Karavanky: dlouhá hřebenovka i pohodová turistika na pomezí rakouských a slovinských Alp

Karavanky – takřka stovka kilometrů horských štítů, sedel, travnatých hřebenů a zelených údolí. Ovšem blízkost atraktivních Julských Alp odsouvá pohoří vždy až na druhou kolej. Přitom mohou hory nabídnout něco, co „julky“ nikoli – nádhernou samotu, jistotu táboření v horách bez pocitu přísného ochránce přírody číhajícího u zadku a v neposlední řadě snadný a jednoduchý přístup. Vydejme se tedy jen tak trochu porozhlédnout z horizontu hor na pomezí Slovinska a Rakouska

Vzhledem ke své geologické příslušnosti je i zde základním stavebním prvkem světlý vápenec. Celé pohoří je rozděleno pro větší přehlednost na tři skupiny – Westkarawanken (Západní Karavanky – Mittagskogel, 2 145 m), Mittelkarawanken (Střední Karavanky – Hochstuhl, 2 237 m, nejvyšší vrchol pohoří) a konečně Ostkarawanken (Východní Karavanky – Koschutnik Turm, 2 136 m).

Dálková trasa v Karavankách

Hřebenovka pohoří Karavanky

Přestože páteř pohoří Karavanky (Karawanken) působí jednolitým dojmem, skládá se hned z několika samostatných masívů. Všechny však jsou spojeny nádherným vysokohorským dálkovým přechodem v dlouhou hřebenovku na pomezí rakouských a slovinských Alp. Je až s podivem, že doposud tato cesta nenese žádný speciální název či označení. Na celý hřeben nám postačí cca 5 – 6 dní.

Výstupy na vrcholy v Karavankách

Pohraniční horské pásmo Karawanken představuje ideální „přestávkový“ cíl při cestách na jih či do vysokých hor Rakouska a Itálie. Takřka každý motorizovaný turista projíždí oblastí korutanských jezer a v Arnoldsteinu opouští Rakousko a míří buď k moři, nebo do dalších horských celků Evropy. Vzdálenost od našich hranic se pohybuje kolem 500 km, a tak se tato oblast stává perfektním místem k protáhnutí a odpočinku. Pomineme-li pobyt u vod mnoha jezer korutanské riviéry, pak výlety do hor jsou příjemnou alternativou krátkého pobytu. V pohodě zvládnutelné v rámci jednodenního, přitom nikterak dlouhého výletu, jsou např. vrcholy Hochstuhl, Mittagskogel či Ofen.

Hochstuhl neboli Veliki Stol (2236 m)

Veliki Stol alias Hochstuhl je nejvyšším vrcholem dlouhého pohraničního pohoří Karawanken (Karavanky) na jihu Rakouska. Zatímco na slovinské straně se jedná sice o dominantní, ale jinak nikterak výjimečný kopec, na stranu Rakouskou spadá skutečně impozantní skalními stěnami. Ostatně kontrast mezi severními a jižními svahy pohoří je po celé délce hřebene až omračující. Zatímco ze strany rakouské se hory prezentují jako těžce překročitelná kamenná palisáda, jižní svahy se v podobě travnatých a lesnatých koberců sklánějí do údolí řeky Sávy.

Na Velký stůl můžeme stoupat hned z několika směrů. Pokud vyrazíme od jižního portálu silničního tunelu pod sedlem Ljubelj (tudy také většina návštěvníků do hor vstupuje), pak nás čeká sice velmi pěkný, ale takový „normální“ přechod. Pokud tedy není vrchol součástí treku napříč pohořím, pak se vydejme k hoře od severu, tedy z nádherného údolí Bärental, při variantě vedoucí severozápadním ramenem výstup vede zajištěnou cestou.

Mittagskogel (2143 m)

Osamělá skalnatá pyramida Mittagskogel v pohraničním pohoří Karawanken (Karavanky) na jihu Rakouska se stala symbolem krajiny korutanských jezer. Hora ční zcela osaměle a tvarem pravidelné ostré pyramidy nemá široko daleko konkurenci. Nepřehlédnutelná hora je navíc zpřístupněna atraktivně vedenou stezkou.

Ofen (1509 m)

Ofen (slovinsky Peč, italsky Monto Forno, někdy také Dreiländereck) v pohraničním pohoří Karawanken (Karavanky) na jihu Rakouska je vrcholkem, který znají a vyhledávají spíše jen milovníci zapomenutých horských míst. Na tomto nenápadném travnatém vršku stýkají hranice Rakouska, Slovinska a Itálie. Zároveň se jedná o nádherný výhledový bod.

Golica (1835 m)

Plochý a tedy holý (odtud název) vrchol poskytuje jen za minimální vynaloženou námahu skutečně velkolepou odměnu. Nenápadná a výškou nikterak omračující hora (1835 m) překvapí naprosto fantastickým výhledem, který sahá od ledovců Vysokých Taur přes velkolepou zelenou kotlinu se zrcadly korutanských jezer po bělostné štíty Julských Alp. Vrchol Golica má mimo těchto, řekli bychom standardních horských vlastností, také jeden zcela mimořádný rozměr. Pokud dorazíme k vrcholu na jaře, nejlépe v květnu, celá hora doslova hoří žlutí milionů horských narcisů, čímž si vysloužila přezdívku „narcisová hora“.