Zajímavosti

Krušné hory bývaly proslavené bohatými ložisky drahých a barevných kovů, které se tu dobývaly na nespočetném množství míst. Jeden z nejznámějších revírů byl oblouk mezi Krupkou, Cínovcem a Mikulovem, kde se těžily hlavně stříbrné rudy, ale i další významné nerosty. Cestu, která tato místa staré hornické slávy spojuje, můžeme tedy bez nadsázky nazvat stříbrnou. V první části trasy půjdeme převážně po náhorních planinách, později sestoupíme na úpatí hor a budeme procházet hustě osídlenou aglomerací měst Dubí a Teplice. Výlet je poměrně dlouhý, ale bez výraznějších stoupání, až na výjimky budeme šlapat po kvalitních, dobře schůdných cestách. O žaludky si starosti dělat nemusíme – restauračních zařízení potkáme víc než dost.

Když se řekne Dubí, vybaví se většině z nás jistě především silnice E55 a její věrné družky, pracovité kněžny lásky, které tu často s velkou neodbytností nabízejí zejména německým řidičům své specifické služby. Dubí je však příjemné město v údolí potoka Bystřice, obklopené zelení, se zajímavou historií i památkami, které rozhodně stojí za návštěvu. Je ideálním výchozím místem k cestám na Cínovecký hřbet a k dalším zajímavým lokalitám, spojeným s tradicí těžby kovů. Naše trasa vede nejatraktivnější horní částí obce, ale i krásnými přírodními partiemi v blízkém okolí.Budeme se pohybovat až na výjimky po kvalitních cestách a silničkách, v první části budeme vytrvale, ale ne příliš prudce stoupat, ve druhé půlce to s námi půjde „s kopce“.

Již ve 13. stol. přicházeli do Krušných hor první skláři a budovali lesní hutě, nazývané také hutě stěhovavé – bylo třeba se stěhovat vždy co nejblíž ke zdroji dřeva. Právě v okolí Moldavy bylo krušnohorské sklářství nejsilnější a zaniklé hutě také byly cílem dlouholetého výzkumu. S pomocí příspěvku z projektu PHARE a ve spolupráci Ústavu archeologické památkové péče, Klubu českých turistů a obce Moldava se podařilo lokalizovat pět bývalých hutí a propojit je 14 km dlouhou trasou naučné stezky. Až na jednu výjimku (rekonstrukce huti) toho přímo v terénu moc vidět není, důležité jsou informační tabule na inkriminovaných místech a schematické nákresy. Trasa naučné stezky vede zajímavou a pohlednou krajinou s několika kouzelnými výhledy.

Do bizarního světa nízkých pokroucených buků na vrchu Bouřňáku vystoupáme cestou, která v opačném směru v zimním období je právem považována patrně za nejdelší sjezdovku v Čechách – ostatně kde jinde se vám povede postavit se na kopci na lyže a po 4 km nepřetržité jízdy hupsnout přímo do vlaku. Výchozím a cílovým místem je průmyslové a hornické město Hrob – ten název mu ovšem v nejmenším neškodí, fakt je tady hezky…

Popisovanou trasu si můžeme výrazně zkrátit, necháme-li se na Dlouhou Louku vyvézt autobusem ČSAD. Ušetříme si tím čtyřkilometrové „výživné“ stoupání a po zbytek cesty pak už budeme pořád jenom klesat. Kromě oseckého kláštera a zříceniny hradu, které popisujeme na jiném místě, je hlavní atrakcí výletu skvostný výhled ze Stropníku, jeden z nejhezčích v celé východní části Krušných hor.

Jedna z nejstarších naučných stezek v Krušných horách, pojmenovaná Přírodou a dějinami Oseka, vede blízkým, velmi hodnotným okolím tohoto severočeského města. Spojuje jak pozoruhodné přírodní lokality, tak i velmi cenné a turisticky atraktivní kulturní památky. Je okružní, má celkem 10 zastavení, vybavených informačními panely (i když některé jsou už dost zasažené zubem času) a vede členitým terénem, v němž se asfaltové silničky a vozové cesty místy střídají s kamenitými pěšinami. Je celkem pohodlná, i když v úvodních kilometrech budeme téměř stále stoupat (celkové převýšení je 255 m).

Malebná je krajina severně od Litvínova, z níž nad náhorní plošinu, při okrajích zbrázděnou četnými údolími potoků, vystupují jednotlivé horské vrcholy, nezřídka přizdobené korunami z mohutných skal. Vsí a osad je tu pomálu a tak můžeme dlouhé hodiny putovat krásnou přírodou, vychutnávat daleké výhledy a těšit se ze stovek hektarů nového mladého lesa, který postupně nahrazuje odumřelé, již před lety zlikvidované porosty. Naše trasa míří k nejvyššímu bodu východní čísti Krušných hor, v závěru pak sestoupí do romantické Panské doliny, která nás vrátí zpět do civilizace. Cesta není dlouhá, v úvodu však několikakilometrovým trvalým stoupáním dokonale prověří naše fyzické schopnosti. S možností občerstvení tu bude horší, proto radíme něco vlastních zásob do batohu.

I v okolí velkých průmyslových měst a moderních sídelních celků můžeme najít romantická přírodní zákoutí s dosud málo narušeným prostředím. Tuto přírodu je třeba chránit a také poznávat. Jednou z možností, jak toho docílit, je budování naučných stezek, které nám v konkrétním prostředí přirozené krajiny poskytnou dostatečné množství informací o přírodě a jejích obyvatelích. Zejména v posledních letech naučných stezek opět přibývá. Jednu z nich najdeme i v blízkosti Meziboří.

Rozsáhlé hřbety Krušných hor a zejména vrcholová rašeliniště a vřesoviště jsou obrovskou zásobárnou vody, stékající do pánevní oblasti v nesčetných potocích a potůčcích. Na některých místech ji zadržují údolní přehrady, z nichž se rozvádí do vodovodní sítě podhorských měst a vsí. Jednou z těchto přehrad je i Janovská, k níž směřuje i naše trasa. Vydáme-li se na cestu ve druhé polovině května či začátkem června, bude nás provázet omamná vůně konvalinek, které rostou v okolním lesích v neobvykle vysokém množství.

Na jeden výlet nás čeká až neobvyklé množství zajímavostí – a téměř všechny mají nějakou souvislost s vodou. Flájský plavební kanál je pozoruhodnou technickou památkou a unikátním dílem je i Flájská přehrada. Romantické partie nás čekají u Pstružného potoka a ostatně i dřevěný kostel v Českém Jiřetíně se na svém místě ocitnul jen proto, že musel ustoupit před napuštěním vodní nádrže…

Klíny jsou vyhlášeným lyžařským střediskem, pěkné okolí však vábí po celý rok. Následující putování nás přivede na jedno z nejkrásnějších výhledových míst i k půvabné přehradě uprostřed lesů. Dnešní obec Klíny vznikla spojením Klínů, Sedla a Rašova v r. 1876. Vlastní Klíny ovšem byly založeny již v r. 1355, původně pod názvem Hora Sv. Václava, prakticky okamžitě se ale ujalo pojmenování Göhren. Jediná významná památka, novorenensanční kostel sv. Antonína Paduánského z let 1864–70, byla zbořena v 80. letech 20. stol.

Oáza klidu mezi dvěma průmyslovými městy Libercem a Jabloncem nad Nisou, cíl nenáročných vycházek, takový je Prosečský hřeben, nazvaný dle blízké obce Proseč (ve staročeštině prosěč = paseka, prosečená cesta). Výlet je jednoduchý, údaje na turistických směrovkách v kilometrech trochu nadsazené, trasa je ve skutečnosti kratší. Trasu lze absolvovat na trekovém nebo horském kole, z Prosečského hřebene k rybníkům na okraji Vratislavic místy kolo možná povedeme. V zimě je zalesněné návrší vhodným terénem pro lyžařskou turistiku. Vybavíme se svačinou, poté, co vyhořela oblíbená chata Nad Prosečí, už žádnou hospodu v kopcích nepotkáme.

Bývalo otázkou cti každé místní pobočky Horského spolku mít vlastní rozhlednu, a tak především v 80. letech 19. stol. vyrůstaly nejrůznější stavby a byly upravovány vyhlídky, jen aby lidé dohlédli přes koruny stromů dál do kraje. Následující putování vede k rozhledně, která je považována za nejstarší železnou stavbu tohoto druhu v Čechách, i k rozhledně patrně nejznámější, tedy Královce. Seznámíme se s Hrabětickou loukou, kde startuje slavný lyžařský závod Jizerská padesátka – Memoriál Expedice Peru, podíváme se i do cíle. Projdeme nejfrekventovanější oblastí hor a vychutnáme nejeden zajímavý pohled na panorama osídlené části Jizerských hor. Pro cyklisty i běžkaře vynikající výlet vedený převážně po příjemných silničkách, náročnější je pouze stoupání z Janova k Severáku.

Cesta zajímavých vyhlídek, působivé lidové architektury a především tajemných míst, spojených svazkem kováře Andrease Kuntzeho s pekelnými mocnostmi… Na kole vhodné s úpravami. Z Bramberku vynecháme strmý sjezd po modré a raději se vrátíme na rozcestí na kraji lesa a pak po silničce vpravo, se značkou se sejdeme. Kolem Bukové hory terénní úseky. Výlet se dá zvládnout i na lyžích (několik úseků ovšem vede po silnici).

Příjemnou rekreační lokalitou je vodní nádrž Mšeno na okraji průmyslového města Jablonce nad Nisou. Právě od ní povede náš výlet vzhůru do hor k jedné z mnoha rozhleden. Pěkná údolí, husté lesy, půvabná lidová architektura – to všechno nás čeká na trase, na níž musíme ovšem zdolat i téměř čtyřistametrové stoupání. Odměnou je občerstvení na vrcholu té štrapáce. Kolo ani lyže se na této trase moc neuplatní.