Trochu odlehlý pohraniční zalesněný hřeben Javořích hor je lákavým cílem romanticky založených tuláků. Většinou tady nepotkáme ani živáčka, o to víc vychutnáme výhledy z Ruprechtického Špičáku, střídání lesních stezek a travnatých pěšin přímo podél hraničních patníků. Javoří hory se táhnou od sedla u Mieroszówa k Radkówu v Polsku, na severu a severovýchodě uzavírají Broumovskou kotlinu. Hřeben, tvořený na rozdíl od ostatního území velmi starými horninami, se sklání v úhlu 10–15 stupňů na naši i polskou stranu. Z mnoha údolí je nejhlubší Uhlířské se stejnojmenným potokem. Přechod hřebene lze rozdělit na dvě etapy s možností ubytování v Janovičkách, případně prodloužit nástupem z Vižňova.
Ruprechtice, žel. st. – Ruprechtický Špičák 6 km – Janovičky 17 km – Rožmitál 22,5 km – Broumov, nám. 27,5 km
Výchozím místem našeho putování je obec Ruprechtice*, ležící v nadmořské výšce 463 m v údolí Stěnavy a Ruprechtického potoka. Od železniční zastávky jdeme po žluté turistické značce po silnici k baroknímu kostelu sv. Jakuba Většího**, postaveného na osmibokém půdorysu r. 1721 podle plánů K. I. Dienzenhofera. K areálu patří ještě zděná renesanční zvonice* ze 16. stol. a fara*, na jejímž průčelí vidíme znak broumovského opata. Říká se, že o půlnoci na zdejším hřbitově tančívali mrtví. Místní hrobník si jednou na nebožtíky počkal a sebral jim jeden z odložených rubášů. Umrlec pronásledoval drzého hrobníka až na zvonici, ale uhodila dvanáctá a kostlivec zmizel. Hrobník ale trestu neušel, do rána umřel strachy…
Přicházíme do vsi, roztažené podél Ruprechtického potoka, s několika typickými usedlostmi broumovského typu. (Stravování, občerstvení: penzion Malý dům, hospoda U zvonku.) Silnička nás vede kolem konečné autobusové zastávky, pokračujeme až na konec Ruprechtic a stále po pevné komunikaci vstupujeme do lesa. Na jeho okraji se silnička dělí, my se obrátíme vpravo a stále mírně stoupáme, otvírají se přitom hezké výhledy* na údolí Stěnavy, na Mlýnský vrch atd. Nepřehlédneme místo, kde se značka obrací ze široké cesty vlevo a stoupá strměji vzhůru k Ruprechtickému Špičáku. Vyjdeme z lesa, podél paseky se škrábeme dosti ostře, pak vydýchneme na téměř vrstevnicové cestě u televizního stožáru a dorazíme k orientaci Ruprechtický Špičák, pod rozhlednou. Modře vyznačená odbočka na nejvyšší místo Javořích hor, Ruprechtický Špičák** (880 m), měří tam a zpět asi 1 km a neměli bychom ji vynechat. Od r. 2001 zde stojí železná telekomunikační věž, 30 m vysoká, pro turisty je přístupná vyhlídková plošina 6 m pod vrcholem věže. Odměnou za výstup je zajímavý výhled především do polské části Javořích hor a jejich podhůří.
Vracíme se na k orientaci a modře značenou cestu, která se trochu vlní dle toho, jak zdoláváme jednotlivé vrcholy, místy jdeme přímo po hranici – přes Široký vrch (839 m) a Javorový vrch (775 m) do zalesněného sedélka. Odtud odbočuje značená trasa do Uhlířského údolí. Pokračujeme po státní hranici, v některých místech se cesta jen mírně odchyluje, bedlivě sledujeme značení, až nás lesní stezka posílá vpravo kolem hraniční závory a po pohodlné mírně klesající silničce k hornímu okraji rekreační vsi Janovičky* (ubytování, stravování: penziony Diana, Panorama, Vyhlídka). Otvírá se odtud krásný pohled na Broumovsko i na hradbu Broumovských stěn či na kostelík v Heřmánkovicích. Janovičky jsou typickým úpravným rekreačním místem s pěkně udržovanými zahrádkami, bez autobusového spojení. Kostel, uváděný v některých starších průvodcích, byl již zbořen. Pár metrů za restaurací narazíme na turistické rozcestí. Žlutá značka vede přes Bobří vrch, my se po modré vracíme na hraniční hřeben. Zastavíme se u Třípanského kamene*, stojícího na hranici tří panství (Čechy, Kladsko, Slezsko) s datem 1732 a znaky a začátečními písmeny majitelů panství: MGVH (Max Graf von Hochberg), JBVS (Josef Baron von Stilfried) a OAB (Otmar Abbas Brauensis).
Od historicky zajímavého místa jdeme příjemnou cestou, která z větší části klesá až k závoře u široké cesty poblíž státní hranice. Dáváme pozor na značku, abychom odbočku nepřešli – uhýbáme ostře vpravo na širokou cestu, místy strmě klesáme k okraji lesa, odkud se otevře dílčí výhled na Broumovský výběžek. Cesta je pohodlnější, mezi loukami nás přivádí k Černému potoku*, rybníčku a porfyrovým lomům (naleziště polodrahokamů), posléze pak k silnici na okraji Rožmitálu*. Jsou tu zajímavé selské statky broumovského typu, k těm zachovalejším patří mj. bohatě zdobený statek čp. 38*, dále čp. 97 se sochou sv. Jana Nepomuckého z r. 1752. V katastru obce stojí i barokní kaple sv. Floriána z r. 1742, kaplička Panny Marie z poloviny 19. stol. (občerstvení: hostinec).
K Rožmitálu se váže pověst o sedlákovi, kterému zemřela milovaná žena. Denně chodil z Rožmitálu k jejímu hrobu na broumovském hřbitově. Jednou však po práci usnul a tak se do Broumova vydal až pozdě večer. Na polní cestě se mu ale zjevila nebožka a naznačovala, aby se vrátil zpět. Sedlák spěchal domů. Ze světnice už se valil kouř. Sedlák přišel opravdu na poslední chvíli a dvůr stačil zachránit. Na místě zjevení pak nechal z vděčnosti postavit kříž.
Touto cestou i kolem několika křížů jdeme z Rožmitálu k Broumovu. Otvírá se nám hezký pohled na zalesněný hřeben Javořích hor, při zdolání mírné terénní vlny spatříme i Broumov s dominantou klášterního komplexu. Cesta je v další části neudržovaná, ale orientace není nijak náročná, cíl putování máme před sebou.
Přicházíme do Velké Vsi*, která je stavebně spojena s Broumovem. Ves je připomínána r. 1256. Zajímavou památkou je zděný statek broumovského typu z r. 1799, před nímž stojí sloup Nejsv. Trojice z r. 1775. Kaple sv. Jana Nepomuckého je z 19. stol., barokní mariánský sloup pochází z r. 1695. Traduje se, že ve Velké Vsi se konaly vánoční půlnoční mše čarodějnic. Kdo po mši včas neodešel z kostela, tomu čarodějnice zlomily vaz. Za prahem kostela už nikomu nemohly uškodit… Velká Ves je spojena i se jménem Aloise Jiráska. Jedenáctiletý chlapec byl rodiči poslán do tehdejšího Grossdorfu, aby se naučil německy, což byla nezbytná podmínka pro přijetí do gymnázia. Broumovské gymnázium navštěvoval Jirásek do r. 1867, kdy odešel na další studia do Hradce Králové. Bydlel v Hejtmánkovicích, podnikal kratší i delší výlety, seznamoval se s prostředím. Např. broumovský klášter se stal tak věrnou předlohou pro vylíčení pocitů studenta v neznámém městě, že byl využit i pro televizní zpracování F. L. Věka – byť dobrušský F. L. Hek neměl s Broumovem nic do činění…
Přejdeme trať, na křižovatce se dáme vlevo a posléze vpravo po schodech a dál do středu Broumova***, založeného v 1. polovině 13. stol. (nejstarší písemná zmínka pochází z r. 1256, kdy zdejší území spolu se sousedním Polickem Přemysl Otakar I. věnoval břevnovskému benediktinskému klášteru). Hlavním řemeslem bylo soukenictví, Broumov byl po šest století jedním z nejproduktivnějších soukenických středisek v Čechách. R. 1348 Karel IV. udělil břevnovskému opatu Předborovi pro jeho broumovské poddané stejná práva, jaká měli obyvatelé měst královských. Rozpor mezi měšťanskými svobodami a stále trvajícím poddanským postavením města ale nedělal dobrotu a byl trvalým zdrojem sporů mezi měšťany a klášterní vrchností. Vrcholem odporu bylo vystoupení protestantských měšťanů proti opatu Selendrovi r. 1618 a prodej broumovského klášterního panství stavovským direktoriem městu Broumovu v r. 1620. Po Bílé hoře bylo panství vráceno benediktinům, měšťané potrestáni a městu omezena jeho práva. Uvěznění broumovské měšťanské deputace na Pražském hradě, kde protestovala proti úsilí opata Wolfganga Selendra zavřít protestantský kostel v Broumově, se stala jednou z pohnutek k pražské defenestraci 23. 5. 1618 a tím i k počátku třicetileté války.
Historické centrum města si dodnes zachovalo pravidelný půdorys ze 13. stol. Městské hradby** ze 14. stol. v základech a zbytcích vedou téměř po celém obvodu města. Obě brány byly zbořeny na začátku 19. stol., zachovaly se obě věže chránící branky: východní tzv. hladomorna byla upravena na vyhlídku, západní s kostnicí je součástí budovy u farního kostela. Dominantou města je areál benediktinského kláštera***, v němž je dnes umístěno Muzeum Broumovska (otevřeno 1. 5.–30. 9.). Nad říčkou Stěnavou stál původně dřevěný hrad, nový kamenný hrad byl dokončen r. 1305 a stál 226 hřiven stříbra. Opat Bavor pak dal postavit klášterní kostel sv. Vojtěcha a obehnat jej zdí a obklopit příkopy. Posléze byl hrad přeměněn v opevněné proboštství. Mezi proboštstvím a kostelem vznikla velká tzv. Červená zeď a na jižní straně byly proboštství i kostel opevněny mohutnou hradební zdí s cimbuřími a střílnami, severní stranu chránil potok. Hrad byl nejpevnějším bodem celého kraje. R. 1664 objekt (kroniky o něm hovoří jako o hradu) vyhořel, přičemž se zřítila Červená věž a poškodila i kostel. Původní gotická stavba dostala barokní podobu, ale r. 1684 tady znovu vzplál ničivý požár. V letech 1685–94 na starých obvodových zdech vybudoval pražský stavitel Martin Alliger nový klášterní barokní kostel, na jehož výzdobě se podíleli přední umělci jako sochař Matěj Václav Jäckel z Lužice, freskař Jan Jiří Steevens ze Stenfelsu, bratří Soldatiové (štuková výzdoba) V. V. Reiner (jeho oltářní obrazy zdobí boční kaple) a další. Velká mříž v podkruchtí pochází ze 17. stol., ze stejného období jsou chórové lavice, součástí hlavního oltáře se stala gotická soška Madony ze 14. stol. V letech 1727–33 za opata Otmara Zinke přestavěl Kilián Ignác Dienzenhofer hrad i probošství v nádherný barokní klášter. Na jeho výzdobě se pak podíleli malíři F. A. Scheffeler a J. P. Molitor, freskaři J. K. Kovář, J. Hager, štukatér B. Spinetti a kovář O. Král. Jižně od kostela stojí budova klášterního gymnázia, kam kromě A. Jiráska docházeli mj. i Arnošt z Pardubic či Bohuslav Balbín.
Na náměstí si povšimneme i staré radnice z r. 1542 a upravené roku 1835, portálů některých z domů* s mázhauzy se síťovou klenbou. Směrem k dolní bráně stojí kostel sv. Václava* z r. 1676 na místě původní dřevěné luteránské svatyně, nesoucí stopy přestavby K. I. Dienzenhofera (1729), na Kostelním náměstí děkanský původně gotický kostel sv. Petra a Pavla** ze 13. stol., barokně přestavěný v letech 1679–82 s Madonou na hlavním oltáři ze 14. stol. Barokní kostel sv. Ducha byl přestavěn roku 1689, hřbitovní kostel P. Marie*** (podrobný popis na str. 86) je naší nejstarší dochovanou dřevěnou stavbou! Mariánský sloup* se sochami světců uprostřed náměstí je z dílny Jana Brokofa z r. 1706. (Ubytování, stravování, občerstvení: hotely Praha, Černý kůň, Vrba; penziony Buka, Regina, Winterswijk.)
Další doporučené cíle:
Heřmánkovice* – 5 km sev. od Broumova, původní velké zemědělské usedlosti, zděné i roubené chalupy. Barokní kostel všech svatých z r. 1723 snad dle plánu K. I. Dienzenhofera. Před kostelem Kalvárie (r. 1800), v polích mariánská kaple z 18. stol. a socha sv. Jana Nepomuckého z r. 1805.
Šonov* – 5,5 km vých. od Broumova, zděné statky broumovského typu. Šonovský šolc (rychtář), vůdce selského povstání roku 1680, sťat mečem na broumovském náměstí. Barokní kostel sv. Markéty z let 1727–30 (K. I. Dienzenhofer), pseudogotická hřbitovní kaple. Ve hřbitovní zdi (jižní strana) sešlý pozdně gotický náhrobník. Socha Immaculaty z r. 1824, Kalvárie a socha sv. Jana Nepomuckého z 19. stol.
(Doporučujeme průvodce Teplicko-Adršpašské skály a Broumovsko ze Zelené edice)
