Olympijské hry transplantovaných očima účastníka

Účastnil se jich i Martin Turek, sportovec s transplantovanou ledvinou a taky marketingový ředitel společnosti Vertical Trade, který nám již před rokem poskytl rozhovor. V té době se připravoval na Letní hry transplantovaných v jihoafrickém Durbanu, ale vzhledem k vážnému poranění achilovek se her nemohl účastnit. Letos mu to však vyšlo a ze zimních her přivezl slušnou sbírku medailí. Zde je jeho povídání o průběhu her.

Další fotky naleznete v galerii…

Když někdo onemocní, nebo mu v důsledku nehody, či otravy, selže některý z vnitřních orgánů, je odkázaný na transplantaci postiženého orgánu buď od žijícího, nebo mrtvého dárce. Po transplantaci jsou tito pacienti zařazeni do kategorie lidí s vnitřním postižením. Na první pohled na nich nic nepoznáte. Vypadají naprosto stejně jako všichni ostatní. Jenom uvnitř jim tepe orgán někoho jiného, ledvina, játra, plíce, kostní dřeň nebo dokonce i srdce. Tito lidé však mají svá omezení, o kterých vědí jenom oni a jejich ošetřující lékaři.

Jedno omezení je pro všechny společné. Musí po celý svůj život přijímat imunosupresivní léky, které potlačují jejich imunitní systém. Transplantovaný orgán má totiž stále cizí DNA a tělo ho bere stejně jako třeba bacil chřipky – snaží se mobilizovat obranné látky a orgán zničit. Díky snížené imunitě jsou náchylnější na různá infekční onemocnění a musí si dávat velký pozor. Transplantovaný orgán totiž není navždy a postupně časem přestává fungovat. Někomu vydrží třeba 30 let někomu jenom rok, či dva. Samozřejmě každý si přeje, aby právě jemu vydržel orgán co nejdéle a podle toho se o něj stará.

Všeobecně si lidé po transplantaci, kteří začali nový život, mysleli, že by se měli šetřit a moc nesportovat. Opak je ale pravdou. Statistiky ukazují, že lidé s transplantovanými orgány neumírají nejčastěji na selhání těchto orgánů, ale na poruchy kardiovaskulárního systému. Jinými slovy v důsledku nedostatku pohybu mají oslabené srdce a oběhový systém. Proto se ve světě začalo s osvětou zdravého pohybu u těchto pacientů. Vše začalo ve Velké Británii, kde chirurg Maurice Slapack dal dohromady své pacienty a další transplantované sportovce a v roce 1978 zorganizoval v anglickém Portsmouth první Hry transplantovaných. Byla to první soutěžní událost pro transplantované sportovce a účastnilo se jí 99 soutěžících z Velké Británie, Francie, Německa, Řecka a USA.

Ve stejné době byla také založena Federace světových her transplantovaných (World Transplant Games Federation) a pořádání světových her se rozrostlo až do současných rozměrů. Nyní se Letní světové hry transplantovaných pořádají každé dva roky a rok mezi nimi vyplňují Zimní světové hry transplantovaných. Federace her sdružuje na 70 členských zemí a například loňských Letních světových her transplantovaných v jihoafrickém Durbanu se účastnilo téměř 2000 soutěžících z 55 zemí. Zimních her se účastní podstatně méně zemí, protože ne ve všech se provozují zimní sporty. O to kvalitnější a fyzicky zdatnější jsou však sportovci, kteří na tyto hry jezdí. Po listopadu 1989 bylo i u nás založeno občanské sdružení Český tým transplantovaných, které se registrovalo jako řádný člen Federace světových her transplantovaných a čeští sportovci se začali pravidelně účastnit pořádaných her. Zpočátku jen dva až tři členové, později jejich počet přibýval a v současnosti se her účastní v průměru 8 – 10 českých sportovců.

Letošní již IX. Zimní světové hry transplantovaných hostilo malé zimní středisko La Chapelle d´Abondance ve Francii a své role se zhostilo dokonale. Organizace byla stoprocentní a průběh bezchybný. Her se účastnilo celkem 19 zemí a 250 soutěžících. Nejpočetnější byly výpravy domácí Francie, Německa, Rakouska, nechyběly ani týmy Velké Británie, USA, Kanady a Austrálie. Český tým zastupovalo celkem 7 sportovců. Kritéria pro účast jsou celkem přísná, podmínkou je samozřejmě transplantovaný orgán a příjem imunosupresivních léků, dalším kritériem je minimální doba po transplantaci jeden rok, provozování aerobní sportovní činnosti minimálně 3 krát týdně po dobu 30 minut a přiložené výsledky zátěžového testu plus potvrzení ošetřujícího lékaře. Výkonnostní kritéria nejsou dána, ale protože nemoc si nevybírá, jsou mezi transplantovanými i bývalí sportovci.

Soutěžící jsou rozděleni do věkových kategorií po desíti letech, první dvě kategorie jsou 8 – 12 let a 13 – 17 let. Potom už následují 18 – 29, 30 – 39, 40 – 49 a postupně až do 70 a starší. Na letošních hrách byla nejpočetnější a zároveň také nejvýkonnější věková kategorie 40 – 49 let. Soutěžilo se v disciplínách běžeckého i sjezdového lyžování, běhu na sněžnicích a curlingu.

Jednotlivé disciplíny na letošních hrách byly následující: slalom, obří slalom, superobří slalom, paralelní slalom, snowboard slalom, běh na lyžích 5 km, běh na lyžích jedna hodina, biatlon 5 km, štafety 3×3 km, běh na sněžnicích 2 km, orientační běh na sněžnicích družstev 3 km a curling. U běžeckých disciplín se kromě biatlonu startovalo hromadně a po skončení se výsledky rozdělily podle věkových kategorií. Protože kategorie 40 – 49 let byla nejpočetnější a zároveň nejvýkonnější, odpovídalo mé umístění v kategorii většinou i celkovému umístění ze všech kategorií. Protože to byly moje první hry, odjížděl jsem se smíšenými pocity, bude to spíše společenská záležitost, nebo to bude o kvalitním sportu? Bylo tam obojí. Překvapila mě úroveň sportovců zvláště v mé kategorii. Sportovci z Norska, Finska a Rakouska byli hodně našlapaní a konkurence byla veliká.

Součástí her bývá pravidelně i takzvaný Nicolas Cup. Je to týden lyžování pro děti do 15 let, které jsou po transplantaci orgánu, a které nemají žádné zkušenosti s lyžováním. Tato akce nese jméno malého francouzského chlapce Nicolase, jenž zemřel, a jeho rodiče se rozhodli všechny jeho orgány darovat na transplantace dětí. Z každé země má jedno dítě s transplantovaným orgánem hrazeno celý pobyt včetně instruktorských kurzů. Byla to nádherná podívaná sledovat skupinky malých dětí s instruktorem, některé z nich v životě nestály na lyžích, jak po prvním dni začaly ovládat ta kluzká prkýnka a na konci týdne byly schopné účastnit se závěrečného slalomu a sjet kopec. Jejich radost a zářící oči byly tou největší odměnou pro všechny pořadatele. Byly to skvělé živé malé děti, na kterých nebylo znát, že uvnitř jejich tělíček tepe orgán někoho jiného, někoho, kdo jim zachránil život. Jenom zasvěcení si všimli, že rodiče jim pravidelně podávají dávky imunosupresiv.

I když co do měřítka se hry transplantovaných nedají srovnávat s Olympijskými hrami, organizace, průběh, zážitky a emoce jsou shodné. Soupeření, radost z vítězství, překonání sebe sama, slzy radosti, stupně vítězů, vlajky, nová přátelství, někdy také zklamání, prohry, neúspěch, to vše jsem tam našel i já.

Když jsem stál na stupních vítězů a držel naši vlajku nad hlavou před naplněným sálem, uvědomoval jsem si, že jsem druhý, nebo třetí mezi transplantovanými z celého světa, a představoval si, jaké to musí být na pravé Olympiádě. Asi stejné, jenom trochu více lidí kolem. V našem sportování ale skutečně nejde o výsledky. Jde nám o radost ze života a úctu ke všem, kteří nám k němu pomohli. Jsme živým důkazem toho, že darování orgánů a transplantace fungují a zachraňují lidi po celém světě. Sportem oslavujeme život a děkujeme všem chirurgům, lékařům, sestrám a neznámým dárcům orgánů za to, že žijeme…

Český tým transplantovaných přivezl celkem 15 medailí, z toho 8 z běžeckých disciplín.

Fotogalerie a podrobné výsledky jednotlivých disciplín na oficiálních internetových stránkách her www.transnoworld2014.org.

Redakce Pohora.cz Martinovi gratuluje k úspěchům a přeje podobné zážitky i na dalších olympiádách!