Dnešní výlet bude ve znamení několika století. Nejdříve navštívíme barokní hřbitov z 18. století, pak se na zřícenině hradu v čase vrátíme zpět do století třináctého a nádhernými bukovými lesy projdeme do století dvacátého – k mohutným pozůstatkům projektu Baťovy dálnice.
Střílky – Čertovy kameny – Střílecký hrad – motorest Samota – Nad Studeným žlebem – Zástřizly – Střílky – 18 km, mapa KČT č. 89 – 90
Výchozím místem je obec Střílky. Od hlavní silnice směřující z Koryčan do Kroměříže nám směrovka ukáže cestu k vzácnému baroknímu hřbitovu. Stoupáme vzhůru ke kostelu a k proslulému hřbitovu, proti kterému je turistická orientace. Po prohlídce hřbitova vyjdeme po zelené značce, projdeme kolem školy, odbočíme vpravo a stoupáme vzhůru. Přijdeme na místo, kde se před námi cesta rozdvojuje na dvě strmě stoupající pěšiny, v době naší návštěvy bez turistického značení. Protože jsou zde vidět stopy po kácení, pravděpodobně kmen se značkou podlehl a značení nebylo dosud obnoveno.
Volíme cestu vedoucí poněkud vpravo a po krátkém, ale příkrém stoupání se zprava připojí pohodlná širší cesta. Vydáme se po ní vlevo a brzy po levé straně uvidíme skalní útvary s názvem Čertovy kameny. Jeden z nich je ve tvaru žáby, o zbývajících dvou podává vysvětlení informační tabulka: „Přitisknete-li ucho do prohlubně kamene, uslyšíte hukot, jako by čerti v podzemí vařili“. Odtud prý pochází jejich název. Po širší lesní pěšině pokračujeme dále a potkáváme se s naší zelenou značkou, která nás přivede k turistické orientaci U Zeleného obrázku. Pro případný odpočinek je tu i přístřešek pro turisty se stolem a lavičkou. Odtud půjdeme v doprovodu modré značky, s níž zamíříme vlevo po široké cestě.
Pohodlnou cestou kráčíme asi půl kilometru a pak uvidíme významovou odbočku vlevo vedoucí na hrad Střílky. Po zhruba 300 m překročíme bývalý hradní příkop a vyšplháme se ke zbytkům hradních zdí, odkud je překvapivě pěkný výhled severním směrem. Stručnou historii hradu si můžeme přečíst na informačním panelu nově zřízené naučné stezky Příroda a okolí Střílek. Stejnou cestou se vrátíme zpět na modrou turistickou značku, s ní pokračujeme pěkným bukovým lesem, projdeme sedlem mezi Velkou a Malou Jivinou (519 a 517 m), pak se stočíme mírně vlevo a klesáme k silně frekventované silnici E50. Tu musíme s velkou opatrností přejít. Na druhé straně je oblíbený motorest Samota, u kterého bylo po jeho rekonstrukci vybudováno i poměrně velké hřiště pro děti.
K pozůstatkům Baťovy dálnice
Celý hojně navštěvovaný areál je vyzdoben různými dřevěnými zvířaty, děti i velké potěší medvědi, žába nebo drak. Zamíříme k lesní asfaltové silničce, po níž vede i cyklostezka (č. 5158), zprvu mírně stoupáme pod vrcholem Holého kopce, pak se cesta poněkud narovná, aby vzápětí zase příkře stoupala k turistické orientaci Mořdířka. Odtud už jdeme pohodlně až k rozcestí Nad Studeným Žlebem. Tady změníme barvu značky za zelenou, s níž ostře odbočíme vlevo a budeme sestupovat po široké kamenité cestě do hlubokého údolí, kudy protéká potok Litava. Asi 100 – 200 m před východem z lesa uvidíme po pravé straně kamenné schody, široké cca 2 m, které vedou přímo pod cestu, po níž procházíme.
V minulosti tu byl prokopán tunel, který měl sloužit při výstavbě Baťovy dálnice jako velký betonový podchod pro lesní dělníky. Vyjdeme z lesa a brzy uvidíme další pozůstatek připravované Baťovy dálnice – podcházíme přímo pod mostem, který měl být dálniční spojnicí na trase vedoucí z Brna na Vlčák a dál přes Bunč, Kostelany a Otrokovice až do Zlína. Komunikace nás přivede do obce Zástřizly, projdeme kolem točny autobusů, mírně se stočíme vlevo a stoupáme k silnici. Pak nás čeká dnes již po druhé nebezpečný přechod frekventované silnice E50. Žízniví turisté se mohou za silnicí občerstvit v motorestu Oáza a pak se vrátit na zelenou značku. Ta stoupá loukou na vrcholek kopce, odkud je již vidět cíl naší cesty – obec Střílky.
Střílky (370 m)
Obec vznikla jako osada při stříleckém hradu asi v šedesátých letech 13. století. Její význam vzrostl patrně ve 14. století, kdy je v roce 1358 zmiňována jako městečko. Koncem 16. století je ve Střílkách uváděna tvrz, kterou o několik let později majitel Adam Martinovský z Rozteče přestavěl na renesanční zámek. Největší úpadek městečka nastal během třicetileté války, kdy byly Střílky téměř vylidněny. Další majitelé Petřvaldští z Petřvaldu na počátku 18. století přestavěli zámek na reprezentativní barokní rezidenci, kterou dalšími stavbami po roce 1763 rozšířili Kuenburkové. Od roku 1885 vlastnili panství Herbersteinové, později ho odkoupil rakouský ministr zahraničí hrabě Leopold Berchtold II., majitel Buchlova.
Při pozemkové reformě po 1. světové válce se zemědělský majetek velkostatku rozdělil mezi místní zemědělce a zámek s lesy odkoupil Zdeněk Černý.Za německé okupace přešel zámek pod nucenou správu a po válce byl znárodněn. Od roku 1949 patřil bývalému Krajskému národnímu výboru v Gottwaldově, který v jeho prostorách zřídil výchovný ústav mládeže. Po roce 1989 získali objekt v restituci potomci Z. Černého, kteří jej prodali nadaci Živoucí světlo (dnes nadace Maháprabhudíp satsang), zabývající se jógou a zdravým životním stylem. V současné době je objekt veřejnosti nepřístupný. U zámku stojí za povšimnutí socha sv. Jana Nepomuckého z konce 18. století.
Skvosty lidské ruky můžeme obdivovat i nadále
Kostel Nanebevzetí Pany Marie, vysvěcený v roce 1770, stojí na návrší nad obcí. Byl postaven v letech 1764 – 1770 podle projektu Gaetana Mathea Bisoniho a jeho interiér zdobí dva cenné obrazy Ignáce Raaba. Před kostelem stojí kamenný kříž s datem 1807, vedle kříže uvidíte sochu sv. Antonína Paduánského z roku 1906. Kaple sv. Floriána, typická venkovská stavba z počátku 19. století, byla postavenou jako připomínka na velký požár Střílek v roce 1744. Přímo proti kostelu je situován barokní hřbitov, který nechal vystavět Antonín Amand Petřvaldský z Petřvaldu. Jedná se o mimořádné umělecké dílo, jedinečné nejen na celé Moravě, ale i v celé České republice. Znalci a historici umění mluví o tomto hřbitově jako o zcela výjimečném výtvarném památníku v oblasti středoevropského umění a bývá často svým významem přirovnáván k Braunovu Betlému nedaleko Kuksu.
Celý prostor hřbitova byl vytvořen na uměle nasypané terase na svahu blízko kostela a je značně vyvýšen nad své okolí. Obepíná ho mohutná pískovcová zeď, vpředu vysoká přes 3 m a vzadu přes 10 m a na zdi je zdobená balustráda s podstavci pro sošky a sousoší. Ke hřbitovu s mohutnou kaplí vede dvouramenné schodiště, pod kaplí je prostorná hrobka, která patřila Antonínovi Amandu z Petřvaldu, ale jeho ostatky byly odtud přemístěny neznámo kam. Dnes zde odpočívají střílecká hrabata Kuenburků. V interiéru kostelíka je nad oltářem mozaikový obraz Krista Vykupitele od moravského malíře Jano Köhlera.
Za autora této ojedinělé hřbitovní architektury, navržené a vytvořené v letech 1730 – 1743 je pokládán Ignác Josef Cyrani z Bolleshausu, který pracoval převážně jako dvorní architekt olomouckých biskupů. Nejcennější součást památky představuje sochařská výzdoba, kterou realizoval moravský sochař Gottfried (Bohumír) Fritsch (1706 – 1750), žák slavného vídeňského sochaře Jiřího Rafaela Donnera. Autorem některých drobnějších sousoší je pravděpodobně jeho bratr Josef Antonín Fritsch.
Na ohradní zdi stojí sošky a sousoší vyjadřující ctnosti a dobré skutky, hříchy a nepravosti. Na plošině je umístěna nadživotní postava Anděla strážce hřbitova a u kaple stojí obdobné dvě postavy Andělů strážců. V roce 2001 byl hřbitov vykraden – z podstavců zmizelo deset obrovských soch, které byly později nahrazeny kopiemi. Nakonec se podařilo objevit alespoň tři sochy v jedné galerii ve Vídni. Od roku 2010 je hřbitov národní kulturní památkou.
Střílecký hrad (528 m)
Prvním držitelem hradu je zmiňován v roce 1261 Smil z Obřan, brumovský kastelán, který ho vybudoval na strategickém místě nad dnešním městečkem Střílky ke střežení důležité obchodní cesty. O něco později se hrad stal markraběcím sídlem, v roce 1321 ho zastavil Jan Lucemburský Jindřichu z Lipé. Pak se majitelé střídali a za husitských válek se stal vlastníkem král Zikmund. Brzy nato se tu dál měnila jména majitelů a za Jana z Ojnic už hrad ztratil význam a zpustl; jako pustý se výslovně připomíná v roce 1542. Ze středověkého gotického sídla se dochovaly části zdiva hradních budov, dobře je v terénu patrný obranný val. Díky tomu, že je přilehlé okolí bez vysokých stromů, je to místo s pěkným výhledem na Chřiby či Litenčickou pahorkatinu.
Mořdířka (560 m)
Vrchol chřibského hřbetu a místo, které je spjaté s několika ponurými legendami. Jedna stará pověst vypráví, že někdy v polovině 15. století zdejšími lesy procházely loupeživé bandy, které drancovaly vesnice a vraždily tamější obyvatele. Jednoho nedělního rána prý přiběhl do jedné z vesnic při horním toku Stupavky posel se zprávou o přicházejících loupežnících. Lidé se proto i s dobytkem uchýlili na blízkém zalesněném vrcholu. Když banda loupežníků přišla do vesnice a našla ji prázdnou, sledovala stopy a našla ukryté vesničany mezi stromy.
Lapkové je všechny pozabíjeli a dobytek odvlekli. Po nějaké době tudy procházel poutník, který tu našel hromady lidských ostatků. Došel pro pomoc a všichni společně povražděné vesničany pohřbili. Od té doby nese kopec název Mordýřka (Mořdířka). Jiná verze spojuje zdejší název s pobytem loupežníků, přepadajících a vraždících kupce na nedaleké stezce vedoucí přes Chřiby. Na kopci nad Starými Hutěmi bylo svého času prý i popraviště.
Zástřizly (310 m)
Obec Zástřizly, ze které pocházel významný moravský vladycký a později panský rod ze Zástřizl, se rozkládá v údolí řeky Litavy na severozápadním úpatí Chřibů. První zmínka o obci i rodu pochází z roku 1349 v přídomku pánů ze Zástřizl, bratrů Artleba a Bořka a od té doby je obec spojena se členy tohoto rodu. Zástřizlové postupně získali mnoho statků a jejich rod se rozšířil po velké části Moravy. Sídlili např. v Boskovicích, Čejkovicích, Kyjově, Ždánicích, ale i na Buchlově. Nejsilnější byli v 16. století.
Původním rodovým sídlem byla tvrz, která stála na neznámém místě a je sice připomínána až v roce 1417, ale musela existovat již mnohem dříve – za již zmiňovaných bratrů Artleba a Bořka ze Zástřizl. K zániku tvrze došlo pravděpodobně za husitských válek. V 15. století si Zástřizlové postavili nové sídlo, které je zmiňované v roce 1481. I druhá tvrz zanikla, zřejmě někdy na přelomu 17. a 18. století. Při stavbě školy v devadesátých letech 19. století byly nalezeny mohutné kamenné základy a podzemní prostory. Celkem reálný předpoklad je, že se jedná právě o zbytky druhé tvrze. Významnou technickou památkou v katastru obce jsou pozůstatky po budování dálnice v období II. světové války.
