HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Chomutov – město kde se platilo „chomútné“

Chomutov mají mnozí z nás spojený s především blízkou devastovanou krajinou hnědouhelných revírů a s velkými železářskými komplexy. Město je však turisticky atraktivním centrem středního Podkrušnohoří. V jeho historickém jádru, chráněném jako památková zóna, je řada zajímavých kulturně historických objektů, při okraji městské zástavby leží atraktivní a hojně navštěvovaný Podkrušnohorský zoopark a atraktivní Kamencové jezero s bohatě vybaveným rekreačním zázemím. Při turistickém mapování této oblasti rozhodně nemůžeme Chomutov vynechat.

Chomutov, náměstí 1. máje – Bezručovo údolí 2,5 km – rozc. Červené a žluté značky 4 km – Pod Strážištěm, rozc. 6,2 km – Strážiště 7 km – Chomutov, hotel Evropa 10 km – Chomutov, nám. 1. máje 11 km

Chomutov***je dnes jádrem souměstí Chomutov – Jirkov, které má více než 71 000 obyvatel. Je významným dopravním a průmyslovým centrem, střediskem hornictví a těžkého průmyslu, v jeho blízkém okolí pracují čtyři velké elektrárny. – Původní slovanskou osadu při říčce Chomutovce, kterou procházela významná obchodní cesta z Prahy do Saska, ale i cesty od Kadaně a Mostu, povýšil v r. 1252 Bedřich z Chomutova na městečko, které odkázal řádu německých rytířů. To je také první historická zpráva o Chomutově, jehož název je prý odvozen od tzv. chomútného či chomutovného, což býval poplatek za každé spřežení (chomout), které místem projelo. Jiný výklad hovoří o tom, že název je podle zakladatele, který se jmenoval Chomút či Chomout. Němečtí rytíři si v městečku vystavěli opevněné řádové sídlo – komendu na způsob hradu – s kostelem sv. Kateřiny, která byla jednou z největších pevností na českém severu. Již za Jana Lucemburského se Chomutov stal městem, jehož neomezeným vládcem byl řádový komtur, nepodléhající vlivu světských úředníků.

Město, zpočátku chráněné jen jednoduchými roubenými hradbami, dostalo ve 2. polovině 14. stol. nové kamenné opevnění s valy, příkopy a čtyřmi branami a bylo vybaveno mnoha privilegii. Stoupal i význam chomutovské komendy, která se časem stala sídlem zemského komtura. Na začátku 15. stol. vlastnili zdejší němečtí rytíři již tři hrady a 30 vsí. Řád se stával samostatným státem ve státě, což spolu se zpupností a rozmařilostí jeho členů a odmítáním platit berně vedlo k narůstajícím sporům s králem Václavem IV. Ten nakonec využil těžké porážky německých rytířů v bitvě u Grunwaldu r. 1410, zabavil řádu veškerý majetek a o rok později jej vykázal ze země. Komendu v Chomutově pak drželi v zástavě členové různých šlechtických rodů. Za působení řádu se Chomutov stal téměř výhradně německou obcí (o níž se říkalo: „všude lidé, v Chomutově Němci“), poněmčena byla i celá okolní krajina.

V době husitských válek se město stalo baštou katolíků, do níž dal tehdejší zástavní držitel Vilém z Házmburka, zapřísáhlý nepřítel kalicha, umístit míšeňskou posádku. Husité proto v březnu 1421 Chomutov oblehli, po dvou dnech dobyli a vypálili a většinu obyvatel – asi 2000 až 2200 – povraždili. Město se však z této rány poměrně rychle vzpamatovalo a po skončení válek brzy opět nabylo dřívějšího významu, který podtrhla nově udělená privilegia. Rozvíjela se řemesla a obchod. V r. 1488 koupil město Beneš Krabice z Veitmile a jeho potomci je drželi do r. 1560. Vzorně pečovali o jeho rozkvět, dali přestavět bývalou komendu na renesanční zámek, v okolí úspěšně dolovali stříbro a další rudy. V náboženských otázkách byli snášenliví, stejně jako Bohuslav Felix z Lobkovic a Hasištejna, který město získal r. 1571. Jeho syn Bohuslav Jáchym vyměnil své panství po r. 1588 se svým příbuzným Jiřím Popelem z Lobkovic. Tento fanatický katolík se všemi silami snažit obrátit převážně protestantské obyvatele na katolickou víru. Na pomoc si přizval jezuity, pro které začal r. 1590 stavět klášter s gymnáziem. Jeho tvrdé a necitlivé zásahy proti nekatolíkům vedly o rok později ke vzpouře měšťanů, kteří vyplenili zámek i kolej a jezuity vyhnali z města. Pan Popel vzpouru tvrdě potrestal – dva vůdce dal popravit a město odsoudil ke ztrátě všech privilegií a náhradě škod. Jezuité se do města samozřejmě vrátili. Lobkovic však sám upadl v r. 1593 u císaře Rudolfa II. v nemilost pro údajnou velezradu, byl uvězněn a zbaven veškerého majetku. V r. 1607 byl ve vězení na hradě Loket sťat.

Během staleté historie postihlo město – kromě morových epidemií – i několik velkých požárů, např v letech 1418 a 1525. Ten nejhorší však vypukl 24. 7. 1598, kdy shořel kostel, fara, škola, radnice, zámek, sedm pivovarských, řada sladovnických a 260 měšťanských domů. Zničena byla většina listin, zápisů a také proslulá lobkovická knihovna, přenesená na zdejší zámek z blízkého Hasištejna. Začátkem 17. stol. se město vykoupilo z poddanství a stalo se svobodným královským městem. Za účast v protihabsburském povstání v letech 1618–20 přišlo město o svá práva a statky, které získalo zpět až r. 1627. Za třicetileté války bylo několikrát vydrancováno, hlavně Švédy, o nic lépe se však nechovali ani císařští vojáci. V r. 1652 tu znovu řádil červený kohout. Chomutov utrpěl značnou újmu i během válek o rakouské a bavorské dědictví v době vlády Marie Terezie v 18. stol. Po zrušení jezuitského řádu r. 1773 se kolej proměnila na kasárna, na čas byla zastavena i činnost gymnázia.

Za napoleonských válek r. 1813 a 1814 prošlo městem na 200 000 vojáků různých armád, což obyvatelům přineslo hlad a utrpení. Ve zdejších špitále se léčili nemocní a ranění z bitev u Chlumce a Varvažova. Na šest tisíc jich bylo koncem r. 1813 pohřbeno u městské cihelny. Během 19. stol. se ve městě rychle rozvíjel průmysl, především po vybudování železničních tratí v letech 1870–92, které z Chomutova vytvořily významný dopravní uzel. Vznikaly tu továrny na nejrůznější zboží, největší význam však měly železárny, založené v letech 1870–72, které od r. 1887 vlastnila německá firma Mannesmann, která tu v r. 1891 vyrobila první bezešvou trubku na světě. Po vzniku ČSR r. 1918 byl Chomutov jedním z měst, která se velmi silně bránila začlenění do nové republiky a prosazovala vytvoření tzv. Deutsch–Böhmen jako provincie nového Rakouska. Situace se postupně zklidnila po obsazení města čs. vojskem v prosinci 1918.

Nová vlna nacionalismu vypukla po fašistickém převratu v Německu v r. 1933. Místní němečtí obyvatelé se silně angažovali v protičeskoslovenské politice a na slavnosti Svazu Němců v Čechách v červenci 1938 nadšeně vítali K. Henleina, K. H. Franka a další představitele sudetoněmeckého hnutí. Anglického lorda Runcimana, přijíždějícího 18. 8. na jednání s Němci na blízkém Červeném Hrádku, provázeli skandováním „milý lorde, osvoboď nás od Československa“. Pokus o puč 12. září sice rázně potlačilo čs. vojsko, vývoji dalších událostí to však již nezabránilo. Za války byly zdejší železářské podniky zapojeny do německé zbrojní výroby. V posledních válečných dnech, 16. a 19. dubna 1945, se stal Chomutov cílem těžkých spojeneckých náletů, které způsobily značné škody na životech, průmyslových objektech a komunikacích. Během poválečného vývoje byla obnovena a dále rozšířena výroba v hlavních výrobních podnicích, na úpatí Krušných hor vyrostly nové sídlištní celky i objekty občanské vybavenosti. Na druhé straně byla zbořena část zástavby starého města. Byl vybudován silniční obchvat města a průtah silnice 1/7.

Hlavní chomutovské památky najdeme na náměstí 1. máje a v blízkém okolí. K nejznámějším patří kostel sv. Kateřiny, jedna z nejstarších gotických staveb v Čechách, založená ve 2. čtvrtině 13. stol., s o něco mladším chórem. Do dnešní doby se z kostela zachovalo torzo, v nedávných letech restaurované. Svatyně bývala součástí přilehlé komendy německých rytířů, založené r. 1252 na místě staršího panského sídla, v 16. stol. přestavěné na renesanční zámek a nově upravené po požáru r. 1598. Od r. 1605 tu sídlí radnice, přestavěná v 19. a 20. stol., v níž se zachovaly i původní pozdně gotické prostory s křížovými a sklípkovými klenbami. Od r. 1923 je tu umístěno i muzeum (otevřeno: ÚT–PÁ 9–17, SO 9–14), mj. se stálou expozicí gotického umění, lapidáriem aj.

Na protější straně náměstí stojí děkanský kostel Nanebevzetí P. Marie, na jehož jádro ze 13.–14. stol. navázala po požáru r. 1525 výstavba nové goticko-renesanční svatyně, začátkem 20. stol. po poškození zemětřesením upravené novorenesančně. Při jižní straně kostela vznikla kolem r. 1525 mohutná městská věž s unikátní sklípkovou klenbou na schodišti. Má osm pater, v nichž je umístěna muzeální expozice z dějin Chomutova. Nad vstupem je heraldický sloupek se třemi erby, po levé straně vchodu stojí pískovcová socha sv– Floriána z 1. pol. 18. stol., původně zdobící kašnu na náměstí. U kostela stojí barokní budova děkanství s gotickým jádrem ze 16. stol. Uprostřed náměstí se zvedá barokní sloup Nejsv. Trojice z r. 1697 od A. Laurentise, na podstavci s plastikami T. Seibergera, obklopený balustrádou se sedmi sochami světců od J. Oswalda z Černovic z let 1725–32.

Na severní straně náměstí jsou domy propojené podloubím. Nejhezčí z nich je čp. 9 – Collinův dům – s gotickým jádrem a krásnými sklípkovými klenbami v podloubí. Jeho dnešní vzhled je převážně barokní, stejně jako domu čp. 4, původně radnice, se štítem zdobeným plastikami. Dům čp. 32 v blízké Revoluční ulici má výrazně renesanční rysy a dvojici medvídků na portálu. Jihozápadní straně náměstí dominuje kostel sv. Ignáce, cenná barokní stavba z let 1663–68 od C. Luraga, součást jezuitského areálu, na jehož stavbu pořádali chomutovští jezuité sbírky po celé střední a západní Evropě. Jeho průčelí se dvěma věžemi zdobí sochy světců od černovického sochaře A. Laurentise a erby. Vlastní jezuitská kolej, do níž je vstup z Palackého ulice, je původně renesanční, přestavěná po požárech barokně v 17. stol. Její součástí je i bývalé gymnázium. Celý areál, který sloužil od r. 1773 do 60. let 20. stol. jako kasárna, byl v posledních desetiletích postupně rekonstruován pro kulturní a společenské potřeby města. Dnes tu sídlí Středisko knihovnických a kulturních služeb, je tu i část expozic okresního muzea (otevřeno ÚT–PÁ 9–17, SO 9–14), pořádají se tu i koncerty a další kulturní akce. Na parkově upraveném prostranství před kolejí jsou umístěny kamenné plastiky, přenesené sem z různých míst v okolí města, především ze zaniklých obcí. Další barokní plastiky jsou druhotně umístěny i na dalších místech Chomutova včetně sídlišť. Na bývalém předměstí v Hálkově ulici stojí pozdně barokní špitální kostelík sv. Ducha z 2. poloviny 18. stol., upravený pseudogoticky. Z bývalého středověkého opevnění se dochovala jen část hradební zdi a bašta v Riegrově ulici.

Na severovýchodním konci města mezi žel. tratí a obchvatem silnice E442 se prostírá Podkrušnohorský zoopark*** – největší zoologická zahrada v Čechách, umístěná v hezkém členitém prostředí na ploše 110 ha. Na pětikilometrovém prohlídkovém okruhu mohou návštěvníci vidět na 600 kusů zvěře ve 130 druzích, převážně z oblasti Evropy a Asie, mj. tuleně, losy, sajgy, pižmoně, medvědy, rosomáky, vlky, ale i hady, ptáky, opice aj. Ke všem výběhům jsou vybudovány bezbariérové přístupy. Děti tu mají k dispozici kontaktní zoo, hřiště, mohou se svézt i na ponících. Součástí expozice je také statek s původními plemeny domácích zvířat a sbírkou starých zemědělských strojů. V areálu zooparku je i tzv. Kaštanka, chráněný porost kaštanovníků – jedlých kaštanů, založený jezuity před více než 300 lety. Stromy patří velikostí a stářím k nejcennějším v Čechách. V sousedství zoologické zahrady najdeme také proslulé Kamencové jezero***. V jeho místě byl původně tzv. Mrtvý rybník, u kterého začal r. 1558 chomutovský měšťan Lazar Grohmann těžit kamenec, zpracovávaný v kamencové huti sv. Kryštofa. Voda z rybníka těžbu komplikovala, bylo nutné ji pracně čerpat a odvádět pryč. Kolem r. 1812 se propadly příkopy a voda důl zaplavila, po r. 1818 se vytěžené prostory propadly a na jejich místě vzniklo dnešní jezero. Má plochu 16,5 ha a maximální hloubku 3,3 m, je dlouhé 676 a široké 240 m. Ve vodě, která má pH okolo 3,5, není kromě drobných živočichů (prvoci) žádný život. Voda totiž obsahuje dusitany, dusičnany, chloridy, amoniak a železo. Lidskému zdraví je však velmi prospěšná. Jejích vlastností se dříve využívalo k léčení kožních chorob. Dnes se plocha jezera využívá pro příměstskou rekreaci. Kromě pláží jsou tu i četná hřiště, minigolf, autokemp, najdeme tu i oddělenou nudistickou pláž.

Po prohlídce centra se dáme z náměstí 1. máje k severozápadu kolem parku a divadla, podejdeme žel. trať a silniční obchvat, za podjezdem zahneme vlevo kolem hotelu Evropa. Vedlejší silnice se odklání mírně vpravo přes parčík, za ním půjdeme doleva a vzápětí vpravo k okraji sídliště, kde narazíme na modrou značku, přicházející od žel. stanice. (Příchod od žel stanice je vyznačen na mapce.) Spolu s ní jdeme mírně vzhůru podél Chomutovky až nakonec zástavby k turistickému orientačnímu místu Bezručovo údolí. Před ním silnice podchází akvadukt, dlouhý 142 m, po kterém údolí překonává přivaděč vody Ohře – Bílina, umělý vodní kanál z let 1958–67 v délce 22 km, zajišťující dodávky užitkové vody pro průmyslové podniky Chomutovska a Mostecka.

Z rozcestí půjdeme dál po žluté značce. Stoupáme po silničce, která se za posledním domkem změní v cestu. Po 300 m necháme bez povšimnutí dvě cesty, mířící vpravo, a pokračujeme stále v přímém směru kolem vodojemu. Za dalších 400 m se k nám na rozcestí zprava přidá červená (okružní) značka. Stoupání postupně ustává, procházíme hezkým smíšeným lesem. Cesta se stočí doprava, před námi se objeví louka, po jejímž okraji dojdeme k silnici. Žlutá po ní zahýbá vpravo, my se přidržíme červené, která jde přímo cestou mezi pastvinami. Po 300 m zahneme vpravo na pěšinu, která brzy vyústí na širší cestu a pokračujeme zprvu po rovině, pak dolů krajem lesa. Sestoupíme na rozcestí v mělkém údolíčku a dáme se jím cestou vlevo dolů. Stále mírně klesáme při rozhraní smrkového a olšového lesa, později lesem ve svahu nad menším potokem. Mineme několik malých betonových pevnůstek, tzv. „řopíků“, ze 30. let 20. stol. Za poslední klesání ustává a následuje naopak krátký výstup. Přetneme bývalý umělým slalomový svah, dnes již zcela poničený a zarostlý. Pak nás cesta vede stále při kraji lesa prakticky po vrstevnici, nedáme se zlákat žádnou z odboček, směřujících vlevo dolů. Mineme vodojem na kraji louky a dostaneme se k rozcestí, k němuž zprava přichází žlutá značka. Po ní budeme také pokračovat dál – vzhůru lesem na vrchol kopce Strážiště* v nadmořské výšce 511 m.

Stojí tu horský hotel, jehož součástí je i zděná rozhledna s proskleným vyhlídkovým ochozem a nízkou jehlancovou střechou. Objekty jsou v dobrém stavu, přesto již od r. 1997 mimo provoz, přístupná není bohužel ani rozhledna. Kopec patřil již v 19. stol. k oblíbeným výletním cílům obyvatel Chomutova. Již v r. 1882 tu byl postaven dřevěný pavilon zvaný Gloriet s osm metrů vysokou osmibokou vyhlídkovou věží. V r. 1931 jej nahradil současný zděný hotel s dvacetimetrovou rozhlednou, projektovaný chomutovským architektem Kuglerem, v éře socialismu pojmenovaný Partyzán. V 90. letech 20. stol. byl rekonstruován, svému účelu však dosud neslouží. – Od hotelu jdeme pěšinou zvolna dolů k silnicí. Žlutá značka po ní pokračuje vpravo, my ji však v těchto místech opustíme, silnici přetneme a jdeme dál neznačenou cestou v původním směru zvolna dolů bukovým lesem. Po 350 m vyústíme na jinou cestu, provázenou červenou značkou, a dáme se po ní vpravo mírně vzhůru. Na dalším rozcestí jdeme vlevo k silnici, po ní rovněž vlevo asi 40 m k turistické orientaci Pod Kočičákem. Červeně značená okružní cesta pokračuje vpravo, my se však přidržíme silnice, která ještě chvíli klesá lesem, pak vstoupí do okrajové zástavby Chomutova (kde dostává jméno Blatenská ulice) a mezi rodinnými domky a chatami osady Zátiší sestupuje do města. Za Zátiším projde lesíkem a pak již soustředěnou zástavbou míří k podjezdům silničního obchvatu a železniční trati u hotelu Evropa. (Ubytování, stravování: hotel a restaurace U Dvou Medvídků 9–23 h, hotel a restaurace Evropa 11–23 h, snídaně v 7.30 h, restaurant Bravo, restaurant a pizzerie U sv. Ignáce PO–ČT, NE 9–23, PÁ, SO 9–24 h, restarurace U Kohouta 11–21 h aj.) Odtud se již po známé trase vrátíme zpět do centra.

Další doporučené cíle:

Spořice – 2,5 km jz. od centra Chomutova, na návsi původně pevnostní pozdně gotický kostel sv. Bartoloměje z r. 1483, dnes ve velmi špatném stavu.

Droužkovice*– 3,5 km jjv. od centra Chomutova, raně gotický kostel sv. Mikuláše z konce 13. stol. s barokním zařízením, při něm pozdně gotická zvonice obranného charakteru, za obcí kaple P. Marie z r. 1819. Při silnici Praha – Chomutov u sochy sv. Jana Nepomuckého dva křížové kameny. Tzv. Droužkovické menhiry (Generálské kameny) při potoce Hačka zničeny r. 1997.

Údlice**– 3 km jv. od centra Chomutova, městečko s barokním zámkem z let 1692–95 na místě tvrze, románským, pozdně goticky upraveným kostelem Povýšení sv. Kříže, barokní radnicí z r. 1740, barokním špýcharem z 18. stol. aj. U kostela plastiky, přemístěné sem z okolních zaniklých obcí, na náměstí barokní sloup sv. Josefa, mezi kostelem a školou socha sv. Víta z r. 1759, při silnici do Chomutova sousoší sv. Jana a Pavla a smírčí kříž z r. 1612.

(Doporučujemeprůvodce Krušné hory – střed ze Zelené edice.)

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: