HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

5 věcí, které ti na každém treku usnadní život

5 věcí, které ti na každém treku usnadní život

Je jedno, jestli vyrážíte na několikadenní horské putování podesáté nebo poprvé. Všichni jste určitě slyšeli (a snad i poslechli) pár základních dobře míněných rad jako, že si máte vzít prošlápnuté boty nebo si nenabalit zbytečně těžký batoh.

Kromě toho ale existuje nespočet dalších drobností, které v součtu dokáží nesmírně usnadnit nebo naopak zprotivit každé trekové dobrodružství. K nim si většina z nás musí dojít praxí a sbíráním zkušeností, protože každému funguje trochu jiný systém výbavy, jiný styl stravování nebo rychlost pohybu.

Stále se ale lze inspirovat lidmi, kteří už mají něco nachozeno, tak jako jsem to v průběhu posledních 14 let dělal já. Nyní, po mnoha a mnoha punkových přechodech na Balkáně, Kavkaze, ve střední Asii nebo třeba Íránu, už snad mohu pár dobrých rad také utrousit. Předkládám malý osobní výběr pěti tipů, které jsou méně očividné, ale mně hodně pomohly:

  • Dobře jezte
  • Neignorujte „drobné bolístky“ a jejich prevenci
  • Naučte se správně zabalit a nastavit batoh
  • Dejte si bacha na spěch a velké oči při plánování
  • Vyzkoušejte si své vybavení předem
  • Bonusový tip: Přijďte na kurz Poprvé do hor

1. Dobře jezte

Co se jídla týče, udělal jsem od své první velké výpravy v roce 2008 neskutečný pokrok. Tenkrát jsem si do Rumunska táhl dvě velké tašky. V jedné byla železná zásoba tatranek v množství pro menší katolickou rodinu, v druhé pak dobré hostince a další instantní šmakulády na dva týdny dopředu. Když pominu množství zásob, které prozrazovalo můj strach, že v Rumunsku nepotkám obchod (nápověda: potraviny byly v každé vsi několikery), byla to především jejich nevalná výživová hodnota a chuťová úroveň, které stály za starou belu.

Později jsem odkoukal a otestoval spoustu gastronomických vychytávek, na kterých mé tělo dokáže v zátěži fungovat mnohem lépe a na něž se můžu dokonce těšit. K těm tatrankám například: I když cukry jsou na treku potřeba, protože fungují jako rychlý zdroj energie a také mají svůj podíl na obnově zubožených svalů, rozhodně jich není potřeba tolik. Popravdě jsem se na podobné oplatky nemohl po návratu několik týdnů ani podívat.

Coby stabilnější zdroj energie uvádí odborná literatura tuky. A pro regeneraci jsou naprosto nezbytné bílkoviny. Z toho vyplývá, že jako základ stravy se náramně hodí jakékoliv sušené maso, trvanlivá uzenina, sýry nebo rybičky. A jestli nejste masožrouti tak cokoliv, co splní stejný účel a máte to na sobě odzkoušené. Není radno se snažit zároveň o extrémní výkony a stravovací převýchovu.

Ideální rychlou svačinkou jsou pak nejrůznější oříšky, sušené ovoce, semínka a podobné směsi. Nezapomínejte ani na slané laskominy. Kdysi na Balkáně kamarád po třech dnech v horách vytáhl malý pytlík slaných buráku. Jelikož jsme tehdy všichni fičeli na stejné přeslazené dietě, za takovou vzácnost jsme byli schopni i krajně nekolegiálního jednání. Není divu, když sůl je při upocené dřině na treku jednou ze sloučenin, o které si naše tělo říká měrou vrchovatou. Vůbec si říká o spoustu věcí, takže v rámci možností je co nejpestřejší jídelníček základ jeho spokojeného fungování.

I když je jedním z hlavních kritérií na horskou stravu dobrý poměr váha/výkon, tak sušená zelenina do večeří nebo i nějaká ta nesušená mrkev či cibulka se unesou.

Večerní vaření je vůbec kapitolou samou o sobě. Čínské polívky a jiné instantní blafy jsou vcelku k ničemu, protože našemu tělu v zásadě nic nedodají. Přitom se dá s minimem vykouzlit menu, které se nestydím naservírovat svým spolucestovatelům ani vlastním chuťovým pohárkům. Kuskus s tuňákem, mrkví a sýrem. Bramborová kaše z prášku s česnekem, houbami, bylinkami a klobáskou. Červená čočka se sušenými rajčaty a slaninkou… Vše nekonečně lepší a výživnější než „kuře na paprice“.

Další Kubovy gastro tipy, jak vařit na treku kvalitně a přitom nezhynout pod váhou krosny, najdeš tady.

DoČervená čočka „na divoko“ je mým oblíbeným závěrem dne na horáchbře jezte – Červená čočka „na divoko“ je mým oblíbeným závěrem dne na horách
Červená čočka „na divoko“ je mým oblíbeným závěrem dne na horách

2. Neignorujte „drobné bolístky“ a jejich prevenci

Každý to zná:

  • „Tu nohu si zalepím, až zastavíme.“
  • „Nechce se mi teď hledat opalovák.“
  • „Trochu mě tlačí popruh, ale to bude v pohodě“.

Nebude… Jestli jsem se zejména ze svého experimentování s dálkovými pochody, jako je brněnská stovka za 24 hodin nebo přechod Česka, něco naučil, je to, že jakákoliv bolístka bude za pět či dvacet kilometrů exponenciálně horší.

Jakýkoliv náznak puchýře proto lepím při sebemenším podezření opravdu hned a světe div se, ony pak mršky nemají potřebu růst. Co mi nesedí, upravuju při nejbližší vhodné příležitosti. A co se týče následků ignorování moudrých „rodičovských“ rad, tak tam jsem se taky spálil (doslova) dostkrát na to, abych nebyl líný chvíli šátrat v batohu. I když je zrovna pod mrakem a moje vrozená lenost křičí, že se nic neděje.

Všechny ty puchýře, odřeniny, opruzeniny a spáleniny můžou ve svých mírnějších formách vypadat jako prkotina, ale všechny se snadno a rychle dostávají do stavu, kdy působí nefalšované utrpení. A to nemluvím o opravdu velkých průšvizích, jako je zánět spojivek, který jsem si kdysi uhnal právě tak, že jsem byl líný vyndávat sluneční brýle.

Mnoha bolestivým problémům se opravdu dá předejít jen tím, že budeme důsledně dbát na prevenci, kterou každý víceméně zná. K tomu se pochopitelně hodí obstojně vybavená lékárnička. I když otevřenou zlomeninu jsem naštěstí zatím ošetřovat nemusel, třeba kůži-uklidňující mastička se mnou putuje úplně všude, abych po večerech nemusel planě snít o tom, jak si ráchám zadek v ledovém potoce.

Přečti si, jak má vypadat správně zásobená lékárnička na delší trek, jak správně v terénu ošetřit puchýře či jiná zranění. Na delší treky v divočině je dobré znát taky základní postupy pro nouzový transport, jinak se i vymknutý kotník může změnit v boj o přežití.

Mé nohy po návratu z první etapy přechodu napříč ČR možná vypadají děsivě, ale všechno je to jen prevence. S ohledem na permanentní déšť měly puchýře tendenci dělat se i mně, a to na ně běžně nijak zvlášť netrpím.
Mé nohy po návratu z první etapy přechodu napříč ČR možná vypadají děsivě, ale všechno je to jen prevence. S ohledem na permanentní déšť měly puchýře tendenci dělat se i mně, a to na ně běžně nijak zvlášť netrpím.

3. Naučte se správně zabalit a nastavit batoh

Že se s brutálně těžkým báglem špatně kochá krásami světa vůkol, není žádná novinka. Že jakýkoliv batoh na týdenní přechod je subjektivně vždycky o pár kilo těžší, než by se nám líbilo, také ne.

Jenže není všechno jen o váze zavazadla. Už jen to, jak nám batoh sedí, udělá divy. Chudák, který čapnul první dostupnou krosnu, aniž by si ji pořádně vyzkoušel, se pod ní nadře hůř než turista, jenž výběru batohu věnoval odpovídající péči. Výběr je potom potřeba doladit správným nastavením. Přiměřeně utažený bederák obepínající kyčelní kosti neskutečně uleví ramenům. Dobře seřízené ramenní a balanční popruhy zařídí, že se batoh stane nedílnou součástí našeho těla a nebude na zádech dělat skopičiny.

Umění také spočívá v samotném balení. Je důležité snažit se o rovnoměrné vyplnění batohu tak, aby nevznikala dutá místa a zároveň se nepřevažoval na jednu stranu. A především těžké věci nepatří dolů, jak si začátečníci často myslí, ale co nejblíže lopatkám. Při pochodu jdeme v mírném předklonu a díky soustředění nejtěžší váhy blízko zádům a do horní třetiny batohu využijeme nejlépe jeho konstrukci k rozložení zátěže.

Výběru a správnému nastavení batohu na treky jsme se věnovali v tomto článku.

Batoh by se na horách měl stát součástí vašeho těla. Budete s ním nejen chodit do kopce a z něj ale i přelézat překážky nebo brodit. Perfektní vyvážení a doladění vám při tom nesmírně pomůže.
Batoh by se na horách měl stát součástí vašeho těla. Budete s ním nejen chodit do kopce a z něj ale i přelézat překážky nebo brodit. Perfektní vyvážení a doladění vám při tom nesmírně pomůže.

4. Dejte si bacha na spěch a velké oči při plánování

Z tepla domova se všechno zdá jasné a relativně snadné. Dvacet kilometrů vzdálenosti a tisíc metrů stoupání denně… pohoda. Jenže stačí o něco horší terén, než jsme očekávali, náhlá změna počasí nebo podcenění vlivu nadmořské výšky na rychlost výpravy a sotva poloviční výkony se rázem stanou těžce vydřeným úspěchem. Na Sibiři se nám takhle dvouhodinový „snadný“ sestup protáhl na celodenní boj. Rozmáčená a rozbitá „cesta“ spolu s nutností neustále oblézat nějaké překážky nebo často brodit nám daly pořádně do těla.

 Při plánování obvykle automaticky započítávám rezervní a odpočinkové dny. Přibližně jeden den navíc za každé tři dny plánované v terénu. Snažím se také mít povědomí o ústupových trasách, kdyby se cokoliv pokazilo nebo jsme nestíhali. Spěch na treku je totiž hrozná věc nehledě na to, jak se zrovna cítíme v kondici. Přece cestujeme proto, abychom poznávali, kochali se a užili si své putování. Pokud jsem z jakéhokoliv důvodu nucen tohle všechno zanedbávat a jen mazat do cíle, protože musím stihnout letadlo nebo mi hrozí vyhladovění, ptám se sám sebe, proč to dělám.

Abyste mě špatně nepochopili. Tempo postupu je individuální záležitost. Někdo se rád válí skoro do oběda a odpoledne sotva popojde, zatímco jiný vstává s kuropěním, aby stihl uběhnout desítky kilometrů za den. Sám sebe vidím někde mezi těmito extrémy. Sotva se mihnout krásnými místy mě nebaví, ale zároveň zastávám názor, že jít pro běžného člověka třídenní trek dvakrát tak dlouho, je poněkud zbytečné. Mimo jiné proto, že bych se taky musel tahat s dvakrát většími zásobami jídla. Chce to najít balanc. V každém případě je nutné už v přípravě trasy zohlednit možnosti i styl skupiny, a hlavně pokud mám jen neúplné informace, raději vždy počítat s komplikacemi.

Mnohem více o plánování vícedenních treků se dočtete v Kubově článku na zahorami.cz.

Stačí pořádné kamenné pole, trocha bahna nebo méně zřetelná pěšina a tempo pochodu začne připomínat šnečí rodinu na nedělním výletě.
Stačí pořádné kamenné pole, trocha bahna nebo méně zřetelná pěšina a tempo pochodu začne připomínat šnečí rodinu na nedělním výletě.

5. Vyzkoušejte si své vybavení předem

 Řekl bych, že každý z nás při spaní venku někdy ošklivě vymrznul, protože jeho spacák a karimatka neodpovídaly aktuálním podmínkám. Že jsme si všichni zanadávali na čerstvě vybalenou pláštěnku, která v praxi nefungovala podle našich představ. Že jsme se dostali do situace, kdy jsme litovali, že jsme si něco nevyzkoušeli předem. Všechny tyhle situace si většina lidí přivodí tím, že se buď vykašle na důkladné seznámení s novým vybavením nebo obyčejný test, jestli v horších podmínkách bude to, co mají, stačit.

Vždycky se pousměju nad vzpomínkou na kamarádovo vyprávění, jak v jednu v noci na Islandu podle youtube videa kotvil stan v brutálním větru a lijavci. Přitom se mě kdysi dokonce ptal, na co jsou všechny ty šňůry navíc. Ale do odjezdu si nějak nestihl ověřit, jak se s nimi operuje. Z jiného soudku je příklad, jak známý testoval svůj spacák a karimatku, zda zvládnou zimní přechod Rychlebských hor. Test probíhal na balkóně jeho brněnského bytu v krásných mínus deseti stupních. Ano, na horách může být ještě frišněji, ale pro představu je taková zkouška parádní. Ať se sousedi diví, jak chtějí.

Přitom nemusí jít hned o radovánky v mrazu. Mám dojem, že ve společnosti vládne všeobecně špatný odhad, jak moc velká zima může být uprostřed léta i v takových Beskydech (klidně jen pár stupňů nad nulou). Proto kdo se chystáte někam do mnohem vyšších hor a nejste si jisti, zda nebudete každou noc mrznout, vyrazte ještě z jara nebo na podzim přespat ven a zjistíte, na čem jste. Je to lepší, než se pak nepříjemně divit.

Vůbec vzít si nevyzkoušenou výbavu a oblečení na dlouhý přechod je nerozum. Potřebuju vědět, jak mi věci sedí a zda jsou dostatečně odolné a vhodné do náročnějších podmínek. Případně na co si musím dávat pozor nebo jak se s čím zachází. Obzvláště, pokud si půjčujete třeba zmíněný stan od přátel, fakt se vyplatí naučit se s ním pracovat hezky doma, protože se může snadno stát, že jej hned první noc bude potřeba postavit co nejrychleji za deště a ve tmě. Navíc ne všude je 4G signál a přístup k výukovým videím 🙂

Mrkni na tipy, jak najít vhodné místo na stan na horách a jak případně řešit nouzový bivak.

Svůj stan bych dokázal postavit po slepu, ale každý výrobce má svůj systém a seznamovat se s ním potmě nebo za bouřky není dobré na nervy.
Svůj stan bych dokázal postavit po slepu, ale každý výrobce má svůj systém a seznamovat se s ním potmě nebo za bouřky není dobré na nervy.

Bonusový tip: Přijďte na kurz Poprvé do hor

Snad jsem vám tímto článkem aspoň trochu usnadnil příští velkou výpravu. Pokud se však chcete nachytřit mnohem ale mnohem víc, přijďte na můj kurz Poprvé do hor, kde záživnou formou předávám své zkušenosti z mnoha let na cestách.

V průběhu jednoho příjemného interaktivního podvečera s účastníky probírám základy balení, bezpečnosti, plánování, jídla a další užitečná témata. Kurz se hodí všem, kdo mají rádi hory, ale na vícedenní akce s batohem a bez teplého místečka na chatách si zatím moc netroufají. Anebo prostě jen chtějí nabrat nějaké to know how (a how no), jak si svá putování co nejvíce užít a co nejméně na nich zbytečně trpět.

Jakuba Vengláře můžeš sledovat taky na Facebooku nebo se přihlásit k jeho cestovatelskému newsletteru

Přeji vám co nejvíce zajímavých vyhlídek a zážitků a co nejméně těžkých chvil.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: