Že máme v ČR mizernou legislativu, víme přece všichni. Kde se tedy vzala ta naprostá důvěra ve vyhlášky, které stanoví, co má obsahovat autolékárnička? Napadá mě: 1) lidská nezodpovědnost a zpohodlnělost, 2) neschopnost Čechů chtít a ocenit kvalitu.
Nestihli jste letošní ISPO v Mnichově a zajímá vás, co tam bylo k vidění? Žhavé novinky a postřehy naleznete na Twiiteru Světa outdooru. Ucelený článek o novinkách vyjde na stránkách SO v následujících dnech.
Též Čertův kámen – skalní vyhlídka se stupy a zábradlím nad obcí Josefův Důl, odkud je krásný výhled do údolí řeky Kamenice a zároveň i na boční hráz Josefodolské přehrady.
Skalní vyhlídku pod Jírovým kopcem JV od Tanvaldu zpřístupnili tanvaldští turisté až v roce 1974, kdy vrchol skály zabezpečili zábradlím. Do té doby skalisko sloužilo horolezcům, což dokládá zajišťovací kruh, nalezený ve spodní části stěny.
Hora mezi Libercem a Frýdlantem ve Frýdlantském výběžku. Na vrcholu, v těsné blízkosti česko-polské hranice, stojí šest větrných elektráren a torzo bývalého větrného mlýna holandského typu.
Údajně nejhezčí pohled na město Tanvald je prý z Terezínky – z vyhlídkové plošiny s mohutnou podezdívkou ze žulových kvádrů. Najdeme ji asi 180 m nad Tanvaldem ve východní části Černostudničního hřbetu.
Mohutné skalní hradby v západní části Hejnického hřebene severně od Hejnic. Vrchol a severozápadní svahy jsou součástí stejnojmenné přírodní rezervace se zbytky původního lesa, na severovýchodním svahu je ve skalním výklenku umístěn tzv. Mützelův obrázek.
Méně známý vrchol Jizerských hor, po jehož úbočí (asi 70 m pod vrcholem) vede vrstevnicová Pavlova cesta, plná zajímavých vyhlídek. Snad právě proto se jí také říká Vyhlídková okružní cesta. A není ani příliš frekventovaná, zřejmě i z toho důvodu, že značná část trasy je bez turistického značení. Nebojte se – zabloudit nelze.
Potok, pramenící na SV svazích Holubníku, bývá také nazýván Černý Štolpich. Asi po 1 km poměrně klidného toku prudce spadá do hluboké skalnaté rokle mezi Ořešníkem a vyhlídkovým skaliskem Krásná Maří, kde v horní části soutěsky překonává skalní stěnu vysokou přibližně 30 metrů.
Zdolat skalnatý štít Ořešníku (800 m) určitě stojí za trochu námahy a potu při výstupu. Vždyť Ořešník bývá také často nazýván králem jizerskohorských vyhlídek. Kdo se vyšplhá pod jeho vrchol, nemá ještě vyhráno.