Česko

Trasa je dost náročná, výškový rozdíl mezi Olešnicí a Vrchmezím je více než pět set metrů. Tudy asi chodíval Krakonoš na námluvy za Kačenkou do její líbezné horské zahrádky na Bukačce, jak čteme v orlické pohádce. I dnes je to putování jako z pohádky. Cestou potkáme staré pokroucené buky na hřebeni hor, překvapí nás důkladnost mohutného hraničního opevnění, a budeme obdivovat mistrnou práci jednoho přemýšlivého tkadláka, jeho betlém z třicátých let minulého století.

Nejsevernější pohoří Čech, důvěrně nazývané Jizerky, je rájem pro outdoorové nadšence. Disponuje bezpočtem tras pro turisty i cyklisty. V zimě se pak tyto trasy promění v trasy běžkařské a zase je důvod proč do Jizerek vyrazit. Přečtěte si, kam všude lze vyrazit, když si za základnu zvolíte horský Bedřichov.

Nejvýznamnějším centrem naší oblasti je Deštné v Orlických horách s ideálními podmínkami pro letní i zimní turistiku, významné lyžařské středisko a naše první nejdůležitější centrum skibobistů. Obec rámuje půvabná kulisa hor včetně Velké Deštné (1115 m), nejvyššího vrcholu oblasti vůbec. Následující trasa nás seznámí s nádherným okolím a relativně bez větší námahy vyvede vzhůru za pěknými výhledy.

Půvabná lidová architektura, daleké rozhledy z horského hřebene, malebná údolí řek a potoků – to všechno opravdu zdobí krajinu, kterou vede následující výlet. O nabídce krás netřeba pochybovat, vždyť ta zdobnost pronikla přímo do výstižných názvů některých míst i řeky Zdobnice.

Horská ves, jejíž z větší části roubené chalupy jsou roztroušeny při soutoku Říčky a Hlubokého potoka na svazích Zakletého, Pustého a Anenského vrchu, je významným bodem na pomyslné lyžařské mapě Evropy. Tradiční soutěž žáků Skiinterkritérium učinila z Říček známé lyžařské středisko. S tím souvisí i rozvoj pěkného areálu sjezdového lyžování na vrchu Zakletý – je to tady tak trochu jako v lyžařském ráji. Následující výlet nás vcelku pohodlně (mírné stoupání) vyvede na hřeben Orlických hor, prohlédneme si i horní část areálu na Zakletém.  

Tak trochu bohem i lidmi zapomenutý kraj najdeme na „odvrácené“ straně Orlických hor, za hlavním horským hřebenem nad pravým břehem Divoké Orlice, tam, kde řeka v délce několika desítek kilometrů vytváří státní hranici. Lesy takřka bez konce jsou rájem houbařů, horské potoky v půvabných údolíoch uklidňují monotónním zurčením vody, veliké louky se na jaře a v létě mění v pestrobarevný a voňavý koberec. Hlavní horský hřeben „zdobí“ souvislá linie mohutného hraničního opevnění, jehož objekty dodnes vyvolávají otázku, co by bylo, kdyby… Můžeme si tu alespoň na chvíli zahrát na vojáky a pokusit se vcítit do postavení příslušníků čs. armády, kteří tu po zářijové mobilizaci v r. 1938 napjatě očekávali úder nepřítele, aby po desítkách hodin nejistoty zklamaně vyklidili své pevnosti bez boje. Naše trasa nás povede podél části této betonové hranice a představí nám obranné objekty různých typů, velikosti i náročnosti. I když nás čeká několik stoupání, nepůjde o výstupy prudké ani náročné. Většinou se budeme pohybovat po kvalitních, dobře schůdných cestách či silničkách.

Významnou roli ve vývoji náboženství v Čechách a v české historii vůbec hrála jednota bratrská, která v mnoha směrech navazovala na myšlenky husitské reformace a na učení Petra Chelčického. Zrodila se v Kunvaldě, vesnici v orlickém podhůří nedaleko Žamberka. Právě tam směřuje tato trasa, která nás navíc provede překrásným údolím Divoké Orlice, kde jistě pochopíme, jak přišla řeka ke svému přídomku, projdeme rozlehlými Žamberskými lesy, pokocháme se nádhernou vyhlídkou i krásnou lidovou architekturou.

K nejkrásnějším a nejdivočejším místům Orlických hor patří Zemská brána, malebné skalnaté údolí Divoké Orlice. Dříve bývalo rájem pašeráků a také loupežníka Ledříčka, dnes je vyhledávají milovníci tiché krásy a obdivovatelé přirozené, člověkem takřka nenarušené krajiny. V první polovině cesty budeme převážně stoupat, i když vcelku pohodlně proti proudu potoka, ve druhé nás čeká naopak většinou klesání podél toku řeky. I když si užijeme také silničních úseků a kvalitních cest, místy nás čekají hůře schůdné pěšiny a za vlhčího počasí i bláto, takže doporučujeme kvalitní obuv. Celkově je však trasa pohodná, ideální pro rodinný výlet.

Na středním toku Divoké Orlice, mezi Kláštercem nad Orlicí a Nekoří, bylo hluboké údolí řeky přeťato betonovou hrází. Vznikla tak Pastvinská přehrada, dnes oblíbené místo rekreace s vynikajícím koupáním a odpovídajícím vybavením, které svou polohou patří ve východních Čechách k nejkrásnějším. Za návštěvu však určitě stojí i okolní krajina, kde Orlické hory pomalu přecházejí do podhůří a nabízejí řadu půvabných zákoutí. Určitě bychom neměli vynechat ani prohlídku dvou zajímavých měst – Žamberka a Letohradu – s mnoha historickými památkami. Cesta není nijak zvlášť namáhavá, osvěžení najdeme v létě ve chladivých vodách přehrady, o jídlo a pití se zejména v sezóně starat nemusíme.

Orlické hory jsou oblastí, kde najdeme největší množství vojenských pevností, budovaných jako obrana proti očekávanému německému vpádu ve 2. polovině 30. let 20. století. Patří k nim i mohutné opevnění na kopci Adam nad Mladkovem, jedna z několika dělostřeleckých tvrzí v této oblasti, doplněná o další pevnostní objekty. Kromě Adamu poznáme samozřejmě i další zajímavá místa, především atraktivní Studenské skály, z hřebenových cest si vychutnáme i daleké výhledy. Trasa není příliš dlouhá, je však náročná na převýšení. Místy půjdeme obtížnějším terénem, proto doporučujeme kvalitní obuv.

Pstruhová říčka Stěnava pramení u Mieroszówa v Polsku v nadmořské výšce 590 m, k nám přitéká u Meziměstí, české území opouští u Otovic a po 32,9 km jako Scinawka ústí do Nisy. Následující nenáročný výlet nabízí především nádherné vyhlídky na Javoří hory i Broumovské stěny.

Trochu odlehlý pohraniční zalesněný hřeben Javořích hor je lákavým cílem romanticky založených tuláků. Většinou tady nepotkáme ani živáčka, o to víc vychutnáme výhledy z Ruprechtického Špičáku, střídání lesních stezek a travnatých pěšin přímo podél hraničních patníků. Javoří hory se táhnou od sedla u Mieroszówa k Radkówu v Polsku, na severu a severovýchodě uzavírají Broumovskou kotlinu. Hřeben, tvořený na rozdíl od ostatního území velmi starými horninami, se sklání v úhlu 10–15 stupňů na naši i polskou stranu. Z mnoha údolí je nejhlubší Uhlířské se stejnojmenným potokem. Přechod hřebene lze rozdělit na dvě etapy s možností ubytování v Janovičkách, případně prodloužit nástupem z Vižňova.

Krásná, vděčná trasa vedoucí po vrcholových partiích Broumovských stěn, s dalekými výhledy i tmavými skalnatými roklemi. Přístupové cesty od Broumova pohodlné, ale poněkud fádní. Čekají nás dva výraznější výstupy – od Jalovčince k Zaječí rokli a na Pelovku a od Pánovy cesty k Supímu hnízdu. Ve skalnatých partiích Stěn místy orientačně náročné.

Silnice z Police nad Metují do Broumova byla odedávna jedinou pohodlnou cestou, procházející Broumovskými stěnami, měla svůj strategický význam a v dobách válečných se tady také odehrávaly líté bitvy. My se vypravíme romantickou cestou, místy obtížněji schůdnou, k hezkým skalám severozápadní části Stěn až k Hvězdě, při zpáteční cestě si prohlédneme Laudonovy valy, opevnění zbudované zde slavným generálem Laudonem r. 1758.

Broumovské stěny, pásmo zalesněných pískovcových skal mezi Broumovem a Policí nad Metují, patří k nejvyhledávanějším turistickým cílům pro svoji divokou romantiku i hustou síť značených cest. Kvádrové pískovce středněturonského stáří směrem k Broumovské kotlině tvoří strmou až kolmou hradbu, od jihozápadu se zvedají pozvolna a jsou rozbrázděny roklemi a kaňony. Převážně smrkový les trpěl škodlivými imisemi a v letech 1982–83 neodolal přemnoženým škůdcům – tehdy muselo být odklizeno na 17 000 m3 dřeva, z nepřístupných míst i za pomoci vrtulníků. Následující putování nás seznámí s tím hlavním, co je v Broumovských stěnách k vidění: s půvabnou Hvězdou, tajemnou Kovářovou roklí, proslulými slavěnskými hřiby i s „magistrálou“ stěn.