Články

Od Kalužného vrchu vybíhá směrem k severozápadu mohutná rozsocha, zakončená vrcholem Malé Prašivé nad Vyšními Lhotami. Je porostlá hlubokými, divokými lesy s řadou romantických míst a několika turistickými chatami. O toto pásmo se v minulosti vedl vleklý hraniční spor mezi majiteli frýdeckého a těšínského panství. Důvodem byl nedostatek dobrých pastvin v okolí Prašivé, pastýři z obou panství se vzájemně napadali a vybíjeli si ovce. Žádost o úřední vytýčení hranice řešil až císař, který se přiklonil k mínění majitele frýdeckého panství hraběte Oppersdorfa a rozhodl, že hranice povede po vrcholcích kopce Prašivé, Ropičky, Ropice a Slavíče a nikoli údolím Morávky, jak žádala těšínská kněžna Alžběta Lukrecie. – Trasa není dlouhá, při stoupání z Velkého Lipového na Ropičku se však pořádně zapotíme. Zbytek cesty je vcelku pohodlný, i když místy dost kamenitý. Na kole je trasa nesjízdná, lyžaři je naopak oblíbená, z Malé Prašivé sjedeme po žluté značce do Vyšních Lhot.

Bílý Kříž a Gruň patří v Beskydech k pojmům. Rádi a často je navštěvovali umělci, kteří tu hledali nejen odpočinek, ale i inspiraci. Místy, kde se v minulosti často střetávali pašeráci a financové, dnes procházejí tisíce turistů, aby vstřebávali atmosféru těchto rázovitých koutů hor. Trasa, kterou s námi projdete, patří k nepříliš náročným, v první části je poněkud fádní, ve druhé pak s řadou nádherných výhledů. Většinou půjdeme po kvalitních, dobře schůdných cestách, také o naše žaludky bude dobře postaráno. Pro cyklisty je výlet téměř ideální, z Gruně doporučujeme jet raději po silnici přes Staré Hamry. Trasu lze absolvovat také na běžkách, dáváme pozor při sjezdu.

Pro zbojníky bývaly Beskydy krajem zaslíbeným. Nejznámějším z nich byl asi Ondráš, syn fojta z Janovic. Jeho otec byl prý uvržen do vězení na hradě Hukvaldy, odkud mu syn pomohl k útěku. Kvůli tomu se sám pak stal štvancem a dal se na zbojnickou dráhu. O jeho skutcích se vyprávěla řada příběhů. Zahynul v r. 1715, když jej pro peníze zabil jeho druh Juráš. Ondrášova družina působila v rozsáhlé hornaté oblasti nad oběma břehy Ostravice. Skrýše, kam ukrývala naloupené poklady, měla na řadě míst – nejvíc však v okolí Lysé hory. Za Ondrášem míří i tato trasa, která patří k náročnějším. První polovinu budeme prakticky nepřetržitě stoupat, i když strmých úseků není mnoho. Kamenitý horský terén vyžaduje dobrou obuv, oblečení bychom měli přizpůsobit faktu, že se na horách počasí velmi rychle mění. Pro cyklisty a lyžaře nedoporučujeme.

Výstup na Javořinu (832 m) se zdánlivě moc neliší od ostatních beskydských túr. Nahoře nás ale čekají překvapení…

Klokočovská hornatina, známější pod lidovým názvem Zadní hory, tvoří hranici mezi Českou a Slovenskou republikou, tady je i rozhraní mezi chráněnou krajinnou oblastí Beskydy a Kysuce. Putování po hřebeni bez větších výškových rozdílů je považováno za nejkrásnější v Beskydech.

Z údolí Ostravice do údolí Čeladenky a zpátky vede putování, při kterém takřka nevyjdeme z lesa. Tajemná zákoutí, zajímavé pohledy (či spíše průhledy) na beskydské vrcholy, ale také stoupání a klesání – to všechno nás čeká na trase, která alespoň v první části nepatří k příliš frekventovaným.

Hora Smrk (1276 m) je nejvyšším místem v oblasti. Ať se na ni podíváte z kterékoliv strany, budí respekt. Spolu s Malým Smrkem a okrajovými vrcholy (Smrček, Malý Smrček, Skalka, Šance, Samorostlý, Trojačka) tvoří typický masiv Moravskoslezských Beskyd modelovaný vrstevnatým godulským pískovcem. Výstup je namáhavý, dá se to ale zvládnout. Od Horní Čeladné nám stoupání přišlo o něco milosrdnější – jde se lesem a ten „krpál“ není tolik vidět. Cesta od Ostravice je jasná – dobře je znát, kolik výškových metrů stále zbývá…

Nenáročný výlet nás zavede do míst, která za druhé světové války bývala útočištěm partyzánů. Poznáme nejen partyzánské chodníčky, ale i hezkou valašskou architekturu a pěkné kouty beskydské přírody.

Potok Kněhyně pramení pod Martiňákem a v Prostřední Bečvě ústí do Dolní (Rožnovské) Bečvy. Seznámíme se s jeho dolní částí a pak vystoupíme za nádhernými výhledy na hojně navštěvovaný hřeben v oblasti Pusteven a jako po galerii půjdeme ve svazích zalesněných kopců, ze kterých stékají do Kněhyně drobné potůčky. Výstup je náročnější (převýšení 549 m), ale podívaná skvělá!

Tak trochu zvláštní kombinace turistických značek, že? Napsali jste nám nějaký vtipný komentář? Tak se podívejte, jestli jste nevyhráli jednu z mnoha cen.

Náročné putování nás seznámí nejen s rázovitým podhůřím Radhošťské hornatiny (právě ze severní strany je pohled na její panorama nejpůsobivější), především s rozlehlou obcí Čeladnou a Trojanovicemi, ale zavede nás i na hojně navštěvovanou část hřebene od Pusteven ke Kněhyni. Nejvíc výškových metrů nám ušetří sedačková lanovka na Pustevny, i tak nás ale nějaký ten kopec ještě čeká.

Hora Radhošť není nejvyšší v Beskydech, rozhodně však patří mezi nejznámější a nejnavštěvovanější vrcholy. Stala se symbolem slovanství a češství, místem opředeným pověstmi a také jednou z prvních turisticky využívaných lokalit u nás. Putování na Radhošť bývá většinou spojeno i s návštěvou nedalekých Pusteven s pozoruhodným souborem staveb v lidovém stylu.

Město na Valašsku s naším nejslavnějším skansenem je cílovým místem túry, při níž zdoláme i horu Radhošť – čeká nás 710 m převýšení, ale také spousta nádherných dojmů.

Slovo „skansen“ pochází ze Švédska. Park a první muzeum lidových staveb založil A. I. Hazelius r. 1891 ve Stockholmu na místě hradeb (šancí), kterým se švédsky říká „skansen“. Hradby byly vždy bariérou mezi dvěma světy. Jinak se žilo na venkově než za městskými hradbami, rozdíl byl mezi životem na hradě a v podhradí. Dnešní skanseny se snaží uchovat minulé prostředí pro příští generace – nejen v unikátních stavbách, ale i ukázkou života v nich. Tak také dnes vidíme skansen v Rožnově pod Radhoštěm. Jako bychom se ocitali v pohádce, která přechází z generace na generaci. Nádherný svět, kde snad dokážeme zpomalit i čas…

Nejvyšší bod Veřovických vrchů Velký Javorník je oblíbeným cílem především návštěvníků Frenštátu pod Radhoštěm. My sem vystoupáme z hezkého údolí Jičínky – po zdolání převýšení 540 m nám přijde vhod občerstvení v pohostinné turistické chatě.