HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Pod ochranou Háje

Město Aš má bohatou a zajímavou historii, na památky je však poměrně skoupé. Řada starých domů byla zbořena po druhé světové válce. Za návštěvu však rozhodně stojí, stejně jako jeho přirozený strážce vrch Háj, jehož zalesněné temeno s rozhlednou a chatou se zvedá severovýchodně od města. Výstup k němu není zvlášť náročný, zadýcháme se snad jen v prvních stovkách metrů. Prohlídku města i jeho rekreačního zázemí bez problémů zvládneme za půl dne.

Bezprostřední okolí města bylo osídleno až v poslední kolonizační vlně v době vrcholného středověku díky fojtům z Weidy (předchůdci pánů z Plavna); osídlení však dlouho zůstávalo velmi řídké. Aš bývala jen jednou z mála osad. První zmínka o ní je z roku 1270, o 11 let později v listině římského krále Rudolfa Habsburského, kterou udělil Ašsko jako zástavu rodu z Weidy, se Aš charakterizuje jako „forum“, tedy tržní osada. V roce 1315 se dostala do majetku krále Jana Lucemburského, který ji v roce 1331 dal jako léno pánům z Najperka. Ti si kolem poloviny 14. století postavili v části zvané Mikulov (Mikulášský vrch) tvrz či hrádek.

Najperkové vedli dlouhé drobné války s Chebem, který si na Ašsko rovněž činil nárok. Během 14. století se Aš stala centrem celé oblasti, již v roce 1366 tu byl soud. Po vymření Najperků roku 1394 získali Aš Cedvicové (Zedtwitzové) a udrželi se tu neuvěřitelně dlouho – až do č. 1945. Cedvicové byli tvrdošíjní zastánci evangelické víry – Ašsko se stalo jediným územím Čech, které i po třicetileté válce zůstalo protestantské. Po roce 1700 držel Aš Antonín Josef František Cedvic, který sídlil na zdejším „cedvicovském“ zámečku na Mikulášském vrchu.

Neměl mužské potomky a tak se zámeček stal později majetkem jeho dvou dcer, matkou vychovaných v katolické víře. Uvnitř protestantského Ašska tak vznikla zvláštní katolická enkláva. Ve 30. letech 18. století dostalo městečko Aš novou radnici. Během dvou válek, které vedla Marie Terezie po svém nástupu na trůn, prošla městem několikrát vojska obou válčících stran. Rakouské císařovně se taképodařilo definitivně zrušit staletí trvající autonomii Ašska a v roce 1775 začlenila toto území v čele s Aší do rámce Čech jako jeho řadovou část.Během 18. století se Aš proměnila ze zemědělského městečka na obec řemeslníků a obchodníků, zaměřených na textilní výrobu.

Zdejší obyvatelé si velmi rychle osvojili zpracovávání nové suroviny – bavlny. Rozmach řemesel, zejména tkalcovství, udělal z Aše rychle se rozvíjející průmyslovou obec. Kolem poloviny 19. století tu pracují již 4000 textilních dělníků.

Proměně původně nevzhledné vsi v moderní město napomohl i velký požár, který v prosinci 1814 zničil 167 domů včetně radnice a zámečku na Mikulášském vrchu a prakticky vymazal celý střed obce. Při obnově zmizely z centra všechny dřevěné stavby a nahradily je kamenné patrové domy. Po požáru a následné nové výstavbě měla Aš více než 6000 obyvatel a 600 domů. V roce 1850 se stala centrem politického okresu, roku 1872 byla povýšena na město. V roce 1864 dostala Aš železnici, která ji napojila na stávající rakouskou a bavorskou síť.

Rozvíjejí se další textilní obory, začátkem 20. století se přechází na tovární velkovýrobu. Aš se s 22 000 obyvateli stává největším textilním průmyslovým městem západních Čech. Po vzniku ČSR v roce 1918 se i v Aši objevily neúspěšné snahy o vytvoření samosprávního německého území Deutschböhmen, znovu oživené po roce 1935 v souvislosti se sílícím hnutím K. Henleina. Již 21. září 1938, devět dní před mnichovským diktátem, obsadila Aš vojska sudetoněmeckého Freikorpsu.

Tato nešťastná etapa v historii Aše skončila dnem 20. dubna 1945, kdy město bez velkého odporu obsadila spojenecká vojska. Po odsunu německých starousedlíků se počet obyvatel Aše výrazně snížil. Čechům, přicházejícím osídlit pohraniční území, výrazně zkomplikovalo život vyhlášení hraničního pásma kolem hranice se západním Německem, které prakticky ochromilo celý zdejší život.

Ve svém důsledku vedlo k opětnému úbytku obyvatel, k rušení továren a likvidaci celých příhraničních obcí. Prohlídku města začneme na křižovatce v dolní části náměstí pod obchodním domem (od nádraží Aš-město sem vede červená značka, 0,5 km). Za křižovatkou se dáme mírně vlevo do Karlovy ulice. Po pravé straně mineme Slovanský dům, jednu z největších staveb v Aši. Postavil jej v roce 1913 místní tělocvičný spolek (Turnverein) a vybavil tělocvičnou, restaurací, kavárnou a nutným zázemím. Působil tu Konrád Henlein, který odtud v roce 1933 vstoupil do politického života čs. státu.

Na konci ulice projdeme kolem panelových obytných domů na rozlehlé prostranství, bývalé náměstí, v jehož středu stojí pomník básníka J. W. Goetha, umístěný tu v roce 1932 u příležitosti 100. výročí Goethovy smrti. Autorem sochy je chebský rodák J. Watzal, reliéf na podstavci představují výjevy z Goethových děl. Socha připomíná básníkovy návštěvy v Aši v letech 1806–1823. Nad pomníkem ve svahu je bývalá ašská radnice, původně barokní z roku 1733 od A. Pfeffera, úplně zničená požárem v roce 1814. Byla však znovu vystavěna podle původních plánů. V roce 1885 byla zvýšena o druhé patro a upravena pseudorenesančně.

Ještě o něco výš jsou pozůstatky kostela Nejsvětější Trojice, původně jedné z nejvýznamnějších památek Aše. Na jeho místě stával nejstarší ašský kostel z roku 1270. Dnešní stavba byla postavena pro evangelíky v roce 1622, v letech 1747–49 zcela přebudována ve vrcholně barokním slohu. Chrámová loď měla 1050 míst a s lavicemi na třech dřevěných ochozech poskytovala prostor pro 2500 lidí.

Kostel nesl jméno Martina Luthera, jehož socha od J. Rössnera z Drážďan z roku 1883 stojí dosud před kostelní zdí. Při opravě v roce 1960 došlo k výbuchu agregátu na vysoušení a vyhřívání a následně k požáru, který během dvou hodin změnil kostel v sutiny. Zůstalo jen obvodové zdivo a část polygonální věže se sakristií.Pod radnicí zahýbáme po hlavní silnici vpravo, po 200 metrech před pravotočivou zatáčkou odbočíme rovněž vpravo na vedlejší ulici, která stoupá po úpatí Háje kolem vilové zástavby až do míst, kde nad ulicí uprostřed rozlehlé zahrady stojí penzion, restaurace a kavárna Háje. (Ubytování, stravování: 5 pokojů, 14 lůžek, tel. 0166/92 54 47, restaurace denně 10–22 h.)

Za penzionem půjdeme vpravo vzhůru do svahu, za levotočivou zatáčkou se pustíme šikmo do lesa na širokou cestu. Stoupáme západním svahem vrchu Háj, za táhlým zákrutem přetneme jinou širokou cestu. Stočíme se vlevo, stoupání se zmírní. Na dalším rozcestí se dáme vlevo méně používanou cestou, která téměř po vrstevnici obchází zalesněný vrchol kopce od severní strany. Asi po 800 metrech, poblíž křižovatky, ji protíná výrazná pěšina, provázená modrou značkou. Pustíme se po ní vpravo vzhůru, terénem plným nerovností dojdeme na horní konec sjezdovky a pokračujeme k novému penzionu, pak vlevo k restauraci a rozhldně na Háji (758 m), nejvyššímu vrchu v české části Smrčin.

Háj, německy Heinberg, býval ještě ve druhé polovině 19. století holý nevzhledný kopec. V roce 1861 jej koupila od Cedviců za 6000 zlatých obec Aš a chtěla jej zalesnit. Díky Ašským nadšencům, milovníkům přírody v čele s „otcem Heinbergu“ Georgem Ungerem, se tu v následujících 20 letech podařilo vybudovat lesní park, oddechovou přírodní oázu města.

Již v roce 1864 vznikl fond na stavbu rozhledny, v roce 1898 byl zadán projekt známému drážďanskému architektovi Wilhelmu Kreisovi. Ze tří variant, které připravil, byla zvolena jedna; v roce 1901 získala na umělecké výstavě v Drážďanech zlatou medaili. V následujícím roce se přikročilo ke stavbě, kterou vedl ašský stavitel Ernst Hausner. Rozhledna se budovala ze žuly, které se spotřebovalo 666 kubíků; některé kameny vážily až 2,5 tuny.

Celkové náklady dosáhly 58 966 korun tehdejší měny. Slavnostního otevření se rozhledna dočkala 22. prosince 1903. Věž, vysoká 34 metry, se stala významnou dominantou panoramatu města. (Otevřeno o sobotách a nedělích.) Pod věží stojí turistická chata Rozhledna (ubytování, stravování: 3 dvoulůžkové pokoje, tel. 0166/92 59 07, restaurace PO–PÁ 11–22, SO 11–23, NE 11–20 h). Háj býval oblíbeným místem výletů a procházek. Místní lidé razili heslo: „Kdo denně vystoupí na Háj, dožije se 90 let.“Od turistické orientace u chaty půjdeme po žluté značce. Vede nás krátce lesní pěšinou k okraji sjezdovky, podél ní pak sestupujeme až k široké cestě.

Na Háji jsou celkem tři sjezdovky a dva vleky, běžkaři si mohou vybrat ze tří značených okruhů, dlouhých 1, 3 a 5 km. Po široké cestě jdeme několik metrů vpravo, pak odbočíme doleva na lesní cestu, která nás dovede k okraji paseky. Tu přetneme a krajem lesa, později řídkým lesem a loukou sestoupíme k rozlehlému ašskému hřbitovu. Na rozcestí v aleji zahýbá žlutá značka vlevo, my se však dáme opačným směrem po cestě lemované stromy, mineme hlavní bránu hřbitova a dojdeme k silnici. Na křižovatce pokračujeme mírně vpravo. Držíme se stále hlavního směru, vstoupíme do města a mírně klesáme směrem k centru.

Za blokem moderních obytných domů začíná vpravo lesopark. Před jeho koncem odbočíme vpravo na chodník, projdeme lesním porostem a pak přes louku zamíříme k obytné zástavbě. Naším cílem je kostel sv. Mikuláše, jehož věž je dobrým orientačním bodem. Tato římskokatolická svatyně byla postavena v místech pozdně barokního kostela z roku 1780 františkolázeňským stavitelem K. Wiedemannem v letech 1867–71 jako jednolodní pseudorenesanční objekt s příčnou lodí a 48 metrů vysokou západní věží. V severní stěně je zasazena pamětní deska z původního kostela z roku 1780.

Poblíž kostela v oplocené zahradě je budova ašského muzea. Na jejím místě stávala zřejmě již gotická ašská tvrz Mikulov a později renesanční zámek Cedviců z 1. poloviny 16. století, který vyhořel v roce 1814. Přilehlý dvorec Vorwerk byl roku 1822 přestavěn na dnešní výstavnou klasicistní budovu, v 80. letech 19. století upravenou pseudorenesančně. Na jeho zdi je zazděn pískovcový reliéf Salva guardia z roku 1724 jako symbol práva města vařit pivo a osvobození od všech daní, dávek a vojenského ubytování. – Muzeum města Aše, které tu má sídlo, bylo založeno v roce 1892, v roce 1930 byl jeho sbírkový fond instalován v samostatné budově.

V roce 1958 se přemístilo do objektu bývalé radnice, kde byla otevřena vlastivědná expozice. V 60. letech se pak přestěhovalo na Mikulášský vrch do zdejšího zámečku. Po rozsáhlé rekonstrukci tu byla v roce 1986 otevřena specializovaná expozice ašského textilního průmyslu a dějin Ašska. Muzeum vlastní rozsáhlé sbírky, mj. 20 000 stávkových rukavic, národopisnou kolekci 1200 akvarelů Karla Šrámka, liturgické oděvy aj. Je střediskem evidence kamenných křížů v ČR (otevřeno: ÚT–PÁ 8–12, 13–17, SO, NE 8–12 h).Od muzea sestoupíme chodníkem, v závěru po schodech na prostranství u Goethova pomníku, odkud se po známé trase vrátíme k obchodnímu domu, případně k žel st. Aš-město.(Ubytování, stravování, občerstvení: penzion U Šlingrů denně 10.30–22.30 h, 6 lůžek, tel. 0166/92 61 06; penzion Potřebová PO–SO 17–03 h, NE 17–24 h, 8 lůžek, tel. 0166/92 67 46, hotel Lev 8–23 nebo 11–23 h, 42 lůžek, tel. 0166/92 51 04, restaurace Háje denně 10–23 h, 7 lůžek, tel. 0166/92 54 47 atd.).

(Doporučujeme průvodce Smrčinami, Chebskem a Ašskem ze Zelené edice.)

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: