HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Z Lubů do Kraslic: tajemný výlet na Vysoký kámen

Jedno z nejtajemnějších míst západní části Krušných hor je Vysoký kámen, mohutné skalisko lemující vrchol zalesněného kopce nedaleko německé hranice. V podání místních pověstí je to strašidelná říše, kde se to jen hemží roztodivnými zástupci nadpřirozena. Není bez zajímavosti, že mnohé takové příběhy vrcholí propadnutím nejrůznějších staveb do hlubin země. Možná, že je to ozvěna častých zemětřesení, která tento kout Čech s nepříjemnou pravidelností navštěvují. V kraslických městských knihách je takovýchto otřesů zaznamenáno několik desítek; naposledy se tu země chvěla v listopadu 2000. I bez duchů a nadpřirozených jevů je však Vysoký kámen romantickým místem, které rozhodně stojí za návštěvu.

Luby – Horní Luby 1,5 km – Vysoký kámen 5 km – Kostelní 6 km – Na Jitřence 8 km – Krásná 12,5 km – Kraslice, kostel 15 km

Výchozím místem výletu jsou Luby, starobylé město, prvně připomínané již v r. 1158, po staletí centrum tzv. lubského újezdu. Novodobá historie obce je spojena s výrobou hudebních nástrojů, zejména houslí, která Luby proslavila po celé Evropě. (Bližší popis města je v průvodci sv. č. 13 Chebsko a Ašsko.) – Od barokního kostela sv. Ondřeje* sejdeme k mostu přes potok Lubinku, kde se napojíme na červenou turistickou značku. Vede nás vedlejší silničkou mezi řídkou zástavbou proti proudu potoka. Asi po kilometru se napojíme na hlavní silnici. Ve svahu nad protějším břehem, uprostřed neudržovaného anglického parku v areálu bývalého dvora stával barokní zámek z r. 1692, vybudovaný na místě zaniklé tvrze. Vinou nedostatečné údržby se však v posledních letech změnil na zříceninu.

Projdeme Horní Luby (stravování: restaurace Kozabar, PO 11–18, ÚT–ČT, NE 11–21, PÁ, SO 11–24 h) a pokračujeme po silnici kolem areálu střelnice ke kraji lesa, kde je rozcestí turistických cest Pod vodárnou. Dál po silnici pokračuje modrá značka do Lubenského sedla k hraničnímu přechodu do SRN, naše červená odbočuje vpravo na širokou lesní cestu. Stoupáme asi 600 m k plochému vrcholu Tříslové (848 m), kde naši trasu křižuje široká vozová cesta. Za křižovatkou zvolna klesáme do mělkého údolíčka, protékaného Zlatým potokem, vlevo u cesty je hezký rybníček. Někde v těchto místech stávala ves, zmiňovaná již v r. 1185 jako Dokingrüne, naposledy pak r. 1348 pod jménem Tockengrün. Vypráví se, že její zánik způsobila hrozná epidemie moru, spojená se zemětřesením, které pohltilo většinu domů. Lidé, kteří katastrofu přežili, se vystěhovali na Chebsko, kde založili novou vesnici. Místo zaniklé vsi prý na paměť zemřelých pojmenovali Totengrün – Paseka mrtvých. Měli bychom se tu na chvíli zastavit a dobře poslouchat. V určitý den v roce je tu prý slyšet vzdálené vyzvánění zvonů z hlubin země a nářek duší obyvatel zmizelé osady.

Za potokem nás cesta vede jen zvolna vzhůru, pak po rovině lesem. Asi po 1200 m vyjdeme na okraj rozlehlé louky a jdeme po ní podél lesního porostu. Nevšímáme si cest, odbočujících vpravo či vlevo, držíme stále přímý směr. Mineme zarůstající tůňku a za mírného stoupání se dostaneme na horní konec louky, kde se cesta stáčí vlevo do lesa. Přímo před námi vystupuje nad vrcholky stromů mohutná skalní hradba, připomínající zříceninu hradu. Dojdeme až k jejímu úpatí a od turistické orientace se pustíme po významové značce pěšinou vlevo. Vystoupáme po ní až na vyhlídkovou plošinu opatřenou zábradlím na vrcholu skalního bloku.

Jsme na Vysokém kameni*** (774 m), jednom z nejzajímavějších a nejnavštěvovanějších míst Kraslicka. Tento geomorfologicky významný útvar se zcela v duchu svého jména prudce zvedá z náhorní planiny nad okolní hluboké lesy. Tvoří jej mohutná křemencová čočka, vystupující z okolních fylitů, s několika štíhlými pilířovitými útvary pitvorných tvarů, v nichž lidská fantazie viděla zkamenělé lidské postavy. Na severoseverovýchodě pokračuje skalisko mohutným dlouhým blokem, spadajícím k východu kolmou stěnou. V nejstarším útvaru prvohor – kambriu – bylo zdejší území součástí pevniny, spojující výběžek moře ve středních Čechách se severním prvohorním mořem. Svědčí o tom okolní fylity – břidličnaté usazeniny, obsahující dobře štípatelnou břidlici. Ta se zde v minulosti těžila, před zánikem zachránilo tento útvar město Kraslice, které v r. 1906 Vysoký kámen s 5,6 ha lesa odkoupilo. Na vyhlídkovou plošinu vede lávka přes průrvu a kovový žebřík, nahoře je kamenný stůl se železnou deskou. Jistě oceníme daleký, prakticky kruhový výhled na západní část Krušných hor, Slavkovský les, Český les, Halštrov a Smrčiny. Vrcholové partie kopce o rozloze 2,75 ha jsou chráněnou přírodní památkou. Kromě skalního reliéfu se tu chrání i řada vzácných rostlin, zejména lišejníků a okolní drobná rašeliniště.

Bizarní skalní útvary v minulosti inspirovaly lidskou fantazii a tak není divu, že o Vysokém kameni se vyprávěla řada pověstí. Před staletími tu prý stával velký a pevný hrad, jehož krutý, nelítostný majitel zle sužoval své poddané. Jednou vstoupil do hradní brány starý potulný zpěvák, aby panstvo pobavil. Rytíř však na něj poštval své psy; zraněný a ponížený pěvec pak toto nehostinné místo proklel a přivolal tím na zlého pána i jeho hrad zkázu. Země se otřásla a pevné sídlo se propadlo do hlubin. Zůstaly jen vysoké skalní sloupy, dodnes připomínající někdejší hradní věže. Rytíř a jeho kumpáni nenašli ani po smrti pokoje. Za temných nocí se občas z nitra skály ozývá hřmot, výskání a ržání koní, hluk doléhá až k historickému hraničnímu kameni při staré cestě od Vysokého kamene do Saska. V jeho blízkosti je údajně vstup do chodby, ústící do sálu s poklady, naloupenými krutým rytířem. Branka do podzemí se však otvírá jen na Velký pátek, ale pouze tomu, kdo se narodil v neděli. I o tomto místě se vypráví příběh o chudé ženě, která pronikla do nitra hory a ve snaze nabrat si co nejvíce bohatství, zapoměla v podzemí své dítě – obdoba známé Erbenovy básně Poklad. Jiná pověst tvrdí, že poklady hlídá Bílá paní, která se tu občas zjevuje v pravé poledne se svazkem klíčů v ruce. Nikomu neškodí, naopak, řadě lidí již údajně pomohla. Žily tu prý však i jiné podivné bytosti – trpaslíci, divé či mechové ženy, které za trochu jídla odměňovaly soucitné lidi kousky zlata či drahých kamenů, zlý bukový mužíček, škodolibí hejkalové a pod.

Od turistické orientace Vysoký kámen – odbočka půjdeme po červené značce vpravo dolů. Sestoupíme na konec lesa, pak loukou k rozcestí, na něm se dáme méně výraznou cestou vlevo k osamocenému domku na okraji osady Kámen, která se v písemných dokladech uvádí již v r. 1301. Zahneme vpravo na silničku a kolem zemědělských objektů sestoupíme na křižovatku. Pokračujeme po silnici vpravo, na dalším rozcestí vlevo vzhůru do vsi Kostelní*. Po levé straně silnice stojí smírčí kámen a fragmenty dvou dalších, o jejichž historii není nic známo. Vystoupáme ke kostelu nad objektem bývalé školy, kde je turistická orientace. Nevelká ves se až do poloviny 20. stol. jmenovala Kirchberg. Poprvé se připomíná už r. 1158, kdy tu pobírali desátek cisterciáci ve Waldsassenu.

Významnou památkou je kostel sv. Jiljí** , nejstarší dochovaná církevní stavba na Kraslicku. Byl vystavěn v románském slohu ve 2. pol. 12. stol. Je to jednolodní stavba se čtvercovým kněžištěm a sakristií, v západním průčelí stojí hranolová věž s cibulovitou střechou a lucernou. Objekt byl barokně upraven v r. 1692. Tehdy byly sejmuty z románského portálu kamenné desky s reliéfy a nově zazděny do vnější jižní zdi. Připomínají zřejmě události související s kolonizací kraje a stavbou kostela, případně počátky hornictví. Výklad, co vlastně znázorňují, však není jednotný. Podle jedné verze jde o muže zvedajícího trám a druhého jedoucího na bájném zvířeti, druhý tu vidí muže se svitkem a draka zakousnutého do muže, což prý má znázorňovat pověst o vládci hradu na Vysokém kameni. Jiný výklad vidí v postavách skřítky, kteří podle pověsti pomáhali se stavbou kostela, církevní zprávy zase hovoří o starozákonných prorocích. Jeden z bývalých farářů je považoval za pohanské modly a žádal jejich odstranění. Reliéfy jsou z načervenalého kamene, který se ve zdejším kraji nevyskytuje. Dnes jsou na zdi kostely kopie desek, originály se přestěhovaly do sokolovského muzea. V listopadu 1805, jak uvádí farní kronika, vnikli do kostela zloději a ukradli zlatý kalich a monstranci s hostií. Zlaté předměty na útěku u Vysokého kamene údajně roztavili na ohni a hostii zahodili. Lidé ji tu po 13 dnech náhodou našli ležet na sněhu, zářící a zcela neporušenou. Místo nálezu dal farář ohradit a v r. 1817 tu z peněžních sbírek dal vystavět kapli. Ta však byla při budování hraničního pásma v 50. letech 20. stol. zbořena.

Od turistické orientace Kostelní jdeme vpravo po silnici, asi po půl kilometru mezi domky odbočuje červená značka vlevo (ne však hned první cestou, jak ukazuje šipka, ale následující) vzhůru do polí. Na dalších dvou rozcestích pokračujeme přímo. Cesta se postupně změní v zarůstající pěšinu a zvolna stoupá po mezi nesečenými loukami, pak se stáčí mírně vlevo a sleduje sloupy elektrického vedení. Vlevo míjíme základy nedostavěného objektu, o kus dál, u dvou vzrostlých lip, zarostlé zbytky zaniklého stavení. Pak se napojíme na širší cestu a jdeme po ní do lesa, na dalším rozcestí zahneme vlevo přes lesík k silnici a po ní vpravo. Před námi na louce je samota Na Jitřence. Asi po 800 m za pravotočivou zatáčkou odbočuje značka na širokou cestu vlevo, vzápětí vpravo do lesa. Mírně klesáme po zpevněné vozové cestě hezkým smrkovým lesem. Klesání postupně ustane, vyjdeme z lesa a mírně stoupáme vpravo loukou; z nejvyššího místa se před námi otevře daleký výhled.

Cesta velkým obloukem protíná lučinatý svah a sestupuje zprvu mírně, pak výrazněji do údolí ke vsi Krásná. Tady se napojíme na silnici a jdeme po ní vpravo. Obec má velmi starou historii. Byla založena německými přistěhovalci při kolonizaci zdejšího kraje waldsassenským klášterem snad již ve 12. stol. Klášter tu míval chmelnice. Dnes má Krásná spíše charakter osady s rozptýlenou zástavbou podél Krásenského potoka. (Stravování: hospoda Na Krásné PO–ČT, NE 12–23, PÁ, SO 12–02 h.) Za vsí pokračujeme stále dolů po silnici až k jihozápadnímu okraji Kraslic v údolí Kamenného potoka. Na křižovatce se dáme vlevo a sestoupíme k železničnímu podjezdu. Odtud můžeme jít stále po červené značce vlevo k žel. stanici, nebo pokračovat v přímém směru k mostu přes Svatavu a u něj vlevo do středu města.

(Doporučujemeprůvodce Krušné hory – západ ze Zelené edice.)

Přidejte se k diskuzi

Odpovídáte na komentář: