Pokud jste fanoušky divoké vody a extrémních sportů, tak předpokládám, že Honzu Láska, přezdívaného Zajíc, určitě znáte. Jestli ne, tak je to vlastně docela fuk, protože tento rozhovor vám jednoho z nejlepších extrémních kajakářů na světě představí.
Kdo je Honza „Zajíc“ Lásko?
Patří mezi nejlepší kajakáře na divoké vodě. Má za sebou řadu extrémních výkonůa prvosjezdů, překonal světový rekord na Huka Falls a jako první splul dvakrát soutěsku Aratiatia Falls na Novém Zélandu. Společně s kamarády absolvoval dlouhou pouť po vlastní ose až do Indie,kde se mu podařilo splout divokou himálajskou řeku Alaknandu, zdrojnici posvátné Gangy. Účastil seřady dalších expedic do vzdálených koutů naší planety, jako například Patagonie, Ekvádor, Kostarica, Etiopie, Kanady atd. Honza se také často vyráží na závody v extrémním sjezdu na divoké vodě, zaposledních pár let dosáhl řady úspěchů ať zde v Evropě nebo v US, kde vloni vyhrál vyhlášený závod Teva Mountain Games v Coloradu. Co se týče (ne)vodáckých aktivit, tak Honza je osobností filmového festivalu Expediční kamera 2013.
Začínáme…
Ahoj Zajíci. Vezmeme to asi pěkně popořadě, takže jak si s kajakováním, respektive vodáctvím, začal?
Jako většina z nás jsem začal jezdit jako malej špunt ve vodáckým oddíle, kam mě dovedli rodiče. Od malička jsme jezdili s KVT Pardubice na kánojkách po všech možných řekách tady u nás.
Kdy ses poprvé dostal ke kajaku?
S kajakem jsem začal celkem pozdě. Když nám přestalo vonět jezdit pořád na těch turistických lodích, tak jsme zkoušeli laminátové kajaky, pak přišly plasťáky a já někdy v sedmnácti letech začal zkoušet první eskymáky a pak už to šlo ráz na ráz.
Máš radši cestování s osvědčenou partou nebo jedeš pádlovat s kýmkoliv? Proč?
Radši jezdím s kámošema a osvědčenou partou, je to podle mě větší pohoda na vodě i mimo ní. Taky je důležitý mít kolem sebe na divoké vodě lidi, na které se člověk může spolehnout.
Jaký zážitek byl tvůj nejhorší a nejlepší na vodě?
Je spoustu zažitků, který nejsou uplně ideální, a spousta super zážitků z divoké vody. Nemám žádný konkretní negativní zážitek a dobrých zážitků je veliká spousta. V podstatě vždy, když jsem někde na exotickém místě nebo vzdáleném místě a jedeme nějakou těžkou vodu, tak to je pro mě vždy intezivní a super zážitek. Uprostřed nejhlubšího kaňonu střední Ameriky, několik dní na vodě bez šance opustit řeku a bez toho, abychom věděli, co je sjízdné a co není. To jsou ty zážitky, které jsou zatím super a intenzivní.
Je o tobě známo, že se umisťuješ na prvních pozicích v extrémních závodech, trénuješ nějak speciálně nebo to nějak jde samo?
Samo to asi úplně nejde, ale stále razím strategii, že pokud člověk jezdí na vodě co nejvíce, tak je to nejlepší trénink. Prostě být na vodě co to jde a užít si to.
Je lepší pořádný extrémní závod, kdy se člověk krom toho, že jede těžký peřeje, soustředí i na to, aby byl opravdu rychlý, nebo sjíždění řeky?
Každé má svoje, jak závodění, kde se většinou sejde spousta super lidí z celého světa a jezdí se poslední dobou na solidních úsecích, tak i klasické ježdění na divoké vodě, kde v hlobukého kaňonu uprostřed ničeho objevujeme nové řeky a zážitky, kdy v tropicým pralese koukáme nejen, kudy sjet nějakou peřej, ale kde na nás vyběhne nějakej pavouk nebo had. Rozhodně je zážitek oboje.
Jak tvůj život změnilo založení firmy ZET, která vyrábí kajaky a nyní i NIX Extreme (pádla na divokou vodu)?
Rád bych řekl, že ne výrazně, ale už není tolik času na ježdění a pokud člověk letí na nějakou zajimavou akci za oceán, tak už ne na několik měsíců, ale maximálně několik týdnů. Na druhou stranu mě to dává možnost poznávat vodácký svět z druhé strany a podílet se na něčem, co vodáci ocení ve vypjatých situacích na divoké vodě.
Jaké zajímavé destinace jsi v poslední době navštívil?
Letos jsme byli v Ekvádoru, což pro mě bylo celkem milé překvapení. Byla tam spousta řek se super vodou. Teď na přelomu roku nás čekají ideální vodácké destinace – Chile a Argentina.
Je nějaká destinace, kam se rád vracíš? Nějaká tvoje srdeční záležitost? A proč?
Pro mě je určitě srdeční záležitost Nový Zéland, tam se rozhodně hodně rád vracím. Jedím z důvodů jsou podmínky na pádlovaní během zimy tady u nás, ale hlavně taky životní styl, pohodoví lidé a tak. Prostě celková atmosféra na Zélandu je fakt fajn.
Jaké máš plány do budoucna?
No moc neplánuju, nicméně doufám, že se ještě na pár zajímavých míst po světě podívám a budu moct trávit na vodě pořád dost času.
Jak se vypořádáváš s tím, že jsi česká vodácká celebrita? Přináší ti to nějaký radosti nebo starosti? Nebo to v podstatě nepociťuješ?
No v podstatě to moc nepociťuju a spíše to jsou humorné situace než nějaké starosti. Přece jen ježdění na divoké vodě není moc mediálně známý sport a komunita lidí je vstřícná a v pohodě.
Co jiného potřebuje kajakář pro to, aby mohl fungovat (mimo řeku, nebo na několikadenním tripu po řece)?
Já bych řekl, že především potřebuje pohodovou partu lidí, co dobře funguje. Pokud je vodák několik dní na vodě bez kontaktu s civilizací, tak samozřejmě věci na přespání a jídlo, tady platí čím lepší kvalita tím menší problémy. Kajakář se musí zbalit do lodi, takže i objem vybavení mimo vodu podléhá dost přísným normám, aby to člověk narval do lodi. Taky je důležitý jestli je akce někdy během letních dnů nebo někdy na podzim v okolí Aljašky. Nicméně každá větší akce má různé požadavky na vybavení.
Lidi by určitě zajímalo, jaké vybavení na vodu používáš? Už se ti stalo, že jsi potřeboval sedák a jiné vybavení, které až tak nesouvisí s pádlováním?
Používám kajaky ZET a pádla NIX, co se týká nějakého nestadardního vybavení, tak nic takového nemám, pokud tedy nebereme v potaz, že dobrá vesta na divokou vodu se může použít jako sedák, plus nějaké kladky a karabiny, které se skutečně dost často hodí.
Stal jsi se Osobností jarního festivalu Expediční kamera, jaký na něj máš názor? Je dobře, že se u nás takové festivaly konají?
Sleduji tento festival již dlouho a příjde mi to super myšlenka. Já už jsem absolvoval spoustu fetivalů – buď jako návštěvník nebo jako aktivní účastník a většinou se jedná o velkou akci, kam stejně příjdou velmi podobně zaměření lidé, takže se dá říci, že se prezentuje již známá věc. Expediční kamera, díky neuvěřitelnému počtu míst, kde se festival prezentuje, má možnost ukázat outdoor sport a extrémní sport úplně všem lidem, ktére to alespoň trochu zajímá, a tihle lidé to mají opravdu doma a nemusí jezdit někam daleko do větších měst.
Vzkázal bys něco divákům Expediční kamery?
Asi to, že není nezbytné být na obrovské expedici, aby člověk dosáhnul nějakáho extrémího výkonu, zážitku nebo uznání. Podle mě je mnohem důležitější dělat ten svůj sport s nadšením a věnovat se tomu co nejvíce a pak vždy přijdou zajímavé projekty, kde člověk může posouvat svoje limity. Ať už to jsou expedice nebo výlety po Čechách, důležité je něco dělat!
Honzu „Zajíce“ Láska podporují:
