Vodopády na horním toku Labe – Pančavský, Labský, Malý Labský a Medvědínský

Vodopády na horním toku Labe – Pančavský, Labský, Malý Labský a Medvědínský

Nejvyšším vodopádem je Pančavský, který spadá ze skalní hrany na okraji Pančavské louky hluboko do Labského dolu.

Nepadá kolmo k zemi, ale jeho vody se řítí dolů po strmé skalní stěně v několika stupních. Se svou celkovou výškou 148 m je nejvyšším českým vodopádem a jako jediný je uváděný i v některých žebříčcích nejvyšších světových vodopádů. Zajímavostí je, že v dobách jarního tání se při jeho úpatí tvoří ještě jedno boční rameno a jeho výška se zvyšuje na 162 m. Jeho krásu neuvidíte z turistické vyhlídky na okraji Pančavské louky, ale celkově ho lze spatřit z modře značené turistické trasy procházející dnem Labského dolu.

K hodně navštěvovaným patří Labský vodopád, který vznikl pouhý kilometr od pramene evropského veletoku pod Labskou boudou. Nevyniká výškou (34,5 m), zato patří k nejstrmějším vodopádům v Krkonoších. Voda tu padá v kaskádách z náhorní pláně do úzké a hluboké Labské rokle, která je pokračováním ledovcového Labského dolu. Můžeme ho obdivovat z vyhlídky se zábradlím postavené nad horní hranou vodopádu, odkud je vidět i několik pěkných kaskád. V roce 1859 nad nimi tehdejší majitel Labské boudy Josef Šír zbudoval stavidla, aby potěšil kolemjdoucí turisty mohutností vodopádu. Nádrž byla později z důvodů ochrany přírody zrušena, její zbytky jsou pod Labskou boudou údajně dosud patrné.

V horní části Labského dolu, nad ústím Pudlavy, spadají téměř z 1000 m Labské kaskády. Jejich výška se udává 62 m a mohou se pochlubit dvěma obřími hrnci a obrovským balvanem v korytě, který sem pravděpodobně zavlekl ledovec. Z blízké turistické cesty Labským dolem je vidět pouze horní část kaskád. Tyto vodopády jsou pozoruhodné svou výškou, ale nikoliv množstvím protékající vody. Ve střední části Labského dolu se nachází 122 m vysoký Pudlavský vodopád, který lze poměrně dobře vidět z modře značené Harrachovy cesty vedoucí Labským dolem. Vodopád se sice nachází na území III. zóny KRNAP, ale nevede k němu žádná schůdná cesta.

Za vodnatějšími vodopády musíme sestoupit do údolí. První z nich, Malý Labský vodopád, se nachází ve střední části Labského dolu v těsné blízkosti modře značené cesty vedoucí z Labské boudy. Asi o 1 km dál po proudu je na pravém břehu řeky Labe Medvědínský vodopád – jeden z nejmenších vodopádů v Labském dole. Značená cesta je ovšem na levém břehu, a proto je prakticky nepřístupný.

Zajímavostí je, že v Labských jámách existuje ještě šest pro veřejnost téměř neznámých vodopádů, mezi nimi i Hančův v Harrachově jámě a Vrbatův. Vzhledem k tomu, že oba dva zmiňované se nacházejí v I. zóně KRNAP, není k nim přístup povolen.

Tip na cestu:

Ze Špindlerova Mlýna lanovkou na Medvědín, po červené k Vrbatově boudě, okolo Hančova pomníkuAmbrožově vyhlídce (pohled na část Pančavského vodopádu), od Labské boudy stále po červené k prameni Labe a zpět, od turistického rozcestí Labská bouda po modré (+ odbočka k Labskému vodopádu), poměrně nepříjemný sestup po kamenném chodníku s 16 serpentinami do Labského dolu (výhledy na Pančavský, Pudlavský a Malý Labský vodopád). Stále po modrém značení k rozcestí Pod Dívčí strání, odkud je to už jen kousek do Špindlerova Mlýna. Trasa je dlouhá 15 km.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: