Ferratový přechod Brenty

Brenta (italsky Dolomiti di Brenta) je vápencové pohoří ležící v Itálii v provincii Trentino. Horopisně se masiv Brenta neřadí k Dolomitům, i když svou skalnatou hradbou a strmými štíty Dolomity připomíná.

Brentu lze přejít po jednoduchých, ale velmi krásných ferratách ze severu na jih (každá má i své označení, ale souhrnně bývají nazývány Via delle Bocchette) a poté uzavřít okruh zpět na sever (pokud např. necháváte auto v Madonna di Campiglio). Madonna je zároveň ideálním východiskem. Pod lanovkou do Passo Grosté lze za mírný poplatek nechat i zaparkované auto.

Variant přechodu Brenty je víc, v popisu je uveden ten nejvíc osvědčený. Nicméně pokud máte více dní, chcete ušetřit za lanovku nebo si jen Brentu víc užít, lze přechod adekvátně prodloužit (v podstatě i zkrátit), a v případě zhoršení počasí je na trase dostatek únikových variant.

Den 1: Passo del Grosté – Bocca del Tuckett

Start přechodu: Madonna di Campiglio. Lanovkou se nechte vyvézt do sedla Grosté (2442 m) a pak už rovnou zamiřte k první z místních zajištěných cest: Sentiero Alfredo Benini (část Via delle Bocchette). Po ní dojdete až do sedla Bocca del Tuckett (2648 m) a sestoupíte k chatě Tuckett e Sella (2250 m) , kde se dá přenocovat. Noclehy určitě domluvte předem, tato chata bývá zejména o víkendech velmi vytížená (ostatně jako všechny další místní chaty).

Den 2: Bocca del Tuckett – Rifugio Alimonta

Druhý den ráno se musíte vrátit nejdříve ve vlastních šlépějích zpět do sedla (mimochodem není úplně od věci si zejména v červenci vzít s sebou mačky a cepín, obojí právě tady oceníte). Ze sedla se napojíte opět na ferratu Via Bocchette Alte a pokračujete střídavým stoupáním a klesáním na chatu Rifugio Alimonta. Druhý den přechodu se zároveň ocitnete v nejvyšším bodě celého programu (2913 m) pod Cima Brenta (3151 m). Cesta není zajištěná po celé délce, střídají se lezecké a chodecké pasáže. Pokud máte štěstí na počasí, tak jsou výhledy více než dechberoucí. Dejte si jen pozor, abyste při odpoledním sestupu správně odbočili.

K samotné chatě Alimonta vedou dvě cesty. Ta delší je ferratou Oliva Detassis, nekonečnými žebříky a v závěru paradoxně k chatě ještě stoupáte. Pokud už bojujete o minuty, tak se raději držte původního směru do sedla Molveno a tam už budete mít chatu jako na dlani. Před pár lety se k chatě sestupovalo po ledovci, ten je již tak na ústupu, že se připravte spíše na nepříjemnou suť. Rifugio Angelo Alimonta je jediná chata na treku, která je v soukromých rukou. Neuplatníte tu tedy slevu pro členy alpských svazů.

Den 3: Rifugio Alimonta – Rifugio Pedrotti

Třetí den přechodu je odpočinkový, počítejte tak max. 5 hodin chůze. O co kratší, o to krásnější je celá tato etapa po Via delle Bocchett centrali. Právě odtud pochází ty nejfotogeničtější záběry z celého masivu Brenty. Přírodně vytvořené police, fotogenická věž Guglia, a v poledne odměna ve formě další, krásně položené horské chaty, Rifugio Pedrotti. Po třech namáhavých dnech konečně větší odpočinek, italské espresso a prostor na knihu.

Den 4 a 5: Rifugio Pedrotti – Bocca del Tuckett – Passo del Grostè

Čtvrtý den se začínáte vracet. Po turistické cestě a dále po ferratě Osvaldo Orsi se vyhoupnete do již známého sedla Tuckett a sestoupíte k chatě. Tady to nechám na vašem uvážení. Jestli zde rovnou přenocujete, nebo se hecnete a dojdete až pod lanovku, na chatu Grosté (rovněž chata alpského svazu). Buď budete mít tento den opravdu intenzivně celodenní a pak ten poslední jen sjedete do údolí, nebo zůstanete na chatě Tuckett a k lanovce si potom ještě hodinku pomažete po svých den následující. Obojí má své výhody i nevýhody, zvažte i podle vašeho dalšího programu (odjezd domů, odjezd do jiné části Dolomit atd).

Brenta má nespornou výhodu v tom, že celý přechod si lze opravdu hodně variabilně upravit, prodloužit, změnit. Případně i zkrátit, pokud z Alimonty zamíříte přes Brentei rovnou zpátky na Tuckett (ferata SOSAT). Fantazii se v tomto případě opravdu meze nekladou. Užijte si to!

V rámci přechodu se spí na horských chatách. Všude se vaří, rozhodně doporučuji místní italskou polopenzi. V rámci dne není možnost nikde potraviny doplnit, stravování během treku je tak z vlastních zásob.

ferratový set, helma, sedák, mačky, cepín, záložní lano na skupinu (plus klasika: žďárák, lékárnička…)

autem do sedla, na parkoviště nad Madonnou di Campiglio

Masiv lze přejít i po turistických cestách.