Při zimních cestách přírodou se každému z nás občas stává, že boty nemůžeme řádně vysušit, nemáme kde a obouvat si další den, dny mokré či zmrzlé boty není jen nepříjemné, ale hlavně je to dost nebezpečné. Omrzlé nohy se asi nelíbí nikomu. Někdo se tomu třeba podivuje, že přestože si boty řádně předem naimpregnoval a celý den se pohyboval jen v mraze a suchém sněhu jsou …
Při zimních cestách přírodou se každému z nás občas stává, že boty nemůžeme řádně vysušit, nemáme kde a obouvat si další den, dny mokré či zmrzlé boty není jen nepříjemné, ale hlavně je to dost nebezpečné. Omrzlé nohy se asi nelíbí nikomu. Někdo se tomu třeba podivuje, že přestože si boty řádně předem naimpregnoval a celý den se pohyboval jen v mraze a suchém sněhu jsou jeho boty vlhké a po noci při mrazu má uvnitř bot minimálně jinovatku. Týká se to většinou i bot s membránou, například GoreTex. Tato vlhkost v botě není z vnějšku, ale vytváří ji pot z našich nohou který přechází nejdříve do našich funkčních ponožek které se jej snaží transportovat od nohy pryč. Vlivem tepla od nohy se teplý vzduch nasycený odpařenou vlhkostí dostane tak až k podšívce boty, případně i k membráně a tam díky chladu z vnějšku už zkondenzuje na vodu. Tento jev se samozřejmě netýká jen bot lyžařských, ale všech a nejen v tuhé zimě, jen v létě nám většinou pára ještě projde podšívkou i membránou až na vnější povrch boty, odkud se zvlášť za suchého počasí nenápadně odpařuje pryč. V zimě a v silných mrazech je situace jiná a víme-li, že jedna noha stihne za naši celodenní aktivitu vypotit až 0,2 litru vody, musíme se tímto vážným problémem už zabývat.
Jedno řešení je použít tzv. protiodpařovací barieru (POB) kterou vytvořit není žádná věda a lze ji i snadno vyzkoušet. Jak tedy funguje? Jejím úkolem je zabránit zvlhnutí bot vnitřní vlhkostí vytvořením pro vodu a vlhký vzduch neprůstupné překážky uvnitř boty. Na nohu si většinou nazouváme nejdříve slabou funkční ponožku která dobře odvádí nadbytečnou vlhkost přímo od nohy, dál pak používáme silnější, tzv. teplejší ponožku, někdo funkční, jiný třeba jen upletenou babičkou. Dál obvykle je už podšívka boty, kožená či látková nebo u teplých bot nějaká termovložka. V každé botě je určitě také vložka, více či méně tvarovaná, která zlepšuje větrání boty a tepelnou isolaci zespodu. Tyto části ovšem chceme zachovat trvale suché po celou dobu našeho pobytu v přírodě. Nejsnadněji dostupnou POB jsou obyčejné větší plastové sáčky na pečivo ze samoobsluhy které si nazujeme přes silné ponožky před obutím do bot. Neprotrhneme-li sáček při obouvání, většinou spolehlivě vydrží neporušen celý den v botách a plní tak dobře funkci POB. Večer se z počátku asi budeme dost divit jak jsou ty silné ponožky vlhké až mokré, ty prostě musíme prozatím vyřadit, bez vysušení je nelze dál použít, ale je snazší mít několik párů náhradních ponožek, než náhradní boty. Boty by takto měly zůstat stále suché a bez problému schopné dalšího použití.
Brodíme-li se ale celý den mokrým sněhem, ta zmíněná kvalitní impregnace bot důležitá ale také je, a kvalitní a nepoškozená membrána která nepustí vodu dovnitř bot také. POB zůstává i v tomto případě stále stejně důležitá, aby tak trvale zůstal suchý vnitřek bot, protože vlhká vnější kůže při změně podmínek snadněji uschne a i vymrzlé boty ráno stále ještě obujeme.
Nosíme-li návleky přes boty proti sněhu, což lze jen doporučit, protože sníh shora v botě je také zdroj značné vlhkosti, musíme si i zde dát pozor na vnitřní vlhkost která stoupá s horní části ponožek a lýtek nohou a sráží se pak na vnitřní straně návleků. Odtud může také, nezmění-li se v led, stékat na botu a můžeme pak už jen divit proč je naše bota shora pod návlekem tak mokrá. Diskuse o správném typu návleků je ale součástí jiného příspěvku na těchto stránkách.
Nepřesvědčí-li někoho výhody POB, nezbývá mu nic jiného než že bude také měnit ponožky, a doporučuji pak navíc měnit i vložky v botách, tam v nich bývá vždy i nejvíce mokro. Spoléhat se ve střední Evropě, že nám boty za noc vysuší mráz bohužel nelze a sušit je ve spacáku je opravdu nouzovka, rozhodně by to nemělo být pravidlem.
Další problém může způsobit málo utažená bota, kdy noha v ponožce se v plastovém sáčku volněji pohybuje než jsme obvykle zvyklí a zvlášť při náročnějším sjezdu na lyžích ztrácíme tak jistotu, přesnou kontrolu nad lyžemi. Doporučuji, z vlastní zkušenosti, boty si předem řádně dotáhnout.
Tato jednoduchá POB asi největší uplatnění najde při našich vícedenních cestách se stany zimní krajinou, při přejezdech hor na BC lyžích a plánovaných bivacích nebo výpravách do polárních oblastí, bez zázemí srubů s kamny. Každému koho tento způsob zaujal navrhuji vyzkoušet si jeho funkci v klidu a pohodě jen při jednodenních výletech a teprve potom s POB začít počítat naostro! Zkušení outdooráci tuto POB samozřejmě už znají i když ji možná nazývají trochu jinak, pro mnohé je to jak doufám sice nová, ale i inspirující informace, která je už mnohými také prakticky prověřena. Vyzkoušejte si proto použití POB také, praktické vlastní zkušenosti, názory na tuto problematiku a případné další nové nápady pište pak přímo sem, do diskuse i pro ostatní!
…ale mám pocit, že to je návrat o cca 15 let nazpátek, kdy byly k mání jenom ponožky bavlněné a vlněné a vrcholem kvality bot pouze pro pár expertů byly dvojité kožené Popradky. Tenkrát měly mikrotenové sáčky přes ponožky opodstatnění jako ochrana proti vlhkosti zvenku (jednoduché pohorky ošetřované vojenským vixem zpravidla protékaly) a rozhodně se pytlíky nedaly používat déle jak na jednodenní či maximálně víkendovou akci.
Jsem zvědavej, jak budou nohy v igelitu vypadat 3 – 4 nebo dokonce ještě další den – zapařené, kůže
(kůže nohou, nikoliv bot) vymacerovaná, rozměklá a popraskaná, puchýře, odřeniny, o plísni a smradu nemluvě.
Naimpregnované dýchající boty a každé ráno suché ponožky obuté i do vlhkých nebo vymrzlých bot mi připadají jako menší zlo než zahnívající nohy v igeliťáku. Ale to je jenom názor:-)