HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Za hornickou slávou do Horní Blatné

Naučná stezka nejbližším okolím Horní Blatné nás přivede do míst někdejšího dolování, k unikátním přírodním lokalitám, rozhledně na Blatenském vrchu i k pozoruhodné technické památce, která se po letech dočkala obnovy.

Horní Blatná – Blatenský příkop 1 km – Blatenský vrch 2 km – Vlčí jámy 3 km – Horní Blatná 4 km

Jedno z nejpozoruhodnějších měst naší oblasti vzniklo v r. 1532 při bohatých nalezištích cínu na Blatenském vrchu. Tehdejší majitel regionu, saský kurfiřt Johann Friedrich, přikázal svému úředníkovi Johannu Spahnseilovi, aby zakreslil pravoúhlou uliční síť se 199 stavebními parcelami. První osadníky byli horníci ze Schneebergu. V r. 1547 připadlo pohraniční území k Čechám, o rok později Ferdinand I. povýšil Horní Blatnou na královské horní město. V té době tady bylo v provozu na 40 tzv. lesních cínových dolů včetně hutních provozů, největší výnosy dával důl sv. Wolfgang. V 16.–19. stol. se tady v tzv. kobaltových mlýnech vyráběla modrá kobaltová barva, vyvážená hlavně na nizozemské trhy a do Lipska. V 17.–18. stol. byla v provozu sklárna, po úpadku dolů v 18. stol. se rozšířila výroba pocínovaného plechového nádobí a paličkování krajek, později i rukavičkářství, výroba zapalovačů, korkových zátek a krajkářství. Po oživení v 18. stol. důlní činnost definitivně zanikla na začátku 19. stol. V r. 1898 přijel do Horní Blatné první vlak.

S rozvojem zimních sportů a turistiky na začátku 20. stol. se ujala i výroba zimních sportovních potřeb. Nejznámějším rodákem byl páter Adalbert Hahn (1750–1825), duchovní, lidový léčitel a dle lidového podání i čaroděj – však se mu také říkalo Faust Krušných hor. Horní Blatná** si dochovala svůj původní cenný renesanční půdorys, od r. 1991 je městskou památkovou zónou. Domy na náměstí jsou především patrové – většinou v přízemí zděné a v patře hrázděné. Nejstarší jsou goticko-renesanční, převažují barokní nebo zbarokizované. Původní radnice z r. 1564, sloužící jako Královský horní dům, byla později upravována po požárech, dnešní podoba pochází z r. 1906. Nejvyhledávanějším a nejhezčím domem je čp. 127 dle data na portálu z r. 1754, s hrázděným patrem, bohatě profilovaným vstupem, polovalbovou šindelovou střechou. Prostor nad schodištěm uzavírá kazetový strop s profilovaným průvlakem a trámy. V objektu je umístěna expozice Karlovarského muzea, věnovaná těžbě cínu (otevřeno: lichý týden ST–PÁ 9.30–15 h, sudý týden ST–PÁ 14–18, SO, NE 9–12 a 14–17 h). Dominantou náměstí je barokní farní kostel sv. Vavřince z r. 1754 s věží z let 1605–07 (sídlil v ní věžník, pozorující celou obec – hlásil vznikající požár i jiná nebezpečí). Původní pozdně gotická svatyně byla založena r. 1542, přestavěna r. 1594. Barokní plastiky u kostela pocházejí z 18. stol. Ze stejného věku je i hřbitovní kaple sv. Kříže. (Ubytování, stravování, občerstvení: Modrá hvězda PO–ČT, NE 10–22, PÁ, SO 10–24 h; penzion Sněženka; koliba U medvěda; restaurace Lesanka.)

Z Horní Blatné vykročíme po trase naučné stezky, sledující zprvu i žlutou turistickou značku. Jdeme kolem muzea po silničce a zpevněné komunikaci, na rozcestí pokračujeme přímo (po cestě vpravo se budeme vracet) až k zastavení u Kozího potoka. V průběhu třetihor bystřiny a potoky odkrývaly cínonosné partie žuly s cínovcem a rozrušený materiál ukládaly na dně – tak vznikala budoucí rýžoviště cínu. Množství sejpů, tedy hromad vyrýžovaé hlušiny, připomíná tuto činnost právě v těchto místech. Směrem k Horní Blatné byl 160 m hluboký důl Konrád, jeden z nejvýznamnějších cínových dolů v Krušných horách – jen v letech 1731–90 vydal 876 800 kg čistého cínu.

Další zastávka naučné stezky je věnována Blatenskému příkopu**. Umělé nádrže a kanály začaly vznikat v okamžiku, kdy rozvoj těžby vyvolal i vyšší potřebu vody jako zdroje energie pro pohon důlních strojů. Takový kanál nechaly těžařské společnosti vybudovat i u Horní Blatné v letech 1540–54, autorem díla byl Stephan Lenk. Blatenský příkop začínal asi 2 km západně od Božího Daru, dlouhý byl asi 20 km a široký až 2 m, po obou stranách byly navršeny až 2 m vysoké náspy osázené hustými smrky proti znečišťování a zanášení. Příkop sváděl vodu z rozsáhlých rašelinišť a potoka Černá k báňským provozům a vyústil do Blatenského potoka. V zimě byl před sněhem a zamrzáním zakryt větvemi a prkny. Na mnoha místech byl regulován hrázemi, stavidly, přepady a odváděcími kanály. Po definitivním zániku těžby v 19. stol. ztratil kanál svůj význam a zarůstal. Dnes je chráněnou technickou památkou a počítá se s jeho postupnou rekonstrukcí.

Po cestě stoupáme lesem – není na škodu připomenout si, jakou roli hrály v hospodaření všech druhů, důlní činnost nevyjímaje. Nároky na množství dřeva narůstaly, a tak následovala různá omezující opatření – v letech 1560 a 1564 byly vydány nové lesní řády, zakazující jakékoliv kácení stojícího čerstvého dřeva, kontrolovala se i spotřeba ležícího či stojícího suchého dřeva. Nepřehlédneme odbočku ze širší cesty vpravo, pak ostře stoupáme na Blatenský vrch** (1043 m). Na vrcholu stojí 21 m vysoká částečně dřevěná rozhledna s přístřeškem, vedle dřevěná bouda, sloužící ochráncům přírody (tady si lze ev. vypůjčit klíč od objektu). Na začátku 20. stol. sídlil v Horní Blatné Spolek pro zimní sporty – jeho členové požádali známého chebského architekta Karla Matusche o vypracování projektu horského hotelu s rozhlednou. Objekt byl slavnostně otevřen 5. července 1913 a pokřtěn jménem rakouské arcivévodkyně Zity. V 50. letech byl někdejší hotel (objekt sloužil pohraničníkům) pro neutěšený stav zbourán, zůstala jen osamoceně stojící rozhledna.

Z vrcholu se pustíme vpravo po červené turistické značce k páté zastávce naučné stezky – chráněné lokalitě nazývané Ledová jáma**. Je to nevšední doklad bývalého kutání, velmi úzký a až 15 m hluboký zálom, pozůstatek dolu Jiří, vyplněný dole „jeskynním ledem“. Původně dosahoval hloubky až 50 m, ale je zčásti zasutý kameny uvolněnými ze stěn. Vzhledem k tvaru a značné hloubce vytváří se tu zvláštní režim – lehčí teplý vzduch zůstává ve vyšších partiích, v zimě těžší chladný vzduch klesá a ochlazuje prostředí – tehdy také narůstá ledová vrstva. V létě led ubývá. Podle starých análů odtud bylo vytěženo šest fůr ledu pro ošetřování raněných vojáků za Bitvy národů u Lipska v r. 1813.

O něco níž pak je další chráněná přírodní památka Vlčí jáma**. Lokalita vznikla propadem stropů jednoho z největších dolů oblasti Wolfganga – název místa je dán překladem německého Wolfspings. Propadlina je dlouhá asi 120 m, široká místy až 14 m a hluboká asi 25 m. Ve stěnách jsou patrné zbytky starých zřícených chodeb. Horníci podstupovali velkou dřinu – všechny dobývací práce se vykonávaly ručně pomocí dlátek, kladiv, želízek, sochorů (střelný prach byl využíván až v 18. stol.). Pomáhal také oheň – žár hořícího dřeva způsobil rozpukání horniny a její snadnější odlamování. Tomuto způsobu se říkalo krušení – odtud pramení i název místních hor Krušné. Od Vlčí jámy scházíme po cestě k okraji Horní Blatné a vlevo po silničce do středu městečka.

(Doporučujemeprůvodce Krušné hory – západ ze Zelené edice.)

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: