Články

Romantické putování překrásným údolím Divoké Orlice mezi Potštejnem a Liticemi nemůže vynechat nikdo, kdo chce poznat krásy Podorlicka, stejně jako návštěvu litického hradu. Trasa není příliš namáhavá, i když výstup pod vrchol Chlumu určitě zrychlí naši tepovou frekvenci. Budeme střídat silničky s polními cestami i s úzkými lesními pěšinami; za deštivého počasí mohou být některé úseky kluzké. Cestu je možné rozdělit a z Litic se vrátit vlakem do výchozího místa.

Město, malebně položené v údolí Zdobnice, proslavila především krása zdejších krajek. Nás bude zajímat nejen krajka a městské památky, ale i hezké okolí. Následující trasa nás vede k vyhlídkám jak na údolí Zdobnice a horská panoramata (za dobrého počasí lze spatřit i Krkonoše), tak na litický hrad s okolními kamenolomy v údolí Divoké Orlice.

Pohodlná vycházková trasa nás seznámí se Žamberkem a bleskosvodem P. Diviše, navíc nás provede hezkými partiemi údolí Divoké Orlice.

Vemi pěkná, členitá trasa vede podhůřím Orlických hor. Navštívíme zajímavé kulturní památky i odlehlé přírodní partie. Značná část cesty vede lesem. Stoupání nás čeká především v úvodní části, na hrad Lanšperk a k Horákově kapli, není však nijak náročné. Z řady míst se otvírají daleké výhledy. V pozdním létě a na podzim si na své přijdou i houbaři.

Betonová hranice se říkalo mohutné soustavě opevnění, budované jako hráz německému fašismu ve druhé polovině 30. let 20. stol. Jedno z největších seskupení pevnostních objektů najdeme v okolí Mladkova.

Suchý vrch (995 m) je nejen nejvyšším bodem Bukovohorské hornatiny, ale i oblasti našeho průvodce. Následující výlet je nejméně náročnou variantou výstupu od Jablonného – byť při něm zdoláme převýšení 570 m.

Půvabná zákoutí v údolích Čenkovičky a Černovického potoka nám vyváží to, že následující putování s výstupem na Suchý vrch je o něco náročnější než výšlap předchozí. Získáme při něm ucelenější představu o charakteru Bukovohorské hornatiny i tím, že navštívíme její dva nejvyšší vrcholy (a tím i nejvyšší místa našeho průvodce). Obtížnější je výstup z Čenkovic na Bukovou horu.

Pestrá, členitá a poměrně náročná trasa je určená především zkušenějším a fyzicky zdatnějším turistům. Čekají nás četná stoupání a klesání (nejvíc zabrat nám asi dá výstup na Třebovské stěny), ale i romantická údolí, daleké výhledy, zajímavé kulturní památky i hluboké lesy.

Kouzelná trasa vede na vyhlídkový vrch Lázek (714 m), nabízí nádherné pohledy i působivé krajinné scenérie.

Někdejší lázně Hory, známé pobytem Boženy Němcové, především pak Kozlovský kopec s turistickou chatou a obec Kozlov, kde řadu let pobýval Max Švabinský – to jsou atraktivní cíle výletu, kterým si přiblížíme půvabné okolí České Třebové.

Nenáročná trasa nás vede z okresního města Ústí nad Orlicí do Letohradu, mezi oběma sídelními celky je dobré autobusové a železniční spojení. Seznámíme se s proměnlivou scenérií údolí Tiché Orlice, potěšíme se hezkými výhledy do kraje, navštívíme zříceniny hradu Lanšperka.

Členitá a pestrá trasa s častým stoupáním a klesáním střídá hluboká údolí s místy skvělého výhledu, pole a louky s rozlehlými lesy. Poznáme řadu půvabně položených samot i malých vsí a především historicky zajímavou, pověstmi opředenou zříceninu hradu Žampach. Je třeba počítat s tím, že cesty a pěšiny mohou být místy blátivé.

Kamenný pomníček připomíná neobvyklou událost. Řezník vedl býka na porážku, ale němá tvář, snad v tušení neblahého konce, svého průvodce zabila. Místo U zabitého je známým turistickým rozcestím při cestě a silnici z Ústí nad Orlicí na Andrlův chlum.

Nejkratší turistická spojnice mezi významnými městy popisované oblasti – Litomyšlí a Českou Třebovou – vede přes hlavní zalesněný hřeben Českotřebovské vrchoviny. Čekají nás půvabná místa, z nichž některá se významně zapsala i do dějin naší kultury. Vystoupíme sice do nadmořské výšky přes 600 metrů, stoupání je však pozvolné.

Území při státní hranici s bývalým západním Německem se v poválečných letech výrazně změnila. Některé vsi a osady zůstaly po odchodu původních německých obyvatel prázdné a rychle pustly. Jejich likvidaci napomohlo i zřízení přísně střeženého hraničního pásma, v němž nesmělo zůstat nic, co by mohlo komplikovat vojenskou ostrahu. A tak z řady sídel zůstaly jen zarostlé pláně a – název. K některým takovým místům míří i tato trasa.