Zajímavosti

Jedno z nejtajemnějších míst západní části Krušných hor je Vysoký kámen, mohutné skalisko lemující vrchol zalesněného kopce nedaleko německé hranice. V podání místních pověstí je to strašidelná říše, kde se to jen hemží roztodivnými zástupci nadpřirozena. Není bez zajímavosti, že mnohé takové příběhy vrcholí propadnutím nejrůznějších staveb do hlubin země. Možná, že je to ozvěna častých zemětřesení, která tento kout Čech s nepříjemnou pravidelností navštěvují. V kraslických městských knihách je takovýchto otřesů zaznamenáno několik desítek; naposledy se tu země chvěla v listopadu 2000. I bez duchů a nadpřirozených jevů je však Vysoký kámen romantickým místem, které rozhodně stojí za návštěvu.

Nejprve vystoupáme za výhledy do vrcholových partií Krušných hor, pak královstvím buků dospějeme k zámku Jezeří, považovanému za největší barokní stavbu v Evropě – a jako bychom stanuli na ostrém rozhraní dvou světů. Až k úpatí hradního kopce dostoupila povrchová těžba uhlí, před námi je kus měsíční krajiny a za zády máme nádherně dochovaný kus přírody. Pak zbývá příjemný úsek kolem jedné méně známé technické zajímavosti…

Na výšinách nedaleko majestátního kopce Jedlová stávaly ve středověku dva hrady stejného jména – Žeberk, označované jako Starý a Nový. Z obou do dnešních dnů nezůstalo mnoho, cesty, po kterých se za jejich zašlou slávou vypravíme, však patří k nejkrásnějším a nejromantičtějším v celé popisované oblasti. Provedou nás místy, která si ještě uchovala mnohé z bývalé velebnosti a nezkrotné divokosti Krušných hor. Nahlédneme však i do doby ryze současné, reprezentované velkolomem Čs. armády, jehož chapadla dosáhla až na samé úpatí strmých vrchů. Je to daň za veškeré vymoženosti moderního života, který se bez severočeského uhlí jednoduše nedokáže obejít. Zkušenosti z míst, kde těžba již před lety skončila a dnes se na místě bývalých lomů, výsypek a odkališť znovu zelenají louky a lesy, dávají tušit, že i současné jizvy se časem zacelí a příroda opět získá původní příjemnou tvář.

První zastávka patří významnému zámku, pak nás čeká půvabné údolí Lužce a dlouhé stoupání do hor za sluncem – když se den vydaří, je to nádhera, často tu ale pěkně profukuje, protože v nejvyšších partiích si to pošlapeme po holém kopci. Seznámíme se s lyžařskými středisky i zajímavou lidovou architekturou. Závěrečný úsek po silnici nám může usnadnit autobus.

Krušné hory brázdí desítky nádherných údolí, protékaných divokými horskými potoky s čistou vodou. Většina z nich je však zalesněná, takže si můžeme udělat jen kusou představu o tom, co se za hradbami stromů skrývá. Jsou však i výjimky. Patří k nim údolí Telčského potoka, jehož svahy pokrývají většinou jen nízké, nedávno vysázené porosty, umožňující uvidět v plné kráse divoké skalnaté partie, lemující břehy. Údolí je jedno z nejkrásnějších, ne-li vůbec nejkrásnější v celé oblasti. Ale i ostatní místa, kterými budeme procházet, nepostrádají půvaby. S možností občerstvení můžeme počítat jen ve výchozím a cílovém místě trasy, a tak nebude na škodu přibalit vlastní zásoby. Kromě úseku mezi Dolní Kateřinou a Malým Hájem půjdeme většinou po rovině nebo z kopce.

Jedním z mnoha horních (hornických) měst a městeček, založených v Krušných horách v souvislosti s těžbou rud, je i Hora Svaté Kateřiny, ležící v těsné blízkosti kdysi saské, dnes německé hranice. I když v minulosti nikdy nedosáhla významu, srovnatelného s jinými horními městy regionu, přinášelo zdejší dolování majitelům jistě slušné zisky. Dobu hornického podnikání už dávno odvál čas, obec dnes láká návštěvníky především atraktivní polohou v malebné krajině, nabízející bezpočet možností k toulkám po okolí včetně výletů do sousedního Saska, které umožňují blízké hraniční přechody. Kdoví – třeba se tu skutečně podaří najít bájnou Jantarovou komnatu, která je prý podle profesionálního hledače pokladů Gänsela ukryta v jedné ze zdejších starých štol…

V Krušných horách ve volné přírodě medvěda nepotkáme, to jen na některých místech si na původních názvech připomeneme, že se tu v dávných dobách taková šelma opravdu vyskytovala. Např. Zákoutí, část Blatna, je i dnes známé jako Bernau – jméno by opravdu mohlo souviset s německým Bär – medvěd…

Řád německých rytířů vznikl na začátku 12. stol. a v počátku 13. stol. přišel i do Čech. Jeho členové šířili křesťanství a upevňovali pozice církve, také zajišťovali německou expanzi na východ. Každá jeho komenda jako sídlo řádu byla zároveň pevností. Takovým příkladem bylo i Blatno, původně ves dřevařů a horníků. Již ve 13. stol. se připomíná hrad, osídlený právě německými rytíři. Náš nenáročný výlet vede malebným okolím Blatna, prakticky stále po silnici nebo silničce, jistě je vhodný i jako lehká vyjížďka na kole.

Strmé, obtížně přístupné vrcholy Krušných hor v pralesem porostlé, neobydlené krajině nelákaly naše pravěké předky k budování hradišť. Proto je tu pravěkých památek jen málo a pokud jsou, najdeme je spíše na kopcích v předhůří, nad Podkrušnohorskou pánví. Jednou z nich je i hradisko na vrchu Hradiště nad Černovicemi, které je hlavním cílem této výletní trasy. Seznámíme se však i s památkami na kdysi významnou sochařskou huť v Černovicích, nebudou chybět ani hezké přírodní partie a daleké výhledy.

Chomutov mají mnozí z nás spojený s především blízkou devastovanou krajinou hnědouhelných revírů a s velkými železářskými komplexy. Město je však turisticky atraktivním centrem středního Podkrušnohoří. V jeho historickém jádru, chráněném jako památková zóna, je řada zajímavých kulturně historických objektů, při okraji městské zástavby leží atraktivní a hojně navštěvovaný Podkrušnohorský zoopark a atraktivní Kamencové jezero s bohatě vybaveným rekreačním zázemím. Při turistickém mapování této oblasti rozhodně nemůžeme Chomutov vynechat.

Pozoruhodné seskupení několika betonových pevností, součástí našeho opevnění ze 30. let 20. stol., objevíme kousek od silnice z Chomutova k hraničnímu přechodu. Krátkou nenáročnou vycházku výhradně po neznačených cestách si zpestříme odbočkou k místům, kde stával hrad Hausberk.

Krásné jsou liduprázdné náhorní planiny při česko-německé hranice v centrální části Krušných hor, krásná jsou i hluboká, skalnatá údolí s divokými horskými potoky, která z nich sestupují směrem k civilizaci. Putování těmito místy patří k zážitkům, na které se dlouho vzpomíná. Zdevastovaná krajina podkrušnohorských pánví zůstává daleko pod námi, zdejší krajina si na mnoha místech uchovává přirozený ráz s rozsáhlými rašeliništi i zbytky původních porostů, s mohutnými skalisky, malebnými horskými rybníky i podstatně mladšími údolními přehradami, s citem zasazenými do přírodního rámce. Cesta je poměrně dlouhá (lze ji však podle potřeby zkrátit), ale nepříliš náročná, po většinu času půjdeme z kopce.

Obec Místo je známá hlavně díky blízkosti hradu Hasištejna – a přece si zaslouží speciální pozornost. Může za to její neobvykle bohatá sochařská výzdoba. Je to dáno i tím, že se sem stěhovala řada plastik z obcí, zanikajících při expanzi hnědouhelných dolů. Potěší nás i kousek hezké přírody, lidová architektura a pěkné výhledy.

Divokým romantickým údolím Prunéřovského potoka procházela ve středověku důležitá obchodní cesta ze Saska přes Krušné hory na Kralupy u Chomutova a dále do Čech. Její bezpečí střežil hrad Hasištejn, největší a nejvýznamnější panské sídlo v popisované oblasti, které se dosud zachovalo v impozantní podobě. Cesta, kterou k němu zamíříme, je pohodlná a fyzicky nenáročná. Vede téměř stále údolím podél toku Prunéřovského potoka s řadou velmi malebných míst. Zadýcháme se jen při krátkém výstupu od vody k hradu, dál už pak půjdeme opět z kopce.

Červeně značená krušnohorská magistrála, procházející od západu k východu prakticky po celé délce hor, spojuje velmi zajímavá a turisticky atraktivními místa. Po její části vede i tato trasa. Je to cesta velmi pohodlná, vede po dobře schůdných cestách a silničkách a je ideální nejen pro pěší turistiku, ale zejména pro jízdu na kole. Nečekají nás žádná výraznější stoupání, i když půjdeme pestrým a členitým terénem. Na výlet se mohou bez problémů vydat i motoristé, kteří zaparkují v Měděnci a z Nové Vsi se do výchozího místa vrátí vlakem. Po dlouhé kilometry půjdeme jen volnou přírodou, mimo obce a osady, proto bychom neměli zapomenout na vlastní zásoby.