O alpském stylu s Márou Holečkem

Za pár dní odjíždí expedice, která po dlouhých dvaceti letech plánuje pokus o prvovýstup dosud neslezenou cestou na himálajskou osmitisícovku. V první části expedice s názvem Klattermusen New Decision se dvojice českých horolezců Marek Holeček a Zdeněk Hrubý pokusí vylézt alpským stylem na himálajskou osmitisícovku Gasherbrum I (8068 m).

Na cestu se horolezci vydávají 9.července, návrat je plánován 2. září. Druhá polovina expedice proběhne na přelomu roku v Antarktidě na ostrově Smith Island, kde chtějí zdolat nejvyšší horu ostrova Mount Foster (2105 m). Alpský styl představuje lezení, které ctí hory a vrací pokoru před jejich majestátem, ale ne všichni vědí přesně v čem rozdíl spočívá. Proto jsme si s Márou Holečkem exkluzivně pro Svět outdooru povídali o alpském stylu a o potřebném vybavení.

Na těle mám na první a druhé vrstvě vlněného prádla pro maximální tepelnej komfort péřový svetr (Klattermusen). To je jedna z dalších vychytávek, která váží 270 g i s kapucí a protože se dá sbalit do malého balíčku, tak udělá lepší službu než flísová bunda. Musím ale samozřejmě předpokládat, kde se pohybuju. Když bude někde, kde je hodně deštivo, tak to peří dostává hodně na frak. Do vlhka bych si vzal asi flísku, ale pokud se pohybuju v mrazech, tak peří nemá moc šanci zvlhnout a plní tady svoji funkci dokonale. A na to dávám úplně papírově průhlednou, přes hlavu přetahovací bundu (Bergans), která má zabránit průstup vichru a případného poletujícího sněhu. Na nejvyšší místa, jako poslední záchranu pro uchránění tělesného tepla, přidávám péřovou bundu (Klattermusen), které sundavám kapucu, jelikož ji mám už od péřového svetru.

Důležitá věc, která by neměla být opomenutá, jsou výškové boty. Já používám La Sportivy, jelikož zatím nebylo z mého pohledu vymyšleno u bot nic výrazně lepšího. Jedinou vychytávku, kterou si tam dávám, že rychloupínací zdrhovadla na obou vnitřních botičkách vyměňuju za klasické tkaničky, které když se přetrhnou, tak se dají bez problémů zauzlovat a mají lepší schopnost stáhnout nohu, která pak nevyklouzává.

Rukavice, to je problém odjakživa. To mi vlastně poprvé vyřešil zase Klattermusen, a to neříkám z toho důvodu že bych musel být poslušen jen stále jmenovat sponzora. Ty rukavice se skládají pouze z dvojité membrány a v uvnitř jsou vydnavací vlněné rukavice, které se dají zdvojit. Jedna je tenoulinká a druhá silnější a na to přijde ten membránový jakoby převlek. Ten má úžasnou schopnost, že zaprvé nepustí vodu dovnitř, a když tam kondenzuje voda z potu ruky, tak stačí nechat rukavici přes noc vymrznout, otočit, vyklepat a rukavice je suchá a jako nová. A vnitřní rukavičky se vyhřejou na těle. Takhle funguje zabezpečení, aby neomrzaly ruce. Totéž i ponožky, které se vymění a také se nechají vysušit na těle.

Poslední důležitou součástí oblečení ve vichru je čepice, která by měla mít určitě překryv přes uši. Ideální je na čele všitá tenká páska (obdoba nějakého windstopperu) nebo jiné zesílení, aby nenamrzaly dutiny a v neposlední řadě i již zmiňovaná ochrana uší. Jinými slovy taková helmutka, kterou jsem sehnal od Dale of Norway.

Co se týká bydlení, tak teprve na poslední chvíli se rozhodneme, jestli s sebou vezmeme útočný stan (od Outdoor Designu nebo od Bergansu), ty mají kolem 1400 g, nebo mám ještě speciálně ušitý žďárák s výztuhou. Žďárák má určitě velkou výhodu, že nemusíte kopat žádnou plošinu. Dá se zavěsit a jenom si do toho sednete a dáte smyčky, abyste nesklouzli do údolí. Ještě nemáme úplně jasno, pro co se ve finále rozhodneme. Všechny tři věci, které jsem jmenoval, bereme s sebou a vymyslíme to na místě.

Na pití máme čokodrinky,kafíčka tři v jednom a iontový nápoj, který by neměl být moc kyselý, aby žaludek nebyl drážděný. Většinou ho hodně ředíme, tak aby chuťová stopa tam byla, ale není to žádný silný koncentrát.

Placené odkazy k tomuto článku:

Zde může být váš odkaz!Napište nám.