Opravdu si budeme připadat jako v pohádce. Dominantní památkou je malebný zámek na skále ve Vranově nad Dyjí. Oceníme nádherné pohledy na přehradní jezero, zajímavé lesní partie stranou od lidí, působivé vyhlídky – ta Hardeggská patří vůbec k nejkrásnějším. Výlet je poměrně náročný, můžeme ale zvolit nejrůznější i snadnější kombinace tras.
Již r. 1100 je slovanské hradiště Vranov nad Dyjí v systému opevnění chránícího Moravu proti Rakousům uvedeno v Kosmově kronice. Jméno snad bylo odvozeno od slovanského Vran = černý. Hrad byl vybudován na 76 m vysoké skále nad Dyjí. Původní podoba se dnes dá již sotva zjistit, nejstarší dochované části hradu pocházejí ze 13. a 14. stol. – jedná se o strážní věž na východě ostrohu a vodní věž na severním srázu nad řekou. Hradní jádro, tvořené palácem, válcovou věží a věží s kaplí, zaujímalo nejzazší část ostrohu. Původně zeměpanský majetek se ve 14. stol. dostal do rukou Jindřicha z Lipé výměnou za Tachov, pak získala Vranov moravská markrabata a na konci 14. stol. pánové z Lichtenburka. Za vlády Jiřího z Poděbrad zdejší královská posádka škodila Znojemským.
Pak se střídali majitelé, za Jana z Pernštejna bylo zesíleno opevnění. Za Maxmiliána z Ditrichštejna byl hrad obestavěn renesančními budovami. Za třicetileté války byl objekt nájezdy Švédů téměř zničen, těžkou ranou byl i požár r. 1665. V r. 1680 získali panství Althanové, kteří dosavadní hrad přeměnili na honosné barokní sídlo. Ponechány byly pouze hradní věže, palác byl zbourán a na jeho místě vyrostl trojkřídlý zámek s rodovou hradní kaplí Nejsvětější Tro¬jice a monumentálním sálem předků o rozměrech 25 15 15 m. Dvorana, práce slavného rakouského architekta Jana Bernarda Fischera z Erlachu, je v kopuli vyzdobená freskou J. M. Rottmayera, sochy jsou dílem T. Krackera. Na projektu měl podíl i D. Martinelli, pracující také v blízkých Jaroslavicích. Přestavba trvala celé století. V r. 1730 bylo dokončeno východní křídlo, zbytek jižního a západního křídla pochází z let 1777–80 – tím byl třemi křídly paláce obklopen obdélný čestný dvůr. V r. 1793 koupil panství rytíř Josef Hilgartner z Lilienbornu, který se zasloužil o některé klasicistní úpravy v interiérech, vybudování klasicistního parku a zvelebení obory.
Z té doby pochází i úprava Růžového vrchu se starověkým chrámkem, jeskyněmi a letohrádkem. Zároveň založil ve Vranově továrnu na keramiku – expozici produktů z této továrny z let 1799–1802 lze spatřit při prohlídce zámku. (Otvírací doba: duben, říjen: SO, NE 9–16 h, květen, červen, září: ÚT–NE 9–17 h, červenec, srpen: ÚT–NE 9–18 h, vždy s polední přestávkou 12–13 h. Poslední prohlídka začíná hodinu před ukončením návštěvní doby. Prohlídku lze objednat předem na tel. 0624/972 15.)
K zámku se dostaneme po silnici směrem na Šafov (asi 0,5 km před zámkem po pravé straně silnice je parkoviště), do areálu se vstupuje po 57 m dlouhém mostě. V letech 1971–79 se uskutečnila rozsáhlá rekonstrukce.Ve Vranově stojí farní kostel Nanebevzetí P. Marie. V jádru pozdně románská svatyně z poloviny 13. stol. byla kolem r. 1717 přestavěna podle návrhu J. B. Fischera z Erlachu. Karner (rotunda sv. Ondřeje) v areálu kostela je pozdně románský ze 13. stol., částečně upravený v 19. stol. Fara z r. 1720 byla upravována na přelomu 18. a 19. stol. Na náměstí je mariánský sloup z r. 1716, u mostu přes Dyji socha sv. Jana Nepomuckého z r. 1760. V zatáčkách silnice ke Znojmu vidíme barokní kapli Nejsvětější Trojice z konce 18. stol., ve Felicině údolí nedaleko zámku je klasicistní stavba zv. Hraběnčina studánka.
U náměstí při silnici na Znojmo je barokní vodní mlýn z 18. stol. Z domů patří k nejzajímavějším čp. 44 (tzv. Pážecí) a čp. 45 z r. 1524, přestavěný kolem r. 1900. (Ubytování, stravování, občerstvení: pension Lena, tel. 0624/971 31; restaurace a pension Herold, 10–22 h, pension Ela, tel. 0624/972 78; hotel Country saloon, 10–23 h, tel. 0624/296 238; hotel Pod zámkem, PO–ČT 10.30–21, PÁ, SO 10.30–22, NE 10.30–20 h; pension Anita, tel. 0624/296367, 296245; Idyla, tel. 0624/296118 restaurace Formosa PO–ČT 8.30–22, PÁ 8.30–23, NE 9–21 h atd.) Při pobytu ve Vranově nad Dyjí můžeme využít i místních okruhů – kratší vede kolem zámku nad levým břehem Dyje, delší (5,5 km) žlutě značený okruh vede také k zámku a navíc romantickým Junáckým údolím.Naše hlavní trasa teď míří od rozcestí u autobusové stanice po červené značce po levém břehu Dyje. Silnička se přimyká ke strmým skalnatým svahům – z informační tabule v terénu se můžeme podrobněji seznámit s cennou lokalitou. Jedná se o tzv. Hamerské vrásy . Chráněné území zahrnuje jak bizarní rulové skály, tak význačnou vegetaci (tařice skalní, česnek horský).
Po silničce dorazíme do Zadních Hamrů ke klasicistní kapli sv. Heleny z r. 1815. Opouštíme poslední stavení a vstupujeme do údolí, kde řeka plyne mezi zalesněnými stráněmi a loukami bez chat, místy, kam před pár lety normální smrtelník nemohl vkročit. Značka nás přivádí k dřevěnému přístřešku, který může fungovat jako odpočivadlo i jako úkryt před nepohodou. Tady se obracíme vlevo a stoupáme lesem, pěšinou se dostaneme na širší komunikaci a na rozcestí . Žlutá značka odtud vede přímo do Lesné – tím můžeme výlet podstatně zkrátit.Ale pojďme dál do míst, která prý patří skřítkům a divoženkám, kteří se svojí bohatou královnou pobývají v nedalekých Ledových slujích . Systém podzemních dutin je vytvořen v rulách skalnatého vrchu Větrník (510 m). Dno podzemních prostor leží níž než vstupní otvory, a tak se ve slujích po celý rok udržuje chladný zimní vzduch, ledová výzdoba podobná krápníkům vydrží často až do začátku léta. Celkem je evidováno 14 slují, z nichž nejdelší měří 120 m a nejhlubší dosahuje 40 m. Pro možnost zřícení skal je vstup přísně zakázán – hrozí skutečně smrtelné nebezpečí.
A tak se spokojíme pouze s odbočením po významové značce, která nás přivede k obelisku (postaven byl r. 1860 na památku hraběnky Heleny Mniszkové), od kterého se otvírá zajímavý výhled do údolí Dyje.Vracíme se na červenou značku a pokračujeme Pašeráckou stezkou, ze které uhýbáme stále lesem k rozcestí Na Keplech při silnici z Čížova do Hardeggu. Na silnici mohou jen pěší a cyklisté, pro které je otevřen přechod do Rakouska. Můžeme se vydat i na tzv. Hardeggský okruh, námětů je víc. Neměli bychom ale vynechat Hardeggskou vyhlídku . Dostaneme se k ní pouze po modré turistické značce. Ta sleduje silnici k hranicím, posléze k ní odbočí lesem – a my se zastavíme až u vyhlídkového dřevěného pavilonu na okraji skály. Hluboko pod námi plyne Dyje a u ní se prostírá nejmenší rakouské město s hradem z 12. stol. . Při nádherném pohledu si můžeme připomenout některou z mnoha pověstí – o zakleté dívce v bílých šatech s černým závojem, o rytíři, který se po letech vrací domů a najde ženu v obětí mladého muže. Bez rozmyslu oba zabije a teprve pak zjistí, že zahubil vlastního syna…
Od vyhlídky se vracíme stejnou cestou – modrá značka po silnici směřuje do obce Čížov s kaplí P. Marie Bolestné, s pozoruhodnými ploty z plochých kamenů, s nálezy z mladší doby kamenné v okolí a především s památníkem „Železné opony“ . Drátěné zátarasy nám připomínají, že jsme právě přišli z „přísně střeženého a nepřístupného pásma“. (Občerstvení: restaurace.)Ve středu obce uhýbá modrá značka ¬vpravo, stáčí se podél lesa a přivádí nás k půvabnému rybníku Dehťák. Krátce vstoupí na silnici z Čížova do Horního Břečkova, pak pokračuje pohodlnou cestou k Čížovskému rybníku a do ¬Lesné.V Lesné (dříve Liliendorf) objevíme kapli sv. Terezie z let 1867–68 s oltářním obrazem od J. Doré, rytce někdejší vranovské keramické továrny. Tradičně obdivovanou památkou je bývalý větrný mlýn na východním okraji obce.
Kuželovitá zděná stavba s přístavkem a atrapou větrných lopat je využita na stylové restaurační zařízení. V posledních letech bylo v Lesné otevřeno Muzeum motocyklů (otevřeno denně 9–19 h) s expozicí historických motocyklů, sidecarů, ale i automobilů a traktorů. Výstava je zároveň prodej-ní. (Ubytování, stravování, občerstvení: penzion Koliba tel. 0624/962 49, restaurace a vinárna Větrný mlýn denně 10–22 h, restaurace Muzeum denně 10–21 h, hostinec PO–ČT, NE 10–23, PÁ, SO 10–24 h, dále mj. prodejna zeleniny otevřena i v SO a NE celý den atd.)Ze středu obce od restaurace a autobusové zastávky (muzeum je pár kroků odtud obcí směrem ke Znojmu, dále na okraji Lesné je větrný mlýn) se vydáme po modré turistické značce směrem k Šumné.
Jdeme po silnici obcí a kolem zemědělského objektu na křižovatku a stále po silnici mírně vpravo scházíme do mělkého údolí na okraji Šumné. Vstříc nám přichází zelená turistická značka – dáme se společně s ní vlevo k orientačnímu místu ve Štítarském lese a pak se napojíme na silničku, která nás přivádí do Švýcarského údolí (v sezóně občerstvení). Silnička (zákaz vjezdu) sleduje Švýcarskou zátoku, obestavěnou rekreačními chatami. Po levé ruce míjíme romantický chatový tábor Půlnoční království a dorazíme k lávce pro pěší, která se klene nad zátokou a spojuje tuto část před hrady s Pláží, dalším významným rekreačním centrem. Vlevo ve skalách nad námi je Claryho kříž, památka na tragickou smrt přítele majitele vranovského zámku.Vranovská přehrada s hrází z litého betonu s hydroelektrárnou byla postavena v letech 1930–33 jako první betonová přehrada v tehdejší ČSR.
Projekty, které se snažily nějakým způsobem řešit záplavy na středním a dolním toku Dyje, vznikaly již v letech 1908–11. Při realizaci nových zaměrů pak stavitelé využili zkušeností s budováním podobných přehrad ve Švýcarsku a Německu. Ve Vranově byl poprvé použit Šikulův-Wolfholzův stroj na injektáž stlačeným vzduchem, primátem bylo i dusání pomocí velkých strojů (drtiče, válcové mlýny, věžové jeřáby atd.).Zkušenosti z této stavby byly uplatněny i v Brně-Kníničkách a po 2. světové válce na Slapech, Orlíku i Víru. Vranovská přehrada zachránila kraj již r. 1935 před velkou vodou. Její význam vzrostl po vybudování vyrovnávací nádrže u Znojma v letech 1962–66. Hráz vysoká 59,9 m a v koruně dlouhá 292 m zadržuje asi 30 km dlouhé jezero, které zasahuje i do údolí Želetavky pod hradem Bítovem.
Přehrada vytvořila velkou rekreační oblast. Vzhledem k tomu, že nádrž slouží i jako zdroj pitné vody, byl zastaven provoz lodní dopravy. V bezprostřední blízkosti přehrady je řada ubytovacích a stravovacích zařízení, vesměs otevřených v letní sezóně.(Ubytování, stravování, občerstvení: při naší trase: restaurace U vodnáře 10–23 h; hostinec U Pechů – rybářské speciality, prodej povolenek k rybolovu, stánek s občerstvením; restaurace Kotva – v době přípravy průvodce mimo provoz; restaurace Brusel; restaurace Přehrada 9–22 h; za hrází občerstvení Neptun; na Ptačím vrchu Club REKOS s řadou ubytoven a restaurací, tel. 0624/296335, 296250; další možnosti: Pláž – Camp Pláž, Lančovská zátoka atd.)Přecházíme přehradní hráz, pokračujeme kolem parkoviště pod Ptačím vrchem a sejdeme do Vranova nad Dyjí, kolem prvních zařízení cestovního ruchu, přes most s výhledem na zámek do středu malebného městečka.
(Doporučujeme průvodce Podýjím a Znojemskem ze Zelené edice.)
