ROZHOVOR: Jakub Jonáš o barefoot botách na dálkových trailech

Přirozený došlap, pevnější svaly a šlachy

Jak ses dostal k barefoot obouvání a čím si tě získalo?

Na barefooty jsem narazil asi před 7 lety, když jsem ještě běhával ultramaratony a chtěl jsem si vyzkoušet, jaké to je běhat a pohybovat se „naboso“. Tehdy jsem ještě chodil v normálních botách, ale zároveň jsem často chodil úplně naboso v přírodě. Zlom přišel, když jsem šel celou Jesenickou 60 úplně bez bot. Následně jsem zjistil, že si aspoň kvůli základní ochraně chodidel musím nějaké boty pořídit a sáhl jsem po VIVOBAREFOOT. Od té doby nosím pouze tuto značku.

Za těch 6 let, co se obouváš pouze do barefoot bot, vnímáš na svém těle a chodidlech nějaké změny?

Nejvíce cítím, že je moje noha správně zpevněná a svaly fungují tak, jak mají. Proto nenosím vysoké boty, protože se už nebojím zvrtnutých kotníků a podobně. Jediná změna, kterou jsem si všiml, je, že se noha slabě roztáhla, a tak mám třeba problém sehnat dobré boty na lyže, které VIVOBAREFOOT ještě nedělá, ale jinak mě to neomezuje.

Kolik párů bot máš doma a jak dlouho ti jeden pár vydrží?

Mám doma určitě víc než 15 párů bot, od každého typu, ať už sportovní, společenské, zimní a letní. Boty často střídám, a proto vydrží hodně dlouho. Nejvíce spotřebovávám boty na turistiku a běh, které zpravidla měním, jakmile odejde podrážka. To je třeba po 1100 km a výš.

Co bys poradil lidem, kteří by s barefoot obouváním chtěli začít?

Ze svých zkušeností bych lidem, kteří se chystají přejít na barefoot boty, doporučil začít někde v přírodě, na loukách, v lese, kde není tvrdý dopad. Nechodit hned velké dálky, protože chvilku trvá, než si na to člověk zvykne. Až pak bych přešel do města a na náročnější aktivity.

Barefoot obouvání na horách

V barefoot botách jsi v roce 2019 prošel také ikonickou americkou Pacifickou hřebenovku (Pacific Crest Trail). Jaký model se ti na trailech osvědčil?

Na Pacifickou hřebenovku jsem zvolil, v tu dobu osvědčené boty, VIVOBAREFOOT Primus Swimrun FG, které už se teda nevyrábí. Na trail jsem měl 4 páry bot a v průměru vydržely cca 1200 km. Je ale třeba brát v potaz, že boty jsem měl na sobě každý den po dobu 5 měsíců, takže bota nemá čas vyschnout a je ve stálém zatížení. Teď na traily a výlety do hor nosím VIVOBAREFOOT Primus Trail Knit FG a jsou ještě lepší.

Má barefoot obouvání v terénu nějaké výhody?

Určitě. Co krok, to chodidlo reaguje jinak a lépe se přizpůsobuje terénu než klasická pevná obuv. Tím si zpevňujete svalstvo, šlachy a vazy, pak vás víceméně nemůže nic překvapit a snižujete riziko zranění. Pro někoho je těžší si na to zvyknout, ale za mě je to ten nejlepší pocit. Cítit pod sebou každý kámen, větev a kořen. Je to jiný pohyb než na asfaltu nebo na rovné zemi.

Je nějaká situace, kdy vnímáš u barefoot bot jisté limity?

Barefooty nosím v podstatě pořád, ale jsou momenty, kdy je to trochu na hraně. Já bydlím na horách, takže polovina roku je u nás zima a pár měsíců i sníh. Sníh není problém, ale mrazivé teploty ano. V zimě to chce teplé nebo nepromokavé ponožky, abyste měli nohu v teple a suchu. Na polární expedice, kde teplota klesá třeba k -20 °C, bych barefooty moc nedoporučoval. Nicméně i v běžeckých prodyšných botách v kombinaci s nepromokavými ponožkami dokážu fungovat zhruba do -10 °C bez větších problémů.

O úspěchu na trailu rozhoduje hlava

Máš za sebou americkou PCT, švédský Kungsleden a slovenskou Cestu hrdinů SNP. Dokázal bys tyhle traily srovnat, co se týče náročnosti, scenérií a atmosféry kolem trailu?

PCT jsme šli 5 měsíců, ostatní treky většinou tak 2-3 týdny. Pacifická hřebenovka měla všechno: pouště, vysoké hory se sněhem, pralesy, lávová pole plná ostrých kamenů, kráterová jezera… Každý den byl jiný. Jediné, co tam řešíš, je kde sehnat jídlo a vodu, kam ten den dojdeš a kde přespíš. Na menších trecích, jako je SNP, Kungsleden, přechod Madeiry nebo teď aktuálně West Highland Way ve Skotsku, je to jiné. Tam se člověk po týdnu rozchodí a najednou je konec. Nejradši bych pokračoval dál, ale nejde to.

Ono je jedno, jestli začnete rovnou PCT nebo jenom něčím kratším. Je dobré to brát s rozumem. Nic nepřehánět a v klidu se do toho dostat a rozchodit se, pak už to jde samo. Velkým rozdílem mezi PCT a ostatními traily bylo, že u těch kratších narazíš zpravidla na víc civilizace. Člověk nemusí tahat tolik jídla, protože cestou jsou většinou restaurace a malé obchůdky, kde se dá dobře najíst. Co se týče profilu, nedá se to úplně srovnávat, ale nebudu lhát, třeba také Madeira nám nedala kvůli části uzavřených trailů nic zadarmo. V průměru jsme tam denně dali asi nejvíc převýšení. Skotsko a Švédsko jsou zase naopak relativně placka.

Zdá se, že jsi dálkovým trailům propadl. Čím tě lákají?

Každý trail je jiný, a proto mě láká jich projít co nejvíce, ať je to délkou, obtížností, krajinou či kulturou. Nejvíce mě baví se oprostit od každodenních starostí a vypadnout někam do přírody, spát ve stanu, užívat si ticho, neřešit maily a pracovní záležitosti. Prostě si to užívat a jít do toho naplno.

I přes velkou fyzickou náročnost většina hikerů tvrdí, že klíčem k dokončení trailu je psychika. Co je nejtěžší pro tebe?

Jak už jsem říkal, fyzička není takový problém, když to berete s rozumem a nepálíte na začátku 40 km denně, navíc pokud jste v životě nechodili. Psychická stránka je určitě zásadní. Ne každý den na trailu svítí sluníčko a je hezky, ale právě naopak, čeká na vás spousta nástrah jako třeba divoká zvěř, sníh, brodění řek, komáři, extrémní vedra, hlad a hlavně (pro mě nejhorší) déšť. Není nic horšího, než déšť trvající 5 dní v kuse. Víte, že v tom musíte šlapat celý den, uvařit si jídlo a na konci dne si rozdělat stan, který je úplně promoklý. Důležité je si udržet spacák v suchu, jinak se nevyspíte a nedoplníte energii. Další den tohle znovu.

Každého může dostat něco jiného, ale psychika určitě hraje důležitější roli než fyzička. Občas je dobré některé věci a okolnosti prostě neřešit a nechat to plavat, trail to ve finále vyřeší za vás.

Jelikož chodit bos lze jen výjimečně, vzrostl požadavek na výrobu bot, které se co nejvíce bosé chůzi přibližují, zároveň ale poskytnou ochranu proti zranění ostrými předměty a ochrání nohy před klimatickými vlivy počasí. Proto za vědecké podpory vznikla značka VIVOBAREFOOT nabízející nejširší nabídku barefoot (bosých) bot na trhu. Boty VIVOBAREFOOT mají rozdílné druhy tenkých podrážek určených do města, k běhání na silnici, v terénu, boty do přírody, na fitness i do hor, aby si vybral opravdu každý.

VIVOBAREFOOT je značka, která u všech svých výrobků klade důraz na co nejmenší zatížení životního prostředí. Proto při jejich výrobě využívá recyklované i recyklovatelné materiály, materiály z místních zdrojů s využitím ekologicky šetrných výrobních postupů, s důrazem na funkčnost, komfort a kvalitu.

Více na www.vivobarefoot.cz