FEJETON: O netradičních setkáních

Co okno, to objednávka

Kdesi v Broumovských stěnách na Stezce Českem. Déšť se změnil na déšť se sněhem a chata, co měla mít otevřeno, má zavřeno. Naštěstí je naproti otevřen stánek. Zde je paní, dvě okýnka, horké nápoje a párky v rohlíku. Zmrzlí objednáváme čaje, grog a párasy. „Čaje a grog vám dám, ale pro párky musíte vedle,“ říká příjemná paní. Platíme a jdeme k vedlejšímu okýnku. V chatce se otevřou dvířka, těmi projde ONA paní a ptá se nás, co že prý si dáme? Sněží s deštěm, tak to neřešíme a další várky čajů a párků objednáváme poslušně u příslušných okýnek.

Zázračný pošťák

Střih. Kdesi v Kanadě a my si na GDT posíláme balíček s jídlem dopředu. A to na poštu kdesi uprostřed ničeho. Pošta je součástí maličkých potravin, a když sem jedno odpoledne dorazíme, říká nám prodavač, že balíček nám může být vydán až druhý den ráno, až přijede pošťák. Ráno přijdeme zase my a prodavač má na hlavě pošťáckou čepici a balíček s jídlem nám vydává on. Že by to byl vzdálený bratranec paní z Broumovských stěn?

Manželská porad(n)a

Střih. Cape Wrath Trail, Skotsko letos. Voláme do hotelu, který je na křižovatce, kde nic jiného není. Ale dá se před ním po zeptání postavit stan, pro nás tedy nejkrásnější místo pod sluncem, pardon mraky. Počet možných míst na postavení stanu se vzhledem k dešti, který trvá přes měsíc, limitně blíží nule. Paní nám do telefonu říká, že se musí zeptat manžela, zda mají ještě místo. Po chvilce napětí nám sděluje, že ho přemluvila, že se ještě jeden malý stan vejde. Večer dorážíme úplně mokří, a na místě pro stany o velikosti 20 x 20 metrů je úplně prázdno. No nic, jdeme si dát čaj a paní majitelce za pultem říkáme, ať poděkuje manželovi, že venku můžeme mít ten stan. Nechápavě se na nás podívá a povídá: „Ale já přece žádného manžela nemám?“ 

Tak přeji na cestách samá fajn setkání a ať to šlape!