Články

Podle kronikáře Václava Hájka z Libočan by Teplice měly být nejstaršími lázněmi v Čechách – teplý pramen údajně objevil pasáček vepřů již v r. 762. Nálezy mincí a šperků, které tu zanechali již Keltové a staří Římané, jsou ovšem nezpochybnitelné. Následující vycházka nás seznámí s tím nejzajímavějším, co lze v lázeňském městě vidět – navíc si město a okolí prohlédneme i pěkně z výšky od výletní restaurace na Doubravské hoře.

Krušné hory bývaly proslavené bohatými ložisky drahých a barevných kovů, které se tu dobývaly na nespočetném množství míst. Jeden z nejznámějších revírů byl oblouk mezi Krupkou, Cínovcem a Mikulovem, kde se těžily hlavně stříbrné rudy, ale i další významné nerosty. Cestu, která tato místa staré hornické slávy spojuje, můžeme tedy bez nadsázky nazvat stříbrnou. V první části trasy půjdeme převážně po náhorních planinách, později sestoupíme na úpatí hor a budeme procházet hustě osídlenou aglomerací měst Dubí a Teplice. Výlet je poměrně dlouhý, ale bez výraznějších stoupání, až na výjimky budeme šlapat po kvalitních, dobře schůdných cestách. O žaludky si starosti dělat nemusíme – restauračních zařízení potkáme víc než dost.

Když se řekne Dubí, vybaví se většině z nás jistě především silnice E55 a její věrné družky, pracovité kněžny lásky, které tu často s velkou neodbytností nabízejí zejména německým řidičům své specifické služby. Dubí je však příjemné město v údolí potoka Bystřice, obklopené zelení, se zajímavou historií i památkami, které rozhodně stojí za návštěvu. Je ideálním výchozím místem k cestám na Cínovecký hřbet a k dalším zajímavým lokalitám, spojeným s tradicí těžby kovů. Naše trasa vede nejatraktivnější horní částí obce, ale i krásnými přírodními partiemi v blízkém okolí.Budeme se pohybovat až na výjimky po kvalitních cestách a silničkách, v první části budeme vytrvale, ale ne příliš prudce stoupat, ve druhé půlce to s námi půjde „s kopce“.

Již ve 13. stol. přicházeli do Krušných hor první skláři a budovali lesní hutě, nazývané také hutě stěhovavé – bylo třeba se stěhovat vždy co nejblíž ke zdroji dřeva. Právě v okolí Moldavy bylo krušnohorské sklářství nejsilnější a zaniklé hutě také byly cílem dlouholetého výzkumu. S pomocí příspěvku z projektu PHARE a ve spolupráci Ústavu archeologické památkové péče, Klubu českých turistů a obce Moldava se podařilo lokalizovat pět bývalých hutí a propojit je 14 km dlouhou trasou naučné stezky. Až na jednu výjimku (rekonstrukce huti) toho přímo v terénu moc vidět není, důležité jsou informační tabule na inkriminovaných místech a schematické nákresy. Trasa naučné stezky vede zajímavou a pohlednou krajinou s několika kouzelnými výhledy.

Do bizarního světa nízkých pokroucených buků na vrchu Bouřňáku vystoupáme cestou, která v opačném směru v zimním období je právem považována patrně za nejdelší sjezdovku v Čechách – ostatně kde jinde se vám povede postavit se na kopci na lyže a po 4 km nepřetržité jízdy hupsnout přímo do vlaku. Výchozím a cílovým místem je průmyslové a hornické město Hrob – ten název mu ovšem v nejmenším neškodí, fakt je tady hezky…

Popisovanou trasu si můžeme výrazně zkrátit, necháme-li se na Dlouhou Louku vyvézt autobusem ČSAD. Ušetříme si tím čtyřkilometrové „výživné“ stoupání a po zbytek cesty pak už budeme pořád jenom klesat. Kromě oseckého kláštera a zříceniny hradu, které popisujeme na jiném místě, je hlavní atrakcí výletu skvostný výhled ze Stropníku, jeden z nejhezčích v celé východní části Krušných hor.

Jedna z nejstarších naučných stezek v Krušných horách, pojmenovaná Přírodou a dějinami Oseka, vede blízkým, velmi hodnotným okolím tohoto severočeského města. Spojuje jak pozoruhodné přírodní lokality, tak i velmi cenné a turisticky atraktivní kulturní památky. Je okružní, má celkem 10 zastavení, vybavených informačními panely (i když některé jsou už dost zasažené zubem času) a vede členitým terénem, v němž se asfaltové silničky a vozové cesty místy střídají s kamenitými pěšinami. Je celkem pohodlná, i když v úvodních kilometrech budeme téměř stále stoupat (celkové převýšení je 255 m).

Malebná je krajina severně od Litvínova, z níž nad náhorní plošinu, při okrajích zbrázděnou četnými údolími potoků, vystupují jednotlivé horské vrcholy, nezřídka přizdobené korunami z mohutných skal. Vsí a osad je tu pomálu a tak můžeme dlouhé hodiny putovat krásnou přírodou, vychutnávat daleké výhledy a těšit se ze stovek hektarů nového mladého lesa, který postupně nahrazuje odumřelé, již před lety zlikvidované porosty. Naše trasa míří k nejvyššímu bodu východní čísti Krušných hor, v závěru pak sestoupí do romantické Panské doliny, která nás vrátí zpět do civilizace. Cesta není dlouhá, v úvodu však několikakilometrovým trvalým stoupáním dokonale prověří naše fyzické schopnosti. S možností občerstvení tu bude horší, proto radíme něco vlastních zásob do batohu.

I v okolí velkých průmyslových měst a moderních sídelních celků můžeme najít romantická přírodní zákoutí s dosud málo narušeným prostředím. Tuto přírodu je třeba chránit a také poznávat. Jednou z možností, jak toho docílit, je budování naučných stezek, které nám v konkrétním prostředí přirozené krajiny poskytnou dostatečné množství informací o přírodě a jejích obyvatelích. Zejména v posledních letech naučných stezek opět přibývá. Jednu z nich najdeme i v blízkosti Meziboří.

Rozsáhlé hřbety Krušných hor a zejména vrcholová rašeliniště a vřesoviště jsou obrovskou zásobárnou vody, stékající do pánevní oblasti v nesčetných potocích a potůčcích. Na některých místech ji zadržují údolní přehrady, z nichž se rozvádí do vodovodní sítě podhorských měst a vsí. Jednou z těchto přehrad je i Janovská, k níž směřuje i naše trasa. Vydáme-li se na cestu ve druhé polovině května či začátkem června, bude nás provázet omamná vůně konvalinek, které rostou v okolním lesích v neobvykle vysokém množství.