Pro spoustu turistů je parťákem při jejich výšlapech čtyřnohý „nejlepší přítel člověka“. Co se Tatranského národního parku týče, je u takovýchto výletů potřeba dodržovat určitá nařízení. Ta se týkají především toho, kde všude v NP můžete psa vzít, jaké podmínky musí splňovat a co je potřeba dodržovat?
Smrk (1127 m) zdá se být oblíbeným pojmenováním pro tuzemské hory. Z hlavy znám ještě ten v Jizerkách nebo Beskydech, ale ani jeden z nich nemá na vrcholu přírodní památku v podobě rašeliniště jako ten v Rychlebských horách.
Okruh kolem vrcholu Křemenáč (735 m) v Jeseníkách vás zavede do jeskyně Na Špičáku, ale také na vyhlídkovou věž Hemberg, ze které za dobrých podmínek uvidíte Zlatohorskou vrchovinu s dominantní Biskupskou kupou.
Jak už název napovídá, bude tady asi hodně zeleno, a taky že ano. V přírodní rezervaci „Džungle“ se dají nalézt porosty pralesovitého charakteru.
Na první pohled nenápadný vrchol Bradlo (600 m) v Hanušovické vrchovině je turisticky zajímavým cílem, a to především kvůli své vrcholové skalní vyhlídce, která láká také lezce.
Zhruba devět metrů vysoká skaliska na Kamenném vrchu (952 m) vybízejí k lákavému výstupu, který je při troše snahy navíc místy odměněn zajímavými výhledy do okolí Hrubého Jeseníku.
Nenápadný vrchol v Hrubém Jeseníku nemá ani závratnou nadmořskou výšku, ani neopakovatelné vrcholové výhledy. Zrovna tohle je ten případ výletu, kdy cesta údolím Černé Opavy je cíl.
I přes svoji výšku pouhých 967 metrů je Sokolí vrch významným vrcholem Rychlebských hor a to především kvůli své polohy a s tím spojenými výhledy do okolí. Vyšlápněte si na něj naučnou stezkou „Živá voda“.
Unikátní údolíčko v Rychlebských horách údajně opět začíná dostávat svému názvu a vracejí se do něj raci. Ověřte si toto tvrzení na vlastní pěst.
455,5 m vysoký čedičový pahorek ve tvaru stolové hory, ověnčený mnoha přízvisky jako památný, posvátný apod., není obyčejný. Již roku 1959 byl vyhlášen Přírodní rezervací a od roku 1962 také Národní kulturní památkou.