Dostat bombu do letadla je vždy proces. Jsou nutné velké přípravy. Je třeba načíst dokumenty jednotlivých leteckých společností. Akci může zhatit i přestup nebo dokonce i změna dopravce. I když vyplníte potřebné formuláře a máte zpětnou vazbu a schválení od přepravce, vše vytištěno, nemáte stále vyhráno. Na letišti pak trnete, jestli to projde.
Potápěči ani lyžaři neříkají bomba něčemu, co je flaška, lahev či kartuš. Na výpravy za sněhem jako horský vůdce si někdy beru lavinový batoh a jeho součástí je i kartuše se stlačeným plynem či vzduchem. Tento systém se používá už bezmála 40 let a stále na něj na letištích koukají jako na něco, co vidí poprvé v životě! A to v i v destinacích, kde se lítá převážně jenom za sněhem.
První překážka – přepážka
Na check-inu. Tam se paní za přepážkou radí s kolegou odvedle. Pak někam volá. Naposledy v Praze při odletu na Island byl kluk od security v pohodě. Kartuše ho nezajímaly. Ty jsme měli potvrzené od Austria Airlines. Zaujaly ho však elektrické batohy. Ptal se, jak velká je tam baterie. To, že je tam kapacitátor, jsem radši nerozebíral. Uvedenou cifru, kterou jsem uvedl, nijak neověřoval. Avšak údaj mAh ho neuspokojil a potřeboval kalkulačku, aby si to přepočítal na údaj, který potřeboval on. Kdybych měl v batohu autobaterii, nepřišel by na to. V klidu jsme se tedy přesunuli na bezpečnostní kontrolu.
David Beckham neprošel
Tam jsme vybalili batohy do plastových vaniček včetně „bombiček“. Odstavili nás pro průjezdu tunelem bokem. Každý pracovník za pásem držel jednu naši kartuši. Ten nejaktivnějších z nich se všemi běžel zpátky na check-in. Za 5 minut byl zpátky. Ptal se, co je uvnitř. Informace, že je tam plyn nebo stlačený vzduch, ho uklidnila. Ověřit to však nijak nemohl. Věřil nám, že tam není antrax nebo propan-butan.
Klient se snažil dostat do letadla Davida Beckhama. Parfém této značky zapomněl v batohu. Byl jsem překvapen nabídkou obsluhy rentgenu, že se může navonět v kabince k tomu určené a pak voňavku vyhodit. Není to návod jak něco pronést přes kontrolu a schovat si to v kabince na pozdější vyzvednutí?
Bombastický návrat
Při návratu z Islandu jsem si myslel, že jsme v pohodě. Máme lejstro, že jdeme na palubu. Avšak na kontrole u rentgenu, kde na rozdíl od Prahy nechtěli vybalovat batohy, sundávat hodinky ani opasky, nás poslali zpět na check-in, že to takhle nejde. Bomby nepatři na palubu! Odtam nás poslali zase zpět, kde nám ten stejný pán sdělil, že dostal telefon od nadřízeného a že nás výjimečně, ale opravdu výjimečně pouští do letadla.
S ochrankou na nože
Je to skoro stejně absurdní jako kontrola v přístavu v Denveru při návratu z Anglie, kde mi z auta vyhodili zavírací nůž. Na moji námitku, že vedle nás v lajně stojí desítky obytňáků plných kuchyňských nožů, policistka nereagovala. Logiku v kontrolách na hranicích či na letištích nehledám. Takže jenom doufám, že tahle nelogičnost, změny pravidel, různá nařízení odrazují všechny teroristy. Protože byrokracii ještě nikdo neoblafnul. A taky jsem rád, že lidé se zlými úmysly nelyžují se mnou ve volném terénu s bombovými batohy. A vestami!
