Podchlazení je důsledkem dlouhodobého působení chladu na celý organismus. To, že se musíme vyvarovat prochladnutí, víme, ale kde jsou meze, za které bychom se neměli dostat, na to už umí odpovědět málokdo. Těmito problémy se zabývá text Ladislava Siegera…
- Promrzlý člověk má „centralizovaný“ oběh. Tedy, tělo (trup, hrudník) se snažíudržet nejvyšší možnou teplotu a omezí průtok krve nohama a rukama, aby zmenšilztráty tepla. Nohy tak mohou mít klidně i +5 °C.
- Člověk kolabuje (zastaví se srdce) při tělesné teplotě okolo 29 °C a přiteplotě okolo 32 °C už může mít problémy mozek, člověk přestává jasně vnímat amůže nám připadat jako opilý.
- Jsme schopni přivolat profesionální pomoc, přiletí vrtulník a za půl hodinyjsme na specializovaném pracovišti.
V tom případě dotyčného pouze izolujeme oddalšího prochládání. Zabalíme ho do spacáku, izolační fólie, která jej chráníproti větru, převlečeme do suchého, je-li to možné. Podáváme teplý slazený čaj.Snažíme se s ním příliš nehýbat, rozhodně nemůže jít do chaty, byť jen 500 mdaleko. Došlo by k dalšímu ochlazování těla prohříváním studených nohou „teplou“krví z tělesného jádra. Následně by teplota jádra poklesla pod únosnou mez apodchlazený by upadl do bezvědomí s možnou zástavou srdce. Podchlazeného někdomusí hlídat, nesmíme ho opustit. Je tady nebezpečí zranění při ztrátě vědomí čidušení při zapadlém jazyku. - V případě, že pomoc je daleko, je třeba postarat se o podchlazeného na místě.Je-li to možné, připravíme si chráněné místo, kam můžeme podchlazeného položit,např. stan. Záchrana spočívá v tom, že ho musíme aktivně rozehřát, tedy dodat muteplo z vnějších zdrojů. Nejlepším zdrojem tepla je horká voda, kterou si namístě připravíme. Postup, který si zde popíšeme, se jmenuje Hiblerův zábal.
Když vytáhneme trosečníka z vody, jeho teplota stále klesá. Tady nepomůže anitělesné cvičení, běh do schodů, dřepy apod.
Když jej pak převlečeme do suchého, napojíme horkým čajem a zabalíme dospacáku, jeho teplota se nemění další dvě až tři hodiny. (To je míněno tak, žeza 2 – 3 hodiny teprve dosáhne teploty, kterou měl při vytažení z vody).
Teprve pak jeho teplota pomalu roste a svoji normální tělní teplotu okolo 36,6°C dosáhne zhruba za 7 – 8 hodin. Je tu jeden kritický moment. Podchlazený simyslí (buď hned, nebo po dvouhodinovém odpočinku v teple), že je už v pořádku.Nepociťuje teplotní diskomfort. Objektivně je stále podchlazen a nastává tunebezpečí selhání krevního oběhu.
Povšimněme si, že teplota jater (povrchová teplota trupu) jde nahoru velicerychle, nohy se zpožděním 2 – 3 hodin. Nohy jsou tedy velice dlouho studené astudená krev z nich ochlazuje tělní jádro. Teprve pak se ohřívá jádro (trup).
nejdříve jádro (hrudník, srdeční krajinu) a velké tepny (třísla, podpaží akrk)
pak pozvolna celé tělo, je-li to možné, použijeme Hiblerovy zábaly
když máme k dispozici jen spacák (pasivní rozehřívání), podchlazený nebude vpořádku dřív než za 6 – 8 hodin
Ochrana před dalším prochladnutím (deky, fólie, oděv a teplo zachránců, sladkéteplé nápoje – čaj).
Obecně nikdy žádný alkohol. Ten můžeme podat ve výjimečném případě, kdy jsmepromrzlí, ale vlastně bychom ještě nemluvili o podchlazení. Jsme v teple a suchu(tedy v pohodě u televize) a ten alkohol je ve formě horkého grogu. Jde tedy ostav, kdy bychom to zvládli i bez něj. V jiných případech si můžeme přivoditvážné problémy.
Nepodáváme léky. Podchlazené tělo má snížený metabolismus a na léky bynereagovalo. Po jeho rozehřátí by pak reakce byla nepřiměřená.
Je třeba se vyvarovat aktivních nebo pasivních pohybů podchlazené osoby, toznamená, že s podchlazeným jednáme jako při poranění páteře, netřeme jej aninemasírujeme.
Podchlazeného nesmíme ponechat o samotě, pro zmatenost může dojít k pádu.
Rychlý transport vrtulníkem, nejlépe do specializovaného zdravotnickéhozařízenís možností mimotělního krevního oběhu, neboť i lehce podchlazený může běhempozemního transportu zemřít.
| Při podchlazení rozehříváme: |
|
První pomoc na místě nehody: |
|
| Podrobnosti můžete nalézt nawww.horska-medicina.cz. |
Tak tento clank je na jednicku. Zajimave info, ktere zrejme muze pomoci zachranit zivot.