté Kateřiny Lobkovicové a poté, co byl majetek Jiřího Popela z Lobkovic konfiskován, přímo císař Rudolf II. Po vyčerpání rudných žil a úpadku hornictví se obyvatelé živili zejména plátenictvím, výrobou dřevěných hraček apod.

Městské založení připomíná rozlehlé pravidelné náměstí s pískovcovým mariánským sloupem z r. 1714 se sochou Immaculaty, pozdně barokní radnicí z 2. poloviny 18. stol. se zvoničkou a městským znakem na průčelí a empírová budova bývalého soudu z doby kolem r. 1800. Ve svahu nad náměstím je v jádru renesanční kostel sv. Kateřiny z let 1611–12 na místě starší stavby, v r. 1785 přestavěný pozdně barokně., a fara z r. 1860. V obci je i několik domů s hrázděnými štíty. (Stravování: hostinec Horský domov PO–ČT 11–22, PÁ, SO 11–24, NE 11–20 h, restaurace U Šašků ST, ČT 16–22, PÁ, SO 14–24, NE 14–20 h.)

Z náměstí se vydáme po žluté značce, která zvolna sestupuje po asfaltové silničce. Za pěknou kaštanovou alejí zahýbá silnička vpravo zpět do obce, my pokračujeme v původním směru po široké cestě. Otvírá se nám pěkný pohled do údolí Svídnice, kterým prochází státní hranice, a za ním dál do Německa. Mezi loukami, pak při kraji lesa sestoupíme k okraji Nové Vsi v Horách. Na vyvýšenině za potokem, již na německé straně, vidíme pěkný kostelík s věžičkou, patřící vsi Deutschneudorf (Německá Nová Ves), která na naši obec navazuje. Dáme se vpravo k autobusové zastávce, kde se napojíme na silnici. Poblíž stojí hezky upravený objekt sociálního ústavu. Po silnici stoupáme vzhůru přes ves do svahu k turistické orientaci, kam zleva přichází červená turistická značka od Českého Jiřetína. Vede po ní i cyklostezka a Krušnohorská lyžařská magistrála s řadou odpočinkových míst a krytým srubem.

Nová Ves v Horách* vznikla na území pohraničních lesů zvaných Království, patřících do majetku českých králů, které spravovali a střežili zástavní držitelé hradu Most. Procházela tudy obchodní stezka zvaná Mostecká, směřující od Mostu do Saska. Původní osada byla zřejmě osídlena dřevaři, kteří zajišťovali dřevo a dřevěné uhlí pro nedaleká báňská díla. Poprvé se připomíná v r. 1564 jako Rettendorf. Za císaře Rudolfa II. se Nová Ves stala majetkem města Most, později přešla do vlastnictví Lobkoviců, v němž zůstala až do r. 1848. V r. 1591 vyrostla ve vsi protestantská modlitebna, kterou r. 1623 převzala katolická církev. V letech 1779–84 ji nahradil nový pozdně barokní kostel sv. Michaela archanděla. Hlavní oltář pochází z kostela v Kadani. Na postranní věži jsou hodiny, přenesené r. 1796 z věže zámku v Jezeří. Kostel je dnes v dost zanedbaném stavu. Poblíž stojí fara čp. 91 z r. 1768. (Ubytování, stravování: hotel Sebastian denně 11–22 h; penzion Danek PO–ČT, NE 12–22, PÁ, SO 12–23 h; restaurace U Kaplanů PO–ČT, NE 8–21, PÁ, SO 8–23 h.)

Stále stoupáme po silnici do horní části vsi zvané Výšina, vlevo se zvedá holý Strážný vrch (762 m) s větrnou elektrárnou o výkonu 320 kW z r. 1992. Jak napovídá název, bývalo tu ve středověku strážní místo, střežící bezpečnost blízké obchodní cesty. Dojdeme k turistickému orientačnímu místu na rozcestí, kde zahneme spolu s červenou značkou vpravo na silnici do osady Mikulovice. Asi po 400 m, na dalším rozcestí, půjdeme mírně vlevo po úzké asfaltové silničce, za osadou pokračujeme řídkým listnatým lesem až k jiné stoupající silničce, po které se dáme opět doleva. Vystoupáme k rozcestí turistických cest poblíž Dřevařského rybníka. Od něj přichází zelená značka z Jezeří, po které se (spolu s červenou) dáme na lesní cestu vpravo do mladého smíšeného lesa. Asi po 0,5 km dorazíme na rozcestí Nad Dřevařským rybníkem, kde se rozloučíme s červenou značkou a dál půjdeme vpravo po zelené. Nejprve zvolna, pak výrazněji sestupujeme řídkým porostem, podél cesty se objevují velké kameny. (Ze skupiny mohutných balvanů asi 15 m vpravo od cesty je pěkný výhled.) V závěru cesta sestoupí až k silnici, po které pokračujeme vlevo. Po chvíli vyjdeme z lesa a před námi se otevře hezké panorama* s dominantou rozhledny nad Horou Svaté Kateřiny.

Přejdeme křižovatku poblíž samot Pachenkov (vlevo) a stále po silnici vystoupáme k areálu předávací stanice tlakového plynovodu Transgas, po dalších 500 m se dáme mírně vlevo silničkou podél kaštanů k turistické orientaci a vlevo k rozhledně*. Zděná kamenná válcová 16 m vysoká stavba z r. 1902 stojí na kopci zvaném Růžový vrch (729 m), který je pokračováním Městského vrchu. Původně nesla jméno císaře Františka Josefa, po r. 1918 byla přejmenována na počest zakladatele německého tělovýchovného hnutí na Jahnovu rozhlednu. V 80. letech 20. stol. byla rekonstruována polskou firmou, jejíž název, zachycený velkými písmeny do omítky, dnes vzhled stavby hyzdí. Rozhledna je bohužel nepřístupná. Původní výletní restauraci nahradila moderní restaurace Koliba (v době přípravy průvodce mimo provoz), sousedící objekt je v majetku Českého Telekomu, který ke svým účelům využívá i věž. Z okraje vrcholové plošiny je daleký výhled.

Od rozhledny se nemusíme vracet zpět na značenou cestu, ale pokračujeme dolů silničkou; zelená značka se k nám brzy opět připojí. Zvolna sestupujeme mezi domky Hory Svaté Kateřiny, vpravo mineme kostel s mohutnou průčelní věží a plastiku Piety z r. 1729 na vysokém sloupu a dostaneme se na náměstí, kde výletní okruh ukončíme.

(Doporučujemeprůvodce Krušné hory – střed ze Zelené edice.)

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: