HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Toulky okolo Jelení: nejodlehlejšími kouty Krušnohoří

Jako bychom chodili po šumavských Pláních, tak půvabná a zadumaná je krajina Přírodního parku Jelení. Odlehlá místa nedaleko státní hranice nabízejí i spoustu zajímavostí – od cenných přírodních lokalit až po unikátní zbytky někdejšího důlního díla. Cestou se spolehneme jen na vlastní zásoby, žádné hospůdky tu zkrátka nejsou.

Jelení – býv. zajatecký tábor a důl 3 km – býv. Rolava 5 km – Jelení potok 7 km – rozc. U Velkého močálu 8 km – rozc. u Jeleního vrchu 10 km – Jelení 12 km

Jen pár chalup připomíná dnes osadu Jelení**, ležící v jednom z nejkrásnějších krušnohorských údolí při Slatinném potoku. Původní kostel sv. Antonína Paduánského byl zbořen, na jeho místě byl 15. 5. 1993 odhalen pomník  všem obyvatelům původních sídel Jelení a Chaloupky. (Ubytování, stravování: penzion PO–PÁ 11–17.30, SO 10–17.30, NE 10–16.30 h.) Z Jelení se dá jít „k sousedům“, je tu hraniční přechod pro pěší. Západně od této cesty na státní hranici je památník obětem pochodu smrti z jara 1945.

Z osady se vydáme po silnici směrem ke státní hranici. Z hlavní komunikace uhýbající z údolí vpravo u zákazu vjezdu pokračujeme vedlejší silničkou mírně vlevo nádherným údolím. Silnička se stáčí vlevo, zlehounka stoupá k lesu. Procházíme mezi vysokými stromy, po levé ruce máme Velký močál** s rozsáhlými porosty borovice blatky, brusnicí vlochyní, masožravou rosnatkou okrouhlolistou a další zajímavou a typickou rašeliništní vegetací. Nad rezervací je hráz nádrže, která sloužila jako vodní zdroj pro blízké cínové doly a třídírnu. Pozůstatky zvláštního areálu** jsou pár kroků od naší cesty vpravo za Velkým močálem. Nejprve mineme malý lom, pak se ocitneme na křižovatce silničky se širokou cestou. Vpravo zarůstá skelet třídírny a zbytky zdí připomínají někdejší haly a další zařízení dolů na cín, provozované fašisty za druhé světové války (historie dolování v této oblasti ovšem sahá až do 16. stol.). Důl I měl 120 m hlubokou jámu, z ní v hloubce 60 m vybíhaly průzkumné štoly. Důl II byl hluboký 175 m. Vstup na poddolované území je nebezpečný a není povolen – vystačíme tedy s pohledem z cesty. Na opačné straně naší silničky pak byl zajatecký tábor – v 18 ubikacích bydleli především zajatci z Francie a bývalého Sovětského svazu, dále totálně nasazení pracující z Polska, Ukrajiny, Řecka, Itálie, Holandska a téměř dvacítka Čechů, dokonce i tři stovky německých horníků z oblasti Bukoviny.

Silnička nás přivádí k okraji lesa na turistické rozcestí u bývalé Rolavy. Vybereme si červenou turistickou značku a dáme se po ní travnatou cestičkou vlevo k Rolavskému vrchu (950 m). Stáčíme se po jeho úbočí po širší cestě, potěšíme se pohledy na údolí Rolavy a směrem k Přebuzi. Scházíme do hezkého údolí Jeleního potoka*, jdeme po silničce k okraji Velkého močálu s porosty borovice blatky, stáčíme se vpravo, pokračujeme vysokým lesem na další rozcestí, odkud pokračujeme ostře vlevo a mírně stoupáme po svazích Jeleního vrchu. Po pár krocích jsme na vidlicovitém rozcestí – červená značka uhýbá vpravo, my sledujeme cestu, provázenou elektrickým vedením. Lesem a mezi loukami scházíme ke Slatinnému potoku a vracíme se do osady Jelení.

(Doporučujemeprůvodce Krušné hory – západ ze Zelené edice.)

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: