Články

Na jeden výlet nás čeká až neobvyklé množství zajímavostí – a téměř všechny mají nějakou souvislost s vodou. Flájský plavební kanál je pozoruhodnou technickou památkou a unikátním dílem je i Flájská přehrada. Romantické partie nás čekají u Pstružného potoka a ostatně i dřevěný kostel v Českém Jiřetíně se na svém místě ocitnul jen proto, že musel ustoupit před napuštěním vodní nádrže…

Klíny jsou vyhlášeným lyžařským střediskem, pěkné okolí však vábí po celý rok. Následující putování nás přivede na jedno z nejkrásnějších výhledových míst i k půvabné přehradě uprostřed lesů. Dnešní obec Klíny vznikla spojením Klínů, Sedla a Rašova v r. 1876. Vlastní Klíny ovšem byly založeny již v r. 1355, původně pod názvem Hora Sv. Václava, prakticky okamžitě se ale ujalo pojmenování Göhren. Jediná významná památka, novorenensanční kostel sv. Antonína Paduánského z let 1864–70, byla zbořena v 80. letech 20. stol.

Oáza klidu mezi dvěma průmyslovými městy Libercem a Jabloncem nad Nisou, cíl nenáročných vycházek, takový je Prosečský hřeben, nazvaný dle blízké obce Proseč (ve staročeštině prosěč = paseka, prosečená cesta). Výlet je jednoduchý, údaje na turistických směrovkách v kilometrech trochu nadsazené, trasa je ve skutečnosti kratší. Trasu lze absolvovat na trekovém nebo horském kole, z Prosečského hřebene k rybníkům na okraji Vratislavic místy kolo možná povedeme. V zimě je zalesněné návrší vhodným terénem pro lyžařskou turistiku. Vybavíme se svačinou, poté, co vyhořela oblíbená chata Nad Prosečí, už žádnou hospodu v kopcích nepotkáme.

Bývalo otázkou cti každé místní pobočky Horského spolku mít vlastní rozhlednu, a tak především v 80. letech 19. stol. vyrůstaly nejrůznější stavby a byly upravovány vyhlídky, jen aby lidé dohlédli přes koruny stromů dál do kraje. Následující putování vede k rozhledně, která je považována za nejstarší železnou stavbu tohoto druhu v Čechách, i k rozhledně patrně nejznámější, tedy Královce. Seznámíme se s Hrabětickou loukou, kde startuje slavný lyžařský závod Jizerská padesátka – Memoriál Expedice Peru, podíváme se i do cíle. Projdeme nejfrekventovanější oblastí hor a vychutnáme nejeden zajímavý pohled na panorama osídlené části Jizerských hor. Pro cyklisty i běžkaře vynikající výlet vedený převážně po příjemných silničkách, náročnější je pouze stoupání z Janova k Severáku.

Cesta zajímavých vyhlídek, působivé lidové architektury a především tajemných míst, spojených svazkem kováře Andrease Kuntzeho s pekelnými mocnostmi… Na kole vhodné s úpravami. Z Bramberku vynecháme strmý sjezd po modré a raději se vrátíme na rozcestí na kraji lesa a pak po silničce vpravo, se značkou se sejdeme. Kolem Bukové hory terénní úseky. Výlet se dá zvládnout i na lyžích (několik úseků ovšem vede po silnici).

Příjemnou rekreační lokalitou je vodní nádrž Mšeno na okraji průmyslového města Jablonce nad Nisou. Právě od ní povede náš výlet vzhůru do hor k jedné z mnoha rozhleden. Pěkná údolí, husté lesy, půvabná lidová architektura – to všechno nás čeká na trase, na níž musíme ovšem zdolat i téměř čtyřistametrové stoupání. Odměnou je občerstvení na vrcholu té štrapáce. Kolo ani lyže se na této trase moc neuplatní.

O Kristiánovu se říkávalo, že je králem jizerských skláren, že je skleněným srdcem hor. Dnes je „jen“ neobývanou samotou nad údolím Kamenice, oblíbenou křižovatkou turistických cest, místem romantickým a trochu tajemným, připomínajícím dávnou sklářskou slávu. Následující výlet je plný kontrastů – na jedné straně poznáme kouzelné údolí Kamenice, na druhé straně se dostaneme nad současnou hranici lesa, spatříme těsně vedle sebe smutné partie zničeného porostu na Černé hoře i zajímavé skalní útvary. Na kole i na lyžích je výlet možný, vynecháme ovšem úsek přes Černou horu a z Rozmezí se dáme hned vlevo po Kristiánovské cestě do Kristiánova.

Náročná trasa plná kontrastů nás nejprve vede dobře schůdnou a v závěru strmou silničkou k Mariánskohorským boudám za pěknými vyhlídkami, seznámí nás s místy dávné tragédie (Protržená přehrada) a pokračuje do nitra Jizerských hor a přivede nás až na hlavní vrchol v jejich centrální části – Jizeru. V jejím okolí ještě nedávno rozsáhlé, díky negativnímu vlivu imisí odlesněné partie, začínají znovu pokrývat lesní porosty. Přesto se nám nabídnou překrásné výhledy. Na závěr putování projdeme Jedlovým dolem s prudce kaskádovitě padajícím potokem Jedlová. Výlet je většinou veden nenáročným terénem po širokých cestách a silničkách a je kromě závěrečné pasáže Jedlovým dolem zvládnutelný na kole i na běžkách.

Ze všech stran viditelný osamělý vrch Špičák (831 m), nazývaný též Tanvaldský Špičák (na rozdíl od Oldřichovského Špičáku), se dívá na tanvaldskou kotlinu a ať si vybereme k výstupu kteroukoliv ze značených turistických cest, vždy to bude dobrý výkon. Usnadnit si to ovšem můžeme – z Jiřetína pod Bukovou vede vzhůru sedačková lanovka. Špičák je oblíbeným areálem sjezdového lyžování (v minulosti se zde jel i slalom žen Evropského poháru). Na kole výlet nedoporučujeme, trasa není vhodná ani pro lyže.

Černostudniční hřeben býval přirozenou hranicí mezi českým a německým živlem. Dnes tady v každém ročním období můžeme absolvovat velice příjemné nepříliš náročné putování kolem bizarních skal, lesem i po loukách, ze kterých se otvírají daleké výhledy – ty můžeme umocnit i pohledem z jedné z nejznámějších rozhleden v celé oblasti. Vzhledem k náročnosti terénu lze výlet doporučit pouze zdatnějším cyklistům. Putování je skvostné i na běžkách – od Muchova se ale nesvezeme, „padák“ to je až příliš krkolomný.