HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Vrátenská Hora a pivovar, který odmítl svoji derniéru

Vrátenská Hora a pivovar, který odmítl svoji derniéru

Nečekané objevení starého pivovaru při zdolávání nejvyšší hory Housecké vrchoviny v CHKO Kokořínsko.

Už je to pár let zpátky. Tenkrát to byl můj první výlet s mou přítelkyní, dnes už manželkou. Po Vánocích, první lednový víkend, jsme se rozhodli vyrazit do nedalekého Kokořínska. Výlet jsme pojali trochu jinak než je obvyklé. Počasí panovalo ryze lednové, jasná obloha a teploty pod -10 0C. V té době to pro nás byl docela extrém. Jako výchozí bod jsme nezvolili bránu Kokořínska, Mšeno. Na místo toho jsme zůstali v lokálce sedět o stanici déle a vystoupili do mrazivého rána ve vesničce Skramouš. Respektive na vlakové zastávce v polích nad vesnicí. Ze Mšena sem vede modrá turistická značka a po té jsme také pokračovali. V polích za vesnicí se nám otevřel pohled na Vrátenskou Horu, na jejímž vrcholu se sluncem leskly namrzlé stromy.

Tady se ještě pivo vařit bude!

Když jsme procházeli obcí Lobeč, zaujala nás na návsi ruina domu, který dříve býval pivovarem. U něj osamělý chlapík s kolečkem vezl cihly a ihned se s námi dal ochotně do řeči. Vyprávěl nám o plánech na rekonstrukci pivovaru. Chuť do práce mu rozhodně nechyběla.  Když jsem viděl, v jakém stavu budova bývalého pivovaru je, byl jsem velmi skeptický. Při poslední návštěvě Lobče jsem poznal, jak moc jsem se mýlil. Občanské sdružení s rekonstrukcí opravdu pohnulo, pivovar začíná pomalu ožívat kulturními událostmi a v blízké době bychom se měli dočkat také Lobečského piva.

Projdeme jedním z mnoha Kokořínských dolů a stezka nás vyvede do vesničky Nosálov. Je brzy ráno a hlavní ulice je liduprázdná. Na posezení ve vyhlášené hospůdce „U nás“ to dneska nevypadá. Nabíráme výškové metry a při pohledu na sever vystupuje z mrazivého oparu nedaleký hrad Bezděz.  K vrcholu stoupáme kamenitou pěšinou, od silnice dále po modré. Abych byl přesný, nestoupáme k vrcholu, ale k rozhledně, která se nachází několik výškových metrů níže a o pár desítek metrů jižněji. Máme štěstí a přesto, že je leden a silný mráz, je otevřeno. K vyhlídkové plošině se stoupá po železných točitých schodech, ale kruhový výhled po kraji kazí mrazivý opar.

Na nejvyšším bodě Kokořínska

Vrátenská hora je s výškou 508 metrů nejvyšším vrcholem Housecké vrchoviny v CHKO Kokořínsko. Jedná se pískovcový vrch pokrytý převážně smíšeným lesem. Lesem je pokrytý také samotný vrchol. Cca 200 metrů od něj se tyčí rozhledna a na západním svahu se pak nachází opuštěný kamenolom.

Na místě rozhledny se původně nacházela dřevěná věž mšenských hasičů. Na ní hasiči sušili požární hadice. Počátkem minulého století však padla za oběť silnému větru. V roce 1999, za přispění firem Eurotel a Radiomobil, byl tak na Vrátenské hoře postaven vysílač. Na vysílači byla zřízena  vyhlídková plošina, slouží tedy také jako rozhledna.

Rozhledna je vysoká 42 metrů, má netypicky trojbokou konstrukci a je pokryta plechem. Vyhlídkový ochoz, na který vede 125 schodů, je ve výšce 25 metrů nad zemí. Vstup je zpoplatněn symbolickým vstupným. Z plošiny je kruhový výhled po Kokořínsku. Na severu můžete vidět blízký Bezděz, Ralsko, severněji pak Ještěd. Za dobré viditelnosti se na horizontu rýsují vrcholky Krkonoš. Směrem na západ leží hora Říp a v dáli sopečné homole Českého středohoří.  Rozhledna je od května do října otevřena od úterý do neděle 10 – 18 hod. Mimo sezónu pak pouze o víkendu od 10 – 16 hod, a pouze za předpokladu dobré viditelnosti.

Zima nás vyhání zpět do nížin

Na vrchu jsme posvačili, ale zdrželi se jen krátce, abychom nepromrzli. Klesáme podle bývalého lomu až k louce Na Fučíkovském. Zde se nachází několik samot a rozcestí s kapličkou, v dáli pak vidíme Mšeno. Pokračujeme po modré značce opět mírně do kopce. Cesta vede kolem dalších vrcholů Housecké pahorkatiny, Špičáku a Lipového vrchu. Dojdeme až k hradu Houska. Ten je mimo sezónu pochopitelně zavřený, v létě tu však potkáte doslova davy turistů. Nedaleko něj se nachází vyhlídka na Říp, dnes bohužel jen vyhlídka. Říp nevidíme. Než se setmí, stihneme sejít z cesty u skalního útvaru Sněhurka, ale k našemu nocování ve vesničce Ráj stíháme za světla dojít.

Od té doby jezdíme na Kokořínsko poměrně často, ať už na běžecké tréninky, procházky nebo na vyjížďky na kole. Nejkrásnější zde bývá podzim, kdy zdejší smíšené lesy hrají mnoha barvami.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: