Články

Malebné město Klášterec nad Ohří se slavnou tradicí výroby porcelánu, půvabná zákoutí při řece Ohři i dvě romantické hradní zříceniny – to je lákavá nabídka výletu, který můžeme rozdělit i do dvou částí. Okružní naučná stezka, po jejíž trase částečně putování vedeme, v době přípravy průvodce se v terénu hodně ztrácela, my si ale poradíme i bez „červených psaníček“…

  Již 25. 8. 2012 se protrhne startovací páska Yesenického maratonu a půlmaratonu. Přijďte zkusit tradiční maratonskou trať 42,195 km v maratonsky netradičním prostředí Jeseníků.

V Petrovicích se nacházíme v nejvýchodnějším cípu Krušných hor. Za Nakléřovským průsmykem se již rozrostírá Děčínská pahorkatina. Nabízí se nám zde výlet naplněnými dalekými výhledy, až se při tom dech tají. Nic náročného, po silnici, silničkách i pevné cestě, je to vhodné i jako krátká vyjížďka na kole.

Jedno z největších klasických vojenských střetnutí, jaké kdy Čechy zažily, se odehrálo v r. 1813 na úpatí Krušných hor, v prostoru mezi Nakléřovem a Přestanovem. Šlo vlastně o bitvy dvě, které se odehrály v rozmezí dvaceti dnů téměř na stejném místě a v nichž proti sobě stála stejná vojska – na jedné straně francouzská armáda císaře Napoleona, na druhé pak spojenecká armáda Rakušanů, Rusů a Prusů. V obou případech utrpěli Francouzi porážku, která předznamenala pozdější Napoleonovu prohru v Bitvě národů u Lipska. Krvavá vojenská střetnutí pod Krušnými horami si vyžádala desetitísíce mrtvých, desítky zpustošených vsí a osad a další obrovské hmotné škody. Na rozhodujících místech bojů byly později vystavěny pomníky, které spojuje naučná stezka. Tu také z větší části sleduje naše trasa.

S přírodním parkem Východní Krušné hory  se můžeme seznámit cestou z Komáří hůrky do Cínovce. Tentokrát se po jeho území vydáme na druhou stranu, k Telnici. Je to nenáročná, v první části možná trochu jednotvárná trasa, která zprvu vede odlesněnou horskou plání s častými výhledy, později pak stále dolů pěkným údolím Telnického potoka kolem lyžařského areálu v Zadní Telnici.

Zřícenině hradu Kyšperku se také říká Supí hora. Jednou za sto let se tady objeví přízraky šesti zakletých starců, každý ve své samostatné komnatě – v ten okamžik totiž hrad povstane z trosek a zasvítí bývalým leskem. Kdo by je chtěl vysvobodit, musí obřadně poděkovat za pohostinství. Zatím se to nikomu nepovedlo, a tak se starci promění v černé supy a zmizí v temné noci. Za nimi se pak hrad Kyšperk opět rozpadne na sutiny. Snad nás supi nedostanou, když se vypravíme na tajemný hrad Kyšperk. Blízko to máme od příjemné železniční stanice v Unčíně s vyhledávanou hospůdkou, ale protože si vybereme trochu složitější cestu, spojenou s poznáním zajímavého koutu Krušných hor, vezmeme to pěkně „obchvatem“ a na Kyšperku se zastavíme až při návratu.

Jedno z nejstarších, nejznámějších a také nejlépe zachovaných horních měst v Krušných horách – Krupka – leží v dolní části hlubokého údolí pod Komáří hůrkou severoseverovýchodně od Teplic. Postupně s ní stavebně téměř splynula řada okolních obcí, které vytvořily rozsáhlou krupskou aglomeraci. Najdeme tu řadu významných kulturných památek vysoké umělecké úrovně, především se tu však na řadě míst setkáme s pozůstatky staré i novější těžby kovů – ústími štol, odvaly, pinkami apod. Naše trasa spojuje nejzajímavější místa v Krupce a blízkém okolí, není příliš dlouhá ani fyzicky náročná a je ideálním typem na příjemný rodinný výlet.

Podle kronikáře Václava Hájka z Libočan by Teplice měly být nejstaršími lázněmi v Čechách – teplý pramen údajně objevil pasáček vepřů již v r. 762. Nálezy mincí a šperků, které tu zanechali již Keltové a staří Římané, jsou ovšem nezpochybnitelné. Následující vycházka nás seznámí s tím nejzajímavějším, co lze v lázeňském městě vidět – navíc si město a okolí prohlédneme i pěkně z výšky od výletní restaurace na Doubravské hoře.

Krušné hory bývaly proslavené bohatými ložisky drahých a barevných kovů, které se tu dobývaly na nespočetném množství míst. Jeden z nejznámějších revírů byl oblouk mezi Krupkou, Cínovcem a Mikulovem, kde se těžily hlavně stříbrné rudy, ale i další významné nerosty. Cestu, která tato místa staré hornické slávy spojuje, můžeme tedy bez nadsázky nazvat stříbrnou. V první části trasy půjdeme převážně po náhorních planinách, později sestoupíme na úpatí hor a budeme procházet hustě osídlenou aglomerací měst Dubí a Teplice. Výlet je poměrně dlouhý, ale bez výraznějších stoupání, až na výjimky budeme šlapat po kvalitních, dobře schůdných cestách. O žaludky si starosti dělat nemusíme – restauračních zařízení potkáme víc než dost.

Když se řekne Dubí, vybaví se většině z nás jistě především silnice E55 a její věrné družky, pracovité kněžny lásky, které tu často s velkou neodbytností nabízejí zejména německým řidičům své specifické služby. Dubí je však příjemné město v údolí potoka Bystřice, obklopené zelení, se zajímavou historií i památkami, které rozhodně stojí za návštěvu. Je ideálním výchozím místem k cestám na Cínovecký hřbet a k dalším zajímavým lokalitám, spojeným s tradicí těžby kovů. Naše trasa vede nejatraktivnější horní částí obce, ale i krásnými přírodními partiemi v blízkém okolí.Budeme se pohybovat až na výjimky po kvalitních cestách a silničkách, v první části budeme vytrvale, ale ne příliš prudce stoupat, ve druhé půlce to s námi půjde „s kopce“.

Již ve 13. stol. přicházeli do Krušných hor první skláři a budovali lesní hutě, nazývané také hutě stěhovavé – bylo třeba se stěhovat vždy co nejblíž ke zdroji dřeva. Právě v okolí Moldavy bylo krušnohorské sklářství nejsilnější a zaniklé hutě také byly cílem dlouholetého výzkumu. S pomocí příspěvku z projektu PHARE a ve spolupráci Ústavu archeologické památkové péče, Klubu českých turistů a obce Moldava se podařilo lokalizovat pět bývalých hutí a propojit je 14 km dlouhou trasou naučné stezky. Až na jednu výjimku (rekonstrukce huti) toho přímo v terénu moc vidět není, důležité jsou informační tabule na inkriminovaných místech a schematické nákresy. Trasa naučné stezky vede zajímavou a pohlednou krajinou s několika kouzelnými výhledy.

Do bizarního světa nízkých pokroucených buků na vrchu Bouřňáku vystoupáme cestou, která v opačném směru v zimním období je právem považována patrně za nejdelší sjezdovku v Čechách – ostatně kde jinde se vám povede postavit se na kopci na lyže a po 4 km nepřetržité jízdy hupsnout přímo do vlaku. Výchozím a cílovým místem je průmyslové a hornické město Hrob – ten název mu ovšem v nejmenším neškodí, fakt je tady hezky…

Popisovanou trasu si můžeme výrazně zkrátit, necháme-li se na Dlouhou Louku vyvézt autobusem ČSAD. Ušetříme si tím čtyřkilometrové „výživné“ stoupání a po zbytek cesty pak už budeme pořád jenom klesat. Kromě oseckého kláštera a zříceniny hradu, které popisujeme na jiném místě, je hlavní atrakcí výletu skvostný výhled ze Stropníku, jeden z nejhezčích v celé východní části Krušných hor.

Jedna z nejstarších naučných stezek v Krušných horách, pojmenovaná Přírodou a dějinami Oseka, vede blízkým, velmi hodnotným okolím tohoto severočeského města. Spojuje jak pozoruhodné přírodní lokality, tak i velmi cenné a turisticky atraktivní kulturní památky. Je okružní, má celkem 10 zastavení, vybavených informačními panely (i když některé jsou už dost zasažené zubem času) a vede členitým terénem, v němž se asfaltové silničky a vozové cesty místy střídají s kamenitými pěšinami. Je celkem pohodlná, i když v úvodních kilometrech budeme téměř stále stoupat (celkové převýšení je 255 m).

Malebná je krajina severně od Litvínova, z níž nad náhorní plošinu, při okrajích zbrázděnou četnými údolími potoků, vystupují jednotlivé horské vrcholy, nezřídka přizdobené korunami z mohutných skal. Vsí a osad je tu pomálu a tak můžeme dlouhé hodiny putovat krásnou přírodou, vychutnávat daleké výhledy a těšit se ze stovek hektarů nového mladého lesa, který postupně nahrazuje odumřelé, již před lety zlikvidované porosty. Naše trasa míří k nejvyššímu bodu východní čísti Krušných hor, v závěru pak sestoupí do romantické Panské doliny, která nás vrátí zpět do civilizace. Cesta není dlouhá, v úvodu však několikakilometrovým trvalým stoupáním dokonale prověří naše fyzické schopnosti. S možností občerstvení tu bude horší, proto radíme něco vlastních zásob do batohu.