Optickým středem tohoto okruhu je výrazná zalesněná hora Slavíč, k níž turistický ruch doznívá pouze slabě a z dálky. Značené cesty procházejí jen při jejím úpatí v údolích krásných horských potoků s řadou idylických koutů. Ty nás budou také provázet po velkou část cesty. Trasa je poměrně dlouhá, s častým stoupáním, většinou však po kvalitních asfaltových cestách. Přesto ji však můžeme zařadit mezi náročnější, určené spíše zkušenějším chodcům. Výlet lze absolvovat jak na horských kolech, tak i na běžkách.
Morávka, Lipový – Nad přehradou 2 km – Uspolka 5,5 km – chata Horák 8 km – Pod Malým Polomem, rozc. 13 km – Lačnov, rozc. 17 km – Pod Slavíčem 18,5 km – Slavíč 19 km – U Slavíče 19,5 km – Pod Blatným 22 km – Frankův potok 25 km – údolí Slavíče 27 km – přehrada Morávka 27,5 km – Morávka, Lipový 29 km
Z Morávky**, od turistického rozcestí Lipový, nás povede žlutá značka. Po silnici přejdeme most přes řeku a za ním zahýbáme vlevo. Asfaltová cesta „zčerstva“ stoupá do svahu nad levým břehem, zprvu mezi domky, pak lesem až nad hráz přehrady. Vodní nádrž Morávka* na stejnojmenné řece byla dokončena v r. 1964. Vodní plocha měří 79,4 ha, maximální hloubka dosahuje 37,1 m, stálý objem zadržené vody představuje 4,4 mil. m³, nádrž je dlouhá 3,2 km a částečně zasahuje i do údolí potoka Slavíč. Zemní sypaná hráz je 44,5 m vysoká a v koruně dlouhá 396 m. Poprvé u nás se tu použilo asfaltobetonové těsnění. V současné době je po rekonstrukci a naplněná. Nádrž se využívá k vodárenským účelům, pitnou vodou zásobuje Frýdek-Místek, Havířov a Český Těšín. Voda se upravuje v obci Vyšní Lhoty, část je od Raškovic vedena přivaděčem do Vojkovic a dále Lučinou do Žermanické přehrady.
Za hrází silnička stále táhle stoupá severovýchodním svahem Malého Travného. Zatáčkou zdolá boční údolíčko s divokým horským potokem a po 300 m nás dovede na rozcestí, kde žlutá značka odbočí vlevo na jinou asfaltovou cestu. Pro změnu klesáme, překonáváme další menší potoky a nakonec sestoupíme do údolí Morávky k samotě Uspolka. Stojí tu pěkné roubené stavení, bývalá hájovna, v zahradě lidová socha sv. Jana Nepomuckého a dřevěný kříž.
Přejdeme křižovatku s autobusovou zastávkou a pokračujeme po silnici vlevo údolím potoka Skalka, který se na Uspolce vlévá do Morávky. Proti jeho proudu jdeme zhruba k jihovýchodu, za samotou Hrachové se údolí zužuje, silnička vede střídavě po levém i pravém břehu potoka. Dojdeme k rozcestí u chaty Horák. Je to hezké místo při soutoku Nytrové a Skalky, stojí tu i několik pěkných beskydských chalup. Za chatou Horák (objekt neslouží veřejnosti) se žlutá oddělí vlevo, my pokračujeme po modré značce po asfaltové silničce úzkým romantickým údolím potoka Skalka**. Jeho vody spadají přes četné skalní prahy a místy vytvářejí peřeje. Potok pramení pod Malým Polomem a je dlouhý 4,9 km. Vpravo nad cestou na svažité louce, později i na protějším břehu nad potokem míjíme pěkné beskydské chalupy osady Skalka. Údolí patří k nejkrásnějším v Beskydech.
Prvním osadníkem na Skalce** byl prý jistý zběh z Uher, který se bál prozradit své skutečné jméno. Proto mu lidé říkali „Slovaček“ a jeho usedlosti „Na slovačince“. U čp. 404 měla své kasárny finanční stráž. V blízkosti usedlosti čp. 484 bylo pohřbeno sedm financů, kteří tu byli přepadeni a zabiti pašeráky tabáku a soli z Uher. V osadě na potoce byla dlouho v provozu vodní nádrž sloužící ke splavování dříví. Především je však Skalka spojena se jménem salašníka Jana Koloničného, který převzal zdejší horské hospodářství od svého otce v r. 1856. Skalčanská salaš vznikla již kolem r. 1670 a patřilo k ní rozsáhlé území, na kterém se popásalo 250 ovcí a 120 krav, rozdělených mezi několik podílníků. Koloničný držel i koně, kterými rozvážel máslo a sýr i do velmi vzdálených míst. V době silného tlaku těšínského panstva na vykupování a likvidaci salaší se postavil do čela ostatních salašníků, proto býval později nazýván „beskydský Kozina“. Koloničný proslul nebojácností, na rozdíl od jiných se nenechal připravit o své pergameny, dokládající jeho právo k pozemkům. Když začalo jít opravdu do tuhého, rozhodl se – spolu se sousedem A. Kaňokem – stěžovat si na útlak horalů u samotného císaře. Ve vší tajnosti dojeli oba do Vídně a po řadě nesnází se skutečně dostali na audienci u císaře. Ten je vyslechl, prohlédl pergameny a slíbil nápravu. Císařský slib však zůstal nesplněn – zato se o návštěvě dozvědělo ředitelství arciknížecí komory, které Koloničného tvrdě pronásledovalo. Salašník se rozhodl pro druhou návštěvu Vídně, tentokrát v doprovodu neméně statečného P. Džvončora z Lomné. Neznámý zrádce jejich úmysl oznámil a tak byli oba ve Vídni zatčeni, připraveni o vzácné pergameny a uvězněni jako těžcí zločinci. Koloničný se po devíti měsících z vězení vrátil, jeho druh na Mírově zemřel. Salaš na Skalce byla mezitím vyrabovaná a pastviny osázeny stromky.
Na konci osady uhýbá modrá značka po silničce vpravo, v ostré zatáčce ji opustí a vede dost prudce lesem k turistickému rozcestí Okrouhlice, kde se k nám zprava přidá červená značka. Vozovkou pokračujeme vlevo asi 700 m, pak modrá zahne ostře vpravo na lesní silničku. My půjdeme dál po červené, čeká nás obtížný výstup na skalnatý vrchol. Za ním dojdeme k lesní vozovce a po ní prakticky po vrstevnici k rozcestí s červenou a modrou značkou Pod Malým Polomem. Vlastní turistické orientační místo je ještě asi 200 m vpravo nad námi, tam však již zacházet nebudeme, ale dáme se na opačnou stranu – vlevo – po červené značce. Do cesty se nám tu postaví oplocená lesní školka. Značka vede přímo po žebříčku přes ohradu. Některé úseky jsou tu však dost podmáčené, proto doporučujeme obejít plot po pěšině vpravo.
Za školkou jdeme dál příjemnou pěšinou ve svahu pod zalesněným vrcholem Kozího hřbetu (986 m). Z několika pasek si můžeme vychutnat pěkné výhledy. Asi po 1 km následuje prudší klesání, pěšina se změní v širší cestu a přivede nás do blízkosti silničky, která mohutnými serpentinami sestupuje do údolí Skalky. O kus dál se stočíme mírně vpravo na vrchol táhlého hřbítku a jdeme po něm pěknými lesy střídavě nahoru a dolů k rozcestí Lačnov, kde naši cestu protíná žlutá značka. Za ním následuje asi 600 m dlouhý výstup na předvrchol Polky, prakticky holý, jen s oplocenými pasekami, z nichž je daleký panoramatický výhled*. Pak znovu krátce stoupáme téměř k vrcholu kopce Polka (886 m), který míjíme po pravé straně. Poněkud rozbahněnou cestou dojdeme k rozcestí Pod Slavíčem (zleva přichází zelená značka), po chvíli opustíme les a loukou vystoupáme k turistické chatě.
Kolářova chata Slavíč* byla vystavěna koncem 20. let 20. stol. Je odtud daleký rozhled do údolí Lomné i na hraniční hřeben s Velkým Polomem. Chata je známa nejen stylovým prostředím, ale i dobrým jídlem a pitím. Na jiném místě na Slavíči v krásné poloze uprostřed horských pastvin otevřel 18. 6. 1899 německý spolek Beskiden-Verein útulnu Na Slavíči, kterou pojmenoval po zakladateli německého spolku prof. Johanu Hadaszczokovi = Hadaszczokova útulna (lidově Hadaščok). Po 2. světové válce ji převzal KČST. Z důvodu špatného stavu útulny byla v letech 1947–48 zbourána.
Od Kolářovy chaty půjdeme po souběhu červené, modré a zelené značce k rozcestí U Slavíče a odtud vlevo po značce modré. Přetneme silničku a pustíme se vpravo dolů lesní cestou. Přímo na ní je pramen potoka Slavíč, který kousek teče po cestě, koryto potoka je stále divočejší, plné kamenů; krátce před tím, než naše cesta vyústí na silničku, vidíme vpravo menší vodopád. Po silničce pak pokračujeme stále podle vody, poměrně vysoko nad strmým svahem. Zhruba po kilometru si dole na druhém břehu potoka můžeme všimnout jiné, dnes již nepoužívané silničky, vystavěné pro dopravu těženého dřeva. Na rozcestí Pod Blatným se obě silničky spojí. Zprava ústí hluboké údolí, protékané menším potokem. Modrá značka nás vede dál podél Slavíče* krásnými partiemi. Asi po kilometru se vpravo za potokem objeví mezi stromy hezká roubená chalupa – samota Platoška, o dalších 800 m dál míjíme vlevo u cesty dřevěný kříž s obrazem Madony mezi dvěma lipami.
Údolí se postupně rozšiřuje, objevují se louky s občasnými samotami. Projdeme rozcestím Frankův potok a pak rozptýlenou zástavbou chalup a chat dojdeme k silnici u břehu přehrady Morávka. Značka vede po silnici vpravo kolem zátoky k rozcestí U přehrady poblíž hráze. Držíme se stále silnice, mineme panel, informující o odbojové činnosti v Morávce za 2. světové války, o kus dál vpravo za lesíkem pomník dvou obětí fašistické zvůle. Po silnici jdeme ještě asi 500 m, pak zahneme vlevo na polní cestu přes louku k hotelu Partyzán a od něj vpravo silnicí k rozcestí Morávka, Lipový.
(Doporučujeme průvodce po Beskydech ze Zelené edice.)
