Ze všech stran viditelný osamělý vrch Špičák (831 m), nazývaný též Tanvaldský Špičák (na rozdíl od Oldřichovského Špičáku), se dívá na tanvaldskou kotlinu a ať si vybereme k výstupu kteroukoliv ze značených turistických cest, vždy to bude dobrý výkon. Usnadnit si to ovšem můžeme – z Jiřetína pod Bukovou vede vzhůru sedačková lanovka. Špičák je oblíbeným areálem sjezdového lyžování (v minulosti se zde jel i slalom žen Evropského poháru). Na kole výlet nedoporučujeme, trasa není vhodná ani pro lyže.
Smržovka, žel. st. – rozc. pod Bukovou 1,5 km – Jiřetín pod Bukovou, žel. zast. 3,5 km – Špičák 6 km – Tanvald, žel. st. 9,5 km
Výchozím místem putování je Smržovka**, město ležící v kotlině mezi Špičákem a Černostudničním hřebenem, při Smržovském potoku, zabíhající mnoha „kouty“ a samotami do svahu kopců. Původní staré české jméno Smržovky je odvozeno od hub smržů. Němečtí přistěhovalci si jméno vyložili jako smržovku čili řemdih (známá středověká zbraň) a nazvali obec Morgenstern – což se dá vyložit jako smržovka, ale také hvězda jitřenka. Když pochopili pravý význam, začali Smržovku nazývat Morchenstern (houba smrž se německy řekne Morchel). První osídlení bylo zaznamenáno již r. 1628, první písemná zmínka pochází z r. 1568. Ke konci 16. stol. patřil osídlený prostor pod správu hraběte Smiřického. Jeho dcera byla matkou hraběte Valdštejna. Za účast na spiknutí proti císaři Ferdinandu II. byly r. 1621 pozemky Albrechta Johanna Smiřického zkonfiskovány a přiděleny Albrechtu Valdštejnovi. Za vlády slavného Valdštejna se Morgenstern stal střediskem lnářského a plátenického průmyslu. Albrecht z Valdštejna r. 1635 toto panství přenechal za věrné služby Desfoursům. Obec zaznamenala prudký hospodářský rozmach, stala se významným střediskem textilního a sklářského průmyslu. Na starou tradici navázala výroba skleněných knoflíků a bižuterie, lustrového skla aj.
Ve Smržovce stojí jeden z nejkrásnějších kostelů celé oblasti, který byl značně poškozen při požáru v r. 1967. Pozdně barokní kostel sv. Archanděla Michaela** byl postaven v letech 1766–81 A. Schmidem. Cenné vnitřní vybavení je slohově jednotné, za pozornost stojí především hlavní oltář a čtyři postranní oltáře, kazatelna, křtitelnice a řada plastik. Varhany zhotovili v r. 1821 slavní místní albrechtičtí mistři Predigerové. Zlatá monstrance z r. 1726 pak pochází z původního dřevěného kostela. Původní zvon se roztavil při požáru. Hezký je střed města, především některé secesní domy. Malé náměstí s kašnou, zámeček na náměstí T. G. Masaryka, Místní muzeum a Přírodovědné muzeum (expozice hmyzu z celého světa, kompletní kolekce ptáků z ČR a na 300 exotů, sbírky minerálů aj.), turistické informační centrum. Obdivovanou technickou památkou je železniční viadukt na trati mezi Jabloncem nad Nisou a Tanvaldem. Osmiobloukový most z r. 1894 je 123 m dlouhý, 4,9 m široký a 23,5 m vysoký. Z kvalitní žuly jej postavili zkušení italští mostaři.
Od žel. stanice Smržovka (stravování: bistro Kufr) vyrazíme po modré turistické značce (prakticky se vyhýbáme středu města) a stoupáme lesní cestou do kopce. Vlevo odbočuje zelená značka k Vyhlídce, my pokračujeme přímo mezi stromy, pak po cestě mezi loukami, před námi se objevuje Buková. Přicházíme na silnici a po ní přímo na rozcestí turistických značek. Tady se obracíme ze silnice vpravo po žluté značce, vstupujeme do lesa a jdeme dolů z kopce. Míjíme rekreační zařízení (ubytování, stravování: penzion Skřivánek), dál po silničce klesáme do údolí Kamenice, kterým vede silnice a železniční trať. Po silnici zatočíme vlevo a z ní opět vlevo podél Kamenice k žel. zastávce Jiřetín pod Bukovou. Dál pokračujeme po zelené značce do středu obce.
Jiřetín pod Bukovou* vznikl r. 1669, jméno dostal po prvním osadníkovi Jiřím Krejcingerovi. Obec proslavila výroba dřevěných hraček a piánové mechaniky. Je tady spousta ubytovacích zařízení, pěkná je lidová architektura.
Z křižovatky míříme místní částí nazývanou Valašsko k dolní stanici lanovky (stravování: restaurace Krmelec) a pak stále po zelené značce míříme k vrcholu Špičáku. Místy jdeme přímo po spádnici, rozhled je stále impozantnější. Nakonec staneme u turistické chaty a rozhledny na Špičáku**(stravování, ubytování: Chata Špičák). Původní chata shořela v r. 1905, nová byla postavena v r. 1910. Již v r. 1909 pak byla za velké slávy otevřená kamenná rozhledna. Po kraji se ovšem můžeme rozhlédnout i z dalších míst – co velký žulový balvan, to „rozhlednička“. Nejhezčí zážitek skýtá pohled severním směrem do nitra Jizerských hor.
Z vrcholu sestupujeme po zelené značce zpevněnou cestou nádherným bukovým lesem k prvnímu rozcestí, kde narazíme na modrou značku. Zatočíme vpravo, klesáme do sedla mezi Špičákem a Malým Špičákem na rozcestí U osamělého smrku. Z Malého Špičáku vede do údolí známá bobová dráha. Tímto vlídným místem prochází i trasa Tanvaldského vyhlídkového okruhu. Obracíme se téměř do protisměru a scházíme vlevo po zelené značce k osadě Žďár*, připomínané r. 1702 a pojmenované patrně po požáru obce či lesa. Malebná osada je roztroušená po horských stráních, chalupy jsou jako malované. Značka nás přivádí na silničku (průjezdná), po ní klesáme velice pěkným údolíčkem do Tanvaldu** k žel. stanici.
Další doporučené cíle:
Albrechtice v Jizerských horách** – 1 km sv. od Špičáku, důležité rekreační centrum s celoročním provozem s řadou penzionů. Založeny r. 1670 a pojmenovány po majiteli panství Albrechtu Desfoursovi. Jednolodní kostel sv. Františka z Pauly z let 1779–84 s pozdějšími úpravami. Varhany jsou dílem Josefa Predigera z r. 1883. Lidová architektura.
Prameny Nisy** – 1,5 km jz. od žel. stanice Smržovka, upravený pramen, oblíbené výletní místo na trase místního značeného okruhu.
Vyhlídka** – 0,5 km sz. od žel. stanice Smržovka při zelené značce. Vyhlídková asi 30 m vysoká skála, zv. též Finkenstein (od toho vznikl nesprávný český název Pěnkavčí kámen – skála byla ovšem nazvána po místním průmyslníkovi). Několik skalních mís, nejznámější Čertova studánka o průměru 130 cm a hloubce 0,5 m, stále naplněná vodou. Podle pověsti jsou mísy ďáblovým dílem. Na Vyhlídce prý bydlel zamilovaný skřítek Sklenařík. Přestože byl odmítnut, daroval obdivované dívce mísu dukátů a jejímu ženichovi zařídil sklářskou pec. Pak už jen plakal, až slzami naplnil hluboký skalní hrnec…
(Doporučujeme průvodce Jizerské hory ze Zelené edice.
