Tomáš Petreček – běhá, jede, leze, pádluje a vítězí

Letošní rok bude pro jeho horolezecké ambice přelomový, protože se připravuje na cestu s Markem Holečkem do pákistánského pohoří Karákóram, kde by společně chtěli dokončit už několikrát přerušený osudový prvovýstup na Gasherbrum I (8068 m), při kterém loni tragicky zahynul Zdeněk Hrubý. A konečně je Tomáš úspěšný i ve svém zaměstnání, zvítězil v mužském protějšku soutěže Miss hasička a získal ocenění Hasič roku.

Adventure Race, to je netěžší varianta oblíbených survivalových závodů. Survivaly se vyznačují důrazem na všestrannost, vytrvalost a psychickou odolnost. Jde o přírodní víceboj, který může zahrnovat běh, lezení, kajak, kolo, plavání, orientační běh, lanové překážky a mnoho dalších outdoorových aktivit. Atraktivita stoupá, pokud jde o závody dvojic nebo družstev (často povinně smíšených), při kterých musí všichni členové týmu překonat nejrůznější nástrahy pořadatelů i vlastní únavu. Jestliže takový závod přesáhne 24 hodin, patří do kategorie Adventure Race.

Krátce před koncem roku 2013 se Tomáš Petreček zúčastnil Mistrovství světa v Adventure race v Kostarice. Trasa měřila vzdušnou čarou 850 km, ale na trati to znamenalo kolem 1000 km. Od coasteringu, což je běh po pobřeží, stoupali až do výšky 3829 m, na trati byli 9 dní. Čeští reprezentanti (tým OpavaNet/Accom – Barbora Válková, Jaroslav Krajník, Tomáš Petreček, Tomáš Vaněk) dokončil závod na skvělém 14. místě ze šedesáti týmů. Úspěšné bylo i vystoupení dalšího českého týmu, který skončil na 18. místě. Kromě už zmíněného coasteringu čekal účastníky také trek, MTB, orientační běh, kajak, raft, plavání, lezení, HighMountain, canyoning či lanovky a to vše v až 90% vlhkosti. První otázky proto směřovaly k tomuto závodu.

Jak probíhal závod MS v Adventure Race v Kostarice?

Celý závod se odehrával v úžasném prostředí, plném exotických zvířat a rostlin. Jednou ve vysokých horách, a hned zase v tropickém pralese. Užíval jsem si to! Je ale nutné přiznat, že jakýkoliv postup, ať už na kole nebo pěšky, byl v tamních terénech velmi vyčerpávající. Během devíti dnů jsme naspali dohromady asi 12 hodin. To na člověku zanechá hluboké zářezy v podobě fyzického i psychického vyčerpání. Co se týče umístění, tedy čtrnáctého místa: Osobně jsem si přál být do první desítky, což se až do kajakářské etapy vcelku dařilo. Při ní jsme prorazili jeden z člunů, který se už nedal opravit. Tím jsme hodně ztratili. V žádném případě jsme to nevzdali, bojovali dál a nakonec to ještě stáhli na celkově dobré umístění.

V Kostarice byli Češi mezi 60 týmy na 14. a 18. místě. Jakou pověst máme ve světě?

Na evropském poli patříme k hodně dobrým týmům a jsme schopní i vyhrávat na mistrovství Evropy. Co se týká světového měřítka, tam je to o něco horší, můžeme pomýšlet na 7. – 8. místo a kdybychom dosáhli třeba na páté, byl by to velký úspěch. Ve světě je několik profesionálních týmů, jejichž členové nechodí do práce a soustředí se jen na trénink.

Které týmy patří mezi nejlepší?

Nejlepší týmy na světě jsou Silva, Seagate a Thule. Jejich členové ale většinou nejsou z jedné země, podobně jako třeba v profesionálním hokeji jsou to profíci z různých zemí.

Takže tyto značky mají profesionální tým, který vysílají na závody Adventure Race?

Přesně tak. Tito závodníci se soustředí jen na podobně extrémně dlouhé a náročné závody.

Kde bude mistrovství příští rok?

V Kostarice jsme se chtěli dostat do TOP 10, ale to se nepovedlo. Chceme to zkusit příští rok v Ekvádoru, pořadatelé slibují neporušenou panenskou přírodu, samotná trasa povede daleko od civilizace. Pravděpodobně to bude zase o něco těžší, závod se bude odehrávat z velké části v horských oblastech, kde nadmořská výška dosahuje přes 6000 m.

Jsi známý jako extrémní běžec a úspěšný účastník Adventure Race. Jak se to snese s horolezectvím?

Snažím se obojí kombinovat. V průběhu Adventure Race jsou často etapy, které jsou v horách. Teď třeba v Kostarice byly etapy v terénu až do 4000 m, i když tam nešlo vyloženě o horolezecké prvky. Už jsem říkal, že příští MS v Ekvádoru se bude odehrávat ve výškách něco přes 6000 m. Při závodech jsou často etapy s prvky klasického lezení a práce s lanem, takže taková znalost se hodí. Druhá věc je, že se už od raného věku snažím lézt a když zrovna nejsem na závodech nebo netrénuju, jsem v horách a tam lezu, co to jde.

Máš úspěšné výstupy v Tatrách i v Alpách, byl jsi i v Himálaji. Přesto si myslím, že připravovaná expedice s prvovýstupem na Gasherbrum je docela výzva.

Mám před tím velký respekt. Výstup bude samozřejmě technicky hodně obtížný, ale stejně velkou roli bude hrát i vytrvalost. Kromě technické obtížnosti jde – právě vzhledem k velké nadmořské výšce – o úplně jiný rozměr lezení. Mám zkušenosti z Dhaulágirí (8167 m), kde nám to nevyšlo, nebo loni klasikou na Gasherbrum I (8068 m), ale tady to bude prvovýstup a rozhodně o moc těžší. Jdu do toho s tím, že budu platným členem expedice a jen doufám, že nebudu přítěží.

Jestliže porovnáš extrémní závody a horolezectví, je možné obojí dělat úplně špičkově?

Pokud by se to týkalo výškového lezení, tak si myslím, že ano. Ale co se týká výkonnostního horolezectví, kde bys lezl na skalkách velké „prásky“, tak to by nejspíš nešlo. Podle mě se ale ty dvě aktivity doplňují. Společný jmenovatel obou disciplín je psychická odolnost a to skloubit jde. O fyzické připravenosti vůbec nemluvím, tam je to jasné.

Co tě láká na lezení a co na extrémních sportech?

Mě obecně zajímá jakýkoliv pohyb v přírodě a když je to v horách, tak je to pro mě o to větší motivace. A o to víc, když mám možnost jet s Márou Holečkem. Loni jsme spolu byli poprvé a docela jsme si sedli, takže to pro mě je velká příležitost.

Svět outdooru se zabývá vybavením – co dostane při Adventure Race nejvíc zabrat?

Při Adventure Race jsou to určitě boty a oblečení. A při cykloetapách kolo, které fakt hodně trpí.

Stane se často, že jsou během závodu problémy s vybavením?

Je náročné vyladit náhradní díly u kola. Při náročné etapě se cokoliv může porouchat a pokud nemáš náhradní díly, tak je to problém. Dobrý závodník je ale připravený. Co se týká vybavení, tak tragédií jsou například horší nebo menší boty: Jestliže běžíš 100 km, tak je musíš mít naprosto spolehlivé. Totéž platí třeba špatně o fungujícím nebo nesedícím oblečení, to je skoro riskantní. Ale ono to platí o každém vybavení, jsi ve výšce 3000 m a cokoliv, co nefunguje, tě dostane do velkých problémů.

Říkal jsi, že v Kostarice jste měli problém s člunem.

Při kajakové etapě jsme o starý kontejner v takovém divočejším úseku řeky prorazili nafukovací kajak. Marně jsme se to snažili opravit a nakonec jsme na kajaku pro dvě osoby museli jet čtyři, a to asi dvacet hodin. To nás opravdu hodně zdrželo. Ale to nešlo o chybu ve výběru vybavení, takový karambol se zkrátka stát může.

Jaká je šance obstarat si náhradní vybavení za zničené věci?

Závody Adventure Race probíhají od tří až do devíti i desíti dnů nonstop. Během závodu navštěvují účastníci depa, do kterých si před startem připraví věci, které budou během závodu potřebovat. To znamená, že když jsme třeba v Kostarice šli na šedesátihodinový trek, tak jsme v depu mohli doplnit potraviny, vodu i věci. Díky tomu jsi schopný si během závodu doplnit, co potřebuješ. Ale všechno musíš mít v depech předem připravené.

Zůstaneš do budoucna věrný extrémním sportům, nebo tě zláká horolezectví?

Pokud se do budoucna dostanu do problému stíhat obojí nebo kdybych nemohl kvůli mé výkonnosti jezdit Adventure Race za reprezentaci ČR, tak bych spíš asi zůstal u horolezectví. Ale zatím myslím zvládnu oboje. Adventure Race se dá dělat třeba do 43 i 45 let, protože nejdůležitější je vytrvalost a zkušenosti. Starší chlapi jsou v tomto ohledu paradoxně na tom kolikrát líp než ti mladí. Tak si myslím, že pokud zdraví dovolí, rád bych skloubil obojí.

A my přejeme při obojím hodně úspěchů.