Ahoj. Všimli jsme si, že máš zapnutý AdBlock. Prosím, pozastav si pro SvetOutdooru.cz blokování reklamy. Díky tomu můžeme zajistit více zajímavých článků o horách, vybavení nebo metodice nebo aktualizovat katalog stovek treků a ferat. Navíc se snažíme zobrazovat jen reklamy s outdoorovou tématikou, podporujeme touto cestou i mnohé charitativní projekty a neziskovky. Snad tě nebudou moc rušit. Děkujeme! Redakce SvetOutdooru.cz
I české hory mají turistům co nabídnout. Ve srovnání s Alpami či Tatrami sice zdaleka nedosahují takových výšek, ale i doma můžete vyrazit na dlouhé několikadenní treky, v rámci nichž zdoláte nejvýznamnější vrcholy našich pohoří.
V některých případech naleznete logickou linii snadno, ale třeba v Beskydech, nechcete-li vynechat žádný významný vrchol, musíte nastoupat kolem pěti tisíc metrů. Ať už vám jsou nejbližší zmíněné Beskydy, nebo klasičtější hřebenovky Orlických hor, Hrubého Jeseníku či Krkonoš, neváhejte a vyrazte nasávat nezaměnitelnou horskou atmosféru.
Přechod Moravskoslezských Beskyd je kvůli absenci typického hlavního hřebene poměrně náročným trekem, při němž budete mnohokrát sestupovat na dno ostře zařezaných údolí, která jsou pro toto pohoří typická. Proto nastoupáte víc než 5000 výškových metrů na zhruba 100 kilometrech.
Pokud chcete Moravskoslezské Beskydy (dále jen Beskydy) přejít opravdu v celé jejich délce a zároveň to vzít přes všechny významnější vrcholy, musíte vyrazit z jejich nejzápadnější části. Výchozím bodem tedy může být městečko Valašské Meziříčí, které je známé svými výbornými frgály, sýry a krásnou krajinou.
Právě z Valmezu nastoupíte na hřeben Veřovických vrchů, který se táhne východním směrem v délce 15 kilometrů a zakončuje ho vrchol Velký Javorník (918 m), na kterém byla nedávno vystavěna celodřevěná rozhledna, vysoká téměř 26 metrů. Na vrcholu je také horská chata s občerstvením. Veřovické vrchy do přechodu určitě zařaďte, protože jsou méně navštěvované a jde o pěknou hřebenovku.
Hlavní část vám dá zabrat
Následující úsek přes Radhošť(1129 m), Pustevny, Kněhyni (1257 m), Smrk (1276 m) a Lysou horu (1323 m) až po vrchol Travný (1203 m) bych nazval „zlatým hřebem přechodu“ s několika málo kazy, které vidím na určitých místech především ve velkém množství lidí.
Po sestupu z Travného na další přehradu Morávka (519 m), zamiřte směrem k dalšímu hřebeni, přesněji řečeno na nejvyšší vrchol Smrčinsko-čepelského hřbetu, kterým je Ropice (1083 m). V téhle části pohoří je klidno, zvláště ve srovnání s předchozími úseky. Posledním vrcholem našeho putování Moravskoslezskými Beskydy je Javorový (1032 m) se sestupem směrem do Třince, kde už v jedné z vesniček určitě chytnete autobus.
Chceš dostávat výběr podobných praktických článků mailem? Přihlas se k odběru našeho newsletteru! Každý náš mail má konkrétní téma (např. feraty v Česku, nejlepší treky v Alpách apod.) a posíláme je maximálně jednou do měsíce. Zkus to s námi!
Přechod hlavního hřebene Hrubého Jeseníku
Hlavní hřeben Hrubého Jeseníku je perfektní túra bohatá na výhledy a zážitky. V určitých částech krajina připomíná Malou a Velkou Fatru. Pochod dlouhý zhruba 40 kilometrů je možné stihnout za den, ale lepší bude počítat spíše se dvěma, pokud nechcete běžet.
Výstup ze sedla Skřítek překonává asi 500 výškových metrů a přes hřeben vrcholů Pecný (1330 m), Jelení hřbet a Vysokou holi míří k Ovčárně. Cestou míjíme kamennou útulnu Jelení studánka. Následuje zhruba 11 kilometrů dlouhá část přechodu, která vede přes nejvyšší vrchol Moravy – Praděd (1491 m), na který vede krátká odbočka. Až k chatě Švýcárna vede asfaltka, takže se obrňte trpělivostí. Od Švýcárny do Červenohorského sedla volte raději variantu po červené.
Z Červenohorského sedla přes prales až na konec hřebene!
Od Červenohorského sedla následuje 15 kilometrů dlouhý úsek přes Červenou horu (bohužel z velké části zase po asfaltu), Keprník a Šerák s parádním výhledem. Pro sestup do Ramzové zkuste variantu kolem Obřích skal.
Naše nejvyšší hory mají plno lákadel, které stojí za to objevit během několikadenního přechodu. V průběhu výšlapu se mění ráz krajiny, chvílemi si připadáte v italských dolomitech, chvílemi v dávném pravěku. Společně s kvalitní úpravou stezek a mnoha záchytnými body na trase tak Krkonoše nabízejí velké zážitky pro široké spektrum turistů. Živoucí důkaz, že za krásnou přírodou není třeba jezdit na druhý konec světa.
Červeně značená hřebenová stezka Česko-polského přátelství spojuje západní a východní cíp pohoří. Dobrými výchozími body jsou Harrachov, Špindlerův Mlýn, Jánské Lázně, Pec pod Sněžkou, Pomezní boudy nebo Žacléř.
K zlatým hřebům přechodu patří výstup na Sněžku, odkud se otvírají parádní výhledy do Obřího dolu, na Úpské rašeliniště a Luční boudu. Dalším místem, kde vám Krkonoše vezmou dech, jsou ledovcové kary Sněžné jámy, výhledy na krásná ledovcová jezera Wielki a Maly Staw nebo skalní útvary Polední, Mužské nebo Dívčí kameny. Skvělý výhled na celé pohoří je také od kamenné mohyly Hanče a Vrbaty nad Vrbatovou boudou.
Není mnoho krajů a hor v české zemi, které se mohou pochlubit ucelenou, souvislou, historickou a z jistého pohledu i logickou pěší dálkovou turistickou cestou, která by nebyla jen úsekem mezinárodních tras vedoucích naším územím. Přesně takovou stezku můžeme najít ve východních Čechách a jmenuje se Cesta Aloise Jiráska, někdy je také nazývána Jiráskovou horskou stezkou.
V roce 2011 oslavila už 90 let své existence, za níž se sice její délka, jak ji známe dnes, výrazně měnila, přesto si uchovalasvé kouzlo. Obrozenecký spisovatel by měl dnes určitě radost, že se pod jeho jménem vine východočeským krajem turistická cesta červené barvy o délce úctyhodných 170 kilometrů, ze zapomenutého barokního Broumova až do kulturní Litomyšle!
Nejzajímavější částí je prostřední úsek cesty, která začíná u Jiráskovy chaty nedaleko Náchoda, kam se dá snadno dopravit, a který je tak logickým začátkem (nebo koncem) přechodu Orlických hor. Jiráskova stezka tu vede malebným Podorlickem. Cesta nejprve prudce klesá z vrcholu s chatou dolů do novoměstského Pekla, hlubokého a stinného údolí čertů táhnoucího se podél krásné řeky Metuje a pak Olešenky, aby turistu dovedla na Nový Hrádek. Teprve za ním a za kopcem Šibeníkem s torzem větrné elektrárny se konečně cesta dotkne hor. Úvodním pozdravem je téměř nekonečný výstup na nejsevernější tisícovku Orlických hor z horské vesnice Olešnice v Orlických horách – Vrchmezí.
Rovný hřeben Orlických hor
Následující hřebenový pochod je turisticky nenáročný, nejsou na něm výraznější výškové změny, a tak Cesta Aloise Jiráska pěkně plyne. Útočiště k odpočinku nabízí Šerlišský mlýn či vysoko položená a vyhlášená Masarykova chata na Šerlichu. Vystoupit na Velkou Deštnou, nejvyšší vrchol, je povinnost, na rozhledy je ale toto místo skoupé, po zbourání rozhledny není vidět zhola nic.
Za zlepšením nálady se musí pokračovat až na Anenský vrch, kde už několik let stojí nádherná dřevěná rozhledna, vynahrazující výhledy z Velké Deštné. Za tímto vrcholem končí hlavní hřeben Orlických hor a za Žamberskými lesy a Zemskou bránou nás čeká poslední, avšak poctivý výstup na významný Suchý vrch s Kramářovou chatou a rozhlednou, odkud jsou Jeseníky jako na dlani. Dlouhým sestupem přes Orličky, vesnici zapomenutou v čase, vede červená značka do Jablonného nad Orlicí, pomyslného cíle tohoto přechodu.
Jiráskova horská stezka neláká turisty jenom svou délkou téměř dvou stovek kilometrů, ale také svou kulturní stránkou i dalšími zajímavostmi. Kdo se vydá na několikadenní putování různorodým terénem a pestrým východočeským regionem, nebude v žádném případě litovat a uvidí patrně to nejlepší, co tamní kraj nabízí – bude-li mít někdo víc času, vyplatí se z trasy odbočit do některé z vesnic či až za hřeben Orlických hor a podniknout svou vlastní výpravu za hledáním toho pravého genia loci.
