HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Pacific Crest Trail, Svatojakubská cesta, Appalachian Trail, Araroa a další – Kde se vzal fenomén dálkových tras?

Pacific Crest Trail, Svatojakubská cesta, Appalachian Trail, Araroa a další – Kde se vzal fenomén dálkových tras?

Když jsem se v roce 2010 po několika dlouhých týdnech putování začala přibližovat k Santiagu de Compostela, cíli poutníků Svatojakubské cesty, doslova mě ohromila koncentrace putujících. Abyste mohli pouť považovat za absolvovanou a získat certifikát, musíte ujít po svých minimálně posledních 100 kilometrů. To je důvodem, proč jsou poutnické ubytovny na tomto úseku neustále přeplněné, putující se mění v anonymní dav a místní se na nich snaží za každou cenu vydělat. Pospolitá a téměř duchovní atmosféra prvních stovek kilometrů se zcela mění a mě v tu chvíli začalo vrtat hlavou, proč vlastně tolik lidí lákají dálkové trasy na celém světě.

Od mé cesty uplynulo už osm let a za tu dobu se stovky kilometrů dlouhé stezky staly doslova celosvětovým fenoménem. Dost možná za to může životní styl, který nás občas dovede k tomu, že se potřebujeme „zastavit“ a na pár týdnů se věnovat jen sobě.

Pacific Crest Trail ve filmu

„Díky, opakovala jsem si pořád dokola. Díky. Nejen za tu cestu, ale za všechno, co se ve mně konečně uspořádalo; za všechno, co mě hřebenovka naučila,“ píše téměř na konci své knihy Američanka Cheryl Strayedová. Divočina, jak se kniha i později natočený film jmenují, se věnuje cestě po Pacific Crest Trailu – přes 4000 kilometrů dlouhé hřebenovce napříč USA od Mohavské pouště až do státu Washington (dále jen PCT).

Nezkušená šestadvacetiletá žena takřka nepolíbená outdoorovými aktivitami a pobytem v přírodě se po smrti své matky, závislosti na drogách a dalších životních komplikacích vydává sama absolvovat část jedné z nejnáročnějších dálkových tras na zeměkouli. A uspěje. Možná právě film Divočina zapříčinil, že od jeho natočení v roce 2014 téměř dvojnásobně narostl počet trekerů na PCT.

Organizace PCT Association vede již od padesátých let 20. století orientační statistiky lidí, kteří v jednotlivých letech celý trail dokončili. Od roku 2011, kdy se počty pohybovaly maximálně okolo 200 lidí za rok, jich v roce 2014 bylo už 488 a o dva roky později trail dokončilo dokonce 734 lidí. Organizace ovšem upozorňuje, že se jedná o orientační čísla. Trekeři, kteří trail dokončí, se totiž sami nahlašují, a tudíž jich reálně může být ještě mnohem více. O větším pohybu lidí však bezpochyby svědčí neustálé zvyšování počtů vydaných long-distance permitů, o něž žádají ti, kteří na PCT chtějí absolvovat 500 a více mil. V roce 2017 jich bylo vydáno 6069, což je více než trojnásobný nárůst od roku 2013, kdy si jej nechalo vydat jen 1879 trekerů.

Češi na Pacific Crest Trailu

O stoupající oblíbenosti PCT v důsledku filmu Divočina mluví i Čech Petr Kosek, který jej absolvoval v roce 2012. „PCT po uvedení knížky a filmu Divočina zaplavil několikanásobek lidí. V roce 2012, kdy jsem vyrážel já, šel pouze jeden další Čech. Letos i loni šlo z Česka víc než deset lidí,“ vysvětluje Petr, který kromě PCT absolvoval i další dva dlouhé americké traily – v roce 2015 Continental Divide Trail (CDT) a v roce 2018 Appalachian Trail (AT). „Velký podíl na stoupající oblibě PCT má i fakt, že je to prostě nejkrásnější dlouhý trail na světě. V rozmanitost prostředí asi nemá konkurenci. Najdete zde pouště, velehory, hluboké lesy, tektonické oblasti a další jedinečná místa,“ dodává Petr.

Mrkni na video dvou borců z Česka a Slovenska, kteří PCT prošli za 174 dní.

Stoupající čísla poutníků na Caminu

Podobný nárůst zájmu pozorujeme i u již výše zmiňované Svatojakubské cesty, španělsky Camino de Santiago (Camino), která je pravděpodobně nejznámější a nejoblíbenější dálkovou trasou v Evropě. V roce 2017 ji podle oficiálních statistik absolvovalo 301 036 poutníků, což je dosavadní rekord. Pro srovnání při posledním svatém roce 2010 (rok, kdy svátek sv. Jakuba připadá na neděli a počty putujících bývají zdaleka nejvyšší) trasu absolvovalo „jen“ 272 417. V předposledním svatém roce 2004 jich bylo registrováno lehce pod 180 000. Zajímavým faktem je, že o rok později v roce 2005 Camino absolvovalo pouhých 93 929 poutníků. Stoupající obliba trasy je tedy na první pohled zřejmá. Velmi zajímavé bude sledovat, jaké počty přinese příští svatý rok, jenž připadne na 2021.

Navíc je nutné zdůraznit, že čísla jsou v tomto případě opravdu přesná, protože vychází z oficiálních statistik kanceláře v Santiagu de Compostela, Oficina de acogida del peregrino, kam si všichni poutníci přicházejí pro svůj certifikát o absolvování cesty. Právě proto je opravdu každý, kdo dojde do cíle, zanesen do statistik. Přesně nevíme akorát, jak dlouhý úsek absolvovali.

Motivace putujících

Camino je svým charakterem úplně odlišné od PCT, jedná se mnohem více o duchovní záležitost spojenou s dlouholetou náboženskou tradicí. Poutníci zde putují k hrobu sv. Jakuba už zhruba od 10. století a jejich motivace byla vždy z velké části náboženská nebo alespoň částečně duchovní.

Statistiky Oficina de acogida del peregrino nabízí také možnost nahlédnout do motivace dnešních poutníků. Jako náboženskou v roce 2017 uvedlo svou motivaci celkem 43 % poutníků, pouhých 9 % poutníků uvádí motivaci kulturní a zbývajících 47 % ji definuje jako nábožensko-kulturní. Devadesát procent lidí tak přiznává, že se pro cestu rozhodli alespoň z části z duchovních a niterních pohnutek.

Koneckonců je to na cestě i dosti patrné. Jakousi připomínkou víry poutníku je například místo s názvem Cruz de Fero ležící na Francouzské cestě (asi nejpopulárnější trase do Santiaga de Compostela měřící celkem 790 kilometrů) mezi městy Foncebadón a Manjarín. Vysoký kříž vztyčený na náhorní rovině Monte Iraga je obklopen tisíci oblázky, které sem poutníci odkládají jako symbol zproštění se svého duševního břemene.

Jak se mění atmosféra

„Vyhoření, potřeba restartu. Na prahu třicítky jsem nevěděl co se svým životem, tak jsem všeho nechal a vyrazil jsem,“ odpovídá na otázku motivace k putování poutník Petr Hirsch, jehož původní záměr bylo absolvovat cestu do Santiaga z Čech, tedy něco kolem 3000 km, ale nakonec svou cestu natáhl na 2,5 roku a 16 000 km.

Na Camino se od své první cesty v roce 2010 vrátil už několikrát (naposledy na přelomu května a června 2017), a dokáže proto porovnat, jak se na trase mění atmosféra s přibývajícím počtem putujících. „Někdy jsem se setkal s názorem, že španělské Camino je komerce. Ale i zde platí otřepané, že dostaneme či vidíme, co vidět chceme. Při poslední cestě jsem byl překvapen, že se stále dá nalézt prostor a klid k rozjímání a podél cesty jsou zapadlá místa, polozbořené kláštery, kde je ubytovna pro poutníky bez elektřiny a veškerých moderních výmyslů. Tím, jak stejnou cestu prošlapává více a více lidí, získává na síle. Dovolím si říct, že její Duch sílí,“ popisuje pozitivní dopady na pouť Petr.

Camino v Česku

Vzhledem k oblíbenosti Camina se dokonce začaly značit příznačnou žlutou šipkou či svatojakubskou mušlí už i trasy ve Francii, Německu či Česku. Popisy tras Českou republikou najdete například na stránkách spolku přátel Svatojakubské cesty Ultreia.

Že jsou české trasy hojně využívané, potvrzuje opět Petr Hirsch. „Nejsou vedeny přesné statistiky, a tak je těžké říct, kolik lidí je využívá. Osobně ale například organizuji Velikonoční putování, letos již 4. ročník, kdy chodíme 160 km dlouhou moravskou trasu z Olomouce do Mikulova. Poprvé nás šlo asi 15, posledního ročníku se zúčastnilo celkem 45 lidí. Tedy i zde vidím každoroční růst a zájem nových nadšenců o fenomén dnešní doby – poutnictví.“

O velkém množství putujících hovoří i Monika Hlávková z Centrály cestovního ruchu Jižní Moravy: „Přesná čísla putujících nemáme, zatím není instalován žádný sčítač v rámci našeho úseku, ale dle podpisů v poutní knize v Mikulově a dalších odhadů z poutních míst na trase (Svatý Kopeček u Olomouce, Křtiny a Rajhrad) odhadujeme stovky poutníků ročně.“ Na propagaci trasy spolupracují s církví, památkami, obcemi a nadšenci a značené úseky na Moravě poctivě aktualizují na webu www.jakubskacesta.cz.

Proč zrovna Camino?

Tak jako PCT proslavil film Divočina, na oblibě Camina v Evropě se také podílelo hned několik věcí. Němci, jako třetí nejpočetnější národ na Caminu (před nimi jsou samozřejmě Španělé, kteří tvoří 60 % poutníků, a Italové, druhá nejpočetnější skupina), si například oblíbili knihu Hanse Petera Kerkelinga Tak já teda jdu, která byla rovněž zfilmována. Populární je celosvětově také kniha Poutník od brazilského autora Paula Coelho, americko-španělský film Pouť z roku 2010 nebo poměrně aktuální seriál BBC Pilgrimage: The Road to Santiago.

Appalachian Trail, Araroa a další

Oblíbené dálkové trasy ale najdete i v jiných koutech světa. Podle CNN Travel patří mezi deset nejhezčích dálkových tras například novozélandská Te Araroa, americký Continental Divide Trail (CDT) nebo japonský Hokkaido Natural Trail. Na prvním místě pak skončil již zmiňovaný americký Appalachian Trail, který absolvoval Petr Kosek. Sám ale tvrdí, že se určitě nejedná o trek nejobtížnější. „Největší záhul, jak stran délky (přes 4500 km), tak počasí, sněhu, navigace, plánovaní, zásobování, zvířat (chřestýši, grizzly apod.) je myslím dost jasně CDT,“ vysvětluje, ale dodává, že je to samozřejmě hodně individuální záležitost.

Sám Petr, který krom již zmiňovaných tří amerických trailů absolvoval také například korsickou GR20, trek kolem Torres del Paine neno Santa Cruz v Peru, je ale přesvědčený, že s „dobrým plánováním a vyladěnou lehkou výbavou může některý z amerických trailů dokázat každý.“ Zdůrazňuje ale, že jsou určitě náročné, a abyste je stihli projít za jednu sezónu, zpravidla to vyžaduje překonat alespoň 35 km denně. Často v horách nad 3000 m, ve sněhu, s batohem, stanem a vším potřebným na zádech..

Na druhou stranu ne na všech trasách se pohybuje stále větší a větší množství lidí. Například již zmiňovaný trek Araroa, který je dobrodruhy považován za jeden z nejkrásnějších a nejnáročnějších dálkových treků na světě, na své objevení stále čeká. „Ararou jsem absolvoval letos a stále zde potkáte jen minimum lidí, protože pořád není tak všeobecně známá jako ostatní podobné trasy. Ročně jej chodí jen okolo 200 lidí,“ vysvětluje cestovatel Martin Mařík.

Trek Araroa propojující celý Nový Zéland od severu na jih s délkou 3054 kilometrů byl otevřen teprve v prosinci roku 2011, a to zejména díky zásluhám dobrodruha a novináře Geoffa Chapple, který trasu budoval s dobrovolníky doslova desítky let. Pokud si na něj troufnete, počítejte s asi třemi měsíci putování a před cestou si rozhodně přečtěte Chappleova průvodce Te Araroa: The New Zealand Trail.

Dálkové trasy v Evropě

Narůstající zájem o dálkové trasy také zapříčinil vznik dalších podobných stezek. Sympatický je například Alpen Adria Trail, tedy Alpsko-jadranská 690 kilometrů dlouhá dálková trasa vedoucí Rakouskem, Slovinskem a Itálií. Rozdělená je do osmatřiceti etap, první z nich začíná na dohled od Grossglocneru a poslední končí u Jadranského moře, nabízí tedy koupání i pořádné hory. Na Balkánu pak najdeme ještě poměrně neobjevenou Via Dinaricu, o které pro vás chystáme článek do jarního vydání.

Evropu protínají doslova desítky dlouhých tras, otázkou zůstává, které ještě řadit mezi ty dálkové a které už mezi běžné treky. Určitě si ale nenechte ujít nejstarší trail na Britských ostrovech, a to The Pennine Way vedoucí z části i kolem Hadriánova valu. Zabere zhruba tři týdny a měří 255 mil.

Hned několik dálkových trailů se také přetahuje o titul nejnáročnějšího treku v Evropě. Podle některých je to GR20 vedoucí 180 km napříč Korsikou. Přízvisko nejtěžší si také nárokuje trek Haute Route Pyrenées (HRP) táhnoucí se přes mnohá pyrenejská sedla v délce přes 800 kilometrů. HRP vede mezi trasami francouzské GR10 a španělské GR11 a občas využije jejich nejtěžší části, většinou má ale svůj vlastní profil. Přesný popis trasy najdete snadno na webu www.SvetOutdooru.cz.

Pro milovníky severského počasí a opravdové divočiny pak ještě musíme zmínit 440 kilometrů dlouhou Královskou cestu (Kungsleden) vedoucí severním Švédskem. Ale ani tímto trekem možnosti nekončí, záleží totiž zejména na vaší fantazii, jakou dálkovou trasu absolvujete. Nechte se inspirovat třeba šestadvacetiletým Matějem Švecem, který si letos v létě splnil sen a za 33 dní absolvoval putování (většinou spíše běh) okolo České republiky.

Možností je spousta, teď už je to jen na vás.

Výběr dalších zajímavých dlouhých treků

  • John Muir Trail (340 km), Kalifornie, USA              
  • The South West Coast Path (1014 km), Velká Británie              
  • Via Dinarica (1260 km/bílá varianta), Albánie, Kosovo, Srbsko, Černá Hora, Bosna a Hercegovina, Chorvatsko, Slovinsko              
  • Great Himalaya Trail (1700 km), Nepál              
  • Kungsleden (440 km), Švédsko           
  • El Circuito de Torres del Paine (130 km), Patagonie, Chile              
  • GR 223 – Camí de Cavalls (190 km), Menorka, Španělsko             
  • Via Alpina – E5 (5000 km), Švýcarsko, Francie, Monako, Lichtenštejnsko, Rakousko, Německo, Itálie, Slovinsko              
  • Rota Vicentina (400 km), Portugalsko             
  • West Highland Way (154 km), Skotsko, Velká Británie

Právě na dlouhých trecích oceníte nejvíc, pokud v batohu nepotáhnete zátěž navíc. Ultralight expediční stan Waterfall Double UL pro dva s hmotností pouhých 1,45 kg a kompaktními rozměry po sbalení (méně než 40×13 cm) je super tipem, jak ušetřit svá záda a místo v batohu. Plachta i moskytiéra jsou vyrobeny z moderních materiálů (20D Nylon, 210T Anti-tear Polyester) které zajišťují vysokou nepromokavost při udržení dostatečné prodyšnosti a nízké hmotnosti. Díky samonosné konstrukci se dá snadno postavit i tam, kde nejdou zapíchnout kolíky.

Více na www.waterfall-outdoor.cz

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: