Popisovanou trasu si můžeme výrazně zkrátit, necháme-li se na Dlouhou Louku vyvézt autobusem ČSAD. Ušetříme si tím čtyřkilometrové „výživné“ stoupání a po zbytek cesty pak už budeme pořád jenom klesat. Kromě oseckého kláštera a zříceniny hradu, které popisujeme na jiném místě, je hlavní atrakcí výletu skvostný výhled ze Stropníku, jeden z nejhezčích v celé východní části Krušných hor.
Osek, klášter – Hrad Osek, kaple 2 km – Dlouhá Louka 4 km – Stropník 6 km – Pod Stropníkem 7 km – Hrad Osek, kaple 10 km – Osek, klášter 12 km
Od kláštera v centru Oseka***půjdeme po červené a modré značce k železničnímu přejezdu, za ním pěšinou lesem k silnici a po ní vzhůru podél potoka přes osadu Hrad Osek k turistickému orientačnímu místu pod kaplí. Červená odbočuje vpravo, my se přidržíme modré, která pokračuje po silničce do nejvyššího místa osady, za ní pak cestou vzhůru do lesa. Zleva se přidá naučná stezka. V levotočivé zatáčce zahneme doprava na pěšinu, která prudce stoupá k lesní silničce, přejde ji (naučná stezka jde vpravo) a pokračuje stále vzhůru podél potoka lesem. Únavný výstup skončí na okraji louky, z níž po chvíli odbočíme vlevo na silnici. Po ní pak jdeme vpravo do vsi Dlouhá Louka. V její dolní části se k nám zleva přidá červená značka; spolu s ní pak stoupáme ke kostelu, před ním si zkrátíme zatáčku silnice cestou vpravo. V závěru pak po silnici, zdolávající dost prudký svah, dojdeme k turistickému orientačnímu místu a autobusové zastávce na konci vesnice.
Dlouhá Louka**vznikla při obchodní stezce, stoupající z Oseku do Saska. První zmínka o ní je z r. 1606. Kostel, kolem kterého jsme prošli, je novobarokní z konce 19. stol. Dochovaly se tu některé typické lidové stavby – selské usedlosti z 19. stol. Dnes slouží ves především rekreaci, původní zástavbu doplňuje velké množství chat. (Občerstvení: restaurace Dlouhá Louka PÁ 17–24, SO 11.30–24, NE 11.30–15 h; chata Panorama PÁ 18–22, SO 11–22, NE 11–17 h.)
Od rozcestípůjdeme vpravo po asfaltové silničce, zprvu krátce i se značkou červenou a žlutou. Od nich se však brzy odkloníme vpravo, k hezky upravené chatové osadě. Silnička pokračuje k plochému holému vrcholu nad vsí, kde od r. 1993 stojí pokusná větrná elektrárna České akademie věd s výkonem 315 kW a vedle ní pozorovací meteorologická věž, zdaleka viditelné dominanty. My však necháme obě stavby stranou a brzy ze silničky odbočíme mírně vlevo na širokou cestu, sledující kraj lesa. Od osamoceně stojícího rekreačního domku se otvírá daleký výhled*. Pak sestoupíme k usedlosti s polozřícenou stodolou, za ní na kraji lesa půjdeme vlevo cestou po hrázi zarůstajícího rybníčku. Za ním mírně stoupáme, místy překonáváme podmáčené úseky. Asi po půl kilometru na dalším rozcestí zahneme vpravo vzhůru, po 200 m vlevo na pěšinu do lesa k turistické orientaci.
Odtud nás významová značka vede mírně vpravo podél oplocenky odbočkou (200 m a zpět) na odlesněný vrchol Stropníku***(856 m), zvaného i Stropnice, s výraznými čedičovými skalami. Jistě si náležitě vychutnáme nádherné výhledy na okolní kopce, do podkrušnohorské kotliny a na České středohoří. Jako na dlani máme Osek, Hrob, Teplice s Doubravskou horou, dohlédneme až k Mostu s Hněvínem, z kopců vidíme Vrch tří pánů, Bouřňák, Pramenáč, sopečným kuželům Středohoří dominují Milešovka a bizarní skalnatý Bořeň. U paty skály si jistě všimneme základů věžovité stavby. Připomíná dávno zapomenutou iniciativu teplického horského spolku, který tu plánoval postavit turistickou chatu s kamennou rozhlednou. Proti však byl majitel panství hrabě Waldstein, který nakonec – po mnoha letech jednání – povolil vystavět tu alespoň dřevěnou vyhlídkovou věž. Masivní osmnáct metrů vysoká trámová rozhledna byla slavnostně předána veřejnosti v červenci 1910. Počáteční značný zájem návštěvníků, který si vynutil v letní sezóně prakticky stálou přítomnost hlídače, později poněkud ochabl a tak hlídače nahradily klíče, které si zájemci mohli vyzvednout v okolních hájovnách a hospodách. Věž vydržela až do prosince 1929, kdy ji zcela zničila prudká zimní bouře. O její znovuvybudování se pak už nikdo – bohužel – nepokusil.
Vrátíme se zpět na značku a sestupujeme pěšinou, která často mění směr, řídkým smíšeným lesem až k opuštěné boudě a turistickému orientačnímu místu Pod Stropníkem u lesní asfaltové silničky, po které přichází červená značka. Zelená pokračuje po cestě dolů při Hájském potoku, pak dost prudce dolů lesem k žel. zast. Horní Háj. Můžeme ji použít, pokud budeme spěchat na vlak. Naše základní trasa však vede po silničce vpravo, stále mírně dolů zalesněným svahem se zbytky starých bučin. Poněkud jednotvárná cesta bez výhledů, zvaná Rýzmburská, nás asi po 1,5 km přivede k rozcestí, kde se silnička dělí – červená značka míří vlevo dost ostře dolů, k turistickému orientačnímu místu u zřícenin hradu Oseku (Rýzmburku), do kterých můžeme odbočit vpravo kolem osamělého objektu (bližší popis je na str. 36–37). Pak sestoupíme prudce klesající silničkou podél potoka k rozcestí u kaple v osadě Hrad Osek, odkud se po již známé cestě vrátíme do středu města, případně na rozcestí u koupaliště odbočíme vlevo k žel. stanici Osek-město.
(Doporučujeme průvodce Krušné hory – východ ze Zelené edice.)
