Články

Táhlý hřeben mezi Malým a Velkým Polomem, po kterém prochází státní hranice mezi Českou a Slovenskou republikou, je nefalšovaným královstvím divočiny s hlubokými lesy, skalisky, mokřadly, ale i půvabnými kouty, lákajícími k posezení. Na hřeben vede náročné stoupání, cesty jsou místy obtížně schůdné, milovníci romantiky by však tuto trasu rozhodně vynechat neměli. Červená hřebenovka je značenou cyklotrasou č. 6112 a 6084, je vhodná pro horská kola. Při výstupu bude náročný terénní úsek po modré značce od Kyčmolu k rozcestí Pod Malým Polomem. Stejně se bude trápit lyžař začátečník, pro ostřílené borce doporučujeme.

Optickým středem tohoto okruhu je výrazná zalesněná hora Slavíč, k níž turistický ruch doznívá pouze slabě a z dálky. Značené cesty procházejí jen při jejím úpatí v údolích krásných horských potoků s řadou idylických koutů. Ty nás budou také provázet po velkou část cesty. Trasa je poměrně dlouhá, s častým stoupáním, většinou však po kvalitních asfaltových cestách. Přesto ji však můžeme zařadit mezi náročnější, určené spíše zkušenějším chodcům. Výlet lze absolvovat jak na horských kolech, tak i na běžkách.

Kousek od kostela ve Starých Hamrech, mezi silnicí a vodami údolní nádrže Šance, najdeme pomník Maryčky Magdonové, dílo Augustina Handzela z r. 1933, připomínající Slezské písně Petra Bezruče. Nejčastější výlety ze Starých Hamrů pak vedou vzhůru na Gruň.

Pod názvem Zadní hory jsme si oblíbili vlídný horský hřeben mezi Bumbálkou a Bílým Křížem, jehož jednotlivé vrcholy nepřesahují výšku 900 m. S jejich částí jsme se seznámili v našem průvodci Beskydy-západ, následující putování nás opět přivede do míst kouzelných výhledů, věnuje nám i několik pohledů na hezkou architekturu. Na kolech absolvujeme stoupání na Bobek po cyklotrase č. 6182 – pak po hřebeni vlevo, kde se napojíme na naši trasu. Po hřebeni místy terén, z Konečné na chvíli raději z kola sesedneme. Jednoduché to není ani kolem Súlova. Vše nám vynahradí sjezd po silničce od Bílého Kříže – dáme ale pozor, zprvu to je pěkný „sešup“. Pro lyžaře to je takřka ideální trasa (pozor na úsek z Konečné a kolem Súlova), návrat doporučujeme přes Gruň.

Na nejvyšší beskydský vrchol vede několik značených turistických cest, královna hor se také stala symbolem turistiky v celé oblasti (vzpomeňme jen „výplazů“ Petra Bezruče). Sluší se jistě vzdát jí hold a alespoň jednou zvolit výstupovou variantu nejobtížnější. A tak vzhůru na Lysou horu z Ostravice – čeká nás převýšení poctivých 913 m! Od přehrady Šance až na vrchol nás společně se žlutou značkou provázejí také informační tabule naučné stezky Šance – Lysá hora. Pro cyklisty ani pro lyžaře nedoporučujeme.

V první části procházíme údolím Řečice (Masarykovo údolí), ve druhém dílu našeho putování poznáme jeden z nejnavštěvovanějších hřebenů s překrásnými výhledy. Na kole opatrně sjíždíme údolím Řečice, nesjízdný úsek přes Smrkovinu objedeme pohodlně po žluté značce přes Bílý Kříž a modré do Visalají. Stejné doporučení platí pro lyžaře, oblast Gruně je pro ně lahůdkou.

Krásná jsou jména beskydských hor. Krásná svou neobvyklostí, lahodící uchu. Většina z nich vznikla před 500 lety v době valašské kolonizace, kdy noví osadníci potřebovali pojmenovat všechna významnější místa ve svém okolí. Tato trasa spojuje několik cílů s těmito půvabnými názvy, půvabná je však i sama příroda, kterou budeme procházet. Vystoupíme na královnu Beskyd, Lysou horu, půjdeme hlubokými, nekonečnými lesy a nahlédneme do údolí Ostravice ze stejného zorného úhlu, jako jej vidí ptáci. Jedinou „občerstvovací stanicí“ je vrchol Lysé hory, pro občerstvení si sem musíme poctivě vystoupat. Visalaje jsou pro cyklisty ideálním východištěm ke zdolání nejvyššího beskydského vrcholu, cesta vede většinou po silničkách se zákazem vjezdu. Stejnou cestou se pak vrátí zpět. Totéž platí pro lyžaře-běžce.

Výrazný vrchol Travného, vyrůstající z údolí Morávky a Mohelnice, tvoří důstojný protějšek protilehlé Lysé hory. Celé jeho pásmo s několika předvrcholy pokrývá hustý les. Toho za 2. světové války využívali partyzáni, kteří si tu vybudovali svoje útočiště. Po jejich stopách, ale i za dalšími zajímavými místy, vede tato trasa, nepříliš dlouhá, zato náročná svým profilem: vždyť z nejnižšího k nejvyššímu místu musíme překonat převýšení asi 770 m.

Od Kalužného vrchu vybíhá směrem k severozápadu mohutná rozsocha, zakončená vrcholem Malé Prašivé nad Vyšními Lhotami. Je porostlá hlubokými, divokými lesy s řadou romantických míst a několika turistickými chatami. O toto pásmo se v minulosti vedl vleklý hraniční spor mezi majiteli frýdeckého a těšínského panství. Důvodem byl nedostatek dobrých pastvin v okolí Prašivé, pastýři z obou panství se vzájemně napadali a vybíjeli si ovce. Žádost o úřední vytýčení hranice řešil až císař, který se přiklonil k mínění majitele frýdeckého panství hraběte Oppersdorfa a rozhodl, že hranice povede po vrcholcích kopce Prašivé, Ropičky, Ropice a Slavíče a nikoli údolím Morávky, jak žádala těšínská kněžna Alžběta Lukrecie. – Trasa není dlouhá, při stoupání z Velkého Lipového na Ropičku se však pořádně zapotíme. Zbytek cesty je vcelku pohodlný, i když místy dost kamenitý. Na kole je trasa nesjízdná, lyžaři je naopak oblíbená, z Malé Prašivé sjedeme po žluté značce do Vyšních Lhot.

Bílý Kříž a Gruň patří v Beskydech k pojmům. Rádi a často je navštěvovali umělci, kteří tu hledali nejen odpočinek, ale i inspiraci. Místy, kde se v minulosti často střetávali pašeráci a financové, dnes procházejí tisíce turistů, aby vstřebávali atmosféru těchto rázovitých koutů hor. Trasa, kterou s námi projdete, patří k nepříliš náročným, v první části je poněkud fádní, ve druhé pak s řadou nádherných výhledů. Většinou půjdeme po kvalitních, dobře schůdných cestách, také o naše žaludky bude dobře postaráno. Pro cyklisty je výlet téměř ideální, z Gruně doporučujeme jet raději po silnici přes Staré Hamry. Trasu lze absolvovat také na běžkách, dáváme pozor při sjezdu.